44 C 55/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Danielem Bartoněm ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 72.908,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 65.768,29 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.754,30 Kč, s úrokem ve výši 8,68 % ročně z částky 72.908,29 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 72.908,29 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 17. 12. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 72.908,29 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o klasickém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 250.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách po 4.468 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,69 % ročně. Taktéž bylo sjednáno pojištění úvěru, kdy splátka byla navýšena o 7,79 %. Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní Smlouvu o postoupení portfolia smluv o úvěrech a s účinností od , datum, se žalobkyně stala smluvní stranou postoupených smluv, včetně smlouvy se žalovaným. Žalovaný se dostával opakovaně do prodlení se splátkami, proto žalobkyně prohlásila dne 29. 2. 2024, Anonymizováno, úvěr za okamžitě splatný. Žalobkyně žalobou požaduje jistinu úvěru ve výši 72.908,29 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.754,30 Kč za dobu od 1. 3. 2024 do 21. 10. 2024, úrok ve výši 8,68 % ročně z částky 72.908,29 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 1. 3. 2024 do 21. 10. 2024 (částka 6.861,09 Kč) a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu.

2. V podání ze dne 1. 7. 2025 žalobkyně doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 30.000 Kč, žalobkyně počítala s celkovým příjmem 29.998 Kč. Takový příjem byl vyhodnocen jako dostatečný pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně dále prověřila, zda žalovaný neprochází aktivním insolvenčním řízením a ověřila jeho předchozí splátkovou morálku z registru CBCB a Solus. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje 7.000 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle jím uváděných dat a na základě svého interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů včetně statistických údajů a normativních nákladů na bydlení, na částku 3.550 Kč. Žalobkyně dále zjistila, že v době poskytnutí úvěru měl žalovaný již poskytnuté úvěry od žalobkyně s celkovými splátkami 5.000 Kč. Splátka nového úvěru činila 4.816 Kč, celkové splátkové zatížení žalovaného tak činilo 9.816 Kč. Po odečtení nového splátkového zatížení žalovaný disponoval částkou minimálně 20.182 Kč měsíčně k pokrytí svých životních výdajů. Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.

4. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

5. Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaným uzavřena Smlouva o klasickém úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách po 4.468 Kč splatných nejpozději 17. dne v měsíci počínaje dnem , datum, . Roční úroková sazba byla ujednána ve výši 8,69 %. Dále bylo ujednáno pojištění s úhradou ve výši 7,79 % z měsíční splátky úvěru. Celková výše měsíční splátky tak byla ujednána ve výši 4.816 Kč.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného dle jeho občanského průkazu (fotografie OP žalovaného). Z listiny nazvané „Údaje pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr“ vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je svobodný a nemá žádné vyživované děti. Žalovaný bydlí v nájmu. Jako profesi žalovaný uvedl „PODNIKÁNÍ V OBLASTI“, své bydliště a své IČO: , IČO, , s tím, že do zaměstnání nastoupil v 1/1991. Svůj čistý měsíční příjem žalovaný uvedl ve výši 30.000 Kč. Jako své měsíční výdaje domácnosti žalovaný uvedl 7.000 Kč. Žalovaný dále doložil právní předchůdkyni žalobkyni výpis ze svého běžného účtu za duben 2019, z něhož plyne, že počáteční zůstatek činil 2.310,83 Kč, na účet za měsíc celkem přišlo 24.167,14 Kč a odešlo 25.897 Kč. Konečný zůstatek činil 580,97 Kč.

7. V Protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta (na č.l. 29 spisu) je uvedeno, že žalovaný v žádosti uvedl příjem 30.000 Kč, banka počítala s příjmy ve výši 29.998 Kč. Dále je uvedeno, že banka ověřila, že žalovaný neprochází aktivním insolvenčním řízením a ověřila jeho předchozí splátkovou morálku z informací z CBCB a z rejstříku Solus. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje 7.000 Kč. Banka stanovila životní výdaje žalovaného na základě jím sdělených dat v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení, na 3.550 Kč. Banka dále zjistila, že v době úvěrové žádosti měl žalovaný již poskytnuté interní úvěry s celkovými splátkami 5.000 Kč. Splátka nového úvěru činila 4.816 Kč, celkové splátkové zatížení žalovaného tak činilo 9.816 Kč. Příjem žalovaného byl vyhodnocen jako dostatečný pro poskytnutí úvěru. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo 20.182 Kč k pokrytí jeho životních výdajů.

8. Z transakční historie úvěru plyne, že úvěr ve výši 250.000 Kč byl žalovanému poskytnut dne , datum, . Z transakční historie úvěru dále plyne, že žalovaný úvěr pravidelně splácel až do května 2023. Celkem žalovaný na úvěr zaplatil 242.860 Kč. Totéž plyne i z listiny nazvané Podklady pre súdné konanie.

9. Z notářského zápisu ze dne , datum, , , Anonymizováno, , a připojených příloh plyne, že , právnická osoba, postoupila portfolio úvěrových smluv, včetně smlouvy uzavřené s žalovaným, jakož i veškerých pohledávek, práv a povinností z těchto smluv na žalobkyni. Žalobkyně se tak stala smluvní stranou těchto smluv, včetně smlouvy uzavřené s žalovaným.

10. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek ve výši celkem 20.204 Kč výzvou ze dne 17. 1. 2024 a upozornila ho na zesplatnění úvěru. Výzvou ze dne 2. 3. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého zbytku úvěru. Doklad o odeslání výzev ze dne 17. 1. 2024 a ze dne 2. 3. 2024 žalovanému však nebyl žalobkyní doložen a vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně na nařízeném jednání soud nemohl žalobkyni v tomto směru vyzvat a poučit dle § 118a o. s. ř. Soud tudíž nemá za prokázáno, že by došlo k odeslání těchto výzev žalovanému.

11. Předžalobní výzvou ze dne 21. 10. 2024, předanou k poštovní přepravě dne 22. 10. 2024, byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

20. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala příjmy tvrzené žalovaným a vycházela pouze z žalovaným uvedené částky 30.000 Kč (v listině „Údaje pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr“). Taktéž výdaje domácnosti žalovaného tvrzené žalovaným v celkové výši 7.000 Kč měsíčně právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala. Již tyto žalovaným sdělené údaje o výdajích se přitom jeví na první pohled jako podezřele nízké za situace, kdy žalovaný bydlí v nájmu. Předložený výpis z běžného účtu žalovaného za duben 2019 pak vede k dalším pochybnostem o pravdivosti tvrzení žalovaného o výši jeho měsíčních příjmů a výdajů. Dle tohoto výpisu z účtu na běžný účet žalovaného za měsíc duben 2019 celkem přišlo 24.167,14 Kč a odešlo 25.897 Kč (tedy přišlo méně než jsou tvrzené příjmy žalovaného a odešlo mnohem více než jsou tvrzené výdaje žalovaného). Konečný zůstatek na účtu pak činil 580,97 Kč. Výpis z bankovního účtu žalovaného za duben 2019 tedy měl u žalobkyně minimálně vzbudit pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů, a o tom, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet.

21. Co se týče tvrzení žalobkyně, že ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného z informací CBCB a z rejstříku Solus, soud uvádí, že žalobkyně soudu výpisy/výstupy z těchto rejstříků nedoložila. Pouhou zmínku o tomto prověření v listině „Protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od , právnická osoba, “ (tedy v listině vyhotovené žalobkyní) soud nepovažuje za dostatečnou. Je na žalobkyni, aby prokázala, že prověření splátkové morálky žalovaného skutečně provedla a jaký byl jeho výsledek. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně na jednání dne 4. 9. 2025 soud nemohl žalobkyni v tomto směru vyzvat a poučit dle § 118a o. s. ř.

22. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když neověřovala tvrzené příjmy ani výdaje žalovaného. Poskytovatel úvěru má přitom povinnost řádně zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žadatele o úvěr (včetně způsobu plnění dosavadních dluhů), aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr, a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila, když neověřovala tvrzené příjmy ani výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně si tedy ze zjištěných skutečností nemohla věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená Smlouva o klasickém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor žalobkyně). Žalovanému bylo z úvěru celkem vyplaceno 250.000 Kč. Naopak žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně ve splátkách celkem 242.860 Kč. Žalovaný se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 7.140 Kč (250.000 Kč – 242.860 Kč). Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru má tedy žalovaný nyní vůči žalobkyni. S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7.140 Kč.

24. Lhůtu k plnění soud stanovil v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud k tomuto dodává, že žalovaný v řízení netvrdil, že by snad lhůta k vrácení zbytku jistiny v délce 30 dnů od právní moci rozsudku nebyla přiměřená jeho možnostem. Soud sám přitom nemá aktuální informace o příjmech, výdajích, majetkových a sociálních poměrech žalovaného (žalovaný se na jednání soudu dne 4. 9. 2025 nedostavil a soud ho tudíž nemohl vyzvat k doplnění těchto údajů). Soud proto lhůtu k plnění v délce 30 dnů od právní moci rozsudku považuje za přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud přitom zohlednil i tu skutečnost, že žalovaný žalobkyni na úvěr ničeho neuhradil již déle než 2 roky.

25. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť Smlouva o klasickém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná a žalobkyně proto nemá nárok na poplatky, na úroky ani na úroky z prodlení (soud v tomto směru odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl sice po provedené kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.