44 C 21/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení 17.745,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17.745,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17.745,80 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18.360,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 11. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17.745,80 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že dne 6. 10. 2021 došlo v ulici [ulice] v [obec a číslo] k poškození vozidla BMW 5, [registrační značka], ve vlastnictví žalobkyně, a to z důvodu pádu sdíleného kola, jehož provozovatelem je žalovaná, na zadní blatník vozidla žalobkyně. V místě, kde bylo kolo odloženo a kde stálo vozidlo, se nenachází místo, kde mají být kola odkládána. Kolo bylo odloženo na okraji chodníku, přičemž předmětná ulice se nachází v centru [obec] s velkým výskytem lidí a kolo tedy ohrožovalo i chodce. [obec] pro parkování kol je vzdáleno cca 200 m od místa, kde bylo zaparkováno vozidlo žalobkyně. Kolo tedy nebylo odloženo na místě k tomu určeném a toto nesprávně odložené kolo při pádu způsobilo škodu a mezi škodnou událostí a vznikem škody je příčinná souvislost. Žalobkyně má za to, že žalovaná za škodu odpovídá dle § 2927 občanského zákoníku jako provozovatel dopravy. Provozovatel dopravy je povinen nahradit škodu bez ohledu na to, zda sám jednal či nejednal nedbale. Výše škody činí 17.745,80 Kč vč. DPH. Žalovaná škodu žalobkyni neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne 5. 4. 2022.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že v době, kdy k incidentu došlo měli na [obec a číslo] domluvené parkování v režimu freefloat, což znamená, že uživatelé mohli kola zaparkovat kdekoliv v předem domluvené zóně. Žalovaná zároveň uživatele edukuje, aby kola nestavěli na stranu chodníku u domů, a to z důvodu vodicí linie pro nevidomé a slabozraké. Kolo tedy bylo dle žalované zaparkováno správně. Po nahlášení incidentu žalovaná kolo prohlédla a nenašla žádnou technickou závadu, proč by mělo samovolně či zaviněním servisního technika kolo spadnout na daný automobil. Žalovaná nemohla incidentu zabránit a nenašla se technická závada na kole, nenese žalovaná žádnou vinu na poškození automobilu. Vše nasvědčuje tomu, že kolo spadlo cizím zaviněním nebo vlivem vyšší moci. Na jednání dne 26. 9. 2023 žalovaná poukázala na to, že není jisté, jak k pádu kola došlo, mohlo se jednat o vandalismus či o vyšší moc, popř. mohlo do kola narazit auto žalobkyně.

3. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z 5 ks fotografií doložených žalobkyní (v přílohové obálce spisu s přílohami žaloby + na č.l. 39 spisu) vyplývá, že jízdní kolo žalované (na košíku je nápis [anonymizována dvě slova]; [webová adresa]) leží na kraji chodníku (směrem k silnici) těsně vedle stojícího vozidla BMW žalobkyně [registrační značka]. Vozidlo žalobkyně [registrační značka] je přitom řádně zaparkováno na vyznačeném podélném parkovacím místě (vozidlo žalobkyně žádnou svou částí nepřesahuje na chodník či obrubník – kola vozidla žalobkyně jsou od obrubníku vzdálena odhadem okolo 10 cm). Na vozidle žalobkyně je dále zřetelný poměrně velký a hluboký škrábanec na pravém zádní blatníku (zejména fotografie na č.l. 39 spisu).

5. Z fotografie doložené žalovanou (na č.l. 21 spisu) vyplývá, že uživatel předmětné jízdní kolo žalované postavil na daném místě na stranu chodníku směrem k silnici, velmi blízko ke stojícímu automobilu černé barvy (fotografie je nekvalitní - rozmazaná, nelze tedy určit, zda stojící automobil je automobil žalobkyně nebo nějaký jiný).

6. Z výše uvedených fotografií doložených žalobkyní a žalovanou (z pozice nejprve stojícího a následně ležícího jízdního kola žalované a z pozice automobilu žalobkyně) soud učinil závěr, že jízdní kolo žalované spadlo na vozidlo žalobkyně a svou přední částí (řídítky či košíkem připevněným na řídítkách) poškodilo (poškrábalo) vozidlo žalobkyně.

7. Emailem ze dne 6. 10. 2021 jednatel žalobkyně sdělil žalované, že toho dne ráno našel ležet u svého vozidla kolo žalované, které při pádu poškrábalo blatník, a požádal o vyřízení škodné události. Žalovaná reagovala emailem ze dne 7. 10. 2021 tak, že vše nahlásí na pojišťovnu a požádala o vyplnění formuláře.

8. Ze zápisu o poškození motorového vozidla ze dne 18. 10. 2021 vyplývá, že mobilní technik [právnická osoba] provedl prohlídku vozidla žalobkyně. V kolonce popis příčiny pojistné události je uvedeno, že dle žalobkyně„ bicykl spadl na zem a při pádu na zem poškrábal pravý zadní blatník BMW 5 [registrační značka]“. V kolonce vyjádření mobilního technika k příčině pojistné události je uvedeno, že odpovídá nehodovému ději.

9. Fakturou č. [anonymizováno] ze dne 11. 11. 2021 vyúčtovala spol. [právnická osoba] žalobkyni částku 17.745,80 Kč za opravu vozidla BMW, [registrační značka].

10. Přípisem ze dne 25. 1. 2022 sdělila [právnická osoba] žalobkyni, že nebylo prokázáno, že pojištěný (žalovaná) za škodu odpovídá, neboť kolo spadlo v důsledku nesprávného postavení a zajištění, nebo jednáním neznámého pachatele a tomu pojištěný nemohl nijak zabránit.

11. Předžalobní upomínkou ze dne 4. 4. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě žalované částky.

12. Na předžalobní upomínku reagovala [právnická osoba] tak, že i přes nové přešetření všech podkladů dospěla k závěru, že pojištěný za škodu neodpovídá.

13. Z internetových stránek žalované vyplývá, že podniká v oblasti bikesharingu – sdílení (půjčování) růžových jízdních kol za úplatu. Služba funguje tak, že se zájemce zaregistruje v aplikaci [anonymizováno] a prostřednictvím této aplikace si zapůjčí a odemkne konkrétní jízdní kolo. Následně může s kolem jezdit kam potřebuje, přičemž vrácení jízdního kola je možné jen na určených stanovištích. Na některém z těchto stanovišť uživatel prostřednictvím aplikace kolo vrátí a to se uzamkne.

14. Ze 3 ks fotografií doložených žalobkyní na jednání dne 26. 9. 2023 (na č.l. 40 a 41 spisu) soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci. Na těchto fotografií jsou znázorněna spadlá jízdní kola na parkovacím místě určeném pro jízdní kola. Nejedná se však o jízdní kola žalované.

15. Podle § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

16. Podle § 2927 odst. 2 občanského zákoníku povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

17. Podle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

18. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

19. Soud předně uvádí, že žalovaná je provozovatelem dopravy ve smyslu § 2927 odst. 1 občanského zákoníku, neboť půjčuje (pronajímá) jízdní kola za úplatu (tzv. bikesharing – sdílení jízdních kol). V tomto směru lze odkázat např. na komentář k občanskému zákoníku od C.H. Beck (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2072 s.), kde je uvedeno následující:„ Za provozovatele dopravy se považuje především osoba, jejímž podstatným samostatným předmětem činnosti je uskutečňování přepravy osob a nákladu pro cizí potřeby, a to rozličnými způsoby. Ve většině případů je provoz dopravy uskutečňován s podnikatelským záměrem – za účelem zisku. Provozem však bude i zcela dobrovolná, ztrátová činnost (kupř. charitativní), bude-li fakticky naplňovat znaky provozu dopravy. (…) Doprava může být provozována všemožnými motorovými i nemotorovými dopravními prostředky (přehled podává Psutka, 2008, s. 864). Řadíme mezi ně i pevná dopravní zařízení (výtahy, paternostery, eskalátory, travelátory) nebo dopravní prostředky poháněné zvířecí sílou (např. jízda na koni, provoz potahu). Je-li k dopravě užívána lidská síla, řadíme ji pod provoz dopravy jen v případech, v nichž je pohon zprostředkován dopravním prostředkem (např. jízdním kolem, invalidním vozíkem). Čistě pěší doprava (např. v rámci zásobování horských chat) se pod provoz dopravy nezahrnuje.“ Žalovaná tedy odpovídá dle § 2927 občanského zákoníku za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu.

20. Soud dále uvádí, že na jednání dne 26. 9. 2023 vyzval žalovanou, aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení, že prohlédla jízdní kolo a toto nemělo žádnou závadu, a že předmětné jízdní kolo spadlo v důsledku vandalismu či vyšší moci, popř. že do kola najel automobil. Žalovaná na tuto výzvu nijak nereagovala – žádné důkazy neoznačila.

21. Z doložené fotodokumentace od žalobkyně a žalované přitom plyne, že jízdní kolo žalované spadlo na vozidlo žalobkyně a nikoliv naopak (tj. že by žalobkyně svým vozidlem narazila do jízdního kola žalované, jak žalovaná tvrdí). Tento závěr soud činí ze skutečnosti, že jízdní kolo žalované bylo postaveno na kraji chodníku (viz fotografie od žalované na č.l. 21 spisu popsaná v odstavci 5. tohoto rozsudku), přičemž vozidlo žalobkyně dle fotografií doložených žalobkyní žádnou svou částí nepřesahovalo na chodník či obrubník – bylo řádně zaparkováno na vyznačeném podélném parkovacím místě (viz odstavec 4. tohoto rozsudku). Z doložených fotografií tedy neplyne, že by snad vozidlo žalobkyně mělo narazit do jízdního kola žalované (a nic takového neplyne ani z žádných jiných důkazů). Z doložené fotodokumentace naopak plyne, že to bylo jízdní kolo žalované, které spadlo na vozidlo žalobkyně (soud tento závěr činí z pozice nejprve stojícího a následně ležícího jízdního kola žalované a z pozice automobilu žalobkyně – viz odstavce 4. až 6. tohoto rozsudku).

22. Z jakého důvodu, resp. z jaké příčiny jízdní kolo žalované spadlo na vozidlo žalobkyně však v řízení zjištěno nebylo (konkrétní informace v tomto směru z logiky věci nemá ani žalobkyně ani žalovaná – to by musela být známa osoba, která pád kola přímo viděla). Soud nicméně danou skutečnost nepovažuje s ohledem na výše citovanou právní úpravu § 2927 občanského zákoníku pro projednávanou věc za rozhodující.

23. Z logiky věci jsou v podstatě možné 4 základní příčiny pádu kola: a) technická závada kola; b) pochybení uživatele kola, který ho nesprávně„ zaparkoval“ /postavil; c) kolo spadlo působením třetí osoby – která ať už úmyslně či neúmyslně do kola narazila či do něj strčila; d) vyšší moc – zde zejména povětrnostní podmínky – vítr, déšť, případně bouřka.

24. Co se týče příčin shora označených bod písm. a) a b), za tyto jednoznačně odpovídá žalovaná (a nemůže se zprostit povinnosti nahradit škodu), neboť se ve smyslu § 2927 odst. 2 občanského zákoníku jedná o okolnosti, které mají původ v provozu. V tomto směru lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 948/2010, kde bylo konstatováno, že„ Za okolnosti mající původ v provozu ve smyslu § 428 obč. zák. lze považovat např. selhání nebo nedostatek činnosti osob použitých v provozu (srov. zhodnocení Nejvyššího soudu SSR publikované pod č. 3/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dále nedostatky nebo vady materiálu, a to i skryté (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR publikované pod č. 9/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo technický stav dopravního prostředku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR publikované pod č. 80/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“ Taktéž lze odkázat i na pozdější judikaturu – např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3925/2013 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3485/2016. Obdobně lze odkázat i na komentář k občanskému zákoníku od C.H. Beck (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014), kde je uvedeno následující:„ Mezi okolnosti mající původ v provozu patří především tzv. vnitřní náhoda – provozně-technický stav dopravního prostředku odchylný od stavu normálního (např. porucha brzdového systému, lom kolejnice, trhlina v plášti letadla, únavová prasklina nápravy). Není důležité, zda byla vada patrná na první pohled. Podstatné není ani to, zda dopravní prostředek prošel náležitými technickými kontrolami, či zda měl předepsané schválení technické způsobilosti k provozu. Stejně jako na vnitřní náhodu je nutné pohlížet i na selhání osob užitých v dopravě (zaměstnanec, brigádník, náhodný chodec navigující při couvání). Selhání může spočívat např. ve zdravotní indispozici užité osoby (např. mdloby, infarkt, mozková příhoda) nebo v profesním selhání (např. nedodržení bezpečnostních předpisů nebo pravidel provozu řidičem).“ 25. Co se týče příčin shora označených bod písm. c) a d), tyto spadají pod druhou větu § 2927 odst. 2 občanského zákoníku (jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat), a žalovaná má k dispozici liberační důvod. Může se tedy odpovědnosti zprostit, pokud prokáže, že škodě nemohla zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. V tomto směru soud dospěl k závěru, že žalovaná v projednávané věci nevynaložila veškeré úsilí, které lze požadovat. Důvodem je ta skutečnost, že žalovaná uživateli umožnila„ zaparkování“ /odložení a vrácení kola v daném místě, které soud považuje za krajně nevhodné pro„ parkování“ /odkládání jízdních kol. Jednalo se o místo na kraji chodníku směrem k silnici těsně vedle řádně označeného parkovacího místa pro automobily. V tomto směru je nejprve třeba poukázat na to, že chodník primárně slouží chodcům a nikoliv k „ parkování“ /odkládání jízdních kol (viz § 53 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu). Za situace, kdy je jízdní kolo„ zaparkováno“ /postaveno takto na chodníku, pak může poměrně jednoduše dojít k situaci, kdy některý z chodců o toto jízdní kolo zavadí (i neúmyslně) a způsobí jeho pád. Vzhledem k tomu, že jízdní kolo bylo postaveno v bezprostřední blízkosti řádně označeného parkovacího místa pro automobily, pak pád kola často povede k tomu, že toto kolo spadne na řádně zaparkovaný automobil a poškodí jej. Žalovaná navíc na dané místo ani neumístila žádný technický prostředek, který by pádu odloženého kola bránil (typicky např. stojan na kola). Uvedené pak obdobně platí i ohledně vyšší moci/povětrnostních podmínek. Za situace, kdy žalovaná umožnila„ parkování“ /odkládání jízdních kol v bezprostřední blízkosti řádně označeného parkovacího místa pro automobily, a aniž by zároveň na dané místo umístila např. stojan na kola, nelze říci, že vynaložila veškeré možné úsilí, aby škodě zabránila (naopak lze říci, že žalovaná jednala nedbale a porušila svou prevenční povinnost dle § 2900 občanského zákoníku). V tomto směru soud pro úplnost dodává, že pád stojícího jízdního kola (aniž by bylo zajištěno ve stojanu na kola) může způsobit i nepříliš silný vítr, tedy meteorologická situace, která na podzim nastává poměrně běžně a není nijak extrémní/mimořádná.

26. Soud dále dodává, že žalovaná nepochybně mohla svým uživatelům omezit místa, kde mohou jízdní kola odkládat a vracet. Toto plyne jak z internetových stránek žalované (viz odstavec 13. tohoto rozsudku), tak ze shodných tvrzení účastníků na jednání dne 26. 9. 2023. Žalovaná tak nepochybně mohla a měla zřídit bezpečná místa pro odkládání a vracení jí provozovaných jízdních kol (místa, kde bezprostředně nehrozí škoda na majetku či zdraví jiných osob).

27. Vzhledem k výše uvedenému soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni vzniklou škodu na jejím vozidle ve výši 17.745,80 Kč (tj. ve výši nákladů na opravu tohoto vozidla – viz faktura č. [anonymizováno] ze dne 11. 11. 2021). Žalovaná za vzniklou škodu odpovídá dle § 2927 občanského zákoníku jako provozovatel dopravy. Skutečnost, že v řízení nebylo zjištěno, co přesně bylo příčinou pádu jízdního kola žalované, pak soud nepovažuje za rozhodující, neboť žalovaná za škodu odpovídá, ať už by příčinou pádu kola byla technická závada kola, pochybení uživatele při„ zaparkování“ kola, působení třetí osoby či vyšší moc/povětrnostní podmínky (k tomu viz argumentace výše).

28. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dlužné částky, náleží žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). S odkazem na § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobkyni rovněž náleží náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, neboť se jedná o závazek podnikatelů.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 20. 3. 2023, účast na jednání dne 26. 9. 2023) po 1.820 Kč, pěti paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 této vyhlášky po 300 Kč, dále náhradou cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši 2.712,93 Kč (dne 26. 9. 2023 jízdné Praha – Brno a zpět vozidlem Ford Mondeo, celkem 394 km, při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km, při ceně pohonných hmot 34,40 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km jízdy (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb.)), náhradou za promeškaný čas dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč za 12 půlhodin (cesta na jednání a zpět v délce 12 započatých půlhodin) ve výši 1.200 Kč, a 21% DPH z částky 14.512,93 Kč, tj. 3.047,72 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18.360,65 Kč.