44 C 166/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Ing Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně a žalovaného proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 121.625,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56.235,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21.800 Kč od 19. 1. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20.435,19 Kč od 8. 5. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.500 Kč od 16. 5. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.500 Kč od 16. 5. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.500 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.500 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 65.390 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 6. 2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky 125.955,19 Kč s příslušenstvím. Své nároky žalobkyně odvozovala ze smluv o podnájmu bytu [číslo] na adrese [adresa] (dále jen„ byt“). Žalobkyně na základě podnájemních smluv poskytla žalovanému byt k podnájmu a žalovaný se zavázal hradit nájemné ve výši 8.500 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1.500 Kč měsíčně. Konkrétně žalobkyně požadovala zaplacení částky 26.000 Kč (nárok č. 1) z důvodu dlužného nájemného a záloh na služby za období od června 2017 do září 2017. Tento dluh žalovaný uznal v dohodě o uznání dluhu ze dne 22. 11. 2017. Dále žalobkyně požadovala částku 20.435,19 Kč (nárok č. 2) jakožto nedoplatek za služby za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017. Dále částku 2.500 Kč (nárok č. 3) za dlužné nájemné za měsíc květen 2018, částku 1.500 Kč (nárok č. 4) jakožto zálohu na služby za květen 2018, částku 8.500 Kč (nárok č. 5) za dlužné nájemné za měsíc červen roku 2018, částku 1.500 Kč (nárok č. 6) jakožto zálohu na služby za červen 2018, a částku 65.520 Kč (nárok č. 7) jako smluvní pokutu za prodlení s hrazením dluhu ze strany žalovaného na základě dohody o uznání dluhu. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,5 % z dlužné částky denně. Žalovaný dlužné částky nezaplatil ani přes předžalobní výzvu ze dne 18. 12. 2018.

2. Podáním ze dne 19. 9. 2020 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 4.200 Kč s přísl. ohledně nároku č. 1 a co do částky 130 Kč ohledně nároku č.

7. Ke zpětvzetí žaloby ohledně částky 4.200 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zálohy na služby, přičemž nedoplatky ze záloh na služby jsou již obsaženy v nároku č.

2. K nároku č. 7 žalobkyně uvedla, že smluvní pokuta byla vypočtena za období od 19. 1. 2018 do 6. 6. 2019, tj. za 403 dní. Proto smluvní pokuta činí správně 65.390 Kč a nikoliv 65.520 Kč.

3. Podáním ze dne 21. 10. 2019 žalobkyně rozšířila žalobu o částku ve výši 7.972,98 Kč (nárok č. 8) s příslušenstvím z titulu nedoplatku za služby za období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný užíval byt až do 30. 6. 2018. Ačkoliv žalobkyně nedisponuje podepsanými smlouvami o podnájmu za období od 1. 5. 2018 do 31. 5. 2018 a období od 1. 6. 2018 do 30. 6. 2018, vznikla mezi účastníky podnájemní smlouva dle ustanovení § 2230 odst. 1 občanského zákoníku.

4. Na základě podání žalobkyně soud usnesením ze dne 13. 11. 2019, č. j. 44 C 166/2019-46 částečně zastavil řízení co do částky 4.200 Kč s úrokem z prodlení ohledně nároku č. 1 a co do částky 130 Kč ohledně nároku č.

7. Totožným usnesením zároveň připustil rozšíření žaloby o zaplacení částky 7.972,98 Kč s příslušenstvím (nárok č. 8). Soud následně žalobkyni vyzval k úhradě doplatku soudního poplatku za rozšíření žaloby, který však žalobkyně neuhradila, proto soud řízení ohledně částky 7.972,98 Kč s přísl. zastavil usnesením ze dne 27. 1. 2020, č. j. 44 C 166/2019-51 a uplatňovaným nárokem č. 8 se dále nezabýval.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě). Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání.

7. Z předložených listin soud učinil následující závěry o skutkovém stavu.

8. Účastníci spolu uzavřeli podnájemní smlouvy jejichž předmětem byl podnájem bytu, a to konkrétně smlouvu ze dne 30. 12. 2016 na dobu určitou od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, smlouvu ze dne 29. 12. 2017 na dobu určitou od 1. 1. 2018 do 31. 1. 2018, smlouvu ze dne 31. 1. 2018 na dobu určitou od 1. 2. 2018 do 28. 2. 2018, smlouvu ze dne 28. 2. 2018 na dobu určitou od 1. 3. 2018 do 31. 3. 2018 a smlouvu ze dne 29. 3. 2018 na dobu určitou od 1. 4. 2018 do 30. 4. 2018, přičemž ve všech smlouvách bylo stanoveno podnájemné ve výši 8.500 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1.500 Kč měsíčně. Podnájemné náležící žalobkyni na základě smlouvy ze dne 30. 12. 2016 na dobu určitou od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 bylo splatné vždy k 25. dni měsíce předcházejícího měsíci, za který měl být podnájem uhrazen. Splatnost podnájemného u ostatních smluv byla stanovena k 15 dni příslušného měsíce, za který měl být podnájem uhrazen. Žalobkyně byla povinna provést vyúčtování služeb.

9. Dne 22. 11. 2017 uzavřeli účastníci Dohodu o uznání dluhu se splátkovým kalendářem, ve které žalovaný uznal svůj dluh ve výši 26.000 Kč z důvodu nehrazeného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu za měsíce červen až září 2017. Žalovaný se dluh zavázal uhradit v 5 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5.200 Kč počínaje dnem 15. 1. 2018. V dohodě bylo ujednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení byť jen s jedinou splátkou, stává se celá dosud neuhrazená část dluhu splatnou třetím dnem po dni splatnosti splátky, ohledně které se žalovaný ocitl v prodlení. V dohodě byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ, že žalovaný bude v prodlení se zaplacením byť jen jediné splátky delším jak tři dny, a to ve výši 0,5 % z celkové částky za každý den prodlení až do zaplacení.

10. Fakturou [číslo] bylo žalovanému vyúčtováno podnájemné za květen 2018 ve výši 8.500 Kč se splatností dne 15. 5. 2018. Fakturou [číslo] byla žalovanému vyúčtována záloha na služby za květen 2018 ve výši 1.500 Kč se splatností dne 15. 5. 2018. Fakturou [číslo] bylo žalovanému vyúčtováno podnájemné za červen 2018 ve výši 8.500 Kč se splatností dne 14. 6. 2018. Fakturou [číslo] byla žalovanému vyúčtována záloha na služby za červen 2018 ve výši 1.500 Kč se splatností dne 14. 6. 2018.

11. Za rok 2017 vznikl žalovanému nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 20.435,19 Kč (vyúčtování služeb za rok 2017). Nedoplatek byl žalovanému vyúčtován fakturou [číslo] ze dne 23. 4. 2018 se splatností dne 7. 5. 2018.

12. Z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 bylo zjištěno, že na službách vznikl nedoplatek ve výši 7.972,98 Kč. Při určení uvedeného nedoplatku je ve vyúčtování kalkulováno s celkem vyfakturovanými zálohami ve výši 9.000 Kč, ačkoliv je výslovně uvedeno, že zaplaceno bylo na zálohách pouze 6.000 Kč.

13. Předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2018, předanou k poštovní přepravě dne 20. 12. 2018, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 103.855,19 Kč. Obálka s výzvou se vrátila odesílateli jako nevyzvednutá.

14. Ze smluv o podnájmu ze dne 30. 4. 2018 (na dobu určitou od 1. 5. 2018 do 31. 5. 2018) a ze dne 31. 5. 2018 (na dobu určitou od 1. 6. 2018 do 30. 6. 2018) soud nemohl vycházet, neboť tyto smlouvy byly soudu předloženy bez podpisu žalovaného. Soud má nicméně z provedeného dokazování (zejména z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018) za to, že žalovaný byt užíval i v období května a června 2018.

15. Z dalších předložených listin soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.

16. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

17. Podle § 2217 odst. 1 občanského zákoníku nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

18. Podle § 2247 občanského zákoníku si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.

19. Podle § 2230 občanského zákoníku platí, že užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu.

20. Podle § 2285 občanského zákoníku pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

21. Podle § 2295 občanského zákoníku pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

22. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

24. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

25. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

26. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

27. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

29. Soud se nejdříve zabýval nároky z titulu dlužného nájemného a úhrad za služby související s užíváním bytu, tedy nároky č. 1 – 6. Mezi účastníky byly prokazatelně uzavřeny podnájemní smlouvy za období od 1. 1. 2017 do 30. 4. 2018. Žalovaný měl povinnost hradit sjednané nájemné a úhrady za služby. Těmto svým povinnostem však nedostál. Soud tedy žalobkyni přiznal částku 21.800 Kč představující část dlužného nájemného za červen až září 2017 (nárok č. 1), přičemž žalovaný tento svůj dluh uznal co do důvodu a výše v Dohodě o uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne 22. 11. 2017. Jelikož žalovaný nezaplatil ani první splátku dle uzavřené dohody, stal se celý dluh splatným ke dni 18. 1. 2018. Soud dále žalobkyni přiznal částku 20.435,19 Kč představující nedoplatek dle vyúčtování služeb za rok 2017 (nárok č. 2), uvedená částka byla dle faktury [číslo] splatná dne 7. 5. 2018.

30. Ohledně období od 1. 5. 2018 do 30. 6. 2018 dospěl soud k závěru, že v daném období mezi účastníky neexistoval podnájemní vztah. Podnájemní smlouvy na toto období byly soudu předloženy bez podpisu žalovaného, tyto tedy nesvědčí o sjednání podnájemního vztahu. Ustanovení § 2230 občanského zákoníku, na nějž žalobkyně odkazovala, se pro nájem/podnájem bytu nepoužije, neboť v tomto směru existuje speciální ustanovení v § 2285 občanského zákoníku. Podmínky pro aplikaci § 2285 občanského zákoníku však nebyly splněny, neboť toto ustanovení předpokládá užívání bytu nájemcem po dobu alespoň tří měsíců po skončení nájmu. V projednávané věci nicméně žalobkyně tvrdila a z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný užíval byt do 30. 6. 2018, tj. pouze 2 měsíce po skončení podnájmu. Nemohlo tedy dojít ke konkludentnímu prodloužení podnájemní smlouvy dle § 2285 občanského zákoníku. Žalovaný nicméně byt v květnu a červnu 2018 užíval, za dané období se tedy užíváním bytu bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně. V souladu s § 2295 občanského zákoníku pak má žalobkyně nárok na bezdůvodné obohacení ve výši dříve ujednaného podnájemného, tj. ve výši 8.500 Kč měsíčně. Soud proto přiznal žalobkyni požadovanou částku 2.500 Kč za měsíc květen 2018 (nárok č. 3) a částku 8.500 Kč za měsíc červen 2018 (nárok č. 5). [příjmení] 2.500 Kč byla dle faktury [číslo] splatná dne 15. 5. 2018, částka 8.500 Kč byla dle faktury [číslo] splatná dne 14. 6. 2018. Žalobkyni rovněž náleží požadované zálohy na služby za měsíce květen a červen 2018, když z předloženého vyúčtování za první pololetí roku 2018 vyplynulo, že celkové náklady na služby byly vyšší než vyúčtované zálohy (a vznikl tak nedoplatek). Soud proto přiznal žalobkyni i částku 1.500 Kč za květen 2018 (nárok č. 4) a částku 1.500 Kč za červen 2018 (nárok č. 6). [příjmení] 1.500 Kč za květen 2018 byla dle faktury [číslo] splatná dne 15. 5. 2018, částka 1.500 Kč ze červen 2018 byla dle faktury [číslo] splatná dne 14. 6. 2018.

31. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou výše uvedených dlužných částek, přiznal mu soud úrok z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky do zaplacení (§ 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.)

32. Ohledně nároku na zaplacení smluvní pokuty, dospěl soud k následujícím závěrům. Žalobkyně sjednala podnájemní smlouvy a Dohodu o uznání dluhu se splátkovým kalendářem jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, s žalovaným, který byl spotřebitelem. Žalobkyně měla navíc výrazně silnější pozici, neboť žalovaný si podnájmem zajišťoval svoji bytovou potřebu, tedy jednu ze svých základních životních potřeb. Smluvní pokuta sjednaná mezi stranami ve výši 0,5 % z dlužné částky denně je zjevně nepřiměřená a zakládá výraznou nerovnováhu mezi účastníky. Nepřiměřenost smluvní pokuty vyplývá jak z její výše, kdy byla sjednána smluvní pokuta 0,5 % z dlužné částky denně (tj. 182,5 % ročně) k utvrzení platební povinnosti ve výši 26.000 Kč (přičemž celková požadovaná smluvní pokuta ve výši 65.390 Kč výrazně přesahuje utvrzovanou povinnost ve výši 26.000 Kč), a dále ze skutečnosti, že smluvní pokuta má v tomto případě zjevně zejména sankční charakter, neboť žalobkyně i po uzavření dohody o uznání dluhu a i po prodlení žalovaného s úhradou dále uzavírala s žalovaným další smluvní vztahy s vědomím, že žalovaný vůči ní neplní ani ty dosavadní a bez využití jiných mírnějších prostředků, které však ve výsledku mohly lépe zajistit pohledávku žalobkyně (vysoká smluvní pokuta mohla úhradu dluhu z nájemného zajistit jen těžko). Spotřebitel pak, jako slabší smluvní strana požívá ve vztazích s podnikateli zvýšené ochrany, k čemuž soud přihlédl. K ujednané smluvní pokutě tak soud dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlížel. Proto soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu ohledně požadované smluvní pokuty ve výši 65.390 Kč zamítl.

33. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla po provedené kapitalizaci úroků ke dni rozhodnutí soudu úspěšná ohledně částky 70.364,67 Kč a neúspěšná ohledně částky 79.124,19 Kč (včetně zohlednění částky 7.972,98 Kč s úrokem z prodlení, ohledně níž bylo řízení zastaveno s právní mocí ke dni 26. 2. 2020 z důvodu na straně žalobkyně – nezaplacení soudního poplatku; a včetně zohlednění částky 4.330 Kč s úrokem z prodlení, ohledně níž bylo řízení zastaveno s právní mocí ke dni 18. 12. 2019 z důvodu rovněž na straně žalobkyně - zpětvzetí žaloby). Žalobkyně a žalovaný tak měli v řízení úspěch přibližně ve stejné míře, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení