47 C 118/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo - obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 405 Kč s příslušenstvím - pojistné

I. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 200 Kč z titulu smluvního poplatku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 205 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 205 Kč od 20. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 132 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení pojistného za období od 16. 5. 2019 do 19. 9. 2019 a smluvního poplatku 200 Kč, to vše z titulu smlouvy ze dne 16. 11. 2018 [číslo] na škodové pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.

2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a vyhlásil rozsudek. V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.)

3. Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav.

4. Žalobce s žalovaným uzavřel dne 16. 11. 2018 s žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] (ev. č. návrhu [číslo]) s počátkem pojištění ke dni 16. 11. 2018 na dobu neurčitou, jejímž předmětem bylo škodové pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání. Žalovaný se zavázal platit pojistné ve výši 882 Kč splatné čtvrtletně vždy k 16. dni 2., 5., 8. a 11. měsíce roku. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 16. 5. 2019. Dlužná částka je tvořena pojistným za pojistné období od 16. 5. 2019 do 16. 8. 2019 ve výši 882 Kč a poměrnou částí pojistného za pojistné období od 16. 8. 2019 do 19. 9. 2019 ve výši 323 Kč. Žalobce vyzval žalovaného výzvou z 25. 7. 2019 (danou k poštovní přepravě 30. 7. 2020) žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost zániku pojistné smlouvy, pokud neuhradí dlužné pojistné do 18. 9. 2019, pojištění zanikne, a to uplynutím dne 19. 9. 2019. Dlužná částka nebyla uhrazena, došlo tak k zániku pojištění ke dni 19. 9. 2019, o čemž byl žalovaný informován oznámením o zániku pojištění ze dne 3. 10. 2019.

5. Tento skutkový stav soud hodnotil následovně.

6. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku. V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl zavázán krýt pojistný zájem žalovaného a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaný byl povinen platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru. Žalovaný tuto základní povinnosti porušil, od 16. 5. 2019 byl v prodlení, pročež jej žalobce vyzval v souladu s § 2804 občanského zákoníku k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě, která překračovala 1 měsíc. Žalovaný ani tak dluh nezaplatil, takže pojištění k 19. 9. 2019 zaniklo. Za celé období od 16. 5. 2019 do 19. 9. 2019 je žalovaný povinen pojistné zaplatit ve výši 1 205 Kč.

7. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením pojistného dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a toho času činila 10 % ročně, nárok žalobce na zaplacení příslušenství z částky 1 205 Kč je oprávněný.

8. Pokud jde o částku 200 Kč – náklady na upomínání článku 1 odst. 1 ve spojení s článkem 9 odst. 13 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání VPP ZAM 2018 - soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není, neboť soud zde aplikoval nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“. Citovaný nález argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová.

30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“. Citovaný nález sem dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích za upomínky a za výzvy ve výši 200 Kč není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do 31. 12. 2013) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“ 9. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) ve smyslu § 419 občanského zákoníku. Ceník by měl být součástí celého bloku smluvní dokumentace, kterou se právní poměr řídil, na základě odkazu všeobecných obchodních podmínek. Přitom samotné všeobecné pojistné podmínky jsou součástí smluvní dokumentace toliko na základě odkazu ve formuláři smlouvy. Jedná se tak o nepřípustné řetězení a odkazy na ujednání, která jsou svou povahou zásadní a mají být jako taková součástí listiny smlouvy. Ujednání o poplatku ve výši 200 Kč tak je absolutně neplatné s ohledem na § 588 (zjevný rozpor s dobrými mravy). I kdyby však nebyl aplikovatelný § 588 občanského zákoníku o absolutní neplatnosti, tak by k tomuto ustanovení o uvedeném poplatku soud nemohl přihlédnout v souladu s § 1813 a § 1815 občanského zákoníku.

10. K tomu soud též odkazuje na přiměřeně aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 282/2016:„ Závěr odvolacího soudu, že ujednání o poplatku je platné, ve světle právních závěrů zastávaných v rozhodovací praxi dovolacího soudu neobstojí pro neurčitost ujednání o výši či způsobu určení výše poplatku ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Takové ujednání nevyplývá ani z písemné smlouvy a ani z písemných obchodních podmínek, které jsou její součástí (§ 273 obch. zák.). Odkazem na sazebník požadavek určitosti sjednání výše, popř. způsobu určení výše poplatku naplněn není. Z obsahu smlouvy a obchodních podmínek se nepodává, že žalovaní byli při uzavírání smlouvy se sazebníkem seznámeni a že se stal součástí smlouvy (tak jako tomu bylo v případě obchodních podmínek).“.

11. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce byl se svou žalobou úspěšný co do jistiny 1 205 Kč a příslušenství, neúspěšný co do jistiny 200 Kč, tj. úspěch žalobce představuje 88 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného 12 %. Proto je žalovaný povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení rozdíl uvedených poměrů, tj. 76 %.

12. Výše nákladů řízení žalobce se skládá ze soudního poplatku 400 Kč a dále nákladů právního zastoupení: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 2) výzva k plnění se základním právním a skutkovým rozborem - § 11 odst. 1 písm. d), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 3) podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč.

13. K nákladům žalobce ještě patří náhrada DPH v souladu s § 137 ods.t 3 o. s. ř. (189 Kč) a zaplacený soudní poplatek 400 Kč Náklady řízení žalobce tak činí celkem 1 489 Kč bez DPH. Podíl 76 % z této částky představuje 1 132 Kč. Celkem tak je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 132 Kč. Částka je na základě ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu splatná k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta tří dnů k plnění od právní moci je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.