46 C 171/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; územní celek , anonymizována dvě slova obec - anonymizováno , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 291.113 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 151.987,24 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 18.383,80 Kč od 21. 5. 2017 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení z částky 133.604,44 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 139.125,76 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 42.781,20 Kč od 21. 5. 2017 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení z částky 96.344,24 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 985,52 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení státu částku 1.572,48 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení státu částku 1.451,52 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 291.113 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce uvedl, že je vlastníkem domu postaveném na pozemku [parcelní číslo] o výměře 487 m2, v k. ú. [část obce], na adrese [adresa], č. or. [anonymizováno]. Žalobce uzavřel dne [datum] s žalovaným nájemní smlouvu k bytu ve 3. podlaží uvedeného domu, o velikosti bytu 2+1. Předmětem nájemní smlouvy bylo i parkovací stání ve 2. podzemním podlaží domu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2017 s vyloučením aplikace ust. § 2285 o. z. žalovaný řádně nehradil nájemné a zálohy na služby, proto mu žalobce zaslal dne 4. 10. 2016 výpověď z nájmu bytové jednotky. Nájem skončil ke dni doručení výpovědi 14. 10. 2016. Žalovaný však po ukončení nájmu bytovou jednotku nevyklidil a žalobci nepředal. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalovaný zavázán předmětný byt vyklidit, avšak k jeho vyklizení došlo až na základě výkonu rozhodnutí dne [datum]. V době od 15. 10. 2016 do 5. 9. 2018 užíval žalovaný byt bez právního důvodu. Žalobce se tak domáhal původně po žalovaném zaplacení požadované částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení. V průběhu řízení pak uvedl, že svůj nárok opírá o ust. § 2295 o. z., kdy žalovaný neodevzdal byt žalobci v eden skončení nájmu a proto požaduje náhradu ve výši ujednaného nájemného do doby, než byt skutečně žalobci odevzdal.

2. Žalovaný potvrdil, že mezi účastníky došlo k uzavření nájemní smlouvy, jejímž předmětem bylo užívání předmětného bytu od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2017. Souhlasil i s tím, že smlouvy byla ukončena výpovědí žalobce k datu 14. 10. 2016. Popíral však, že by byl povinným subjektem ve vztahu k požadavku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl uveden v omyl panem [jméno] [příjmení], který mu přislíbil, že mu pomůže s vyřízením vrácení předmětného bytu. Žalovaný předal panu [příjmení] klíče od předmětného bytu a tento se zavázal, že bude hradit nájemné do doby, než vrátí byt pronajímateli. Předmětný byt však nevrátil a nájemné neplatil. Následně na přelomu října a listopadu 2016 pan [příjmení] předal byt k užívání panu [jméno] [příjmení]. V období od listopadu 2016 do září 2018 tak žalovaný byt neužíval a nezískal ani žádný jiný prospěch na úkor žalobce. Žalovaný neměl v bytě umístěny žádné své věci a neměl tak povinnost byt vyklízet. Žalovaný fakticky byt nikdy neužíval. Žalovaný si je vědom závazku vyplývajícího z uzavřené nájemní smlouvy, proto dobrovolně uhradil žalobci dlužné nájemné za období od února 2016 do října 2016. K úhradě bezdůvodného obohacení za následující období se však žalovaný necítí povinován. Žalobce svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení počítá jednak jako obvyklé nájemné a jednak jako čerpání služeb. Žalovaný však žádné služby nečerpal, když tyto spotřeboval ve skutečnosti někdo jiný. Nejpozději dne 18. 6. 2018 pak žalovaný písemně sdělil žalobci, že předmětný byt neužívá a bylo tak možno aplikovat ust. § 2292 o. z. Rovněž tak žalobce nezohlednil, že nájemní smlouva byla uzavřena rovněž i ke garážovému stání a žalobci nic nebránilo, aby po ukončení nájemní smlouvy garážové stání využíval. S ohledem na angažovanost osoby [jméno] [příjmení] v dané věci, má pak žalovaný za to, že se žalobce dlužné částky domáhá v rozporu s dobrými mravy, kdy žalobci je známa osoba [jméno] [příjmení] a jeho zapojení do dalších záležitostí spojených s poškozením osob při nakládání s bytovými a nebytovými jednotkami v majetku města Brna.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav. Žalobce je vlastníkem domu [adresa], který je součástí pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] (viz. výpis z katastru nemovitostí). Žalovaný dne 14. 9. 2015 požádal žalobce o zařazení do evidence žadatelů o pronájem bytu a registrace jeho žádosti byla žalobcem potvrzena dne [datum] (viz. žádost ze dne [datum] a potvrzení o registraci žádosti ze dne 14. 10. 2015). Žalobce schválil uzavření nájemní smlouvy k předmětnému bytu se žalovaným a o tomto informoval žalovaného dopisem ze dne 1. 12. 2015 (viz. uvedený dopis.). Dopisem ze dne 3. 12. 2015 vyzval žalobce žalovaného ke složení jistoty na byt [číslo] [ulice a číslo] ve výši trojnásobku měsíčního nájemného bez parkovacího stání, tedy ve výši 27.371 Kč (viz. složení jistoty ze dne 3. 12. 215). Byt včetně potřebných klíčů byl žalovanému předán dne [datum] (viz. protokol o předání bytu). Z nájemní smlouvy vyplynulo, že účastníci uzavřeli tuto dne 16. 12. 2015 na dobu určitou do 31. 12. 2017 a jejím předmětem bylo užívání bytu [číslo] sestávajícího ze 2 pokojů, kuchyňského koutu a příslušenství ve 3. podlaží a parkovací stání situované v 2. podzemním podlaží domu v [obec] na ulici [adresa], [anonymizováno] Nájemní smlouva pak pro určení přesné výměry, rozsahu vybavení a zařízení bytu, jakož i ohledně výše nájemného a úhrad za plnění spojená s užíváním bytu odkazovala na výpočtový list, který tvořil součást smlouvy. Ve smlouvě byla stanovena výše nájemného ve výši 120 Kč za 1 m2 bytu měsíčně a ve výši 2.150 Kč za parkovací stání měsíčně. Z výpočtového listu platného od 1. 1. 2016 soud zjistil, že od 1. 1. 2016 byla sjednána platba za nájem bytu a s ním související služby ve výši 13.588 Kč měsíčně, přičemž nájemné za plochu bytu činilo 11.273 Kč a částka 2. 713 Kč byla stanovena jako zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Do výše nájemného za plochu bytu pak byla zahrnuta i částka 2.150 Kč, která představovala nájem za garážové stání. Žalovaný namítal, že podpis na tomto výpočtovém listě není jeho pravým podpisem. Soud proto pro za účelem zjištění pravosti podpisu nechal zpracovat znalecký posudek, z jehož závěrů vyplynulo, že podpis na tomto výpočtovém listě je s velkou pravděpodobností pravým podpisem žalovaného. Dále si strany v čl. II. bodě 1. nájemní smlouvy ujednaly, že žalobce dohodnutou výši nájemného, vždy s účinností od 1. 7. kalendářního roku upraví o příslušná procenta odpovídající procentům průměrné meziroční míry inflace a upravenou výši písemně oznámí žalovanému. Z výpočtového listu platného od 1. 7. 2016 vyplývá, že žalobce takto jednostranně zvýšil nájemné za byt na částku 9.150,96 Kč a za garážové stání na částku 2.156,45 Kč. Výpočtovým listem platným od 1. 7. 2017 došlo k navýšení nájemného za byt na částku 9.214,85 Kč a za garáž na částku 2.171,60 Kč. Na základě výpočtového listu platného od 1. 7. 2018 bylo navýšeno nájemné za byt na částku 9.445,22 Kč a za garáž na částku 2.225,89 Kč.

4. Žalovaný dlouhodobě nehradil nájemné a platby spojené s užíváním bytu, proto dal žalobce žalovanému dne 4. 10. 2016 výpověď nájmu bytu bez výpovědní doby a vyzval žalovaného k vyklizení bytu do 1 měsíce od skončení nájmu. Výpověď byla žalovanému doručena dne 14. 10. 2016 (viz. výpověď nájmu bytu ze dne 4. 10. 2016 a dodejka zásilky). žalovaný však byl nevyklidil a žalobci řádně nepředal, proto dne [datum] podal žalobce k Městskému soudu v Brně žalobu, kterou se po žalovaném domáhal vyklizení bytu. žalovaný byl v tomto řízení zastoupen Mgr. [jméno] [příjmení], namítal, že neobdržel ani výpověď z nájmu bytu ani výzvu k úhradě dlužného nájemného a rovněž tak ani výzvu k opuštění bytu z dne 24. 11. 2016. Následně u jednání dne [datum] účastníci uzavřeli smír, ve kterém se žalovaný zavázal předmětný byt vyklidit do 31. 12. 2017. Usnesení o schválení smíru soudem nabylo právní moci dne [datum] (viz. obsah spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka]). žalovaný však ani v dohodnutém termínu byt nevyklidil, proto se žalobce domáhal nařízení výkonu rozhodnutí. Tento byl nařízen usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Z protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 20. 6. 2018 pak vyplývá, že v předmětném bytě bylo zajištěno vybavení bytu, které zde bylo ponecháno a bylo konstatováno, že v bytě bydlí paní [jméno] [příjmení] a pan [jméno] [příjmení] Pan [anonymizováno] dne [datum] pak uvedl, že věci v bytě jsou jeho a byt mu byl dán do užívání panem [příjmení]. Žalovaný pak byl dne [datum] vyrozuměn, že vyklizení bez náhradního bytu či přístřeší bude provedeno dne [datum]. Toto vyrozumění si žalovaný převzal dne [datum]. Z protokolu o vyklizení ze dne [datum] pak soud zjistil, že uvedený den byl byt předán žalovanému zcela vyklizený (viz. podstatný obsah spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka]). V průběhu řízení o výkon rozhodnutí pak žalovaný dne [datum] sdělil žalobci, že od předmětného bytu nemá klíče, neboť jej poskytl panu [jméno] [příjmení], který mu přislíbil, že za něj vyřeší záležitosti týkající se vrácení bytu a ponese i veškeré náklady spojené s pronájmem bytu. Žalovaný byt neužívá a [jméno] [příjmení] není ochoten mu klíče vrátit. Žalovaný projevil ochotu celou situaci řešit. Žalobce pak otiskem razítka potvrdil přijetí tohoto dopisu (viz. dopis žalovaného ve věci odevzdání bytu [číslo] [ulice a číslo], [obec] ze dne [datum]). Z průvodního dopisu žalovaného k úhradě dlužné částky ze dne [datum] pak soud zjistil, že žalobce po žalovaném požadoval uhradit za období od února 2016 do června 2018 celkem částku 395.840 Kč. Žalovaný však uhradil pouze částku 122.428 Kč, která po něm byla požadována z titulu dlužného nájemného a záloh na služby za období od února 2016 do října 2016, kdy byla nesporná existence nájemního vztahu. K úhradě zbylé částky se však necítil povinován, když po skončení nájemního vztahu neměl s užíváním bytu nic společného. Nebyl již ani nájemcem ani skutečným uživatelem bytu. Měl za to, že zbývající částku je nutno nárokovat po paní [jméno] [příjmení], která v exekučním řízení potvrdila, že byt užívala od listopadu 2016.

5. Žalobce upomínkou ze dne 12. 4. 2017 vyzval žalovaného k celkovému nedoplatku za období od ledna 2016 do března 2017 ve výši 204.126 Kč (viz. výzva k úhradě dlužné částky z bytu a upomínka ze dne 12. 4. 2017). Tato upomínka byla žalovanému zasílána na adresu [adresa], což odpovídá ujednáním účastníků v článku V. nájemní smlouvy. Dle tohoto článku bylo dohodnuto doručování na adresu uvedenou v nájemní smlouvě, tj. adresu domu, ve kterém se nachází předmět nájmu). Upomínka tak byla zaslána řádně na adresu sjednanou ve smlouvě, avšak jak vyplynulo z dodejky dopisu, žalovaný si zásilku v úložní době na poště nevyzvedl a tato byla vrácena zpět žalobci. Upomínkou ze dne 13. 6. 2018 pak žalobce požadoval po žalovaném úhradu dlužných plateb za období od ledna 2016 do června 2018 v celkové výši 395.840 Kč. Rovněž tato upomínka byla zasílány na adresu [adresa] (viz. upomínka ze dne 13. 6. 2018). Další výzva k úhradě dluhu na nájemném a zálohách na služby byla žalovanému zasílána již na adresu jeho evidovaného trvalého pobytu dne 19. 8. 2019. K tomuto dni žalobce evidoval nedoplatek v celkové výši 291.501 Kč a žádal jeho úhradu nejpozději do 7 pracovních dnů od doručení výzvy. Zásilka s výzvou byla dána na poštu dne 20. 8. 2019 a dne 21. 8. 2019 byla dodána žalovanému (viz. výzva k úhradě dlužné částky ze dne 19. 8. 209, podací lístek zásilky [anonymizováno] a informace z on-line sledování zásilek k zásilce [anonymizováno]). Na tuto výzvu žalovaný reagoval tak, že sdělil žalobci, že byt v tvrzeném období neužíval, popsal situaci, jaká při užívání bytu vznikla, kdy byt fakticky užívala paní [jméno] [příjmení] s tím, že by žalobce měl požadoval dlužnou částku po ní (viz. dopis žalovaného ze dne 22. 8. 2019 ve věci vyjádření k výzvě k úhradě dlužné částky). Dopisem ze dne 24. 7. 2020 pak žalovaný požádal žalobce o vrácení peněžité jistoty uhrazené před uzavřením nájemní smlouvy ve výši trojnásobku měsíčního nájemného (viz. výzva k vyplacení peněžité jistoty ze dne 24. 7. 2020). Na výzvu soudu žalobce potvrdil, že mu byla ze strany žalovaného uhrazena jistoty ve výši 27.371, která doposud nebyla žalovanému vrácena.

6. Žalovaný ve své výpovědi potvrdil uzavření nájemní smlouvy. Uvedl, že byt měl sloužit pro jeho bydlení s přítelkyní. S tou se však po uzavření nájemní smlouvy rozešel a v bytě sám bydlet nechtěl. Nevěděl však, jak má dále postupovat. Jeho otec mu dal kontakt na pana [jméno] [příjmení], který mu měl pomoci s vyřízením náležitostí ohledně vrácení bytu. Pan [anonymizováno] mu pomoc přislíbil, a současně mu řekl, že do doby než bude vše vyřízení, bude za byt platit i nájemné. Žalovaný dále potvrdil, že pan [příjmení] měl v úmyslu do bytu zvát případné zájemce o nájem bytu. Žalovaný předal panu [příjmení] klíče od bytu a více se o věc nestaral. Současně uvedl, že panu [příjmení] nepodepsal žádnou listinu ani plnou moc a jeho služeb využil jen proto, že mu pan [příjmení] říkal, že má kontakty a umí tyto věci zařídit. Po nějaké době jej kontaktoval sám pan [příjmení] a sdělil mu, že je vše na dobré cestě, že stále někoho hledá, ale platby za byt provádí. Když pak žalovanému přišlo oznámení, že nájemné není hrazeno, kontaktoval pana [příjmení], který mu doporučil advokátku paní [příjmení], která měla vše vyřešit. Po schválení soudního smíru se žalovaný domníval, že vše už je definitivně skončené, neboť v bytě neměl věci, proto si myslel, že nic vyklízet nemusí. Po té však zjistil, že dluží i nájemné, proto již situaci začal řešit se svým současným právním zástupcem. [příjmení] [příjmení] pak již bylo těžké kontaktovat, žalovaný po něm chtěl vrátit klíče od bytu, ale pan [příjmení] se k tomu stavěl odmítavě. Když přišlo na vyklizení bytu, zjistil až při tomto řízen, že v bytě bydlela paní [jméno] [příjmení], které byt poskytl k užívání pan [příjmení]. Tento zase získal klíče od bytu od pana [příjmení], když tímto mezi sebou urovnávali nějaké svoje závazky. Žalovaný sám v bytě nikdy nebydlel a neměl zde nikdy ani žádné věci. Vzniklou situace sám aktivně neřešil, protože se domníval, že vše vyřeší pan [příjmení] a advokátka [příjmení].

7. Svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že se žalovaným jej kontaktoval otec žalovaného, kdy žalovaný chtěl řešit věci kolem bytu na [příjmení] 9 v [obec]. Svědkovi bylo řečeno, že se chce předmětného bytu nějak zbavit, chtěl zajistit přepis bytu. Svědek věděl, že nájemcem bytu je žalovaný, ale veškeré záležitosti ohledně bytu za něj vyřizoval otec žalovaného. Otce žalovaného znal svědek přes deset let a otec žalovaného věděl, že svědek má kontakty na ÚMČ Brno – střed, proto jej požádal o vyřízení záležitosti s bytem. Tento také předal svědkovi klíče od bytu, aby mohl byt nabízet dalším osobám a zařídit následný přepis bytové jednotky. Svědek kontaktoval několik lidí, kteří by mohli mít o byt zájem. Ve vztahu k příslušné městské části však s nikým nejednal. Nikdy neměl od žalovaného plnou moc a správě nemovitostí tak za něj nemohl svědek jednat. Jednou z osob, které svědek kontaktoval za účelem případného přepisu bytu, byl i pan [jméno] [příjmení], kterému pak přenechal klíče od bytu. V době, kdy pak začala městská část urgovat žalovaného o zaplacení dlužných plateb, domluvil svědek žalovanému právničku [anonymizováno] [příjmení]. Svědek celkově vypovídal velice vyhýbavě, na přímé otázky nedokázal přímo odpovědět a stále odkazoval na probíhající trestní řízení.

8. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], úředního záznamů o podaném vysvětlení ze dne [datum] a protokolu o výslechu svědka ze dne 3. 12. 2018 soud zjistil, že tento svědek zařizoval bydlení v předmětném bytě pro svou kolegyni. Celá situace vznikla tak, že pan [příjmení] měl pro svědka zařídit odprodej předmětného bytu od města do jeho vlastnictví. Svědek se do bytu nastěhoval a panu [příjmení] za něj dal peníze. Více se o věc nezajímal až do doby, kdy jej kontaktovala Policie ČR. V bytě začala bydlet jeho kolegyně na konci roku 2016 nebo začátku roku 2017, kdy mu byt poskytl pan [příjmení]. Tento svědkovi tvrdil, že se jedná o městský byt, který půjde do privatizace a pan [příjmení] slíbil zařídit prodej bytu pro svědka. S panem [příjmení] svědka kontaktoval jeho známý, který se jej ptal, zda nemá zájem o byt. Pan [anonymizováno] mu tvrdil, že pracuje na magistrátě a může zařídit vše potřebné kolem bytu. [příjmení] od bytu včetně čipu od garáží předával svědkovi pan [příjmení] a svědek je pak předal své kolegyni. V trestním řízení svědek uvedl, že tímto způsobem měla být kompenzována půjčka, kterou panu [příjmení] svědek poskytl v září 2016. V bytě ve skutečnosti bydlela paní [jméno] [příjmení], a to asi půl roku. Někdy v září 2017 došlo k odpojení elektriky, když tato nebyla hrazena. Od této doby byl byt neobývaný a byly v něm jen uloženy věci zaměstnanců svědka. V červnu 2018 mu pak [jméno] [příjmení] volala, že v bytě je soudní exekutor, proto se svědek dostavil do bytu, kde zjistil, že bytová jednotka je psaná na osobu žalovaného.

9. Jak již soud výše uvedl, za účelem ověření pravosti podpisu žalovaného na výpočtovém listě platném od 1. 1. 2016 nechal sodu zpracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Znalec Ing. Miroslav Bílek ve svém posudku č. 180/48-2020 konstatoval, že podpis na této listině je s vysokou pravděpodobností podpisem žalovaného. Soud nemá důvod o závěrech znaleckého posudku pochybovat, když z odůvodnění posudku vyplývá, že znalec měl k dispozici velmi rozsáhlý počet srovnávacích podpisů žalovaného a rovněž originál předmětné listiny s originálním podpisem žalovaného. Znalec své závěry pečlivě, řádně a logicky odůvodnil a byly podloženy i grafickým znázorněním shodných znaků srovnávaných podpisů. Důsledkem nalezených shodných znaků je výrazná optická podobnost sporného podpisu se srovnávacími podpisy žalovaného. To vylučuje možnost, že by se mohlo jednat o podpis vyhotovený jiným pisatelem bez snahy o nápodobu vzoru jeho podpisu. Rovněž tak znalec nenalezl žádné důkazy pro variantu technického padělání. Srovnávací podpisy znalec vyhodnotil, jako dostatečné. Pro závěr znalce bylo určující, že ve sporném podpisu vedle shod ve všech grafometrických parametrech, shody v technice psaní na úrovni celé multikomponenty a zejména shody v celkové kvalitě psacího pohybu se vyskytuje i shoda v technice psaní na úrovni dílčí. Komparací sporného podpisu se srovnávacími znaky pak znalec ve všech hodnotitelných hlediscích obecné i zvláštní roviny zkoumání nalezl pouze shodné znaky, nezjistil žádný znak rozdílný. Závěr zkoumání ve vysoké kladné rovině pravděpodobnosti se stanoví, když provedený důkaz velmi silně podporuje hypotézu, že pisatelem sporného a srovnávacího materiálu je jedna osoba. S ohledem na pečlivé odůvodnění znaleckého posudku a vysvětlení veškerých postupů a metod, nemá soud důvod znaleckému posudku nevěřit a z hodnocení sporného podpisu znalcem soud vyšel. Rovněž tak účastníci neměli proti závěrům znalce námitky.

10. Dle ust. § 2201 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ust. § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Dle ust. § 2246 o. z. si strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle ust. § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Podle ust. § 2291 odst. 1 o. z. poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Dle odst. 2 tohoto ustanovení nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců. Dle ust. § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. Ustanovení § 2295 o. z. stanoví, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně sjednána smlouva o nájmu předmětného bytu ve vlastnictví žalobce dle ust § 2201 o. z. Nájemní smlouva mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena v písemné podobě, jak vyplynulo z předložené smlouvy o nájmu bytu. Tato smlouva pak obsahuje veškeré náležitosti vyžadované občanským zákoníkem. Ohledně výše sjednaného nájmu bylo v nájemní smlouvě odkázáno na výpočtový list, který tvořil přílohu nájemní smlouvy. V řízení byla vyvrácena námitka žalovaného, že tento výpočtový list není podepsán jeho osobou, když ze znaleckého posudku vyplynulo, že podpis na výpočtovém listě platném od 1. 1. 2016 je s vysokou pravděpodobností podpisem žalovaného. Soud tedy vyšel z tohoto zjištění znalce a vzal za prokázáno, že žalovaný podepsal příslušný výpočtový list. Žalovaný dále namítal, že výpočtový list není pevně sešit s nájemní smlouvou. Taková podmínka však pro to, aby mohl výpočtový list tvořit přílohu nájemní smlouvy, není stanovena. Výpočtový list byl v řízení doložen a bylo zjištěno, že jej žalovaný podepsal. Soud tak vyšel ze zjištění, že nájemní smlouva včetně své přílohy obsahuje veškeré zákonné náležitosti a že byla mezi účastníky platně uzavřena. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovanému vzniklo nájemní právo k předmětnému bytu a současně mu z tohoto vznikly i povinnosti, které jsou s nájmem bytu spojeny, zejména pak povinnost platit nájemné a úhrady za služby s nájmem bytu spojené. Povinností žalovaného bylo stanovené nájemné řádně hradit. Pokud tak neučinil, vznikl mu na nájemném dluh, který od něj žalobce po právu požaduje. Žalovaný dobrovolně uhradil nájemné za období od ledna 2016 do října 2016. Žalobce pak v tomto řízení požaduje dlužné platby za období od listopadu 2016 do 5. 9. 2018.

12. Soud vzal za prokázáno, a bylo to mezi účastníky nesporné, že nájemní vztah skončil výpovědí, která byla žalovanému doručena dne 14. 10. 2016. Jednalo se o výpověď dle ust. § 2291 o. z., kdy žalovaný porušil své povinnosti zvlášť závažným způsobem, když řádně nehradil nájemné, proto byla dána výpověď bez výpovědní doby a nájem tak byl ukončen k datu 14. 10. 2016, kdy byla výpověď žalovanému doručena. Povinností žalovaného bylo byt žalobci řádně odevzdat (ust. § 2292 o. z.). Tuto povinnost však žalovaný nesplnil. V daném případě sice bylo prokázáno, že se žalovaný obrátil na pana [příjmení], aby mu pomohl záležitosti ohledně bytu vyřídit u žalobce, avšak soud toto nemůže brát v potaz. Smluvní vztah vznikl na základě nájemní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným. I kdyby žalovaný zmocnil jinou osobu k vyřízení jakýchkoli záležitostí s bytem (což se v daném případě ani nestalo, když v řízení bylo prokázáno, že k řádnému zmocnění pana [příjmení] ze strany žalovaného nedošlo), je to stále žalovaný kdo odpovídá za to, že bude plnit povinnosti dle nájemní smlouvy a dle příslušných ustanovení občanského zákoníku vztahujících se k nájmu bytu. (Pouze v případě, že by se ukázalo, že jednáním zmocněné osoby by žalovanému vznikla nějaká újma, bylo by možno řešit danou situaci mezi zmocněncem a zmocnitelem. Na vztah mezi žalobcem a žalovaným a případné nedodržení pokynu zmocnitele nemá takovéto zmocnění vliv.) Žalovaný pokud tedy nájemní vztah řádně neukončil, byl povinen hradit sjednané nájemné. Nájem předmětného bytu byl ukončen až výpovědí ze strany žalobce ke dni [datum]. Žalovaný byl povinen byt žalobci po skončení nájmu odevzdat, tedy předat žalobci klíče a umožnit mu vstup do bytu (viz. rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 26 Cdo 2059/2018). Toto však neučinil. Ani zde není možno přihlédnout k tomu, že fakticky žalovaný neměl od bytu klíče, když bylo pouze jeho pochybením, že klíče od pronajatého bytu svěřil cizí osobě a umožnil jí tak de facto dispozici s bytem (kdy pro soud nebylo rozhodné, zda tyto klíče cizí osobě svěřil přímo žalovaný či jeho otec, neboť stále je to žalovaný, kdo vystupoval v pozici nájemce a jemu v souvislosti s nájmem bytu vznikala práva i povinnosti). Povinnosti a odpovědnosti za odevzdání bytu žalobci se však žalovaný tímto nezbavil, když bylo jeho starostí, aby byt řádně odevzdal, či toto řádné odevzdání zajistil. Pokud si ke splnění této povinnosti zvolil způsob, jehož výsledkem nakonec předání bytu žalobci nebylo, musí to jít opět pouze k tíži žalovaného. Je to výlučně žalovaný, kdo odpovídá za řádné užívání bytu dle nájemní smlouvy a následně i za odevzdání bytu pronajímateli po ukončení nájemního vztahu. Pokud žalovaný tvrdí, že byl oklamán panem [příjmení] a vznikla by mu takto nějaká újma, musí si své případné nároky uplatnit přímo u pana [příjmení]. Není možné je řešit na úkor žalobce. Soud pak vyšel ze zjištění, že až dne [datum] žalovaný prokazatelně sdělil žalobci, že byt neužívá, že je volný (viz. dopis ve věci odevzdání bytu ze dne [datum]). Soud toto sdělení posoudil dle ust. § 2292 o. z. tedy, že až z tohoto úkonu mohl žalobce beze vší pochybnosti dovodit, že žalovaný byt opustil a má se tak za odevzdaný. Do té doby tak nemohl žalobce nijak usuzovat, neboť sám žalovaný uváděl, že v bytě nikdy nebydlel, neměl zde žádné věci. Při podpisu nájemní smlouvy ani později však žalovaný nedal žádným způsobem žalobci najevo, že byt nehodlá užívat a ani mu toto nesdělil. Žalobce pak nemá povinnost chodit kontrolovat, zda nájemci jeho bytů byt skutečně užívají či nikoli. Ani skutečnost, že za byt není hrazeno nájemné, nelze automaticky pokládat za důkaz toho, že žalovaný v bytě nebydlí. Žalobce je jedním z největších pronajímatelů bytů, neboť disponuje obecními byty, které dává do nájmu. Jako takový pak řeší mnoho situací, kdy nájemci nájemné neplatí a většina v bytě bydlí (což je soudu známo i z úřední činnosti, kdy žalobce podává velké množství žalob z titulu dlužného nájemného či bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání bytu). Nelze tak dovozovat, že pokud někdo neplatí nájem, je tím založena fikce, že v bytě nebydlí. Častější je naopak situace opačná. Bylo tedy čistě věcí žalovaného, aby žalobce dostatečně jasně a srozumitelně informoval o tom, že byt opustil a neužívá jej. Toto učinil právě až dopisem ze dne [datum]. Za období od [datum] do [datum] tak byl žalovaný povinen hradit žalobci platby za užívání bytu v podobě nájemného. Jeho povinnost soud dovodil z ust. § 2295 o. z., dle kterého má žalobce právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného až do doby, kdy žalovaný skutečně byt žalobci odevzdal (odevzdání bytu pak soud dovodil z fikce vyplývající z ust. § 2292 o. z., jak bylo uvedeno výše).

13. Pokud se týká výše přiznané částky, soud vychází z ust. § 2295 o. z., které stanoví, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného a rovněž z toho, že toto ustanovení se užije výlučně na nájem bytu. Nájemné za užívání předmětného bytu bylo sjednáno v nájemní smlouvě, jejíž přílohou byt výpočtový list nájemného platný k 1. 1. 2016, a to ve výši 9.123 Kč. V nájemní smlouvě si pak účastníci sjednali možnost jednostranného zvýšení nájemného žalobcem vždy k 1. 7. kalendářního roku (čl. II. bod. 1 nájemní smlouvy). Této možnosti žalobce využil a výpočtovým listem platným od 1. 7. 2016 zvýšil nájem za předmětný byt na částku 9.150,96 Kč. Předání tohoto výpočtového listu potvrdil žalovaný jeho podpisem (viz. č. l. 64 spisu). Toto zvýšení nájemného pak soud hodnotí jako poslední platné zvýšení nájemného, ke kterému došlo za trvání smluvního vztahu účastníků. Jak již bylo výše uvedeno žalobce dne 4. 10. 2016 dal žalovanému výpověď nájmu bytu a nájemní vztah byl ukončen k 14. 10. 2016. Tím došlo i k ukončení nájemní smlouvy. Pokud pak žalobce dále výpočtovým listem platným ke ni 1. 7. 2017 zvyšoval nájem, nebyl k tomu již oprávněn, neboť nájemní vztah mezi účastníky již netrval. Soud tedy při výpočtu náhrady dle ust. § 2292 vyšel z částky sjednaného nájemného výpočtovým listem platným od 1. 7. 2016, tedy z částky 9.150,96 Kč. Od listopadu 2016 do 18. 6. 2018 pak celková doba, kdy žalovaný užíval byt, resp. jej prokazatelně neopustil a nepředal žalobci, činí 19 měsíců a 18 dní. Za toto období tak přísluší žalobci náhrada ve výši 179.358,24 Kč. Soud od tohoto nároku žalobce odečetl jistinu zaplacenou žalovaným při uzavření nájemní smlouvy ve výši 27.371 Kč. Žalobce potvrdil, že tato jistina byla žalovaným uhrazena a doposud mu nebyla vrácena, ačkoliv o její vrácení žalovaný požádal dopisem ze dne 24. 7. 2020. Nárok na její vrácení má žalovaný dle ust. § 2254 odst. 2 o. z., kdy žalobce měl již při skončení nájmu (tedy 14. 10. 2016) tuto jistinu vrátit žalovanému, případně ji započíst na dlužný nájem, což však doposud učiněno nebylo. Soud tedy ponížil nárok žalobce na náhradu za užívání bytu o tento nárok žalovaného na vrácení zaplacené jistoty a přiznal žalobci k úhradě celkem částku 151.987, 24 Kč. Soud pak zamítl nárok žalobce za období od 19. 6. 2018 do 5. 9. 2018, když v této době již žalobce prokazatelně věděl, že žalovaný byt opustil a neužívá jej a byt tak bylo možno považovat za odevzdaný žalobci. Za toto období tak nárok dle ust. § 2295 o. z. žalobci nemohl vzniknout.

14. Ve zbývají části, kterou žalobce požadoval úhradu částky 139.125,76 Kč, soud žalobu zamítl. Žalobce do svého nároku započítal i požadavek na úhradu nájemného za garážové stání a úhradu záloh či vyúčtování za služby spojené s nájmem bytu. Žalobce však má dle ust. § 2295 o. z. právo pouze na náhradu ve výši ujednaného nájemného, a s ohledem na to, že toto ustanovení se týká pouze bytu, tak pouze ve výši ujednaného nájemného za předmětný byt. Nikoliv však za nájem za garážové stání, které není bytovou jednotkou ani příslušenstvím bytu. Ve smlouvě pak bylo také nájemné za tento nebytový prostor sjednáno odděleně. Navíc v řízení bylo prokázáno, že žalovaný garážové stání neužíval (stejně tak jako byt), nejednalo se o uzamykatelný prostor, pouze o vyhrazené místo k parkování a žalobce je tak mohl využívat ihned po skončení nájemního vztahu. Nárok na úhradu za případné užívání garážového stání po skončení nájemního vztahu jinou osobou tak soud posoudil podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Stejně tak soud posoudil i uplatněný nárok žalobce na zálohy na služby a vyúčtování služeb. Tyto nároky nejsou zahrnuty do ust. § 2295 o. z., a pokud tedy je byt užíván i po skončení nájemního vztahu je nutno na nárok na úhradu služeb aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení. Soud však dospěl k závěru, že ohledně těchto nároků není ve vztahu k žalovanému dána pasivní věcná legitimace. V řízení bylo prokázáno, že v žalovaném období žalovaný byt neužíval. Tento byl ve skutečnosti užíván paní [jméno] [příjmení]. Žalovaný sice svým nedbalým a lehkovážným přístupem k celé záležitosti zapříčinil, že byt získala [jméno] [příjmení] do užívání, nicméně pro posouzení toho, zda se bezdůvodně obohatil na úkor žalobce, by sám žalovaný musel mít z takového užívání bytu prospěch (ust. § 2991 o. z.). Žalovaný však žádný prospěch na úkor žalobce nezískal. Prospěch z užívání bytu bez úhrady odpovídajícího nájemného a zejména pak služeb naopak měla osoba, která byt skutečně užívala a služby čerpala ([jméno] [anonymizováno]). Zde soud odkazuje na přiléhavou argumentaci žalovaného nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. III. ÚS 3822/2015. Pasivně legitimovanou osobou je pak ten, jehož majetek se na úkor žalobce nezmenšil, ačkoliv k tomu mělo dojít. Veškeré služby v době od listopadu 2016 do 5. 9. 2018 čerpala tedy [jméno] [příjmení], která byt užívala a měla zde svoje věci (jak bylo prokázáno zejm. výpovědí svědka [příjmení]) a tato tak byla povinna za spotřebované služby žalobci uhradit úplatu. Dále pak soud odkazuje na ust. § 2994 o. z., dle kterého dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. V daném případě bylo zjištěno, že byt byl předán do užívání panu [příjmení], který potvrdil, že věděl, že vlastníkem bytu je žalobce, avšak ohledně plateb se spoléhal na tvrzení pana [příjmení]. Stejně tek ani nepožadoval uzavření řádné nájemní smlouvy. Pan [anonymizováno] pak byt dále předal do užívání paní [jméno] [příjmení]. Je tak zřejmé, že skutečný uživatel bytu nemohl být v dobré víře, že mu svědčí řádný právní důvod užívání předmětného bytu, jehož vlastníkem je žalobce, když neměl uzavřenu ani nájemní smlouvu. Z tohoto důvodu nelze vydání bezdůvodného obohacení požadovat po žalovaném, ale po skutečném uživateli bytu. Žalovaný tak není ohledně této části požadavku žalobce pasivně věcně legitimován a žaloba byla z tohoto důvodu ve vztahu k němu v této části zamítnuta.

15. Jelikož žalovaný neuhradil náhradu ve výši sjednaného nájemného řádně a včas, má žalobce právo na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 1802 o. z., které stanoví zvláštní předpis, jímž je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za dlužnou náhradu nájemného v období od 21. 5. 2017 do zaplacení soud přiznal úrok z prodlení ve výši 8,05 %, když za toto období byl žalovaný vyzván žalobcem k úhradě dlužného nájemného dopisem ze dne 12. 4. 2017, který mu byl v souladu s ujednáním v nájemní smlouvě (čl. V) zasílán na adresu předmětného bytu. Vzhledem k tomu, že dopis byl žalovanému řádně uložen na poště po dobu 10 dnů a žalovaný si dopis v úložní době nevyzvednul, lze konstatovat, že se mu tato výzva dostala do sféry dispozice a lze vyjít z fikce, že mu byla řádně doručena. Lhůta pro úhradu dlužné částky byla stanovena na 10 dnů od doručení. Dopis byl žalobci vrácen dne 10. 5. 2017 a 10 dnů tak uplynulo dne 20. 5. 2017. Žalovaný je tak od následujícího dne v prodlení s úhradou náhrady nájemného za období od listopadu 2016 do března 2017 (která zde byla požadována, a od které sod odečetl nevrácenou jistotu). Ohledně dluhu za období od dubna 2017 do června 2018 byl žalovaný vyzván žalobcem k úhradě dopisem ze dne 19. 8. 2019, který žalovaný převzal dne 21. 8. 2019. Zde byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy. Žalovaný tak opět neučinil, proto je od 29. 8. 2019 v prodlení s úhradou náhrady nájemného za uvedené období a soud přiznal žalobci úroky z prodlení od uvedeného data ve výši 10 %, jak vyplývá z výše cit. ustanovení.

16. O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. dle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobce byl úspěšný ohledně 52 % svého nároku a jeho neúspěch činí 48 %. Soud tak žalobci přiznal právo na úhradu 4 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představují zaplacený soudní poplatek ve výši 14.556 Kč, zaplacenou zálohu na znalečné ve výši 5.000 Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za 14 úkonů po 300 Kč (zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci ze dne 24. 2. 2020 a účast na jednání soudu ve dnech 25. 6. 2020, 17. 9. 2020, 10. 11. 2020, 1. 12. 2020, 3. 6. 2021 a 8. 6. 2021 a 5 x příprava na jednání) a 21 % DPH z paušální náhrady hotových výdajů. Celkem náklady žalobce činí částku 24.638 Kč. Z této částky pak soud přiznal žalobci 4 %, tedy částku 985,52 Kč.

17. O náhradě nákladů řízení státu pak bylo rozhodnuto dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy soudu vznikly náklady na znalečné. K úhradě těchto nákladů zavázal soud oba účastníky řízení dle jejich procesní neúspěšnosti (tedy žalobce ve výši 48 % a žalovaného ve výši 52 %). Náklady státu jsou představovány náklady vynaloženými na znalecký posudek z oboru písmoznalectví do výše, která nebyla pokryta zaplacenou zálohou, tedy v částce 3.024 Kč. Žalobce je tak povinen uhradit soudu 1.451,52 Kč a žalovaný částku 1.572,48 Kč.