45 C 191/2017

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně a žalovaného proti žalovanému: ; 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalobkyně a žalovaného o 66 323,00 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 66 323 Kč s poplatkem z prodlení z částky 2.146 Kč od 6. 7. 2002 do zaplacení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení, s poplatkem z prodlení z částky 4.185 Kč od 6. 9. 2004 do zaplacení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení, s poplatkem z prodlení z částky 4.598 Kč od 6. 8. 2008 do zaplacení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení, s poplatkem z prodlení z částky 4.883 Kč od 1. 9. 2010 do zaplacení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení, s poplatkem z prodlení z částky 8.004 Kč od 1. 9. 2011 do zaplacení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení, s poplatkem z prodlení z částky 1.842 Kč od 1. 9. 2012 do zaplacení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení, s poplatkem z prodlení z částky 1.563 Kč od 1. 9. 2013 do zaplacení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení, s poplatkem z prodlení z částky 9.359 Kč od 1. 10. 2014 do zaplacení ve výši 1 promile za každý den prodlení, nejméně však 10 Kč za každý i započatý měsíc prodlení, s poplatkem z prodlení z částky 4.294 Kč od 1. 9. 2015 do zaplacení ve výši 1 promile za každý den prodlení, nejméně však 10 Kč za každý i započatý měsíc prodlení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.399 Kč od 1. 9. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11.050 Kč od 1. 9. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. O náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 2. 6. 2017 po žalovaném domáhal zaplacení částky 66 323 Kč s příslušenstvím představující dlužné nájemné za červen 2002 ve výši 493 Kč se zálohami na služby za tento měsíc ve výši 1 653 Kč, dlužné nájemné za srpen 2004 ve výši 2 261 Kč se zálohami na služby za tento měsíc ve výši 1 924 Kč, dlužné nájemné za červenec 2008 ve výši 2 298 Kč se zálohami na služby za tento měsíc ve výši 2 300 Kč, nedoplatek za vyúčtování služeb dodaných žalovanému v roce 2009 ve výši 4 883 Kč, v roce 2010 ve výši 8 004 Kč, v roce 2011 ve výši 1 842 Kč, v roce 2012 ve výši 1 563 Kč, v roce 2013 ve výši 9 359 Kč, v roce 2014 ve výši 4 294 Kč, v roce 2015 ve výši 14 399 Kč a v roce 2016 ve výši 11 050 Kč, vše z titulu nájmu bytu [číslo] v domě na adrese [ulice a číslo] v [obec] pronajímaném žalovanému na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 1992. Nedoplatky za služby byly splatné do 31. 8. následujícího roku.

2. Žalovaný nárok žalobce ani z části neuznal. Nároky žalobce z období let 2002 až 2013 jsou promlčeny. Žalobce nesprávně vypočetl plochy jednotlivých bytů a v důsledku toho ceny tepelné energie, když v bytech v rozporu se zákonem nejsou instalovány regulační termoventily. Žalobce nesprávně účtoval dodané teplo, když nesprávně spočítal podlahové plochy. Žalobce žalovanému neoprávněně účtoval za 6,248 m3 teplé vody v roce 2013 a 2014 částku 19 820 Kč, když průměrná cena m3 teplé vody je v předmětném domě 293 Kč/m3. V roce 2013 měl žalovaný spotřebu vody 2 m3, účtováno mu bylo 18,5 m3, v roce 2014 měl spotřebu 4 m3 a naúčtováno mu bylo 15 m3. V domě byly instalovány vodoměry bez ověření, kdy k nápravě došlo až v listopadu 2014. V letech 2012 až 2013 sousedé žalovaného z bytu [číslo] neoprávněně vypouštěli do odpadu 10 až 15 m3 teplé vody denně, což žalobce neřešil, a odebranou vodu účtovával ostatním nájemníkům. V tomto období docházelo také k neoprávněným odběrům elektřiny ve sklepích. Reklamaci vyúčtování žalobce neřešil. Sklepy nejsou způsobilé k užívání, přesto za ně žalobce požaduje nájemné. Do vyúčtování služeb za rok 2013 byly žalobcem neoprávněně zahrnuty náklady na odstranění odpadů sousedů žalovaného.

3. Žalobce ve své replice uvedl, že podlahové plochy již byly změřeny v roce 2011. Pokud platnost ověření vodoměru skončila, neznamená to, že by měřidlo bylo vadné. Při účtování spotřeby teplé vody žalobce postupoval v souladu s vyhláškou č. 372/2001 Sb. a č. 269/2015 Sb. V roce 2012 žalobce nechal vyklidit sklepní kóje a polovinu nákladů přeúčtoval na nájemce, a to do vyúčtování za tento rok. Služby dodávané v roce 2013 žalobce účtoval podle ustanovení § 5 zákona č. 67/2013 Sb., podle směrných čísel roční spotřeby vody, když nikoliv všechny vodoměry v domě měly platné ověření. Co se týče teplé vody, počítal dle vyhlášky č. 372/2001 Sb., rozdělením spotřební složky podle průměrného počtu osob užívajících byt. Neoprávněný odběr sousedů žalovaného se ho nikterak nedotkl, když tento mu nebyl účtován.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaný užívá předmětný byt na základě dohody o užívání bytu ode dne 1. 4. 1992, jak se z této dohody (č. l. 5, 38) ve spojení s evidenčním listem (č. l. 6, 40) podává. Z výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 73) se podává, že vlastníkem předmětného donu je od roku 1991 žalobce. Žalovaný předmětný byt převzal dne 11. 3. 1992, jak se podává z protokolu o převzetí bytu (č. l. 119). Z evidence předpisů a plateb č. l. 42) se podává, že za služby dodávané mu v roce 2013 měl žalovanému vzniknout nedoplatek ve výši 9 359 Kč, jak je rovněž zřejmé z vyúčtování služeb za rok 2013 (č. l. 65, 85), v roce 2014 ve výši 4 294 Kč, jak je rovněž zřejmé z vyúčtování služeb za rok 2014 (č. l. 67, 87), za rok 2015 ve výši 14 399 Kč, jak je rovněž zřejmé z vyúčtování služeb za rok 2015 (č. l. 69, 91), a za rok 2016 ve výši 11 050 Kč jak se podává z vyúčtování služeb za rok 2016 (č. l. 71, 94). Z vyúčtování služeb za rok 2014, 2015 a 2016 se dále podává, že žalovaný na zálohách za služby uhradil každý tento rok částku 27 600 Kč, jak potvrdil též žalobce. Z posudku znalkyně [celé jméno znalkyně] ale vyplývá, že měření tepla nebylo průkazné, když vykazovalo„ jisté anomálie” (str. 15 posudku), v řízení navíc bylo prokázáno, že v předmětném období v bytě žalovaného nebyly naistalovány regulační termoventily, které byly naistalovány až po 5. 2. 2018, jak bude uvedeno níže, soud tedy vycházel z varianty II. vypočtené znalkyní podle plochy, kdy v roce 2013 náklady na teplo činily 12 721,28 Kč, náklady na teplou vodu 9 229,18 Kč, náklady na studenou vodu 1 919,32 Kč, náklady na úklid společných prostor 2 898,85 Kč a náklady na společnou elektřinu 120,63 Kč, celkem 21 325,99 Kč, v roce 2014 náklady na teplo činily 11 149,81 Kč, náklady na teplou vodu 6 514,60 Kč, náklady na studenou vodu 1 891,32 Kč, náklady na úklid společných prostor 1 628,36 Kč a náklady na společnou elektřinu 141,90 Kč, celkem 21 325,99 Kč, v roce 2015 náklady na teplo činily 14 058,66 Kč, náklady na teplou vodu 5 073,63 Kč, náklady na studenou vodu 2 035,59 Kč, náklady na úklid společných prostor 1 220,98 Kč a náklady na společnou elektřinu 116, 007 Kč, celkem 22 504, 867 Kč, v roce 2016 náklady na teplo činily 10 632,92 Kč, náklady na teplou vodu 4 939,08 Kč, náklady na studenou vodu 2 446,98 Kč, náklady na úklid společných prostor 1 271,38 Kč a náklady na společnou elektřinu 104,01 Kč, celkem 19 394,37 Kč. Znalkyně ke zpracování posudku měla mimo jiné k dispozici rozúčtování nákladů (č. l. 89, 90, 93 a 96), znalecký posudek [celé jméno znalce] ohledně určení podlahových ploch v domě (č. l. 126a) a vyúčtování společné elektřiny (č. l. 188 p. v.). Přípisem ze dne 15. 6. 2012 žalovaný se sousedy žádal o úpravu nájemného, když pro nepořádek nemohl užívat sklep, jak se z tohoto přípisu (č. l. 20, 158, 183) podává. Přípisem ze dne 29. 7. 2012 (č. l. 21) žalovaný nesouhlasil s přeúčtováním poloviny nákladů na vyklizení dvora a sklepa dle návrhu ze dne 24. 7. 2012 (č. l. 159), když vyklizovaný nepořádek nezpůsobil a žádal o vyčíslení jednotlivých položek společné elektřiny za roky 2009 až 2011, jak se z tohoto přípisu podává. Přesto žalobce mezi nájemce bytů v domě rozúčtoval polovinu nákladů za úklid společných prostor ve výši 24 408 Kč, jak se podává z přípisu ze dne 8. 8. 2012 (č. l. 187 p. v.) a jak vypověděl žalovaný. Žalovaný reklamoval vyúčtování služeb za rok 2013 ohledně teplé vody s tím, že spotřeba měla být zjišťována z vodoměrů, nikoliv podle počtu osob, jak se podává z přípisu ze dne 21. 5. 2014 (č. l. 18, 184), na což reagovala společnost 1. městská správní a.s. s tím, že neoprávněný odběr teplé vody v bytě [číslo] odečetla a žalovanému zaslala opravené vyúčtování, jak se podává z přípisu ze dne 5. 9. 2014 (č. l. 184 p. v.) a jak potvrdili svědkyně [jméno] [příjmení] a žalovaný ve své výpovědi. Dalšími nedatovanými přípisy (č. l. 22, 169 a 175) žalovaný upozorňoval žalobce na neinstalované regulační termoventily, nesprávně zjištěnou otápěnou plochu, na neoprávněný odběr teplé vody v bytě [číslo] na poměry v domě, jak se z tohoto přípisu s přílohami a doručenkou (č. l. 172 p. v.) podává, na což reagoval žalobce přípisem ze dne 20. 4. 2017 (č. l. 174), ve kterém se s námitkami žalovaného neztotožnil, jak se z tohoto přípisu podává. Z fotografie (č. l. 17) se podává, že ke dni 13. 9. 2017 nebyly v bytě nainstalovány regulační termoventily. Tyto měly být instalovány až po 5. 2. 2018, jak se podává z přípisu žalobce z toho dne (č. l. 173). Žalovaný vypověděl, že k jejich instalaci došlo až koncem roku 2018. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 1. 2017 (č. l. 75) se podává, že žalovaný jí byl vyzván k zaplacení částky 55 273 Kč do 4. 2. 2017.

5. Z přípisů [celé jméno znalkyně] ze dne 15. 6. 2012 (č. l. 15) a ze dne 22. 8. 2012 (č. l. 16) soud neučinil žádná skutková zjištění. Soud pro důvodnou námitku promlčení práva žalobce na úhradu služeb dodaných žalovanému v roce 2010 neučinil žádná skutková zjištění z reklamace těchto služeb (č. l. 19). Z evidenčního listu platného od 1. 10. 2017 (č. l. 32) soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť tento se netýká předmětného období. Z evidenčních listů (č. l. 55, 57, 59 a 116), z vyúčtování služeb za rok 2009 (č. l. 61), 2010 (č. l. 62), 2011 (č. l. 63) a 2012 (č. l. 64), z reklamace ze dne 26. 5. 2009 (č. l. 168) a z odpovědi na ni (č. l. 168 p. v.), z reklamace služeb za rok 2010 (č. l. 185 p. v.) a z reakce na ni (č. l. 186), z technické zprávy (č. l. 177) ani ze zápisu ze šetření s fotodokumentací (č. l. 181 až 182 p. v.) soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť se týkaly nároků promlčených. Z přípisu žalobce zástupci žalovaného ze dne 5. 6. 2019 (č. l. 101) soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť se týká mediace stran. Z přípisu žalobce ze dne 3. 4. 2017 (č. l. 176) soud neučinil žádná skutková zjištění.

6. Protože úhrada za neoprávněný odběr v sousedním bytě nebyla žalovanému účtována, a protože skutečnost, že termoventily v předmětném období nebyly v bytě žalovaného nainstalovány, byla dostatečně prokázána, soud k důkazu neprováděl výslech svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Protože ve věci byl zpracován znalecký posudek, který přesvědčivě určil plochy v domě, soud k důkazu neprováděl vyjádření žalovaného ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka].

7. Co se týče námitky promlčení, soud v projednávané věci s ohledem na ustanovení § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”) aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dle ustanovení § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle ustanovení § 101 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Strany si dohodly splatnost nájemného do 5. dne následujícího měsíce, jak je zřejmé z čl. II. odst. 3 nájemní smlouvy, splatnost nedoplatků na službách do 15 dnů od doručení vyúčtování, jak vyplývá z čl. II. odst. 3 nájemní smlouvy. Žaloba byla podána dne 2. 6. 2017. Tříletá promlčecí doba tedy uplynula u práva žalobce na úhradu nájemného, resp. plateb za služby za měsíce za červen 2002, srpen 2004, červenec 2008 a nedoplatku za vyúčtování služeb dodaných žalovanému v roce 2009, 2010, 2011, 2012 a 2013, když doba, do které musí pronajímatel služby vyúčtovat, vyplývala z právního předpisu do 30. 4. následujícího roku a mezi stranami nebylo sporu o tom, že vyúčtování bylo žalovanému doručováno, když ostatně proti němu dodával reklamace. Protože žalovaný námitku promlčení uplatnil, nárok žalobce zanikl a soud v tomto rozsahu žalobu zamítl, a to vč. příslušenství, když právo na úrok z prodlení se promlčuje jako celek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4291/2009).

8. Co se týče zbývajících úhrad za služby, soud s ohledem na ustanovení § 3074 OZ aplikoval právě tento zákon. Dle ustanovení § 2247 odst. 1 OZ strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Z posudku znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] vyplývá, že měření tepla nebylo průkazné, v předmětném období v bytě žalovaného nebyly naistalovány regulační termoventily, a soud tedy vycházel z varianty II. vypočtené znalkyní a zjistil náklady služeb dodaných žalovanému v roce 2014 ve výši 21 325,99 Kč, v roce 2015 ve výši 22 504, 867 Kč a v roce 2016 ve výši 19 394,37 Kč. Protože v těchto letech každá rok na uvedené služby uhradil zálohu ve výši 27 600 Kč, žádný dluh mu na těchto službách nevznikl, a soud tak žalobu i ve zbylé části jako nedůvodnou zamítl.

9. Protože žalovaný byl ve věci úspěšný, náhrady nákladů řízení se ale vzdal, a soud tedy rozhodl, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

10. O náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením, až jejich výše bude zřejmá, když ke dni vyhlášení rozsudku nebylo rozhodnuto o znalečném JUDr. [celé jméno znalkyně].