45 C 7/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený/á dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa , obec a číslo o zaplacení 129 550 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 129 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 36,5 % ročně z částky 124 036,60 Kč od 22. 12. 2014 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 45 902 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou soudu doručenou dne 5. 1. 2018 po žalovaném domáhala zaplacení částky 129 550 Kč s příslušenstvím představující záporný rozdíl z finančního vyrovnání z titulu leasingové smlouvy [číslo] uzavřené dne 25. 11. 2010 se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] vzniklý v důsledku předčasného ukončení této smlouvy pro neplacení leasingových splátek. Žalovanou částku představuje součet současné hodnoty budoucích splátek ve výši 299 920,30 Kč, dlužných leasingových splátek [číslo] ve výši 182,50 Kč a splátek [číslo] až 36 vždy ve výši 17 635 Kč, náhrady škody ve výši 9 385,50 Kč za dodatečné náklady za servisní práce na vozidle, smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč za to, že hlavní dlužník nepřistavil (nevrátil) předmět leasingu a úroků z prodlení se splácením splátek ve výši 5 513,40 Kč po odečtení kupní ceny předmětu leasingu ve výši 280 991,70 Kč. Žalovaný se za splnění pohledávek plynoucích z této smlouvy zaručil ve smlouvě o ručení ze dne 25. 11. 2010 [právnická osoba] ani žalovaný ničeho neuhradili.

2. Žalovaný nárok žalobkyně ani z části neuznal, neboť předmětné právo je promlčeno. Žalobkyně mu navíc nesdělila stav tvrzené pohledávky. Žalobkyně předmětné vozidlo prodala pod cenou, když jí za něj sám nabízel 442 019 Kč, což je rovněž v rozporu s dobrými mravy. Jedná se o spotřebitelský závazek.

3. Ve své replice žalobkyně uvedla, že hlavní závazek promlčen není, když si strany v souladu s ustanovením § 401 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník”) dohodly desetiletou promlčecí dobu a žalobkyně předmětné právo uplatnila již dne 14. 4. 2014 v rozhodčím řízení. Žalovaný žalobkyni v rozporu s ustanovením § 305 obchodního zákoníku nepožádal o sdělení výše zajištěné pohledávky. Nabídka odkupu vozidla byla adresována hlavnímu dlužníkovi, nikoliv žalovanému, než ten ale svůj zájem o nákup vozidla projevil, toto již bylo prodáno jinému zájemci. Cena předmětného vozidla byla znalcem určena ve výši 279 000 Kč, vozidlo tedy bylo prodáno za cenu vyšší, než byla jeho cena obvyklá.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalobkyně, jako poskytovatel, (pod označením [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]) se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jako příjemce, dne 25. 11. 2010 uzavřely leasingovou smlouvu [číslo] o vozidle Škoda Superb kombi 2.0 TDI, ve které se příjemce zavázal uhradit prodejní cenu při řádném ukončení leasingu ve výši 1 200 Kč a leasingovou cenu 1 135 170 Kč v 60 řádných měsíčních splátkách a v 1 mimořádné ve výši 84 990 Kč, jak se z této smlouvy (č. l. 6) podává. Součástí této smlouvy byly i obchodní podmínky žalobkyně, jak je zřejmé z čl. III. této smlouvy. V těchto podmínkách (č. l. 8) si strany leasingové smlouvy ujednaly, že žalobkyně má právo leasingovou smlouvu vypovědět mimo jiné v případě, že se příjemce dostane do prodlení s úhradou leasingové splátky déle než 15 dnů, jak je zřejmé z čl. VII. odst. 4 písm. a) podmínek. V takovém případě v případě vzniku záporného rozdílu mezi prodejní cenou vráceného, resp. odebraného, vozidla bez DPH a dluhem příjemce na leasingových splátkách + součtem leasingových splátek do řádného ukončení leasingové smlouvy odúročených úrokovou sazbou 3M PRIBOR ke dni vyhotovení finančního vyrovnání sníženou o dva procentní body, která ke dni 15. 11. 2013, tedy ke dni vyhotovení finančního vyrovnání činila 0,4, jak se podává z přehledu úrokových sazeb (č. l. 76), maximálně však odúročených úrokovou sazbou, kterou byla kalkulována leasingová smlouva, tedy 8,84 %, jak je zřejmé z přehledu obchodního případu (č. l. 75) + dlužným pojistným + prodejní cenou předmětu leasingu uvedenou ve smlouvě + dlužné smluvní pokuty + ostatní náklady s tím, že tyto nároky trvají i po ukončení smlouvy, jak se podává z čl. VII. odst. 10 podmínek. Dále se příjemce zavázal v případě nevrácení předmětu leasingu zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 10 % vstupní ceny do leasingové smlouvy, maximálně 50 000 Kč, jak je zřejmé z ustanovení čl. 10 odst. 4 podmínek. V čl. X. odst. 2 příjemce prodloužil promlčecí dobu veškerých práv žalobkyně na dobu 10 let, jak se z tohoto odstavce podává. Smlouvou o ručení ze dne 25. 11. 2010 (č. l. 7) se žalovaný zaručil za všechny pohledávky žalobkyně plynoucí z uvedené leasingové smlouvy vč. pohledávek vzniklých v důsledku porušení této smlouvy, jak je z této smlouvy zřejmé. Z důvodu prodlení se splátkou žalobkyně leasingovou smlouvu vypověděla, jak je zřejmé z této výpovědi ze dne 14. 10. 2013 (č. l. 13), když ji [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] zasílala na adresu [adresa žalovaného] v. a 14). Předmětné vozidlo následně žalobkyně prodala za cenu 340 000 Kč vč. DPH, jak se podává z kupní smlouvy ze dne 15. 11. 2013 (č. l. 15), tedy za cenu 280 991,70 Kč bez DPH, jak je zřejmé z faktury ze dne 15. 11. 2013 (č. l. 18). Ze znaleckého posudku [číslo] (č. l. 61) se podává, že ke dni 18. 10. 2013 byla obvyklá cena tohoto vozidla 279 000 Kč vč. DPH. Přípisem ze dne 5. 11. 2013 (č. l. 59 p. v.) žalobkyně nabídla předmětné vozidlo žalovanému k odkupu, jak je z tohoto přípisu ve spojení s doručenkou (č. l. 60) zřejmé. Totéž učinila i vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jak se podává z přípisu z téhož dne (č. l. 58) ve spojení s doručenkou (č. l. 59). Z finančního vyrovnání k uvedené leasingové smlouvě (č. l. 16) se podává, že za předčasné ukončení tohoto vztahu žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] vyúčtovala žalovanou částku ve výši 129 550 Kč po zohlednění prodejní ceny vozidla bez DPH ve výši 280 991,70 Kč, současné hodnoty budoucích splátek ve výši 299 920,30 Kč, kdy jejich výše vyplývá z přehledu (č. l. 30), dlužných leasingových splátek ve výši 70 722,50 Kč, smluvní pokuty dle čl. X podmínek ve výši 25 000 Kč za nevrácení (nepřistavení) vozidla, jak se podává ze závěrečné zprávy o odebrání vozidla ze dne 16. 10. 2013 (č. l. 34), původně fakturované ve výši 40 000 Kč, jak je zřejmé z faktury ze dne 9. 5. 2012 (č. l. 35) a následně dobropisované v částce 15 000 Kč, jak se podává z dobropisu ze dne 15. 11. 2013 (č. l. 35 p. v.), úroků z prodlení ve výši 5 513,40 Kč za prodlení s úhradou splátek [číslo] až 26, jak se podává z faktury ze dne 28. 9. 2012 (č. l. 36) a 29. 3. 2013 (č. l. 37) a nákladů vzniklých v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy ve výši 9 385,50 Kč, které se skládají z nákladů na servis vozidla ve výši 7 598 Kč, jak je zřejmé z faktury [číslo] (č. l. 31) a ve výši 270 Kč, jak vyplývá z účtenky ze dne 17. 10. 2013 (č. l. 32), parkovného ve výši 2 883 Kč, jak se podává z jeho výpočtu (č. l. 33). Toto vyrovnání žalobkyně zaslala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na adresu [adresa žalovaného] v. a 17). [právnická osoba] byla k zaplacení předmětné částky vyzvána též předžalobní upomínkou ze dne 2. 1. 2014 (č. l. 20), jak je z ní ve spojení s doručenkou (č. l. 20 p. v. a 21) zřejmé. Žalovaný na zajištěný dluh přes předžalobní výzvu ze dne 3. 3. 2014 (č. l. 22) ničeho neuhradil, jak se z této výzvy ve spojení s doručenkou podává. Proto žalobkyně proti hlavnímu dlužníkovi a žalovanému jako ručiteli dne 14. 4. 2014 podala žalobní návrh, kterému rozhodce JUDr. Bc. [jméno] [příjmení], Ph.D. svým rozhodčím nálezem ze dne 19. 11. 2014 sp. zn. [číslo] v právní moci dne 7. 12. 2014 plně vyhověl, jak se z tohoto rozhodčího nálezu podává. Tento nález byl ale rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2017 č. j. [číslo jednací] pro neplatnost rozhodčí doložky zrušen, jak je z tohoto rozsudku, který nabyl právní moci dne 7. 12. 2017, zřejmé.

5. Soud v projednávané věci podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů aplikoval obchodní zákoník. Podle § 303 obchodního zákoníku kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým ručitelem. Podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. Podle § 273 odst. 1 obchodního zákoníku část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Nelze přisvědčit námitce žalovaného, že se jedná o spotřebitelský závazek, když závazek hlavní byl dohodnut mezi dvěma společnostmi, tento tak dle ustanovení § 52 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů a contrario není spotřebitelským závazkem, když za spotřebitele by bylo lze považovat pouze fyzickou osobu, a tak je třeba hledět též na závazek ručitelský.

6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně jako věřitel uzavřela se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako dlužníkem leasingovou smlouvu, která není v obchodním zákoníku výslovně upravena, jedná se však o nepojmenovanou smlouvu, která byla uzavřena v souladu s ustanovením § 269 odst. 2 obchodního zákoníku. Leasingová smlouva není upravena jako samostatný smluvní typ, je tedy otázkou smluvní volnosti, jak si účastníci vzájemná práva a povinnosti ve smlouvě, resp. ve všeobecných smluvních podmínkách v souladu s ustanovením § 273 odst. 1 obchodního zákoníku upravili. Dohodli-li si žalobkyně s dlužníkem v čl. VII. odst. 4 písm a) obchodních podmínek právo žalobce vypovědět leasingovou smlouvu v případě, že příjemce podstatným nebo opakovaným způsobem porušuje ustanovení obchodních podmínek nebo leasingové smlouvy, zejména je-li v prodlení s úhradou leasingové splátky, a listinnými důkazy bylo v řízení prokázáno, že dlužník byl v prodlení s placením leasingových splátek, došlo k předčasnému ukončení leasingové smlouvy žalobkyní v souladu s uzavřenou smlouvou a žalobkyni vznikl dle čl. VII. odst. 10 obchodních podmínek v souvislosti s finančním vyrovnáním nárok na zaplacení částky 129 550 Kč. Za situace, kdy čl. VII. odst. 10 obchodních podmínek obsahuje přesný postup, jak bude zjištěna výše nároku žalobkyně, jedná se o dohodu mezi účastníky dobrovolně sjednanou a uvedené ujednání není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a soud tudíž výši nároku žalobkyně posuzoval podle uvedeného ustanovení. Na tomto závěru nic nemění označení takového úkonu„ výpověď”, přestože se jedná o odstoupení od smlouvy (srov. stanovisko nejvyššího soudu Cpjn 204/2007).

7. Rozdíl mezi prodejní cenou předmětu leasingu, která činila 280 991,70 Kč, a dluhem příjemce na leasingových splátkách, který činil za období od 5. 6. 2013 do 5. 10. 2013 částku 70 722,50 Kč, a současnou hodnotou budoucích splátek, která ke dni 15. 11. 2013 činila 299 920,30 Kč, a náklady související s prodejem, které činily 9 385,50 Kč, a úroky z prodlení ve výši 5 513,40 Kč, a smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč žalobkyně správně a podle práva (srov. stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 204/2007 nebo rozhodnutí Velkého senátu ve věci sp. zn. 31 Cdo 4356/2008) určila ve výši 129 550 Kč. Výše jednotlivých částek byla prokázána provedenými listinnými důkazy a nárok na jejich vyrovnání vyplývá žalobkyni z čl. VII. odst. 10 obchodních podmínek, resp. ohledně smluvní pokuty z čl. X. odst. 4 obchodních podmínek ve spojení s ustanovením § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když obchodní zákoník institut smluvní pokuty upravuje pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně opakovaně vyzývala hlavního dlužníka k plnění částky 129 550 Kč, avšak zaplaceno nebylo ničeho, proto v souladu s § 306 obchodního zákoníku vyzvala k plnění žalovaného jako ručitele. Žalovaný se podpisem smlouvy o ručení stal v souladu s ustanovením § 303 obchodního zákoníku ručitelem za závazky [právnická osoba] ze smlouvy o leasingu [číslo] vč. závazků plynoucích ze zániku vztahu touto smlouvou založeného. Žalovaný v této smlouvě prohlásil, že se seznámil s obsahem zajišťované smlouvy včetně obchodních podmínek. Nesplnil-li závazek z leasingové smlouvy [číslo] hlavní dlužník, je povinností žalovaného jako ručitele tento závazek žalobkyni zaplatit, proto soud nároku žalobkyně vyhověl. V čl. V. odst. 9 obchodních podmínek si žalobkyně s hlavním dlužníkem dohodli, že v případě prodlení s plněním jakéhokoliv závazku hlavního dlužníka je žalobkyně oprávněna účtovat úrok z prodlení z příslušné dlužné částky ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení až do zaplacení. Tato dohoda je v souladu s § 369 odst. 1 obchodního zákoníku. Soud výši sjednaného úroku z prodlení posuzoval s ohledem na výši leasingových splátek, dobu trvání leasingu a cenu předmětu leasingu a dospěl k závěru, že v daném případě sjednaná výše úroku z prodlení neodporuje ani zásadám poctivého obchodního styku, ani dobrým mravům a je platná. Proto soud přiznal žalobci i úrok z prodlení ve výši 0,1% denně, tj. 36,5 % ročně, z částky 124 036,60 Kč za dobu od 22. 12. 2014 do zaplacení.

8. K námitce žalovaného, že předmětné právo je promlčeno soud uvádí, že tomu tak není. Účastníci hlavního závazkového vztahu si v souladu s ustanovením § 401 obchodního zákoníku v čl. X. odst. 2 obchodních podmínek dohodli, resp. hlavní dlužník prohlásil, prodloužení promlčecí doby ohledně práv žalobkyně z leasingové smlouvy i práv vzniklých v důsledku případného porušení leasingové smlouvy či jejího předčasného ukončení na deset let ode dne, kdy začne běžet promlčecí doba poprvé. Pro počátek běhu promlčecí doby je podstatné odstoupení od leasingové smlouvy (srov. stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 204/2007), ke kterému v projednávané věci došlo nejdříve dne 14. 10. 2013, kdy bylo toto odstoupení od smlouvy označené jako„ výpověď” datováno. Desetiletá promlčecí doba zajištěného závazku tedy stále běží. Předmětné právo mohlo být vůči ručiteli uplatněno nejdříve 24. 1. 2014, když výzva k plnění mu byla doručena dne 13. 1. 2014, jak je zřejmé z doručenky (č. l. 19) a ve výzvě byla žalovanému stanovena lhůta k plnění 10 dnů, žalovaný tedy mohl plnit do 23. 1. 2014. Toto právo bylo v souladu s leasingovou smlouvou uplatněno dne 14. 4. 2014 u [ulice] rozhodců a rozhodčí nález nabyl právní moci dne 7. 12. 2014. Rozsudek o zrušení tohoto rozhodčího nálezu nabyl právní moci dne 7. 12. 2017, přičemž žalobkyně podala předmětnou žalobu s účinky od 5. 1. 2018 /kdy nepodepsané elektronické vyhotovení bylo ve smyslu ustanovení § 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) v třídenní lhůtě doplněno vyhotovením podepsaným/, a účinky podání žaloby k rozhodci tak dle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve znění pozdějších předpisů zůstaly zachovány. Není pravdou, že by žalobkyně žalovanému nesdělila stav tvrzené pohledávky, když její výše mu ve smyslu ustanovení § 305 obchodního zákoníku byla sdělena výzvou k úhradě ze dne 7. 1. 2014. Rovněž není pravdou, že by žalobkyně předmětné vozidlo prodala pod cenou, když je zřejmé, že cena vozidla ke dni 18. 10. 2013 činila 279 000 Kč, žalobkyně jej prodala za 340 000 Kč. Pokud žalovaný rozporoval zjištěnou výši vozidla, byl soudem vyzván ke složení zálohy na zpracování znaleckého posudku, což však neučinil, a tento důkaz tak nebylo lze provést, když soud o takto stanovené ceně neměl pochybnosti. Pokud žalovaný žalobkyni měl dle svého tvrzení přípisem ze dne 22. 11. 2013 za vozidlo nabízet 442 019 Kč, je třeba uvést, že tato nabídka by byla datována až po prodeji předmětného vozidla, ke kterému došlo dle kupní smlouvy dne 15. 11. 2013.

9. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., kdy ve smyslu § 1 a § 2 cit. vyhlášky soud žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč, a to za 3 úkony po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky, spočívající v návrhu ve věci samé vč. jeho doplnění ze dne 19. 2. 2018, ve výzvě k plnění a ve vyjádření ze dne 23. 10. 2018, odměnou ve výši 25 200 Kč za 4 úkony právní služby po 6 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, účast při jednáních soudu dne 8. 10. 2019, 9. 1. 2020 a 27. 5. 2021, kdy doplňované skutečnosti uvedené v podání ze dne 22. 2. 2019 již měly být uvedeny v žalobě a tento úkon tak nelze považovat za účelný) stanovenou podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč a náhradou soudního poplatku ve výši 6 478 Kč. Jelikož byl úkon spočívající v účasti na jednání soudu proveden mimo sídlo zástupce žalobkyně, soud odměnu za právní pomoc navýšil o cestovné k jednání dne 8. 10. 2019 spočívající v použití osobního motorového vozidla BMW 3C za cestu [obec] – [obec] a zpět ve vzdálenosti 2 x 205 km. Průměrná spotřeba nafty činí dle TP 4,8 litrů na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 333/2018 Sb. činí 33,60 Kč za 1 litr nafty, a paušální náhrada za 1 km jízdy dle stejného předpisu činí 4,10 Kč. Dále o cestovné k jednání dne 9. 1. 2020 spočívající v použití osobního motorového vozidla BMW 3C za cestu [obec] – [obec] a zpět ve vzdálenosti 2 x 205 km. Průměrná spotřeba nafty činí dle TP 4,8 litrů na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 358/2019 Sb. činí 31,80 Kč za 1 litr nafty, a paušální náhrada za 1 km jízdy dle stejného předpisu činí 4,20 Kč. A o cestovné k jednání dne 27. 5. 2021 a zpět vlakem ve výši 748 Kč. Cestovné činí celkem 5 438 Kč. Náhradu za ztrátu času žalobkyně nepožadovala. Částka za odměnu advokáta, režijní paušály a cestovné pak byla v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 OSŘ navýšena o 21 % DPH, tedy o částku 6 686 Kč. Soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že by jí za paušální náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč náležela náhrada DPH, neboť náhrada nákladů řízení nezastoupeného účastníka není předmětem této daně (na rozdíl od účastníka zastoupeného plátcem DPH, který ji jako poplatník tomuto svému zástupci za jím poskytnuté a dani podléhající služby uhradil). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 45 902 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně.