44 C 56/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce , příjmení republika zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 47.213 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 47.213 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47.213 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21.076 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se původně domáhal předložení dokladů vztahujících se ke správě domu [adresa], který se nachází na pozemku [parcelní číslo], zapsáno na [list vlastnictví], k. ú. [obec], vedené u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrálního pracoviště Brno-město (dále jen„ dům“) a zaplacení částky 47.213 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 2. 2021 do zaplacení, která měla představovat bezdůvodné obohacení za období od 1. 12. 2019 do 19. 11. 2020, spočívající v užívání společné věci – domu, nad rámec spoluvlastnického podílu ze strany žalované. Ohledně předložení dokladů bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. K nároku na zaplacení peněžité částky žalobce uvedl, že je spoluvlastníkem domu, přičemž jeho spoluvlastnický podíl činí 1/12. Žalovaná je též spoluvlastnicí domu s podílem 1/2. Žalovaná fakticky vykonává správu společné věci, aniž by k ní byla spoluvlastníky pověřena, včetně pronájmu bytových jednotek nacházejících se v domě. Z takto získaných prostředků náleží žalobci podíl dle jeho spoluvlastnického podílu, který mu však žalovaná za žalované období nevyplatila. Žalobce tak požadoval bezdůvodné obohacení spočívající v nájemném za pronájem nebytového prostoru ve výši 10.000 Kč měsíčně a za pronájem a užívání bytových jednotek o podlahové ploše celkem 258 m2 v částce 150 Kč za m2, a to ve výši jeho spoluvlastnického podílu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala neaktivní.

3. Soud provedl dokazování, na základě kterého učinil následující skutková zjištění.

4. Žalobce a žalovaná jsou spoluvlastníky pozemku [adresa] o výměře 473 m2 v obci [obec], k. ú. [obec], na kterém se nachází stavba [adresa], vše zapsané na [list vlastnictví], vedené [stát. instituce], [stát. instituce]. Podíl žalobce je 1/12 a podíl žalované byl do 20. 11. 2020 ve výši 1/2 (výpisy z katastru nemovitostí).

5. Bylo prokázáno, že byty a nebytový prostor v předmětném bytovém domě jsou obsazeny, a že žalovaná uzavírá nájemní smlouvy se třetími osobami, kterými uvedené prostory pronajímá (vyjma jednoho z bytů, který užívá přímo žalovaná). V nájemních smlouvách je přitom žalovaná označována jako„ správce“ (nájemní smlouva ze dne 29. 3. 2017, podnájemní smlouva ze dne 1. 8. 2011, nájemní smlouva ze dne 8. 3. 2010 a dodatek ze dne 30. 3. 2012, nájemní smlouva ze dne 31. 10. 2016, podnájemní smlouva ze dne 1. 2. 2021 a předávací protokol z téhož dne, foto zvonků na bytovém domě, snímek z [příjmení] [příjmení] [jméno]).

6. Dále bylo zjištěno, že ve druhém čtvrtletí roku 2020 bylo průměrné měsíční nájemné v Jihomoravském kraji v přibližné výši 228 Kč za m2 (článek na serveru [webová adresa] ze dne 21. 7. 2020) a ve čtvrtém čtvrtletí téhož roku přibližně ve výši 258 Kč (analýza [právnická osoba]). Ke dni 9. 12. 2022 byla dle cenové mapy Asociace realitních kanceláří ČR průměrná výše nájmu v městě [obec] v částce 174 Kč za m2 měsíčně (cenová mapa Asociace realitních kanceláří ČR).

7. Nájemné za nájem nebytového prostoru bylo stanoveno na 7.000 Kč měsíčně, a to smlouvou ze dne 8. 3. 2010 (nájemní smlouva ze dne 8. 3. 2010).

8. Žalobce vyzýval žalovanou k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne 26. 1. 2021 odeslanou téhož dne s lhůtou plnění do 15. 2. 2021, přičemž zásilka byla od 27. 1. 2021 uložena na poště, když žalované se nepodařilo doručit (předžalobní upomínka, doklad o odeslání a dodejka).

9. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla ostatními spoluvlastníky pověřena správou společné věci – bytového domu nebo že by se jinak s ostatními spoluvlastníky na správě dohodla, což platí i o pronájmu bytových a nebytových prostor v bytovém domě a pro nakládání s příjmy z těchto nájemních vztahů vzešlých.

10. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná příjmy z nájemních smluv jakkoli vypořádala s ostatními spoluvlastníky věci a nebyla též ani prokázána skutečná výše příjmů, které žalované z pronájmu bytových a nebytových prostor plynuly.

11. Soud žalované uložil usnesením povinnost sdělit soudu výměru podlahové plochy bytových jednotek, informaci kdo měl jednotlivé bytové jednotky od 1. 12. 2019 do 19. 11. 2020 v nájmu a jaká výše nájemného byla sjednána. Jde o tzv. vysvětlovací povinnost účastníka řízení.„ Obecně platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. V některých případech strana zatížená důkazním břemenem však objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech, významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici. Jestliže pak strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň "opěrné body" skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany; nesplnění této povinnosti bude mít za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010). Žalovaná požadované informace soudu bez uvedení důvodů nesdělila (přestože je zjevně musela mít k dispozici), tudíž nesplnila svou vysvětlovací povinnost, a proto soud hodnotil provedené důkazy v neprospěch žalované.

12. Protože žalovaná nesplnila svoji vysvětlovací povinnost, vzal soud za prokázané tvrzení žalobce, že v domě se nachází nebytový prostor o výměře 45 m2, bytová jednotka 1+1 o velikosti nejméně 35 m2, bytová jednotka 2+1 o velikosti nejméně 75 m2, bytová jednotka 2+1 o velikosti nejméně 58 m2 a bytová jednotka 3+1 o velikosti nejméně 90 m2, když tato tvrzení odpovídají předloženým půdorysům domu a stanovisku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 30. 9. 2021 včetně fotografií přiložených k tomuto stanovisku (půdorysy 1. a 2. podlaží domu; Odpověď na 8 otázek položených odhadci týkajících se budovy [ulice a číslo] v [obec] včetně fotodokumentace).

13. Z téhož důvodu vzal soud za prokázané, že nebytový prostor i bytové jednotky byly obsazeny nájemci, případně je užívala žalovaná, a že odpovídající měsíční nájem za nebytové prostory za období od 1. 12. 2019 do 19. 11. 2020 činí 10.000 Kč měsíčně, když jde o velmi mírné navýšení oproti nájemnému sjednanému v roce 2010, vzhledem k uplynulé době (foto zvonků na bytovém domě, snímek z [příjmení] [příjmení] [jméno], nájemní smlouva ze dne 8. 3. 2010).

14. Z vyrozumění Policie ČR ze dne 12. 2. 2014, rozsudků Městského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2020, č. j. 33 C 233/2019-39, a ze dne 30. 7. 2019, č. j. 14 C 42/2018-61, soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé.

15. Z provedených důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce a žalovaná jsou (spolu s dalšími osobami) spoluvlastníky bytového domu, jehož součástí jsou též nebytové prostory. Žalovaná věc spravuje, aniž by ke správě věci byla jakkoliv pověřena ostatními spoluvlastníky, a to též tak, že nebytový prostor a tři bytové jednotky v bytě pronajímá a jednu bytovou jednotku sama užívá. Za užívání bytu žalovaná ostatním spoluvlastníkům ničeho nehradí a příjmy z nájemného si zcela ponechává. V roce 2010 sjednala žalovaná nájemné za nájem nebytového prostoru ve výši 7.000 Kč. Podlahové plochy všech bytů v domě činí nejméně 258 m2. Průměrné nájemné v čase a místě obvyklém v období od 1. 12. 2019 do 19. 11. 2020 činilo u bytů alespoň 174 Kč za m2 měsíčně a nájemné za nebytový prostor v částce 10.000 Kč měsíčně je odpovídající.

16. Zjištěný skutkový stav věci soud podřadil pod následující právní normy:

17. Podle ustanovení § 1118 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), spoluvlastníku náleží vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, i podíl z plodů a užitků ze společné věci.

18. Podle ustanovení § 1120 odst. 1 o. z. se plody a užitky ze společné věci dělí podle poměru podílů.

19. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Po podřazení skutkového stavu pod uvedené právní normy soud dospěl k závěru, že žaloba o vydání bezdůvodného obohacení v částce 47.213 Kč s příslušenstvím je důvodná.

21. Žalobci, jako spoluvlastníku věci, náleží část užitků ze společné věci dle § 1118 o. z. (zde nájemného), a to ve výši dle jeho podílu, který činí 1/12 (§ 1120 o. z.). Tím, že žalovaná věc (bez souhlasu ostatních spoluvlastníků) spravuje tak, že ji částečně sama užívá a částečně pronajímá, přičemž za nájem věci je jí hrazeno nájemné, aniž by se s ostatními spoluvlastníky vypořádala podle velikosti jejich podílů, se na úkor ostatních spoluvlastníků bezdůvodně obohacuje (§ 2991 odst. 1 o. z.). Výše tohoto bezdůvodného obohacení je pak tvořena jednak částí žalovanou skutečně inkasovaného nájemného za pronajaté bytové a nebytovou jednotku, a dále částí obvyklého nájemného za užívání jedné bytové jednotky žalovanou (u bytové jednotky 3+1 užívané žalovanou). Tedy při spoluvlastnickém podílu žalobce ve výši 1/12, má žalobce nárok na 1/12 inkasovaného nájemného (u pronajatých bytových a nebytové jednotky) a 1/12 obvyklého nájemného za byt užívaný žalovanou (k tomu srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, nebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. Pl ÚS-st. 48/18).

22. V projednávané věci nebylo zjištěno, v jaké výši žalovaná nájemné v rozhodném období inkasovala (neboť žalovaná nesplnila svou vysvětlovací povinnost), proto soudu nezbylo než ohledně pronajatých bytových jednotek a nebytového prostoru vycházet taktéž z v místě a čase obvyklého nájemného. Přiznané bezdůvodné obohacení ve výši 47.213 Kč je vypočteno z obvyklého nájemného za nebytový prostor v částce 10.000 Kč měsíčně (kdy v roce 2010 byl tento nebytový prostor pronajat za 7.000 Kč měsíčně, přičemž vzhledem k růstu cenové hladiny soud považuje v letech 2019 a 2020 za obvyklé nájemné tohoto prostoru částku 10.000 Kč měsíčně – tak jak v žalobě tvrdil žalobce), a požadovaného nájemného ve výši 150 Kč za m2 měsíčně za bytové jednotky o výměře celkem 258 m2, tedy tak jak požadoval žalobce, přestože z dokazování vyplývaly vyšší hodnoty obvyklého nájemného, neboť soud nemohl překročit návrh žalobce. Toto bezdůvodné obohacení na úkor žalobce (tedy co do podílu ve výši 1/12) činí měsíčně 4.058,33 Kč (258 m2 x 150 Kč + 10.000 Kč, to celé děleno 12). Za období od 1. 12. 2019 do 19. 11. 2020 (tedy za 11 měsíců a 19 dnů) se tak jedná o částku celkem 47.213 Kč. Žalobce má též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. od 16. 2. 2021, když první den prodlení je dnem následujícím po posledním dni lhůty k plnění z předžalobní výzvy.

23. Soud pro úplnost dodává, že pro určení výše obvyklého nájemného nenechával vypracovávat znalecký posudek, neboť má za to, že obvyklé nájemné bylo dostatečně zjištěno z předložených listinných důkazů a žalobce nadto požadoval nižší částku než z listinných důkazů vyplývá (žalobce požadoval pouze 150 Kč za m2 měsíčně, ačkoliv dle doložených listinných důkazů obvyklé nájemné činilo u bytů minimálně 174 Kč za m2 měsíčně). Vypracování znaleckého posudku tak soud považoval za nadbytečné, řízení prodlužující a zároveň nehospodárné vzhledem k navýšení nákladů řízení, které by v případě vypracování posudku nastalo.

24. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 47.213 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47.213 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení.

25. Protože byl žalobce v řízení částečně úspěšný (byl úspěšný ohledně požadavku na zaplacení bezdůvodného obohacení a neúspěšný co do nároku na vydání listin, kdy bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku), náleží mu poměrná náhrada nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Náhradu nákladů tvoří náhrada odměny za právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“) a náhrada zaplaceného soudního poplatku. Zástupkyně žalobce učinila ve věci celkem 7 účelných úkonů právní služby, a to převzetí věci, zaslání předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis podání ze dne 24. 8. 2022 a třikrát účast na soudním jednání. Žalobce se v řízení původně domáhal nároku na zaplacení částky 47.213 Kč, která je též tarifní hodnotou, a předložení specifikovaných listin, což dle § 9 odst. 1 a. t. odpovídá tarifní hodnotě v částce 10.000 Kč. Celková tarifní hodnota tak do zastavení řízení ohledně nároku na předložení listin činila částku 57.213 Kč, což znamená, že odměna za jeden právní úkon ve věci činí dle § 11 odst. 1 a. t. do částečného zastavení řízení částku 3.420 Kč. Následně byla tarifní hodnota v částce 47.213 Kč a za úkony učiněné po částečném zastavení řízení náleží odměna v částce 3.020 Kč. Ke každému úkonu pak náleží též paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. K uvedenému též náleží náhrada DPH ve výši 21 % Celkem tak náklady na zastoupení činí 22.340 Kč na odměně (3 úkony po 3.420 Kč a 4 úkony po 3.020 Kč), 2.100 Kč na paušální náhradě hotových výdajů a částku 5.132,40 Kč na DPH, celkem tedy 29.572,40 Kč. Na soudním poplatku žalobce uhradil částku 2.361 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce tak představovaly částku 31.933,40 Kč. Žalobce byl úspěšný přibližně v 83 % a neúspěšný v 17 % (úspěch ohledně částky 47.213 Kč a neúspěch ohledně nároku na předložení listin odpovídající tarifní hodnotě 10.000 Kč). Po odečtení neúspěchu od úspěchu tak žalobci náleží náhrada 66 % účelně vynaložených nákladů řízení, tedy částka 21.076 Kč.

26. Soud nepovažoval za účelný úkon odvolání proti zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku ohledně nároku na předložení listin, neboť žalobce nebyl v odvolání procesně úspěšný.