44 C 192/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Danielem Bartoněm ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11.928,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.995,86 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6.933,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5.492,57 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 8. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11.928,93 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 24.700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 26. 7. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 17. 12. 2025. Na úvěru byla žalovanému vyplacena celkem částka 5.000 Kč. Žalovaný na jistinu splatil celkem 4,14 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou denních splátek, proto žalobkyně dne , datum, vypověděla smlouvu. Žalobkyně žalobou požaduje částku 4.995,83 Kč na dlužné jistině, částku 95,76 Kč jako poplatek za vyplacení tranší úvěru, částku 6.363,54 Kč jako smluvní úrok, částku 84,18 Kč jako poplatek za službu „Klidné spaní“, částku 316,80 Kč jako poplatek za službu „Presto“ a částku 72,82 Kč jako smluvní pokutu (sjednaná smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky od 18. 8. 2024 do 16. 11. 2024). Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvedla, že si nejprve zjistila relevantní informace od žalovaného. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným a informace s tím související. Žalobkyně dále nahlédla do registru bankovních a nebankovních klientských informací. Žalobkyně dále vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z předložených výpisů z účtu a výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 27.053 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.

4. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

5. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 24.700 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v denních splátkách od 26. 7. 2024 ve výši 14,70 Kč (viz Příloha: Předpis denních splátek). Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,066 % denně. Dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Jako volitelný byl sjednán poplatek za službu „Presto“ – 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše; a poplatek za službu „Klidné spaní“ – 3,66 Kč denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní, v případě, že byla tato služba aktivována. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.

6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím bankovní identity (viz „BankID výpis“ a „Autorizace ověření totožnosti“).

7. Z listiny nazvané „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, “ vyplývá, že žalovaný žalobkyni sdělil, že hospodaří v domácnosti sám. Výdaje žalovaného na bydlení činí 9.000 Kč měsíčně a další nezbytné výdaje činí 8.000 Kč měsíčně. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného má činit 27.053 Kč a výše čistého příjmu uvedená žalovaným má činit 25.000 Kč. Dále bylo uvedeno, že rezerva žalovaného pro výdaje činí 650 Kč, vypočítané minimální výdaje 13.360 Kč a disponibilní příjem 8.000 Kč s tím, že posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné.

8. V listině nazvané „Identifikované příjmy“ je uvedeno, že byl ověřen měsíční čistý příjem spotřebitele, příjem měl být spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, případné další příjmy měly být doloženy jiným způsobem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu má činit 27.053 Kč. Předmětný výpis z bankovní účtu či jiné listiny však soudu doloženy nebyly.

9. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli plyne, že žalobkyně vyplatila žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, částky 4.000 Kč a 1.000 Kč. Celkem tedy bylo žalovanému vyplaceno 5.000 Kč. Uvedené rovněž plyne ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, . Skutečnost, že bankovní účet č. , č. účtu, je bankovním účtem žalovaného rovněž plyne ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, .

10. Předžalobní výzvou ze dne 19. 3. 2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

19. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti ověřovala příjmy žalovaného. Žalobkyně sice soudu doložila listinu nazvanou „Identifikované příjmy“ v níž se uvádí, že příjem žalovaného měl být doložen prostřednictvím bankovního výpisu (a měl činit 27.053 Kč), avšak tento bankovní výpis žalobkyně soudu nepředložila (a žalobkyně soudu nepředložila ani žádné jiné listiny jimiž by byl prokázán příjem žalovaného). S ohledem na nepřítomnost žalobkyně na jednání dne 11. 12. 2025 pak soud nemohl žalobkyni v tomto směru dle § 118a o. s. ř. vyzvat a poučit, a v řízení tak nebylo prokázáno, že by žalobkyně skutečně ověřila příjmy žalovaného.

20. V řízení pak ani nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala žalovaným tvrzené výdaje (opět platí, že s ohledem na nepřítomnost žalobkyně na jednání dne 11. 12. 2025 soud nemohl žalobkyni v tomto směru vyzvat a poučit dle § 118a o. s. ř.). Z listiny „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, “ plyne, že žalovaný tvrdil výdaje na bydlení ve výši 9.000 Kč měsíčně a další nezbytné výdaje ve výši 8.000 Kč měsíčně (přičemž žalovaný má v domácnosti hospodařit sám). Takto žalovaným tvrzené výdaje žalobkyně nijak neověřovala.

21. Co se týče tvrzení žalobkyně, že nahlédla do registru bankovních a nebankovních klientských informací, výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob, výpisu katastrálního rejstříku, výpisu z registru „sankční seznamy“ a do interních registrů historie klienta, soud uvádí, že žalobkyně soudu výpisy/výstupy z těchto registrů/rejstříků nedoložila. Nebylo tedy prokázáno, že by žalobkyně do těchto rejstříků/registrů skutečně nahlédla a s jakým výsledkem. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně na jednání dne 11. 12. 2025 soud nemohl žalobkyni v tomto směru vyzvat a poučit dle § 118a o. s. ř.

22. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když neověřovala tvrzené příjmy ani výdaje žalovaného. Poskytovatel úvěru má přitom povinnost řádně zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žadatele o úvěr (včetně způsobu plnění dosavadních dluhů), aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr, a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. V projednávané věci žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila, když neověřovala tvrzené příjmy ani výdaje žalovaného (resp. neprokázala, že by k ověření došlo). Žalobkyně si tedy ze zjištěných skutečností nemohla věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor žalobkyně). Žalovanému bylo z úvěru celkem vyplaceno 5.000 Kč. Naopak žalovaný zaplatil žalobkyni částku 4,14 Kč (tvrzení žalobkyně v žalobě). Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 4.995,86 Kč (5.000 Kč – 4,14 Kč). S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.995,86 Kč.

24. Lhůtu k plnění soud stanovil v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud k tomuto dodává, že žalovaný v řízení netvrdil, že by snad lhůta k vrácení zbytku jistiny v délce 30 dnů od právní moci rozsudku nebyla přiměřená jeho možnostem. Soud sám přitom nemá aktuální informace o příjmech, výdajích, majetkových a sociálních poměrech žalovaného (žalovaný se na jednání soudu dne 11. 12. 2025 nedostavil a soud ho tudíž nemohl vyzvat k doplnění těchto údajů). Soud proto lhůtu k plnění v délce 30 dnů od právní moci rozsudku považuje za přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná a žalobkyně proto nemá nárok na poplatky, na smluvní pokutu, na úroky ani na úroky z prodlení (soud v tomto směru odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl sice po provedené kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.