44 C 95/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení trvale bytem adresa o zaplacení 45.752,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok ve výši 4,8 % ročně z částky 260.911,70 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 260.911,70 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 45.752,70 Kč, úroku ve výši 4,8 % ročně z částky 1.072,50 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.072,50 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 28. 2. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 45.752,70 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 8. 2003 uzavřela s dlužníky [jméno] [příjmení] a žalovanou Smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] do výše 600.000 Kč. Meziúvěr byl vyčerpán dne 24. 10. 2003 ve výši 600.000 Kč. Po splnění podmínek pro získání řádného úvěru ze stavebního spoření byl ke dni 30. 6. 2013 [jméno] [příjmení] a žalované poskytnut úvěr ze stavebního spoření ve výši 350.374,20 Kč a meziúvěr byl tímto úvěrem a zůstatkem z vkladového účtu stavebního spoření splacen. Úroková sazba úvěru ze stavebního spoření byla sjednána na 4,8 % ročně. [jméno] [příjmení] a žalovaná byli povinni úvěr ze stavebního spoření splácet v měsíčních splátkách ve výši 3.500 Kč počínaje měsícem 8/ 2013. [jméno] [příjmení] a žalovaná však řádně a včas splátky nehradili. Na majetek [jméno] [příjmení] byl dne 13. 11. 2015 prohlášen konkurs a žalobkyně uplatnila svou pohledávku přihláškou. Dopisem ze dne 11. 10. 2019 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a vyzvala [jméno] [příjmení] a žalovanou k úhradě celé pohledávky do 31. 10. 2019. Ke dni 31. 10. 2019 činila pohledávka žalobkyně 313.792,70 Kč, přičemž z toho jistina úvěru činila 260.911,70 Kč, smluvní úroky do odstoupení činily 51.808,50 Kč a poplatky za vedení úvěrového účtu činily 1.072,50 Kč. Podle čl. XVIII. odst. 9 všeobecných obchodních podmínek se poplatky přičítají k zůstatku úvěru a také se úročí. Po odstoupení obdržela žalobkyně jedinou platbu, a to dne 18. 12. 2019 z insolvenčního řízení [jméno] [příjmení] ve výši 268.040 Kč. Žalobkyně tuto částku použila na úhradu jistiny ve výši 260.911,70 Kč, dlužných poplatků ve výši 1.072,50 Kč a ve zbylé částce 6.055,80 Kč na úhradu části dlužných smluvních úroků do odstoupení. Žalovaná částka 45.752,70 Kč tak představuje kapitalizované příslušenství, a to dlužné smluvní úroky ve výši 4,8 % ročně do 31. 10. 2019. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 4,8 % ročně z jistiny a poplatků ve výši 261.984,20 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny a poplatků ve výši 261.984,20 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019.

2. Žalovaná se v řízení bránila tím, že žalobkyně se přihlásila do insolvenčního řízení [jméno] [příjmení] a její nárok byl v plné výši uspokojen. Úroky, které žalobkyně nárokuje, nemohly v insolvenčním řízení vzniknout. Pohledávka musí vzniknout společně a nerozdílně oběma dlužníkům, úroky tedy nemohly vzniknout pouze spoludlužníku. Žalovaná dále poukázala na to, že [jméno] [příjmení] v období od 27. 5. 2015 do 15. 7. 2016 uhradil 14 splátek po 3.500 Kč, tj. celkem 49.000 Kč. Žalobkyně však vzala v insolvenčním řízení svou přihlášku zpět pouze ohledně částky 36.151,80 Kč. Částka 12.848,20 Kč se někam poděla, přičemž platí, že v rámci insolvence se úroky neplatí a každá platba měla být brána jako platba jistiny. Žalovaná dále namítala, že ze strany žalobkyně nebylo přesně vyčísleno, jak dospěla k žalované částce – k požadovaným kapitalizovaným úrokům. Žalovaná taktéž namítla promlčení, s ohledem na nevyčíslení úroků ze strany žalobkyně se však blíže nemohla vyjádřit k tomu, v jakém konkrétním období byly úroky promlčeny. Žalovaná považuje podanou žalobu za nemorální, neboť se žalobkyně domáhá plnění, na které nemá právo. Navrhla zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně v reakci uvedla, že ustanovení § 170 insolvenčního zákona platí pouze v konkrétním insolvenčním řízení a navíc říká pouze to, že se úroky v insolvenčním řízení neuspokojí, nikoliv to, že by snad tyto úroky nevznikly či zanikly. Žalovaná je jakožto solidární dlužník povinna tyto úroky zaplatit, ustanovení § 170 insolvenčního zákona se na ní nevztahuje. Co se týče splátek [jméno] [příjmení] ve výši 14 x 3.500 Kč, tj. 49.000 Kč, žalobkyně uvedla, že se nejednalo o plnění z insolvenčního řízení, tudíž tyto splátky byly započteny nejprve na úroky a až poté na jistinu. Pohledávka v insolvenčním řízení tak zůstala neuhrazena ve zbývající částce 268.040 Kč Částku 268.040 Kč žalobkyně z insolvenčního řízení obdržela dne 18. 12. 2019 a započetla ji tak, jak bylo uvedeno v žalobě. K namítanému promlčení žalobkyně uvedla, že od smlouvy bylo odstoupeno k 31. 10. 2019, dluh je tedy splatný po tomto odstoupení, přičemž žaloba byla podána v roce 2020 a je tak nepochybné, že k promlčení nedošlo.

4. V podání ze dne 3. 12. 2021 žalobkyně v reakci na výzvu soudu dle § 118a o.s.ř. uvedla, že žalovaná částka je představována úroky za rok 2013 ve výši 8.228,80 Kč, úroky za rok 2014 ve výši 15.289,90 Kč, úroky za rok 2015 ve výši 14.028,80 Kč, úroky za rok 2016 ve výši 12.867,23 Kč, úroky za rok 2017 ve výši 13.141,39 Kč, úroky za rok 2018 ve výši 13.772,18 Kč a úroky za rok 2019 ve výši 12.027,70 Kč (přičemž žalobkyně ke každému roku vždy podrobně uvedla, jak byl daný úrok vypočítán, tj. jakou sazbou z jaké částky a za jaké období – viz podání na č.l. 80 spisu). Celkem tedy za roky 2013 až 2019 úroky činí částku 89.356 Kč, od této částky je potřeba odečíst částku 37.547,50 Kč a částku 6.055,80 Kč, což jsou celkové úhrady na úroky, abychom dospěli k žalované částce 45.752,70 Kč. Částka 1.072,50 Kč představující dlužné poplatky (z této částky je již požadován pouze úrok a úrok z prodlení) je tvořena poplatky za vedení úvěrového účtu, které byly účtovány dne 1. 1. 2014 ve výši 330 Kč, dne 1. 1. 2015 ve výši 330 Kč, dne 1. 1. 2016 ve výši 330 Kč, dne 1. 1. 2017 ve výši 330 Kč, dne 1. 4. 2017 ve výši 22,50 Kč, dne 1. 1. 2018 ve výši 360 a dne 1. 1. 2019 ve výši 360 Kč Celkem se tedy jedná o částku 2.062,50 Kč, od které je potřeba odečíst částku 990 Kč představující celkové úhrady za poplatky, abychom dospěli k částce 1.072,50 Kč.

5. Žalovaná v reakci na doplnění žalobkyně uvedla, že nadále není zřejmé, jak přesně žalobkyně vypočetla částku 45.752,70 Kč. Není zřejmé, proč žalobkyně odečítala od částky 89.356 Kč právě částky 37.547,50 Kč a 6.055,80 Kč. Není zřejmé, za jaké období odečítané částky jsou. Uvedené částky by mohly být úroky do konce roku 2015, avšak [jméno] [příjmení] platil úroky až do července 2016. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně nárokuje úroky z úroků, kdy k jistině přičítá úroky a tyto nadále úročí. Takový postup však není možný, nic takového sjednáno nebylo.

6. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

7. Dne 26. 8. 2003 byla mezi žalobkyní jako věřitelem a [jméno] [příjmení] jako dlužníkem a žalovanou jako spoludlužníkem (dále též„ dlužníci“) uzavřena Smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. Žalobkyně se zavázala poskytnout dlužníkům meziúvěr do 600.000 Kč a ke dni přidělení cílové částky úvěr ze stavebního spoření do výše 360.000 Kč, kdy tento úvěr bude do výše rozdílu mezi částkou 600.000 Kč a zůstatkem na účtu stavebního spoření k datu přidělení cílové částky. Úroková sazba úvěru ze stavebního spoření byla sjednána na 4,8 % ročně. Dlužníci se zavázali úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3.600 Kč. Dlužníci jsou ze smlouvy zavázání společně a nerozdílně (čl. V. odst. 1). Dle čl. V. odst. 4 smlouvy v případě prodlení dlužníků se splácením dvou a více splátek, nebo s jednou po dobu delší než 3 měsíce, byla žalobkyně oprávněna požadovat okamžité splacení úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Obecné úvěrové podmínky žalobkyně a Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření (dále jen„ VOP“).

8. Podle čl. XVII. odst. 1 VOP se úroky počítají z výše zůstatku úvěru a zúčtují se na konci příslušného kalendářního roku nebo ke dni splacení celého úvěru. Podle čl. XVIII. odst. 2 VOP splátky jsou použity přednostně na úhradu neuhrazených úroků z úvěru, případně meziúvěru, poplatků a sankcí v pořadí, které určí stavební spořitelna. Podle čl. XVIII. odst. 9 VOP Náklady a poplatky vynaložené stavební spořitelnou se přičítají k zůstatku úvěru ze stavebního spoření a tyto se také úročí a splácejí společně s tímto zůstatkem, pokud je účastník nezaplatí zvlášť. Podle čl. XXII. odst. 1 VOP stavební spořitelna účtuje účastníkovi úhradu za vedení účtu a úhrady za další služby podle aktuálně platného Sazebníku úhrad [právnická osoba]

9. Dle Sazebníků úhrad žalobkyně činila úhrada za správu úvěru a úvěrového účtu od 1. 1. 2014 částku 330 Kč ročně a od 1. 4. 2017 částku 360 Kč ročně.

10. Dne 22. 9. 2003 [jméno] [příjmení] požádal o čerpání meziúvěru ve výši 600.000 Kč na svůj bankovní účet. Z výpisu z meziúvěrového účtu a z Oznámení o čerpání meziúvěru ze dne 27. 10. 2003 plyne, že meziúvěr ve výši 600.000 Kč byl ke dni 24. 10. 2003 čerpán.

11. Přípisem ze dne 1. 7. 2013 žalobkyně oznámila [jméno] [příjmení], že byly splněny podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření a nadále bude splácet pouze řádný úvěr, a to počínaje srpnem 2013. Poskytnutý úvěr činí 350.374,20 Kč (vyčerpaný meziúvěr 600.000 Kč – stav vkladového účtu 249.625,80 Kč) a dále je zde nedoplatek z meziúvěrového účtu ve výši 2.850 Kč (nedoplatek na úrocích). Stav úvěrového účtu tak činí - 353.224,20 Kč. Uvedené je v souladu s doloženým výpisem z meziúvěrového účtu, výpisem z vkladového účtu a výpisem z úvěrového účtu.

12. Z výpisu z úvěrového účtu dále plyne, že dlužníci pravidelně hradili měsíční splátky úvěru ve výši 3.500 Kč až do července 2016 (poslední splátka 15. 7. 2016). Ke dni 15. 7. 2016 činil zůstatek úvěru - 260.911,70 Kč. Následně byly již pouze připisovány úroky a poplatky za vedení úvěrového účtu. Ke dni 31. 10. 2019 činila dlužná částka celkem 313.792,70 Kč (z toho jistina 260.911,70 Kč, úroky 51.808,50 Kč a poplatky za vedení úvěrového účtu 1.072,50 Kč). Dne 18. 12. 2019 pak byla na úvěrový účet provedena platba ve výši 268.040 Kč.

13. Přípisy ze dne 11. 10. 2019 adresovanými [jméno] [příjmení] a žalované žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu nehrazení splátek a vyzvala dlužníky k úhradě celé pohledávky včetně příslušenství nejpozději do 31. 10. 2019, s tím, že ke dni 31. 10. 2019 celková dlužná částka činí 313.792,70 Kč.

14. Předžalobní výzvou ze dne 14. 2. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky celkem 52.790,27 Kč včetně příslušenství.

15. Z insolvenčního rejstříku ohledně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že insolvenční řízení bylo zahájeno 18. 7. 2014. Usnesení o úpadku [jméno] [příjmení] spojené s prohlášením konkursu bylo vydáno dne 13. 11. 2015 a nabylo právní moci dne 4. 3. 2016. Usnesením ze dne 4. 11. 2019, č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], insolvenční soud udělil insolvenčnímu správci souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení majetku dlužníka žalobkyni ve výši 268.040 Kč s tím, že insolvenční správce je povinen tuto částku vyplatit do 15 dnů od právní moci usnesení.

16. Co se týče žalovanou navrhovaného důkazu na jednání dne 22. 2. 2022 (Potvrzení ze dne 4. 1. 2017), soud k tomuto důkazu dle § 118b o. s. ř. nepřihlédl, neboť tento důkaz byl označen až po provedené koncentraci řízení a zároveň se nejedná o žádnou výjimku z koncentrace řízení (žalovaná ostatně nic takového ani netvrdila).

17. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle dosavadních právních předpisů.

18. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

20. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

21. Podle § 392 odst. 2 obchodního zákoníku u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku.

22. Podle § 394 odst. 1 obchodního zákoníku u práv, jež vznikají odstoupením od smlouvy, běží promlčecí doba ode dne, kdy oprávněný od smlouvy odstoupil.

23. Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

24. Podle § 165 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ insolvenční zákon“), věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak. Podle odst. 4 téhož paragrafu není-li dále stanoveno jinak, plnění poskytnuté věřiteli po rozhodnutí o úpadku postupem podle tohoto zákona k uspokojení jeho pohledávky se započte nejprve na jistinu, pak na úroky, poté na úroky z prodlení a nakonec na náklady spojené s uplatněním pohledávky.

25. Podle § 170 písm. a) a b) insolvenčního zákona v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku.

26. Podle § 183 odst. 2 insolvenčního zákona přihláškou pohledávky není dotčeno ani právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem; o právu věřitele požadovat plnění od dlužníkova ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení, to platí obdobně.

27. Podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu.

28. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

29. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z menší části.

30. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ohledně toho, jak přesně vypočetla žalobou požadovanou částku 45.752,70 Kč (má se jednat o kapitalizované smluvní úroky) a jak přesně vypočetla částku 1.072,50 Kč, z níž požaduje smluvní úrok ve výši 4,8 % ročně od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 (má se jednat o poplatky za vedení úvěrového účtu, které byly zaplaceny až dne 18. 12. 2019).

31. Soud žalobkyni na jednání dne 9. 11. 2021 vyzval dle § 118a o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení o přesný výpočet, jak k uvedeným částkám došla, a z čeho přesně se uvedené částky skládají. Žalobkyně v podání ze dne 3. 12. 2021 vyčíslila úroky za roky 2013 - 2019, kdy uvedla jakou sazbou, z jaké částky a za jaké období byl úrok vypočítán (v tomto směru nelze žalobkyni nic vytknout). Úroky za roky 2013 – 2019 dle výpočtu žalobkyně činily celkem 89.356 Kč, přičemž od této částky je potřeba dle žalobkyně odečíst částku 37.547,50 Kč a částku 6.055,80 Kč, což jsou celkové úhrady na úroky, abychom dospěli k žalované částce 45.752,70 Kč. Soud k tomuto uvádí, že z tvrzení žalobkyně není zřejmé, jakým způsobem tvrzené úhrady na úroky ve výši 37.547,50 Kč a 6.055,80 Kč započítala, tj. na úroky z jaké částky a za jaké období byly úhrady započítány (tedy zda tyto úhrady byly např. započítány na úroky za rok 2013 nebo za rok 2019, atd.). Za dané situace tak soud neví, jaké přesně úroky jsou předmětem této žaloby (tj. zda předmětem této žaloby jsou např. úroky za rok 2013 nebo úroky za rok 2019). Nadále není zřejmé, z čeho přesně se skládá žalovaná částka 45.752,70 Kč, tj. z úroků za jaké období, z jaké částky a v jaké sazbě se částka celkem 45.752,70 Kč skládá. Za dané situace tak soud ani není schopen posoudit, zda má žalobkyně na částku 45.752,70 Kč právo či nikoliv, popř. zda není nárok na tuto částku již promlčen (pro ilustraci soud dodává, že pokud by např. předmětem řízení byly úroky za rok 2013, tyto by již pravděpodobně byly promlčeny). Soud dále dodává, že není oprávněn ani povinen si za žalobkyni cokoliv domýšlet či dovozovat (soud tedy není oprávněn sám určit, na jaké úroky měly být započteny provedené úhrady). Je povinností žalobkyně řádně, přesně a určitě specifikovat žalobou uplatněný nárok, tj. jak přesně žalovanou částku určila, z čeho se skládá a o co přesně se jedná. Žalobkyně však tuto svou povinnost tvrzení v projednávané věci ani přes výzvu soudu nesplnila, a soudu proto nezbylo než v této části (ohledně částky 45.752,70 Kč) podanou žalobu zamítnout.

32. Vše uvedené v předchozím odstavci obdobně platí i ohledně částky 1.072,50 Kč (která má představovat poplatky za vedení úvěrového účtu), z níž žalobkyně požaduje smluvní úrok od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 a úrok z prodlení od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019. Žalobkyně na výzvu soudu dle § 118a o. s. ř. v podání ze dne 3. 12. 2021 uvedla, že tato částka je tvořena poplatky za vedení úvěrového účtu, které byly účtovány dne 1. 1. 2014 ve výši 330 Kč, dne 1. 1. 2015 ve výši 330 Kč, dne 1. 1. 2016 ve výši 330 Kč, dne 1. 1. 2017 ve výši 330 Kč, dne 1. 4. 2017 ve výši 22,50 Kč, dne 1. 1. 2018 ve výši 360 a dne 1. 1. 2019 ve výši 360 Kč Celkem se tedy dle žalobkyně jedná o částku 2.062,50 Kč, od které je potřeba odečíst částku 990 Kč představující celkové úhrady za poplatky, abychom dospěli k částce 1.072,50 Kč. Z doplnění tvrzení žalobkyně opět není zřejmé, jakým způsobem tvrzené úhrady na poplatky ve výši 990 Kč započítala, tj. na poplatky za jaké období byly úhrady započítány (tedy zda tyto úhrady byly např. započítány na poplatky za rok 2014 nebo za rok 2019). Za dané situace tak soud neví, úroky z jakých přesně poplatků jsou předmětem této žaloby (tj. zda předmětem žaloby jsou např. úroky z poplatků za rok 2014 nebo za rok 2019). Soud tak ani není schopen posoudit, zda má žalobkyně na smluvní úroky a úroky z prodlení z poplatků ve výši 1.072,50 Kč právo či nikoliv, popř. zda není nárok na tyto úroky či úroky z prodlení již promlčen. V tomto směru tedy žalobkyně taktéž ani přes výzvu soudu neunesla své břemeno tvrzení, a soudu nezbylo než žalobu ohledně úroku ve výši 4,8 % ročně z částky 1.072,50 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.072,50 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 zamítnout.

33. Ohledně požadovaného úroku ve výši 4,8 % ročně z částky 260.911,70 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 260.911,70 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 soud shledal žalobu jako důvodnou. V řízení bylo prokázáno, že byla mezi žalobkyní jako věřitelem a [jméno] [příjmení] a žalovanou jako dlužníky uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obchodního zákoníku (smlouva o meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření). Dlužníci byli z uzavřené smlouvy zavázáni společně a nerozdílně. Meziúvěr ze stavebního spoření byl dlužníky čerpán a po splnění podmínek byl čerpán řádný úvěr ze stavebního spoření a splacen meziúvěr. [jméno] [příjmení] a žalovaná však úvěr řádně nespláceli a dostali se do prodlení, proto žalobkyně v souladu se smlouvou odstoupila přípisem ze dne 11. 10. 2019 od smlouvy o úvěru a vyzvala [jméno] [příjmení] a žalovanou k úhradě celé pohledávky včetně příslušenství nejpozději do 31. 10. 2019. [jméno] [příjmení] však dlužnou jistinu pohledávky uhradil až dne 18. 12. 2019 prostřednictvím svého insolvenčního řízení. V období od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 tak byli [jméno] [příjmení] a žalovaná v prodlení a žalobkyni v souladu s § 369 odst. 1 obchodního zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. náleží úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Žalobkyni rovněž v souladu s § 502 odst. 1 obchodního zákoníku náleží v období od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 úrok z dlužné jistiny úvěru ve sjednané výši, tj. ve výši 4,8 % ročně.

34. K obraně žalované soud uvádí, že dle § 183 odst. 2 insolvenčního zákona přihláškou pohledávky není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem. Skutečnost, že se žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení [jméno] [příjmení] (a její přihláška byla plně uspokojena), jí tudíž nijak nebrání se domáhat uspokojení zbytku své pohledávky vůči žalované odpovídající společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení]. V této souvislosti soud konstatuje, že dle § 170 písm. a) a b) insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení neuspokojují v těchto ustanoveních konkretizované úroky a úroky z prodlení. Toto však ještě neznamená, že by tyto úroky a úroky z prodlení nevznikaly či snad že by zanikly. Ustanovení § 170 písm. a) a b) insolvenčního zákona říká pouze to, že se tyto úroky neuspokojují v insolvenčním řízení. Nic však nebrání věřiteli, aby se úhrady těchto úroků a úroků z prodlení domáhal po osobě odpovídající s dlužníkem společně a nerozdílně.

35. Co se týče úhrad provedených [jméno] [příjmení] v období od 27. 5. 2015 do 15. 7. 2016, tedy 14 splátek po 3.500, tj. celkem 49.000 Kč, tyto úhrady byly sice učiněny po zahájení insolvenčního řízení (zahájeno dne 18. 7. 2014) a částečně i po rozhodnutí o úpadku (vydáno dne 13. 11. 2015), avšak ustanovení § 165 odst. 4 insolvenčního zákona se na tyto úhrady neuplatní. Důvodem je ta skutečnost, že zmiňovaný paragraf hovoří o plnění poskytnutém postupem podle tohoto zákona k uspokojení pohledávky věřitele („ Není-li dále stanoveno jinak, plnění poskytnuté věřiteli po rozhodnutí o úpadku postupem podle tohoto zákona k uspokojení jeho pohledávky se započte nejprve na jistinu, pak na úroky, poté na úroky z prodlení a nakonec na náklady spojené s uplatněním pohledávky.“). Toto ustanovení se tedy zjevně vztahuje pouze na plnění poskytnuté věřiteli postupem podle insolvenčního zákona, přičemž dle § 165 odst. 1 se jedná o rozvrh při konkursu, plnění reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plnění při oddlužení (nestanoví-li zákon jinak). [příjmení] [jméno] [příjmení] zaplacené žalobkyni v období od 27. 5. 2015 do 15. 7. 2016 nebyly plněním věřiteli postupem podle insolvenčního zákona ve smyslu výše uvedeného a tudíž se na ně § 165 odst. 4 insolvenčního zákona neuplatní. Žalobkyně tudíž v souladu s uzavřenou smlouvou tyto splátky nejprve započetla na úroky (čl. XVIII. odst. 2 VOP) a až poté na jistinu.

36. Soud po překontrolování doloženého výpisu z úvěrového účtu konstatuje, že ke dni 31. 10. 2019 činila dlužná jistina úvěru 260.911,70 Kč (ostatně v totožné výši byla dlužná jistina úvěru i ke dni 15. 7. 2016, tj. po poslední splátce učiněné [jméno] [příjmení]). Soud přitom neshledal, že by žalobkyně ohledně jistiny úvěru účtovala v rozporu s uzavřenou smlouvou či VOP. Jak dále plyne mimo jiné z výpisu z úvěrového účtu, jistina úvěru byla v plné výši uhrazena dne 18. 12. 2019 (platbou z insolvenčního řízení [jméno] [příjmení]).

37. Ve vztahu k požadovanému úroku ve výši 4,8 % ročně z částky 260.911,70 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 260.911,70 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 soud neshledal jako důvodnou ani námitku promlčení vznesenou žalovanou. Dle § 394 odst. 1 obchodního zákoníku (ve spojení s § 506 obchodního zákoníku) platí, že u práv, jež vznikají odstoupením od smlouvy, běží promlčecí doba ode dne, kdy oprávněný od smlouvy odstoupil. Promlčecí doba pak činí dle § 397 obchodního zákoníku 4 roky, přičemž žaloba byla podána dne 28. 2. 2020. Je proto nepochybné, že úrok a úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 promlčen není.

38. Soud zároveň neshledal, že by požadavek žalobkyně na zaplacení úroku ve výši 4,8 % ročně z částky 260.911,70 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 260.911,70 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 byl v rozporu s dobrými mravy, jak žalovaná tvrdila.

39. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě ohledně úroku ve výši 4,8 % ročně z částky 260.911,70 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 260.911,70 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 vyhověl.

40. Ohledně částky 45.752,70 Kč a úroku ve výši 4,8 % ročně z částky 1.072,50 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.072,50 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2019 soud podanou žalobu zamítl, neboť žalobkyně ohledně těchto částek ani přes výzvu soudu neunesla své břemeno tvrzení (blíže viz odstavce 31. a 32. tohoto rozsudku).

41. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Po provedené kapitalizaci příslušenství bylo zjištěno, že žalovaná byla ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.