46 C 228/2017

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šťastnou ve věci žalobkyně: ; a) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa původního účastníka a žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně: ; b) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa původního účastníka o vrácení daru <b>I. Určuje se, že [celé jméno původního účastníka], [datum narození], zemřelý [datum], byl ke dni úmrtí vlastníkem bytové jednotky [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], v budově [adresa], včetně podílu jednotky na společných částech o velikosti [číslo] a včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemcích parcelní [číslo] vše zapsáno u [stát. instituce], [stát. instituce].</b> <b>II. Ve vztahu mezi žalobkyní [celé jméno žalobkyně] a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] na nákladech řízení částku 5.600,00 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyni žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení].</b> <b>IV. Žalovaná je povinna uhradit České republice na účet Městského soudu v Brně na soudním poplatku částku 2.000,00 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>V. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobou z 4.9.2017 domáhal se původně otec žalobkyň [celé jméno původního účastníka] určení, že je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v k.ú. [obec], kterou převedl darovací smlouvou na žalovanou, s odůvodněním, že žalovaná se vůči němu dopustila hrubého jednání, za které byla pravomocně odsouzena v trestním řízení, vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka].

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, kdy ve vyjádření k žalobě argumentovala tím, že v bytě bydlí její dcera se dvěma dětmi, která nemá kam jít a z finančních důvodů si nemůže dovolit jiné bydlení, a dále tím, že její bývalý manžel [celé jméno původního účastníka] jí byt daroval dobrovolně.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí a darovací smlouvy vzal soud za prokázáno, že [celé jméno původního účastníka] převedl darovací smlouvou z 3.5.2011 vlastnické právo k bytu [číslo], nacházejícímu se v bytovém domě [adresa] v k.ú. [obec], zapsaném v katastru nemovitostí pro [územní celek], kat. území [obec] na [list vlastnictví], na žalovanou přičemž toutéž smlouvou mu bylo zřízeno v bytě věcné břemeno užívání. Jako výlučný vlastník bytové jednotky je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná, ve jejíž prospěch byl vklad vlastnického práva zapsán dne 23.5.2011 s právními účinky ke dni 3.5.2011.

4. Z protokolu z 9.10.2008, 8.12.2008 a 10.2.2010, přípisu z 11.1.2009, lékařské zprávy, dopisu žalované, odvolání, exekučního příkazu a výzvy k úhradě, a z výpovědi původního žalobce v rámci trestního řízení vzal soud za prokázáno, že zdravotní stav původního žalobce byl před převodem vlastnického práva k předmětné bytové jednotce proměnlivý, pan [celé jméno původního účastníka] byl dlouhodobě (nejméně od roku 2005) léčen pro závažné psychické onemocnění, které bylo kompenzováno medikací, avšak při vysazení léčby došlo ke zhoršení stavu, a pan [celé jméno původního účastníka] byl od září 2008 do ledna 2009 hospitalizován v psychiatrické léčebně (viz zpráva z 28.11.2009). Během hospitalizace se oženil s žalovanou. Lékařská zpráva konstatovala, že pan [celé jméno původního účastníka] je snadno zranitelný, méně odolný vůči možnému psychickému tlaku. Vztahy mezi žalobkyní [celé jméno žalobkyně] a žalovanou byly dlouhodobě extrémně vypjaté, žalovaná v dopise sestře původního žalobce jeho dceru paní [celé jméno žalobkyně] pomlouvala, při jednání na ÚMČ [obec] – [obec], odbor sociální péče (protokol z 8.12.2008) uváděla, že dcery o pana [celé jméno původního účastníka] nejeví zájem, jde jim pouze o byt. Když chtěla žalobkyně [celé jméno žalobkyně] vzít z bytu otci věci do léčebny, žalovaná jí toto dovolila až po příchodu policie. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] podávala podnět k prošetření podezření ze spáchání trestné činnosti žalovanou, kdy uváděla, že tato zneužívá lability jejího otce, bere si jeho peníze, otce štve proti ní. Policie věc odložila, když k trestnímu stíhání neshledala důvod. Shodně žalobkyně [celé jméno žalobkyně] vypovídala u Městského soudu v Brně, kdy dávala podnět k omezení způsobilosti k právním úkonům u svého otce s tím, že ten neužívá řádně předepsanou medikaci a v takovém případě se jeho stav prudce zhorší, je aktuálně hospitalizován v psychiatrické léčebně, jeho manželka mu zamezuje ve styku s dcerami. Poté, co byl návrh na omezení způsobilosti zamítnut, byly po žalobkyni [celé jméno žalobkyně] vymáhány náklady právního zastoupení exekučně.

5. V rámci trestního řízení vypovídal původní žalobce tak, že poté, co na manželku převedl vlastnické právo k bytu, se„ všecko obrátilo“. S manželkou začal bydlet poté, co se po úmrtí jejího bratra nastěhoval do jejího domku na ulici [ulice] v [obec]. Nemohl používat koupelnu, manželka jej bila v případě, že se pomočil nebo ji neposlechl, sprostě mu nadávala, všechno mu zakazovala. V jednom případě na něj vytáhla nůž. Zamykala jej doma, nesměl chodit ven, poslouchat rádio ani dívat se na televizi s odůvodněním, že si to nezaslouží. Pokud za ním přišla dcera, paní [celé jméno žalobkyně], manželka ji vyhodila, nyní jej dcera navštěvuje denně v nemocnici Pan [celé jméno původního účastníka] dále uváděl, že jeho důchod si na poště vyzvedává manželka, která mu nedává žádné peníze.

6. Z rozsudku Městského soudu v Brně čj. [číslo jednací] z 19.4.2017 vzal soud za prokázáno, že uvedeným rozsudkem bylo manželství [celé jméno původního účastníka] a žalované, uzavřené dne 13.12.2008, rozvedeno, přičemž v odůvodnění rozsudku je konstatováno napadání [jméno] [celé jméno původního účastníka] ze strany žalované.

7. Rozsudkem Městského soudu v Brně čj. [číslo jednací] z 29.3.2017, který nabyl právní moci 22.4.2017, byla žalovaná odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písmeno d) trestního zákoníku, kterého se dopustila tím, že nejméně od roku 2009 do 5.11.2015 ve společném obydlí v [obec] na ulici [ulice a číslo] týrala svého manžela [celé jméno původního účastníka] tak, že ho s denní četností slovně urážela vulgárními výrazy, s četností nejméně jednou do týdne o fyzicky napadala, v jednom případě mu vyhrožovala s nožem v ruce, zakazovala mu kontakt s jeho rodinou, zamykala ho v jejich bydlišti a nikam ho nechtěla pouštět, vybírala si jeho důchod a volně s jeho penězi disponovala, trestala ho za pomočování nebo pokud ji požádal o kontakt s rodinou tím, že mu zakazovala se dívat na televizi či poslouchat rádio, zakazovala mu kontakt s jeho dcerou a chodit do klubu důchodců, a ve dvou až třech případech, když déle spal, jej uchopila za jeho ruce a nohy a shodila z postele.

8. Přípisem z 10.7.2017 vyzval [celé jméno původního účastníka] žalovanou k vrácení daru s odůvodněním, že žalovaná byla pravomocně odsouzena pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, kterého se dopustila vůči [celé jméno původního účastníka]. Přípisem z 21.8.2017 žalovaná vrácení daru odmítla s odůvodněním, že kdyby byt vrátila, nemá kde bydlet a byl by z ní bezdomovec.

9. Z úmrtního listu a z usnesení Městského soudu v Brně čj. [číslo jednací] z 1.11.2019 vzal soud za prokázáno, že původní žalobce [celé jméno původního účastníka] dne 22.6.2019 zemřel, přičemž v dědickém řízení byl nepatrný majetek vydán pozůstalé dceři [celé jméno žalobkyně] jako vypraviteli pohřbu; předmětný byt nebyl v dědickém řízení projednán jako součást pozůstalosti. V návaznosti na to bylo v řízení nadále pokračováno s pozůstalými dcerami původního žalobce [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobkyně].

10. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že a) účastníci uzavřeli manželství dne 13.12.2008, přičemž již v té době byl původní žalobce [příjmení] [celé jméno původního účastníka], jak vyplývá ze shora uvedených listin, osobou, která se dlouhodobě léčila pro duševní chorobu, opakovaně pobýval v psychiatrické léčebně, byl snadno zranitelný, málo odolný vůči psychickému tlaku; manželství bylo uzavřeno právě během pobytu jmenovaného v psychiatrické léčebně, b) dne 3.5.2011 převedl darovací smlouvou [celé jméno původního účastníka] vlastnické právo k předmětné bytové jednotce na žalovanou, c) žalovaná se vůči [celé jméno původního účastníka] dopustila jednání, které bylo shledáno trestným – zde soud především považuje za nutné podotknout, že je dle § 135 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) vázán rozhodnutím soudu ve věci [spisová značka], tj. je vázán rozhodnutím o tom, že se žalovaná vůči původnímu žalobci dopustila jednání, pro které byla rozsudkem z 29.3.2017 pravomocně odsouzena pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písmeno d) trestního zákoníku, přičemž tohoto jednání se dopustila v době od roku 2009 do 5.11.2015, d) rozsudkem z 19.4.2017 bylo manželství [celé jméno původního účastníka] a žalované rozvedeno, e) přípisem ze dne 10.7.2017 vyzval [celé jméno původního účastníka] žalovanou k vrácení daru s odůvodněním, že žalovaná byla pravomocně odsouzena pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, kterého se vůči němu dopustila; přípisem z 21.8.2017 žalovaná vrácení daru odmítla s odůvodněním, že kdyby byt vrátila, nemá kde bydlet a byl by z ní bezdomovec.

11. Shora uvedená darovací smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále obč. zák.), přičemž dle uvedeného rozsudku ve věci [spisová značka] se žalovaná vůči původnímu žalobci dopouštěla trestně postižitelného jednání v době od roku 2009 do 5.11.2015, tj. jak za účinnosti zákona 40/1964 Sb., tak za účinnosti (od 1.1.2014) zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o.z.). V návaznosti na ust. § 3028 odst. 3 o.z. však vzhledem k datu uzavření darovací smlouvy a tehdejší právní úpravě soud poměřoval zjištěný skutkový stav a posuzoval podmínky vrácení daru jak ve vztahu k jednání, kterého se dle pravomocného trestního rozsudku žalovaná dopustila za účinnosti zákona 40/1964 Sb., tak ve vztahu k jednání, kterého se dopustila za účinnosti zákona 89/2012 Sb., podle § 630 zákona 40/1964 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 2339/2019 z 31.3.2020).

12. Podle uvedeného ustanovení § 630 obč. zák. je podmínkou pro vrácení daru stav, kdy se obdarovaný chová k dárci nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Soud – jsa dle § 135 o.s.ř. vázán rozsudkem ve věci [spisová značka] – konstatuje, že takového jednání se žalovaná vůči dárci [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] dopouštěla v době od roku 2009 do 5.11.2015. Manželství žalované a dárce bylo rozvedeno rozsudkem z 19.4.2017, a mezi těmito osobami tedy do uvedeného data dle § 114 obč. zák. nepočala běžet promlčecí lhůta, která by jinak byla dle § 101 obč. zák. tříletá. Z rozsudku v trestní věci vyplývá, že žalovaná se protiprávního jednání vůči dárci, který byl jejím manželem, dopouštěla od roku 2009, tj. ještě před uzavřením darovací smlouvy z 3.5.2011, tak i po tomto datu, a to až do 5.11.2015. Dárce [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] vyzval žalovanou k vrácení daru přípisem z 10.7.2017, a tedy před uplynutí promlčecí lhůty. Pokud pak žalovaná poukazovala na případné nedostatky písemné plné moci, která měla být přiložena k výzvě k vrácení daru, soud tuto argumentaci nebral v potaz, neboť z obsahu spisu, jakož i z postojů dárce v průběhu trestního řízení, vyplývá, že jeho vůle jednoznačně směřovala k vrácení daru, přičemž plná moc právnímu zástupci nemusí být udělena písemnou formou.

13. Lze tak konstatovat, že žalovaná se dopustila vůči bývalému manželovi jednání, zda které byla pravomocně odsouzena, a které je tak hodnoceno jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, přičemž soud je tímto popisem skutku vázán. Za situace, kdy žalovaná byla za své jednání odsouzena, je toto tím spíše podřaditelné dle § 630 obč. zák. pod pojem jednání hrubě porušujícího dobré mravy, a odůvodňujícího tak vrácení daru. Z provedeného dokazování navíc vyplývá, že žalovaná se tohoto jednání dopustila vůči osobě, která trpěla duševní chorobou, byla lehce ovlivnitelná, zranitelná a podstatně méně (ve srovnání s většinovou populací) schopna takovému jednání se bránit. Soud tak konstatuje, že byly plně splněny podmínky pro vrácení daru, přičemž s ohledem na úmrtí dárce bylo namístě rozhodnout o existenci jeho vlastnického práva ke dni úmrtí, když výzvou k vrácení daru – jsou-li pro toto vrácení splněny zákonné podmínky – dochází ke znovunabytí vlastnického práva k předmětu darovací smlouvy. S ohledem na stav zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí je pak dán i naléhavý právní zájem na určovací žalobě, neboť bez deklarování tohoto vlastnického práva ke dni úmrtí dárce nemůže dojít k projednání dědictví po tomto zůstaviteli.

14. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. V návaznosti na výsledek řízení pak dle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl ve vztahu mezi žalobkyní [celé jméno žalobkyně], které v řízení náklady nevznikly, a žalovanou, jak je uvedeno ve výroku II. Ve vztahu mezi žalobkyní [celé jméno žalobkyně] a žalovanou byla žalovaná dle téhož ustanovení jako procesně neúspěšný účastník zavázána k úhradě nákladů řízení, spočívajících v nákladech právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za dva úkony (převzetí zastoupení a účast u jednání) po 2.500,00 Kč, včetně dvou režijních paušálů po 300,00 Kč, celkem 5.600,00 Kč. S ohledem na osvobození žalující strany od soudních poplatků byla k úhradě poplatku zavázána žalovaná dle § 2 odst. 3 zákona 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Soud žalovanou nezavázal k úhradě nákladů řízení státu, které byly vynaloženy na původní právní zastoupení žalobce [příjmení] [celé jméno původního účastníka], a to dle § 150 o.s.ř., neboť důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje soud v okolnostech případu, kdy původně byl [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] zastoupen stejnou advokátkou, která mu následně byla z důvodu podmínek pro osvobození od soudních poplatků ustanovena soudem, přičemž v rámci právního zastoupení vyúčtovala jako úkon převzetí zastoupení (ačkoliv toto fakticky převzala již při původním zmocnění k podání žaloby), a dále doplnění žaloby, což bylo ve své podstatě odstranění vad žaloby, spočívajících v chybně formulovaném žalobním petitu. Původní náklady právního zastoupení v části řízení, kdy [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] neměl ustanoveného zástupce, přitom žalobkyně nenárokovaly, a soud tak považuje za neadekvátní zavazovat žalovanou k úhradě nákladů, které by při řádné formulaci původní žaloby vůbec nevznikly.