44 C 268/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 8.383,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.783,22 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 769,32 Kč, s úrokem ve výši 25,08 % ročně z částky 4.783,22 Kč od 20. 12. 2018 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 384,75 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.783,22 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3.599,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.599,84 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.546,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 2. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8.383,06 Kč s přísl. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne 18. 3. 2005 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 10.000 Kč a byla mu poskytnuta kreditní karta MoneyCard, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních minimálních splátkách ve výši 5 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše měsíční splátky byla vždy uvedena ve výpisu. Z důvodu prodlení žalovaného s hrazením měsíční povinné minimální splátky právní předchůdkyně žalobkyně dne 19. 12. 2018 úvěr zesplatnila. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila celkem 9.152,38 Kč Výše úrokové sazby dle úrokového lístku činila 25,08 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 18. 10. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně žalobou požaduje dlužnou jistinu úvěru ve výši 4.783,22 Kč, dlužné poplatky ve výši 3.599,84 Kč (6 upomínek ze dne 4. 6. 2018, 18. 7. 2018, 26. 7. 2018, 21. 8. 2018, 9. 11. 2018 a 19. 12. 2018 po 600 Kč; na jednu upomínku bylo částečně hrazeno), úroky z úvěru kapitalizované ke dni 19. 12. 2018 ve výši 769,32 Kč (za červen až prosinec 2018), úroky z prodlení kapitalizované ke dni 21. 10. 2019 ve výši 384,75 Kč (za období od 19. 12. 2018 do 14. 10. 2019), úrok ve výši 25,08 % ročně z částky 4.783,22 Kč od 20. 12. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.383,06 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že je z důvodu směnečného rukojemství od roku 2016 v exekuci a o tomto byla právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměna jak exekucí na účet tak telefonicky. Z důvodu exekuce a ztráty zaměstnání nemohl žalovaný splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla k dispozici veškeré informace k okamžitému zesplatnění úvěru a mohla vymáhat pohledávku soudní cestou již v roce 2016. Vymáhaná částka byla subjektivně i objektivně splatná již v roce 2016 a od té doby již marně uplynula tříletá promlčecí lhůta.

3. Žalobkyně v reakci uvedla, že promlčení pohledávky vzniklé z předmětné smlouvy se řídí obchodním zákoníkem a činí 4 roky od data zesplatnění. K zesplatnění došlo dne 19. 12. 2018, k promlčení tudíž nedošlo.

4. Na základě dokazování provedeného při jednání soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 18. 3. 2005 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]; později [právnická osoba]) a žalovaným uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému vydat kreditní kartu a poskytnout revolvingový úvěr s limitem 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z vyčerpaných prostředků, dále se žalovaný zavázal platit úroky a poplatky. Dle úrokového lístku činila úroková sazba 25,08 % ročně. Dle Sazebníku poplatků činil poplatek za zaslání každé upomínky 600 Kč.

5. Z doložené platební historie a z výpisů ke kreditní kartě za celou dobu trvání smlouvy soud zjistil, že žalovaný revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty čerpal a následně i splácel. Poslední splátku na úvěr žalovaný učinil dne 11. 6. 2018. Poté již žalovaný nesplatil ničeho. Ke dni 19. 12. 2018 činila dlužná částka celkem 9.152,38 Kč a ke dni 14. 10. 2019 celkem 9.537,13 Kč (tj. žalobou uplatněná částka včetně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení).

6. Dopisem ze dne 19. 12. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila z důvodu prodlení žalovaného, a vyzvala žalovaného k úhradě částky 9.152,38 Kč nejpozději do 2. 1. 2019.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 10. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne 24. 10. 2019. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 30. 1. 2020.

8. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle dosavadních právních předpisů.

9. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

11. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

12. Podle § 392 odst. 2 obchodního zákoníku u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku.

13. Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]; později [právnická osoba]) jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru z kreditní karty dle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Z tohoto obchodního závazkového vztahu (§ 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku) vyplývala právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému povinnost ve sjednaných minimálních měsíčních splátkách úvěr spolu se smluvními úroky z úvěru (ve výši 25,08 % ročně) splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti splnila, když žalovanému poskytla úvěr až do výše sjednaného limitu. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedodržel, když měsíční splátky řádně a včas nehradil, a dostal se tak do prodlení. V souvislosti s porušováním smluvních povinností ze strany žalovaného tak právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně zesplatněnou jistinu, úroky z úvěru, úroky z prodlení v zákonné výši. Vzhledem k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, má pak žalovaný tuto povinnost nyní k žalobkyni. Složení a výši dlužné částky žalovaný nijak nerozporoval. Soud proto žalobě částečně vyhověl a výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.783,22 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 769,32 Kč, s úrokem ve výši 25,08 % ročně z částky 4.783,22 Kč od 20. 12. 2018 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 384,75 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně (§ 369 odst. 1 obchodního zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z částky 4.783,22 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení.

15. K námitce promlčení uplatněné žalovaným soud uvádí, že žalobou uplatněný nárok promlčen není. Žalovaný ještě v roce 2018 úvěr splácel (poslední splátka dne 11. 6. 2018), není tedy pravdou, že by dluh byl splatný, resp. že by jej právní předchůdkyně žalobkyně mohla vymáhat, již v roce 2016. Úvěr se stal splatným až po zesplatnění, ke kterému došlo dopisem ze dne 19. 12. 2018, přičemž žalovaný byl vyzván ke splacení úvěru do 2. 1. 2019. Až od 3. 1. 2019 tedy běží čtyřletá promlčecí doba (§ 392 odst. 2 věta druhá obchodního zákoníku; § 397 obchodního zákoníku). Žaloba byla podána dne 14. 2. 2020. Je tedy nepochybné, že k promlčení nedošlo.

16. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu ohledně požadovaných poplatků za upomínky včetně úroku z prodlení. V projednávané věci je i přes svou povahu výlučného obchodního závazku smlouva o úvěru s ohledem na skutečnost, že žalovaný jako jedna ze stran této smlouvy nebyl podnikatelem, smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) – viz ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku. S přihlédnutím ke konkrétním okolnostem projednávané věci soud dospěl k závěru, že požadované částky za zaslané upomínky (6 upomínek po 600 Kč) jsou vzhledem k faktickým nákladům vyhotovení a zaslání formulářového dopisu zcela neodůvodnitelné, a vzhledem k četnosti opakování zcela nepřiměřené (žalobkyně požaduje poplatek za upomínky ze dne 4. 6. 2018, ze dne 18. 7. 2018, ze dne 26. 7. 2018, ze dne 21. 8. 2018, ze dne 9. 11. 2018 a ze dne 19. 12. 2018). Soud má tudíž v projednávané věci ujednání o poplatku za upomínku ve výši 600 Kč za neplatné dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. K nepřiměřenosti ujednání přitom soud přihlédl z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech C -240/98 až C -244/98 ze dne 27. 6. 2000 či rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -618/2010 ze dne 14. 6. 2012).

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Po provedené kapitalizaci úroků ke dni rozhodnutí soudu byla žalobkyně úspěšná v 71,78 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 28,22 % předmětu řízení. Po odečtení neúspěchu od úspěchu má tedy žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu 43,56 % nákladů řízení. Náklady řízení představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 200 Kč, třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky po 100 Kč, dále odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby (vyjádření ze dne 27. 5. 2021, účast na jednání dne 21. 7. 2022) po 1.500 Kč, 2 paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 této vyhlášky po 300 Kč a 21% DPH z částky 4.500 Kč, tj. 945 Kč Celkem tak žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 5.845 Kč. Z uvedené částky má žalobkyně právo na náhradu 43,56 %, tj. 2.546,08 Kč. Pokud se jedná o podání ze dne 30. 12. 2021, soud žalobkyni náhradu nákladů za tento úkon právní služby nepřiznal, neboť tímto podáním byly doplněny tvrzení, jež měly být obsaženy již v žalobě.