44 C 90/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Danielem Bartoněm ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 38.433,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16.499,02 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21.934,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17.734 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 8. 4. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 38.433,16 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne , datum, Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 72.600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 3. 7. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 24. 11. 2025. Na úvěru byla žalované vyplacena celkem částka 16.518 Kč. Žalovaná na jistinu splatila celkem 18,98 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou denních splátek, proto žalobkyně dne , datum, vypověděla smlouvu. Žalobkyně žalobou požaduje částku 16.499 Kč na dlužné jistině, částku 147.50 Kč jako poplatek za vyplacení tranší úvěru, částku 19.984,46 Kč jako smluvní úrok, částku 1.087,50 Kč jako poplatek za službu „Presto“ a částku 714,70 Kč jako smluvní pokutu (sjednaná smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky od 19. 8. 2024 do 17. 11. 2024). Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní výzvu.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvedla, že si nejprve zjistila relevantní informace od žalované. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou a informace s tím související. Žalobkyně dále nahlédla do registru bankovních a nebankovních klientských informací. žalobkyně dále vycházela z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP, kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované. Případně žalobkyně vycházela z předložených výpisů z účtu a výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 81.228 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši.

3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila.

4. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

5. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 72.600 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v denních splátkách od 3. 7. 2024 ve výši 51,51 Kč (viz Příloha: Předpis denních splátek). Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,016 % denně. Dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Jako volitelný byl sjednán poplatek za službu „Presto“ – 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.

6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalované dle jejího občanského průkazu (fotografie OP žalované). Totožnost žalované byla rovněž ověřena prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu (viz listina nazvaná „Autorizace ověření totožnosti“).

7. Z listiny nazvané „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, “ vyplývá, že žalovaná žalobkyni sdělila, že hospodaří v domácnosti sama. Výdaje žalované na půjčky činí 2.000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí 3.000 Kč měsíčně a další zbytné výdaje činí 3.000 Kč měsíčně (na další nezbytné výdaje bylo uvedeno 0 Kč). Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované má činit 81.228 Kč a výše čistého příjmu uvedená žalovanou má činit 30.000 Kč. Dále bylo uvedeno, že rezerva žalované pro výdaje činí 650 Kč, vypočítané minimální výdaje 7.685 Kč a disponibilní příjem 22.300 Kč s tím, že posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné.

8. V listině nazvané „Identifikované příjmy“ je uvedeno, že byl ověřen měsíční čistý příjem spotřebitele, příjem měl být spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, případné další příjmy měly být doloženy jiným způsobem. Výše ověřeného měsíčního příjmu má činit 81.228 Kč. Předmětný výpis z bankovní účtu či jiné listiny však soudu doloženy nebyly.

9. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli plyne, že žalobkyně vyplatila žalované na bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, částky 5.000 Kč, 500 Kč, 1.000 Kč, 500 Kč a 1.000 Kč. Dne , datum, žalobkyně vyplatila žalované částky 4.800 Kč a 3.718 Kč. Celkem tedy bylo žalované vyplaceno 16.518 Kč. Uvedené rovněž plyne z výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, . Skutečnost, že bankovní účet č. , č. účtu, je bankovním účtem žalované plyne ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, .

10. Předžalobní výzvou ze dne 19. 3. 2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne, byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

19. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti ověřovala příjmy žalované. Žalobkyně sice soudu doložila listinu nazvanou „Identifikované příjmy“ v níž se uvádí, že příjem žalované měl být doložen prostřednictvím bankovního výpisu (a měl činit 81.228 Kč), avšak tento bankovní výpis žalobkyně soudu nepředložila (a žalobkyně soudu nepředložila ani žádné jiné listiny jimiž by byl prokázán příjem žalované). S ohledem na nepřítomnost žalobkyně na jednání dne 27. 11. 2025 pak soud nemohl žalobkyni v tomto směru dle § 118a o. s. ř. vyzvat a poučit, a v řízení tak nebylo prokázáno, že by žalobkyně skutečně ověřila příjmy žalované.

20. V řízení pak ani nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala žalovanou tvrzené výdaje (opět platí, že s ohledem na nepřítomnost žalobkyně na jednání dne 27. 11. 2025 soud nemohl žalobkyni v tomto směru vyzvat a poučit dle § 118a o. s. ř.). Z listiny „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, “ plyne, že žalovaná tvrdila výdaje na půjčky ve výši 2.000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení ve výši 3.000 Kč měsíčně a další zbytné výdaje ve výši 3.000 Kč měsíčně (přičemž žalovaná má v domácnosti hospodařit sama). Takto žalovanou tvrzené výdaje žalobkyně nijak neověřovala. Žalovanou sdělené údaje o výdajích se přitom jeví na první pohled jako podezřele nízké. Za situace, kdy žalovaná hospodaří v domácnosti sama, a tedy nejspíš i bydlí sama, lze považovat výdaje na bydlení ve výši 3.000 Kč měsíčně za podezřele nízké. Za tuto částku lze v dnešní době v , adresa, stěží pronajmout místo k bydlení a zaplatit energie s bydlením související. Obdobné pak platí o dalších nezbytných výdajích ve výši 0 Kč a dalších zbytných výdajích ve výši 3.000 Kč. Žalovaná nepochybně musí něco hradit za své základní životní potřeby (strava, hygiena, ošacení). Částka životního minima činila ke dni poskytnutí úvěru pro 1 osobu 4.470 Kč (viz § 3 zákona č. 110/2006 Sb.). Částku životního minima je přitom potřeba považovat za skutečně naprosto minimální částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (viz § 1 zákona č. 110/2006 Sb.), když většina lidí má výdaje na výživu a základní osobní potřeby vyšší.

21. Co se týče tvrzení žalobkyně, že nahlédla do registru bankovních a nebankovních klientských informací, výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob, výpisu katastrálního rejstříku, výpisu z registru „sankční seznamy“ a do interních registrů historie klienta, soud uvádí, že žalobkyně soudu výpisy/výstupy z těchto registrů/rejstříků nedoložila. Nebylo tedy prokázáno, že by žalobkyně do těchto rejstříků/registrů skutečně nahlédla a s jakým výsledkem. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně na jednání dne 27. 11. 2025 soud nemohl žalobkyni v tomto směru vyzvat a poučit dle § 118a o. s. ř.

22. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když neověřovala tvrzené příjmy ani výdaje žalované. Poskytovatel úvěru má přitom povinnost řádně zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žadatele o úvěr (včetně způsobu plnění dosavadních dluhů), aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr, a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. V projednávané věci žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně neposoudila, když neověřovala tvrzené příjmy ani výdaje žalované (resp. neprokázala, že by k ověření došlo). Žalobkyně si tedy ze zjištěných skutečností nemohla věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaná schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením žalované na úkor žalobkyně). Žalované bylo z úvěru celkem vyplaceno 16.518 Kč. Naopak žalovaná zaplatila žalobkyni částku 18,98 Kč (tvrzení žalobkyně v žalobě). Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 16.499,02 Kč (16.518 Kč – 18,98 Kč). S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 16.499,02 Kč.

24. Lhůtu k plnění soud stanovil v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud k tomuto dodává, že žalovaná v řízení netvrdila, že by snad lhůta k vrácení zbytku jistiny v délce 30 dnů od právní moci rozsudku nebyla přiměřená jejím možnostem. Soud sám přitom nemá aktuální informace o příjmech, výdajích, majetkových a sociálních poměrech žalované (žalovaná se na jednání soudu dne 27. 11. 2025 nedostavila a soud ji tudíž nemohl vyzvat k doplnění těchto údajů). Soud proto lhůtu k plnění v délce 30 dnů od právní moci rozsudku považuje za přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná a žalobkyně proto nemá nárok na poplatky, na smluvní pokutu, na úroky ani na úroky z prodlení (soud v tomto směru odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla sice po provedené kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně pro její pasivitu v celém řízení jí žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.