47 C 109/2021

Plný text

Městský soud v  obec rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem ulice a číslo , PSČ obec a číslo zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 8 580,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 280,39 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 360 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 920 Kč od 14. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 300 Kč z titulu nákladů spojených s vymáháním pohledávky

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 089 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 26. 2. 2021 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 8 280,39 Kč na jistině, 300 Kč na nákladech spojených s vymáháním, s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy ze dne 5. 10. 2018, [číslo] [PSČ].

2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 17. 9. 2021 vyhlásil rozsudek.

3. Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav.

4. Právní předchůdce žalobce – společnost [anonymizováno] [právnická osoba], s žalovaným uzavřel dne 5. 10. 2018 účastnickou smlouvu. Součástí uvedené listiny byla také kupní smlouva, na základě které společnost [anonymizováno] [právnická osoba] přenechala žalovanému koncové zařízení – [anonymizována tři slova] ([číslo]) [anonymizováno] - černý, a to za sjednanou cenu 8 489 Kč. Žalovaný byl povinen zaplatit akontaci 209 Kč a po té platit měsíční splátky á 360 Kč vždy do 20. dne měsíce, přičemž neuhrazením příslšuné splátky ve splatnosti se stávaly splatnými všechny dosud neuhrazené splátky (důkaz: listina„ ÚČASTNICKÁ SMLOUVA“ ze dne 5. 10. 2018).

5. Za období 4. 10. 2018 – 19. 10. 2018 žalovaný neuhradil částečně splátku koncového zařízení v rozsahu částky 0,39 Kč (jde o nezaplacenou část z faktury [číslo] z celkové částky 429 Kč za tam specifikované služby – měsíční paušál tarif 330,25 Kč a poplatek za tištěné vyúčtování služeb 23,97 Kč); za období 20. 10. 2018 – 19. 11. 2018 žalovaný neuhradil splátku koncového zařízení 360 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s placením splátek za koncové zařízení byl závazek k zaplacení kupní ceny zesplatněn a žalobce vyúčtoval žalovanému zbytek kupní ceny 7 920 Kč (doklad [číslo] ze dne 27. 2. 2019, splatnost 13. 3. 2019).

6. Částka ve výši 300 Kč žalobcem požadovaná v tomto řízení pak představuje podle žalobce částku nákladů spojených s vymáháním pohledávky, kdy se jedná o rozpočet režijních nákladů mezi jednotlivé pohledávky, které byly na žalobce postoupeny. Tyto náklady jsou stanoveny v paušalizované výši, kdy se jedná o režijní náklady, které průměrně připadají na každou z pohledávek. Obecně řečeno jde o náklady vzniklé v rámci procesu správy jednotlivého případu v jeho předsoudní fázi. Sazebník pak obsahuje přehled jednotlivých druhů režijních nákladů uplatňovaných žalobcem a zároveň obsahuje vyčíslení celkového počtu minut průměrně připadajících na určitý úkon a výši nákladů za jednu časovou jednotku, zde jednu minutu připadající na příslušný úkon.

7. Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] jakožto postupitel a žalobce jakožto postupník uzavřely smlouvu dne 12. 11. 2020, na základě které žalobce nabyl pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. Na základě uvedené skutečnosti je žalobce aktivně legitimován k podání žaloby.

8. Uvedený skutkový stav soud právně hodnotil následovně.

9. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.

10. Na posuzovaný případ se tak nepoužije zákon o elektronických komunikací, nýbrž v souladu s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník spadá právní věc zcela pod občanský zákoník.

11. Strany mezi sebou uzavřely vícero smluv, resp. jejich kombinaci, a to v rámci jedné listině ze dne 5. 10. 2018. Pro řešenou věc je podstatné, že se mj. jednalo o kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. občanského zákoníku.

12. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (§ 2079 odst. 1 občanského zákoníku).

13. Právní předchůdce žalobce svou povinnost splnil, když žalovanému přenechal do vlastnictví koncové zařízení. Žalovaný svou základní povinnost – zaplatit kupní cenu – porušil, když ji neplatil řádně a včas dle sjednaného způsobu splátkami 360 Kč měsíčně. Zbylá část kupní ceny proto byla zesplatněna (22 x 360 Kč). Žalobce tak má nárok na úhradu zbytku kupní ceny koncového zařízení ve výši 8 280,39 Kč.

14. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením daných splátek dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 o. z. úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a toho času (v první den prodlení) činila 9, resp. 9,75 % ročně.

15. Pokud jde o částku 300 Kč – náklady spojené s vymáháním pohledávky, soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není.

16. Právní poměr mezi stranami byl poměrem spotřebitelským, když právní předchůdce žalobce vystupoval jako podnikatel a žalovaný vystupoval mimo jakoukoliv svou odbornost či dokonce živnost (jiné podnikatelské oprávnění). Přitom jedině ve vztazích mezi podnikateli právní předpisy stanovují paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky (jedná se o nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Ustanovení obecně závazných právních předpisů nelze obcházet tím, že žalobce si stanoví rovněž paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Nad to sazebník, z kterého by mělo právo žalobce na zaplacení částky 300 Kč vyplývat, nebyl součástí smlouvy.

17. Soud v této otázce aplikoval nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“ 18. Citovaný nález dále argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová.

30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ 19. Citovaný nález na řešenou věc dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích za vymáhání, za výzvy, za upomínku není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do 31. 12. 2013) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“ 20. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) ve smyslu § 419 občanského zákoníku Ceník/sazebn by měl být součástí formuláře smlouvy, a to navíc takovým způsobem, aby tvořil jeho organickou přirozenou část. Jinak se jedná o nepoctivé, tudíž nepřípustné řetězení dokumentů, odkazy na ujednání, která jsou svou povahou zásadní a mají být jako taková součástí listiny smlouvy. Ujednání o poplatku ve výši 300 Kč tak je absolutně neplatné s ohledem na § 588 (zjevný rozpor s dobrými mravy). I kdyby však nebyl aplikovatelný § 588 občanského zákoníku o absolutní neplatnosti, tak by k tomuto ustanovení o uvedeném poplatku soud nemohl přihlédnout v souladu s § 1813 a § 1815 občanského zákoníku.

21. K tomu soud též odkazuje na přiměřeně aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 282/2016:„ Závěr odvolacího soudu, že ujednání o poplatku je platné, ve světle právních závěrů zastávaných v rozhodovací praxi dovolacího soudu neobstojí pro neurčitost ujednání o výši či způsobu určení výše poplatku ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Takové ujednání nevyplývá ani z písemné smlouvy a ani z písemných obchodních podmínek, které jsou její součástí (§ 273 obch. zák.). Odkazem na sazebník požadavek určitosti sjednání výše, popř. způsobu určení výše poplatku naplněn není. Z obsahu smlouvy a obchodních podmínek se nepodává, že žalovaní byli při uzavírání smlouvy se sazebníkem seznámeni a že se stal součástí smlouvy (tak jako tomu bylo v případě obchodních podmínek).“ Totiž Sazebník nebyl učiněn smluvním ujednáním součástí smlouvy, a proto je ujednání o výši poplatku umístěné jen do Sazebníku zdánlivé ve smyslu § 533 odst. 1 a § 554 občanského zákoníku.

22. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce má právo na plnou náhradu nákladů řízení, jelikož měl neúspěch jen v poměrně nepatrní části. Žalobce byl se svou žalobou úspěšný co do jistiny 8 280,39 Kč, neúspěšný jen co do částky 300 Kč, tj. úspěch žalobce představuje 97 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného 3 %.

23. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává v ustálené formě opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech řadu žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Žalobce vede typově shodných sporů, jako je tento, v řádu desítek, možná již stovek případů. Jedná se o problematiku rutinní, téměř strojovou, čemuž odpovídá i forma a struktura obsahu žalob v těchto věcech. Žaloby jsou ve vysokém stupni formalizovány do ustáleného vzoru. Tento vzor žalobce užívá opakovaně a jaksi mechanicky. Pro tato řízení není nutná specializovaná právní pomoc. Proto v položce náhrady nákladů právního zastoupení soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu.

24. Plná výše nákladů řízení žalobce se skládá ze soudního poplatku 1 000 Kč (k tomu viz dále) a dále nákladů právního zastoupení: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 2) výzva ze dne k plnění se základním právním a skutkovým rozborem - § 11 odst. 1 písm. d), § 14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 3) podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč.

25. Pokud jde o doplnění žaloby podáním ze dne 25. 6. 2021, soud neshledal úkon za účelný, resp. za takový, aby jej bylo možno honorovat odměnou dle advokátního tarifu. Jednalo se o doplňování skutečností, které měly být uvedeny již v samotné žalobě. Proto soud žalovanému nemůže uložit povinnost nahrazovat takové úkony. Ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. předpokládá účelnost úkonů, ale v dotčených úkonech žalobce ji spatřovat nelze.

26. Odměna za zastoupení žalobce činí celkem 900 Kč bez DPH. Zástupce žalobce je plátcem DPH, proto na základě ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada této daně v sazbě 21 % z odměny a paušálních náhrad, tj. 189 Kč Celkem tak je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 089 Kč. Tato částka je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta tří dnů k plnění od právní moci je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.)

27. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 400 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, neboť právě nárok o zaplacení 300 Kč na nákladech vymáhání musel být podrobněji přezkoumán.

28. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz, doměří soud poplatek podle položky 1 (v nynějším případě jde o doplatek ve výši 600 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku činil 1 000 Kč). To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztratil výhodu„ slevy“ na poplatku.

29. Pokud poplatkový zákon říká, že soud doplatek„ doměří“, není to totéž, co„ vyzve“ (§ 9 odst. 1 poplatkového zákona) k zaplacení soudního poplatku. To ostatně vyplývá i ze systematického zařazení úpravy doměření poplatku až do Sazebníku; výzva (v případě nezaplacení poplatku nebo zaplacení v nesprávné výši) je upravena v samotném zákonu – v jeho„ hlavních“ ustanoveních.

30. Je třeba vyložit i otázku splatnosti doměřeného doplatku v případě převodu věci z agendy CEPR do agendy C. Doplatek doměřeného poplatku není splatný podáním formulářové elektronické žaloby (na rozdíl od sníženého poplatku za žalobu) podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž podle § 4 odst. 1 písm. i) poplatkového zákona až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé. Nejde totiž o případ, kdy žalobce zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v souvislosti s převodem věci z agendy CEPR do agendy C, který navíc nemůže žalobce jakkoliv ovlivnit. V takovém případě bude sice povinností žalobce doměřený poplatek zaplatit, ale až tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného rozhodnutí. K uvedeným závěrům již dospěla judikatura. Jde zejména o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, které přitom bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a je evidováno jako R 48/2014 (svazek 5, ročník 2014, str. 724). Dále jde např. o usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 38/2019, které je dostupné veřejnosti např. na www.beck-online.cz (je tam vedeno i jako“ Výběr 97/2019).

31. Z uvedených důvodů soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku, že žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.