45 C 59/2017

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení Ph.D. sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; obec anonymizována dvě slova v  obec - anonymizována dvě slova anonymizováno , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo o zaplacení částky 431 661,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 431 661,80 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 59 336 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku, která bude uvedena v samostatném usnesení.

1. Žalobou soudu doručenou dne 24. 3. 2017 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 431 661,80 Kč s příslušenstvím představující škodu žalobce – náklady právního zastoupení JUDr. [příjmení] ve výši 150 091,50 Kč, Mgr. [příjmení] ve výši 154 668,30 Kč, Mgr. [jméno] ve výši 23 000 Kč, JUDr. [příjmení] ve výši 60 863 Kč v řízení vedeném Okresním soudem ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], a náklady za znalecký posudek Ing. [anonymizováno] ve výši 48 000 Kč, když ve věci sp. zn. [spisová značka] se žalobce po [jméno] [příjmení] domáhal náhrady škody na zdraví ve výši 1 650 080 Kč, kterou mu měl [příjmení] způsobit při dopravní nehodě v [obec] v [anonymizováno] dne 9. 5. 2010. Tato žaloba byla Okresním soudem ve [obec] zamítnuta a žalobce byl zavázán k náhradě nákladů řízení [příjmení] ve výši 111 804 Kč za jeho zastupování v řízení JUDr. [příjmení] a k náhradě nákladů řízení vedlejšího účastníka ve výši 97 036 Kč za jeho zastupování Mgr. [příjmení]. Toto rozhodnutí spočívalo na znaleckém posudku žalovaného č. C [číslo]. Rozsudek Okresního soudu ve [obec] byl ohledně zamítnutí žaloby [název soudu] – pobočka [obec] rozhodnutím č. j. [číslo jednací] potvrzen, změněn ohledně výše náhrady nákladů řízení [příjmení] na výši 111 416,80 Kč a vedlejšího účastníka na výši 115 282,80 Kč a žalobci bylo uloženo nahradit [příjmení] náklady odvolacího řízení ve výši 38 674,70 Kč a vedlejšímu účastníkovi ve výši 39 385,50 Kč. Všechny tyto náklady žalobce uhradil. Rozhodnutí odvolacího soudu rovněž vycházelo z posudku žalovaného, který ovšem trpí vadami, které žalobce v žalobě specifikoval, a je tak v rozporu se zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, v tehdy účinném znění, neboť žalovaný znaleckou činnost nevykonal řádně, čímž způsobil žalobci předmětnou škodu, protože žalobce byl v předcházející věci neúspěšný, když rozhodnutí soudů vycházela z vadného posudku žalovaného.

2. Žalovaný nárok žalobce ani z části neuznal, neboť jeho posudek vadami netrpěl, nárok žalobce je navíc promlčen, když žaloba v projednávané věci byla podána dne 24. 3. 2017, dvouletá promlčecí doba dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”), neboť k protiprávnímu jednání žalovaného mělo dojít v roce 2013, počala běžet vyhlášením rozsudku odvolacího soudu dne 26. 3. 2014, když předmětem projednávané věci jsou náklady řízení před soudem nalézacím a odvolacím, a žaloba byla tedy podána po uplynutí promlčecí doby. Žalobcem je tvrzeno porušení zákonné povinnosti žalovaného, který není podnikatelským subjektem, ale veřejnou vysokou školou.

3. Žalobce ve své replice uvedl, že předmětné právo žalobce promlčeno není, neboť promlčecí doba počala běžet až dne 18. 5. 2015, kdy v předcházející věci rozhodl Ústavní soud, až od toho dne, resp. až po doručení tohoto rozhodnutí žalobci, bylo najisto postaveno, že žalobci vznikla škoda. Rozhodnutím odvolacího soudu věc neskončila. Při řešení otázky promlčení se uplatní zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, když předmětný vztah vychází ze vztahu žalovaného, jako podnikatele, a soudu, který předmětný posudek č. C [číslo] zadal k zajištění věci veřejného zájmu. Vykonatelnost rozhodnutí nalézacího ani odvolacího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] odložena nebyla.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací] byla zamítnuta žaloba žalobce proti žalovanému [jméno] [příjmení] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované [právnická osoba] o zaplacení částky 1 650 080 Kč (výrok I.), žalobci bylo uloženo, aby na náhradě nákladů řízení zaplatil žalovanému k rukám jeho zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] částku 111 804 Kč (výrok II.), aby na náhradě nákladů řízení zaplatil vedlejšímu účastníkovi k rukám jeho zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] částku 97 036 Kč (výrok III.), a státu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok IV.), jak se z tohoto rozsudku podává. Z tohoto rozhodnutí je dále zřejmé, že jeho výroky I. a IV. nabyly právní moci dne 7. 5. 2014, že důvodem podání žaloby byla náhrada škody způsobená žalobci žalovaným při dopravní nehodě dne 9. 5. 2010 v katastru [územní celek], i že důvode zamítnutí žaloby byla skutečnost, že žalobce neprokázal porušení právní povinnosti žalovaným [příjmení], když z předmětného posudku současného žalovaného č. C [číslo] vyplynulo, že žalovaný [příjmení] žádnou svoji povinnost neporušil, naopak to byl žalobce, který porušil ustanovení § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění, když jel rychlostí 65 až 77 km/hod. Tento posudek byl podán Okresnímu soudu ve [obec] dne 28. 6. 2013, jak se z tohoto posudku (z podacího razítka) podává. Proti tomuto rozhodnutí dne 15. 11. 2013 podal žalobce odvolání, ve kterém nesouhlasil s předmětným rozhodnutím, neboť toto vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu, který Okresní soud ve [obec] převzal z vadného znaleckého posudku žalované č. C [číslo], žalobce nesouhlasil ani s právním hodnocením věci, jak se z tohoto odvolání podává. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] se podává, že jím byl napadený rozsudek ve výrocích I. a IV. potvrzen, ve výroku II. byl změněn na výši 111 416,80 Kč a ve způsobu placení, ve výroku III. totéž, s tím, že výše nákladů řízení vedlejšího účastníka, kterou byl žalobce povinen žalovanému nahradit, činila 115 282,80 Kč, a žalobce byl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému [příjmení] ve výši 38 674,70 Kč a vedlejšímu účastníkovi ve výši 39 385,50 Kč. Z tohoto rozhodnutí je dále zřejmé, že nabylo právní moci dne 7. 5. 2014, i to, že vychází ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud nalézací. Proti tomuto rozhodnutí podal dne 5. 7. 2014 žalobce dovolání, jak se z tohoto dovolání podává, které bylo odmítnuto, jak se podává z usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. [číslo jednací]. Žalobce v dané věci dále dne 3. 6. 2016 podal žalobu na obnovu řízení, jak je z ní zřejmé, která byla zamítnuta, jak se podává z usnesení Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací]. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce dne 3. 10. 2016 odvolal, jak je z tohoto odvolání zřejmé, přičemž napadené usnesení bylo odvolacím soudem potvrzeno, byla změněna výše náhrady nákladů řízení o obnově řízení žalovaného na částku 55 321,20 Kč a žalobce byl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaného ve výši 38 587,60 Kč, jak se z tohoto usnesení č. j. [číslo jednací] podává, když toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 4. 2017, jak je z něho rovněž zřejmé. I toto rozhodnutí žalobce napadl dovoláním, jak je z tohoto dovolání ze dne 7. 4. 2017 zřejmé, a i toto dovolání bylo odmítnuto, jak se podává z usnesení Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací]. Žalobce tedy podal ústavní stížnost, která byla odmítnuta, jak se podává z usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2018. Žalobce na náhradě nákladů řízení uhradil platby, jak vyplývají z jejich přehledu (č. l. 7, 8, resp. 201 až 203) a z příjmových pokladních dokladů (č. l. 205 a 206), znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 10. 5. 2016 za znalecký posudek uhradil částku 48 000 Kč, jak se podává z příjmového pokladního dokladu z toho dne (č. l. 9, resp. 204). Žalovaný žalobci ani přes výzvu ze dne 20. 2. 2017 ničeho neuhradil, jak se z této výzvy (č. l. 10) podává, když se s ní vyjádřil přípisem ze dne 6. 3. 2017 (č. l. 13).

5. S ohledem na následné právní hodnocení věci soud neučinil žádná skutková zjištění z plánku dopravní nehody Policie ČR (č. l. 6), ze znaleckého posudku Ing. [anonymizováno] (č. l. 16) ani z jeho vyjádření (č. l. 129), z odborného vyjádření Ing. [příjmení] (č. l. 369) ani z jeho znaleckého posudku [číslo] ze znaleckého posudku Ing. [anonymizováno] [číslo] z výpovědi znalce [příjmení] (č. l. 234 spisu OS ve [obec] zn. [spisová značka]) ani ze znaleckého posudku Univerzity [obec] vč. jeho CD.

6. Ze stejného důvodu soud k důkazu neprováděl CD s natočením videí brzdění a pádu motocyklů, rekonstrukci nehodového děje, pokus ani šetření na místě samém, znalecký posudek [jméno] [příjmení] [číslo] 2013 v řízení sp. zn. [spisová značka], disertační práci Ing. [jméno] [příjmení] z roku 2017, publikaci Příručka znalce [příjmení], publikaci Analýza nehod jednostopových vozidel, publikaci Soudní inženýrství, další znalecký posudek k posouzení příčin dopravních nehod, který žalobce navrhoval v podání ze dne 2. 12. 2021, účastnickou výpověď žalobce, jež se měla týkat průběhu nehodového děje, fotografickou dokumentaci nehody a vozidla [příjmení] [příjmení] ani ohledání motocyklu žalobce. Soud pro nadbytečnost k důkazu neprováděl výpis z registru živnostenského podnikání žalovaného, jež měl prokázat, že žalovaný je podnikatelem, když v projednávané věci aplikoval OZ, neboť předmětný vztah náhrady tvrzené škody se týkal žalobce a žalovaného, kde nebylo pochyb o tom, že se o podnikatelský vztah nejedná, bez jakékoliv spojitosti se vztahem stát (Okresní soud ve [obec]) a žalovaný.

7. V projednávané věci soud aplikoval OZ, neboť dle ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Dle tvrzení žalobce mělo ke vzniku škody dojít podáním vadného znaleckého posudku žalovaného, který byl Okresnímu soudu ve [obec] doručen dne 28. 6. 2013. Pokud měl žalobce za to, že by se v projednávané věci měl aplikovat zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, soud uvádí, že je sice pravdou, že vztah mezi zadavatelem posudku Českou republikou – Okresním soudem ve [obec] a žalovaným, jako vypracovatelem posudku, byl vztahem obchodním, když jej zadavatel zadal k zabezpečení veřejných potřeb – spravedlivého rozhodnutí soudního sporu, a žalovaný jej vytvořil v rámci své podnikatelské činnosti, nicméně tento vztah se nikterak netýká projednávané věci, neboť žalobce svůj nárok nevyvozuje z tohoto smluvního vztahu, když mu z něj neplynula žádná práva ani povinnosti, ale z titulu škody, kterou mu měl žalovaný podáním tohoto posudku způsobit. Z tohoto důvodu je též bezpředmětný odkaz žalobce na ustanovení § 262 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 757 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů se v projednávané věci neuplatní, neboť toto by se týkalo jiných než závazkových práv upravených zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů – např. práv na náhradu škody způsobené nekalosoutěžním jednáním. Srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015 sp. zn. 25 Cdo 4000/2013 nebo ze dne 30. 10. 2013 sp. zn. 25 Cdo 3197/2012, dle kterých je třeba odpovědnost znalce za vypracování vadného posudku vůči účastníku řízení posuzovat dle ustanovení § 420 OZ. S ohledem na uvedené i otázku promlčení bude třeba posuzovat dle OZ.

8. Dle ustanovení § 100 odst. 1 OZ právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

9. Dle ustanovení § 106 odst. 1 OZ právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

10. O skutečnosti, že žalobci předmětným posudkem měla vzniknout škoda, se tento dozvěděl dnem doručení rozhodnutí odvolacího soudu, tedy nejpozději dne 7. 5. 2014, kdy toto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení žalobcem nabylo právní moci. O skutečnosti, kdo za tuto škodu má odpovídat žalobce věděl nejpozději od doručení rozsudku soudu prvního stupně, když v odvolání proti němu uváděl, že skutečnost, že spor prohrál, měla být způsobena vadami předmětného posudku žalovaného, ze kterého soud nalézací a později i odvolací vycházely, jak se z odůvodnění jejich rozhodnutí podává. Výši svých nákladů řízení žalobce znal před pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu, výše nákladů řízení protistrany mu byla známa právní mocí rozsudku odvolacího soudu, navýšení tvrzené škody o náklady na posudek Ing. [anonymizováno] zavinil žalobce sám bez příčinné souvislosti s tvrzenými vadami předmětného posudku, když tento posudek nebyl účelný, neboť k obnově řízení nevedl. Nelze vycházet z názoru žalobce, že získal povědomí o škodě až doručením rozhodnutí Ústavního soudu, když už od právní moci rozsudku soudu odvolacího jeho povinnost hradit náklady řízení protistraně byla závazná a žalobce neměl žádný objektivní důvod spoléhat, že ji plnit nebude muset, zvláště když její vykonatelnost odložena nebyla. Soud na tomto místě pouze podotýká, že následná řízení o mimořádných opravných prostředcích, resp. o ústavní stížnosti, ukázala, že žádný takový důvod ani neexistoval. Pokud tedy dvouletá promlčecí doba počala běžet dne 7. 5. 2014, poslední den k podání předmětné žaloby byl 7. 5. 2016. Tato žaloba ale byla podána až dne 24. 3. 2017, a protože žalovaný namítl promlčení předmětného práva, soud projednatelnou žalobu, když v ní žalobce dostatečně uvedl skutkové okolnosti, ze kterých své právo dovozuje, jako nedůvodnou zamítl. S ohledem na uvedené by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti předmětný posudek nadále přezkoumávat, když by to na meritorní rozhodnutí nemělo žádný vliv. Je ale třeba dodat, že s ohledem na skutečnost, kdy rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu spočívala na předmětném posudku, byla dána pasivní legitimace žalovaného v projednávané věci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008 sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne 28. 7. 2015 sp. zn. [spisová značka]). Závěr o pasivní legitimaci žalovaného ale nesouvisí s otázkou, zda by byl předmětný nárok žalobce na náhradu škody dán.

11. Procesně plně úspěšnému žalovanému soud přiznal dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., ve výši 4 500 Kč za 15 úkonů nezastoupeného účastníka po 300 Kč (vyjádření ze dne 11. 12. 2017, 12. 4. 2018, 20. 2. 2019, 26. 9. 2019, 2. 12. 2021, příprava na jednání soudu dne 13. 6. 2019, 2. 11. 2021, 11. 1. 2022, účast při jednání soudu dne 13. 6. 2019, 3x účast při jednání soudu dne 2. 11. 2021, když toto jednání trvalo déle než čtyři hodiny, a 3x účast při jednání soudu dne 11. 1. 2022, když toto jednání trvalo déle než čtyři hodiny) stanovenou podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odměnou ve výši 40 240 Kč za čtyři úkony právní služby po 10 060 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 7. 3. 2022 a 2x účast při jednání soudu dne 10. 3. 2022, když toto jednání trvalo déle než dvě hodiny) stanovenou podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč. Jelikož byl úkon spočívající v účasti na jednání soudu proveden mimo sídlo zástupce žalovaného, soud odměnu za právní pomoc navýšil o náhradu za ztrátu času za 10 půlhodin po 100 Kč tedy 1 000 Kč dle § 14 advokátního tarifu, a cestovné spočívající v použití osobního motorového vozidla Mercedes-Benz S 350 za cestu [obec] – [obec] a zpět ve vzdálenosti 2 x 213 km. Průměrná spotřeba nafty činí dle TP 5,7 litrů na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 511/2021 Sb. činí 36,10 Kč za 1 litr nafty, a paušální náhrada za 1 km jízdy dle stejného předpisu činí 4,70 Kč. Cestovné včetně náhrad za ztrátu času činí celkem 3 879 Kč. Částka za odměnu advokáta, režijní paušály za úkony právní služby provedené advokátem, neboť náhrada nákladů řízení nezastoupeného účastníka není předmětem DPH (na rozdíl od účastníka zastoupeného plátcem DPH, který ji jako poplatník tomuto svému zástupci za jím poskytnuté a dani podléhající služby uhradil), cestovné a náhradu za ztrátu času pak byla v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 OSŘ navýšena o 21 % DPH, tedy o částku 9 517 Kč. Žalobce je tak povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 59 336 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalovaného. Pokud žalobce navrhoval separaci nákladů řízení, neboť žalovaný námitku promlčení vznesl až v podání ze dne 7. 3. 2022, soud se s tímto jeho názorem neztotožňuje, neboť dle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 563/01 obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Smyslem využití zásady zavinění je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil nebo jemuž se přihodila náhoda, která je vyvolala (viz § 146 odst. 2, § 147 a § 148 odst. 2 OSŘ). K tomu Ústavní soud dodává, že v takových případech nelze interpretovat použitý termín "zavinění" v doslovném jazykovém smyslu, ale ve vztahu příčinné souvislosti, v němž příčinou je chování účastníka řízení (tedy i jeho projev vůle spočívající ve zpětvzetí návrhu), eventuálně též náhoda, a důsledkem je vznik nákladů druhého (dalšího) účastníka. Je třeba uvést, že námitka promlčení má hmotněprávní a nikoliv procesněprávní povahu, přesto ze spisu nevyplývá žádná indicie, že by žalovaný s touto námitkou ve zlém úmyslu„ posečkával” až na konec řízení, je naopak zřejmé, že tuto námitku uplatnil jeho zástupce bezprostředně poté, co zastupování žalovaného převzal, a soud proto uplatnění námitky promlčení až v podání ze dne 7. 3. 2022 spatřuje v neznalosti (hmotného) práva žalovaného. Za to jej však nelze sankcionovat procesněprávním institutem, k čemuž navíc v případě žalovaného není důvod, když tento sám považoval probíhající řízení za zátěž pro své pracovníky, když ve svém podání ze dne 12. 4. 2018 proklamoval, že po žalobci bude uplatňovat náhradu škody za čas, který jeho pracovníci museli projednávané věci na úkor svých povinností věnovat.

12. Protože byl žalobce ve věci zcela neúspěšný, zavázal ho soud k náhradě nákladů řízení státu – vyplaceného znalečného, jehož výše ke dni vyhlášení rozsudku nebyla zřejmá, a tak o ní bude rozhodnuto samostatným usnesením.