44 C 67/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa zastoupen opatrovníkem příjmení jméno příjmení . Gealfowem, advokátem sídlem adresa o zaplacení 22.000 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 30. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 750 Kč od 4. 8. 2018 do 29. 7. 2021, ve výši 9 % ročně z částky 4 250 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení a ve výši 0,5 % ročně z částky 15 750 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Opatrovníku žalovaného se přiznává na náhradě nákladů na zastoupení žalovaného částka 6 494,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Česká republika – Městský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 16. 7. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 14. 5. 2018. Žalobkyně měla žalovanému poskytnout částku 12 500 Kč a žalovaný ji měl vrátit do 3. 8. 2018 včetně„ poplatku“ ve výši 3 250 Kč. Žalovaný však zaplatil pouze 1 000 Kč, žalobkyně proto žádala zaplatit jistinu,„ poplatek“, zbývající část nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 50 % jistiny v částce 6 250 Kč.

2. Žalovaný se k návrhu vyjádřil prostřednictvím ustanoveného opatrovníka, namítal pravost listiny dokládající poskytnutí zápůjčky žalovanému, nesplnění informační povinnosti žalobkyně (v důsledku toho odstoupil od smlouvy o zápůjčce) a nepřiměřenost sjednaného úroku.

3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14.5.2018 (č.l. 4) včetně všeobecných obchodních podmínek (č.l. 36), vyplývá, že účastníci uzavřeli tuto smlouvu o zápůjčce částky 12 500 Kč, kdy žalovaný ji podepsal prostřednictvím kódu zaslaného na jeho mobilní telefon. Žalovaný se peněžní prostředky včetně poplatku 3 250 Kč (celkem částku 15 750 Kč) zavázal vrátit do 22 dnů, tj. 5.6.2018 Smluvní pokuta byla sjednána odkazem na všeobecné obchodní podmínky.

4. Z výpisu z účtu (č.l. 30), potvrzení o přijaté platbě (č.l. 61) a sdělení banky ze dne 24.3.2022 (č.l. 66) včetně výpis z účtu z 5/2018 (č.l. 67) a ze dne 14.5.2018 (č.l. 63) vyplývá, že žalobkyně si zasláním částky 1 Kč na účet žalovaného ověřila jeho totožnost.

5. Z výpisu z účtu ze dne 14.5.2018 (č.l. 30, 63) vyplývá, že žalobkyně žalovanému 14. 5. 2018 poskytla částku 12 500 Kč. Z výpisu z účtu (č.l. 63) dále vyplývá, že mzda žalovaného činila v květnu 2018 17 973 Kč.

6. Z předžalobní upomínka na č.l. 31 včetně podací lístek ze dne 21.11.2019 (č.l. 35) vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu.

7. Vyjádřením k žalobě ze dne 11.8.2021, tehdejší zástupkyni žalobkyni soudem doručeným 29.8.2021, žalovaný odstoupil od smlouvy o zápůjčce, neboť žalobkyně nesplnila vůči žalovanému sovou předsmluvní poučovací povinnost.

8. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

9. Žalobkyně v otázce zkoumání solventnosti žalovaného neunesla důkazní břemeno, nenavrhla soudu žádné důkazy na podporu svého tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala. Soud tak vychází z toho, že se tak nestalo. Soud má dále za to, že měl-li žalovaný úvěr ve výši 12 500 Kč vrátit do necelého měsíce, kdy jeho měsíční mzda činila necelých 18 000 Kč, nebyl žalovaný úvěruschopný, měl-li li mu zůstat odpovídající prostředky na zajištění základní potřeb – bydlení stravy apod.

10. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva o zápůjčce je dále neplatná i pro lichvu (§ 1796 občanského zákoníku, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), neboť v úvěrové smlouvě byl původně sjednán úrok 431 % ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 občanského zákona). Pro absolutní neplatnost uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

11. Pro úplnost soud uvádí, že i kdyby byla smlouva o zápůjčce uzavřena platně, zanikla by stejně odstoupením žalovaného od smlouvy od zápůjčce, učiněného prostřednictvím jeho opatrovníka v průběhu řízení, z důvodů nesplnění předsmluvní poučovací povinnosti žalobkyní.

12. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 12 500 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Žalovaný je povinen toto bezdůvodné obohacení (část z poskytnutých peněžní prostředků, které žalovaný žalobkyni nevrátil) ochuzené žalobkyni vydat (§ 2991 občanského zákoníku). Soud proto žalobě výrokem I. částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 11 500 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne následujícího po doručení žaloby opatrovníkovi žalovaného. Dle soudu žalobkyně neprokázala, že by vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení žalovaného dříve. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř).

13. K námitce opatrovníka žalovaného, že žalobkyně měla k prokázání případných dalších plnění žalovaného (kromě částky 1 000 Kč) předložit výpis z účtu, na který mělo být plněno, soud uvádí, že důkazní břemeno ohledně této skutečnosti tížilo stranu žalovanou. Žalovaný sám ani do koncentrace řízení netvrdil, že by žalobkyni nějaké další platby poskytl, kdy tato skutečnost mohla být prokazována i výpisy z účtu žalovaného, které mohl k důkazu označit i opatrovník žalovaného.

14. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované celá úvěrová smlouvy, nepřiznal soud žalobkyni ani úroky z úvěru („ poplatek“). Z obdobných důvodů soud žalobkyni nepřiznal ani smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Pro úplnost soud uvádí, že ujednání o smluvní pokutě, sjednaná odkazem na obchodní podmínky, či nemravný poplatek ve výši odpovídající 1,18% denně by ani nemohli být shledány mravnými. Výrokem II. tedy soud zamítl zbývající žalovanou částku.

15. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch účastníků je přibližně stejný.

16. Výrokem IV. přiznal soud opatrovníku žalovaného právo na náklady na zastoupení, které tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí věci vyjádření) ve výši 3 168 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 1 584 Kč, § 7 bod 5 ve spojení s § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), za 2 úkony právní služby (dvakrát účast u jednání) ve výši 3 960 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 1 980 Kč, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby ve výši 1 200 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19). Celkově tak soud přiznal opatrovníku žalovaného na nákladech na zastoupení žalované částku 6 494,40 Kč, která bude po právní moci tohoto usnesení poukázána opatrovníku žalovaného z prostředků České republiky – Městského soudu v Brně.

17. České republice vznikly náklady řízení, které vynaloží na odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného. Jelikož zde však není neúspěšný účastník, jemuž by mohly být takové náklady řízení uloženy k náhradě, soud rozhodl podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. výrokem V. tak, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.