44 C 211/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení 2.910,51 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2.910,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.628 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.910,51 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 22. 1. 2018, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti. Pojistné bylo sjednáno ve výši 9.957 Kč ročně. Pojištění zaniklo v důsledku neplacení pojistného ke dni 27. 4. 2020. Žalovaná dluží žalobkyni na pojistném za období od 22. 1. 2020 do 27. 4. 2020 částku ve výši 2.628 Kč, a dále ujednanou smluvní pokutu ve výši 0,5 promile denně z částky 2.628 Kč, což za období od 23. 1. 2020 do 24. 8. 2020 činí 282,51 Kč. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 7. 12. 2020 uvedla, že dne 2. 8. 2019 byl zjištěn její úpadek a na její majetek byl prohlášen konkurs. Pojistná smlouva byla sjednána vždy na rok tak, že se automaticky prodlužovala, tedy se automaticky prodloužila dne 22. 1. 2019. Jednalo se přitom o smlouvu o vzájemném plnění dle § 235 insolvenčního zákona, přičemž podle § 253 odst. 2 insolvenčního zákona jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkurzu nevyjádřil tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění. Jelikož se insolvenční správce žalované ve lhůtě 30 dnů od prohlášení konkursu nijak nevyjádřil, platí fikce odmítnutí plnění smlouvy a žalobní návrh je tudíž neoprávněný.

3. Žalobkyně v replice ze dne 10. 3. 2021 uvedla, že ve věci nelze § 253 insolvenčního zákona použít. Pojistná smlouva byla uzavřena dne 22. 1. 2018 na dobu jednoho roku s automatickou prolongací, jestliže ani jedna ze stran nesdělí písemně druhému účastníku smlouvy, nejméně 6 týdnů před uplynutím pojistného roku, že na dalším pojištění nemá zájem. K takovému oznámení za celou dobu trvání smlouvy nedošlo. Automatická prolongace tedy nastala dne 22. 1. 2019, a to na období od 22. 1. 2019 do 22. 1. 2020, další prolongace nastala dne 22. 1. 2020, a to na období od 22. 1. 2020 do 22. 1.2021. Žalovaná uhradila pojistné splatné dne 22. 1. 2018 (na období od 22. 1. 2018 do 22. 1. 2019) a splatné dne 22. 1. 2019 (na období od 22. 1. 2019 do 22. 1. 2020). Po první prolongaci tedy byla smlouva na období od 22. 1. 2019 do 22. 1. 2020 zcela splněna. K prohlášení konkursu na majetek žalované došlo dne 2. 8. 2019, tedy v době, kdy sice již došlo k první prolongaci smlouvy, avšak na období, na které bylo splněno. Žalobkyně následně citovala rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2947/2012, s tím, že pokud aplikujeme jeho závěry na daný případ, je nepochybné, že k datu prohlášení konkursu (2. 8. 2019) účinky prolongace na další rok (22. 1. 2020) nenastaly, a z tohoto pohledu nejde o smlouvu, která k datu prohlášení konkursu ještě nebyla zcela splněna dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy. K datu prohlášení konkursu naopak mohli účastníci učinit oznámení, že na dalším trvání pojištění nemají zájem, a tím tak prolongaci smlouvy odvrátit. V daném případě tedy podmínky § 253 insolvenčního zákona splněny nebyly a k odmítnutí plnění ze strany insolvenčního správce tak nedošlo.

4. Na základě dokazování provedeného při jednání soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 23. 1. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti. Počátek pojištění byl sjednán ke dni 22. 1. 2018 s tím, že se pojištění sjednává na dobu jednoho roku. Pojištění se prodlužuje vždy na další pojistný rok, pokud pojistník nebo pojistitel nesdělí písemně druhému účastníkovi, nejméně 6 týdnů před uplynutím pojistného roku, že na dalším pojištění nemá zájem. Pojistné bylo sjednáno ve výši 9.957 Kč ročně. Upomínkou ze dne 17. 3. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pojistného do 26. 4. 2020 s tím, že pokud k úhradě nedojde, pojištění zanikne dnem následujícím po marném uplynutí této lhůty. Přípisem ze dne 30. 4. 2020 žalobkyně oznámila žalované zánik pojištění ke dni 27. 4. 2020 a vyzvala ji k úhradě žalované částky. K úhradě žalované částky byla žalovaná rovněž vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 14. 7. 2020.

5. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2019, č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalované a na její majetek byl prohlášen konkurs.

6. Podle § 253 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ insolvenční zákon“), nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může odmítnout plnění.

7. Podle § 253 odst. 2 insolvenčního zákona jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak.

8. Podle § 168 odst. 2 písm. g) insolvenčního zákona pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou pohledávky věřitelů ze smluv, které se podle tohoto zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními neodmítla, jestliže se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku po zahájení insolvenčního řízení; to neplatí pro pohledávky, které se týkají plnění poskytnutého věřiteli za trvání oddlužení.

9. Podle § 203 odst. 1 insolvenčního zákona není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis.

10. Podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila.

11. Podle § 229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce v době od prohlášení konkursu.

12. V rozsudku ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2947/2012, Nejvyšší soud konstatoval, že„ účelem ustanovení § 253 insolvenčního zákona je umožnit insolvenčnímu správci, aby se (při respektování zmíněným ustanovením určených podmínek) rozhodl, zda smlouvu (o vzájemném plnění) splní nebo zda od ní odstoupí; současně toto ustanovení upravuje předpoklady vzniku fikce odstoupení od takové smlouvy. Přitom je zjevné, že při takové úvaze by měl insolvenční správce respektovat především povinnosti, které pro něj plynou z ustanovení § 36 odst. 1 a § 230 odst. 1 insolvenčního zákona. V situaci, kdy o tom, že pojistná smlouva je smlouvou o vzájemném plnění, pochybnosti nejsou, Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že v poměrech dané věci evidentně nejde o případ, kdy k datu prohlášení konkursu nebyla pojistná smlouva splněna dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy (žalobkyní). Jakkoli to soudy nižších stupňů v důvodech svých rozhodnutí výslovně nezmínily, evidentně vyšly z toho, že pojistná smlouva byla (za pojistné období předcházející datu 18. ledna 2011) alespoň jednou smluvní stranou splněna (potud srov. i stanovisko žalobkyně u jednání dne 26. ledna 2012, podle něhož„ pojistné za období do 18. ledna 2011 bylo zaplaceno“). Platí-li za daného stavu, že pojistná smlouva byla uzavřena na dobu určitou (na jeden rok) s „ automatickou prolongací“ (tj. s „ obnovením“ na další rok), přičemž k „ prolongaci“ (k obnovení) pojistné smlouvy mělo dojít až k 18. lednu 2011 (tj. po prohlášení konkursu na majetek dlužníka), je z hlediska možné aplikace ustanovení § 253 insolvenčního zákona rozhodující, zda k datu prohlášení konkursu na majetek dlužníka již nastaly„ účinky“ sjednané„ prolongace“ pojistné smlouvy (v podobě vzniku vzájemných práv a povinností stran pojistné smlouvy i na další rok) (a z tohoto pohledu šlo o smlouvu, která k datu prohlášení konkursu ještě nebyla zcela splněna dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy) nebo zda smluvní strany mohly k datu prohlášení konkursu„ prolongaci“ pojistné smlouvy (a s ní spojené důsledky – vznik vzájemných práv a povinností smluvních stran na další rok) odvrátit.“ 13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Soud předně konstatuje, že se ztotožňuje s argumentací žalobkyně v tom smyslu, že § 253 odst. 2 insolvenčního zákona se na projednávanou věc neuplatní. Důvodem je ta skutečnost, že ke dni prohlášení konkursu na majetek žalované (dne 2. 8. 2019) byla pojistná smlouva na dané období (od 22. 1. 2019 do 21. 1. 2020) již zcela splněna žalovanou, neboť tato uhradila pojistné za celé pojistné období již před prohlášením konkursu (viz dikce § 253 odst. 1 insolvenčního zákona). Insolvenční správce žalované pak po prohlášení konkursu měl ještě dostatek času na to, aby odvrátil sjednanou prolongaci pojistné smlouvy na další pojistné období od 22. 1. 2020 (mohl žalobkyni v souladu s pojistnou smlouvou sdělit, že na dalším pojištění nemá zájem, a to nejpozději 6 týdnů před 21. 1. 2020. Insolvenční správce žalované však nic takového neučinil a došlo tedy k prolongaci pojistné smlouvy na další pojistné období od 22. 1. 2020, a žalobkyně má za toto pojistné období nárok na pojistné (za dobu trvání pojištění – viz § 2782 odst. 1 občanského zákoníku).

15. Je však třeba si uvědomit, že pohledávka žalobkyně na pojistné za pojistné období od 22. 1. 2020 je ve smyslu § 168 odst. 2 písm. g) insolvenčního zákona pohledávkou za majetkovou podstatou. Pohledávky za majetkovou podstatou přitom mají specifický režim uplatnění upravený v § 203 insolvenčního zákona. Dle § 203 odst. 1 insolvenčního zákona se pohledávky za majetkovou podstatou uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. Pokud tato osoba tyto pohledávky v plné výši a včas neuspokojí, může se věřitel v souladu s § 203 odst. 4 insolvenčního zákona domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními. U konkursu je osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce (§ 229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona). Z uvedeného je zřejmé, že jako žalovaný měl být v žalobě správně označen insolvenční správce jakožto osoba s dispozičními oprávněními, a nikoliv [právnická osoba]. [Právnická osoba] není ve věci pasivně věcně legitimována, a proto byla podaná žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení, které sestávají z paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za jeden úkon (vyjádření ze dne 7. 12. 2020) po 300 Kč.