47 C 119/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Malenovským ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 205 465,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 70 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 70 000 Kč od 9. 7. 2025, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 135 465,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 205 465,68 Kč od 28. 5. 2024 do 8. 7. 2025, úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 205 465,68 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 135 465,68 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 2 055 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 31. 3. 2025 (doručenou soudu téhož dne) domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku celkem 205 465,68 Kč (70 000 Kč jistina úvěru, 129 465,68 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 6 000 Kč poplatky za prodlení) s úroky z prodlení 14,75 % p. a. za dobu od 28. 5. 2024 do zaplacení. Žalobce své nároky opíral o smlouvu o podnikatelském úvěru ze dne 25. 5. 2023, na základě které žalovanému poskytl podnikatelský úvěr ve výši 70 000 Kč, který měl být splacen včetně poplatku do 27. 5. 2024. Žalovaný nezaplatil ničeho.

1. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil, nereagoval na žádnou z výzev soudu.

2. Dne 25. 7. 2025 proběhlo jednání, na kterém soud provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav.

3. Soud nepřisvědčil názoru žalobce, že mezi stranami byla uzavřena žalobcem předložená smlouva o podnikatelském úvěru ze dne 25. 5. 2023 (č. , hodnota, -1544). Žalobce předložil jen smlouvu s datem 25. 5. 2023, v níž je uvedeno, že byla uzavřena mezi účastníky a v místě označeném jako „Podpis Klienta:“ je uvedeno „Datum: 25.05.2023 Kód SMS verifikace: , Anonymizováno, “.

4. Podle § 561 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat, odkazuje věta druhá téhož ustanovení občanského zákoníku na jiný právní předpis, kterým je přímo použitelný předpis Evropské unie, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jako „zákon o službách vytvářejících důvěru“), „k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 (kvalifikovaný elektronický podpis – poznámka soudu) nebo § 6 odst. 1“ (uznávaný elektronický podpis – poznámka soudu).

5. Žalobce neprokázal, že by jím předložená smlouva byla opatřena podpisem žalovaného ve smyslu § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru. Mimo jiné v řízení nebylo prokázáno, že osobou jednající s původním věřitelem byl skutečně žalovaný, neboť před uzavřením smlouvy a poskytnutím peněžních prostředků k řádné identifikaci osoby jednající s žalobcem nedošlo. Sám žalobce uvedl, že veškerá komunikace probíhala prostřednictvím internetu, popřípadě pomocí SMS zpráv, aniž by na počátku bylo řádně ověřeno, že osobou jednající je skutečně právě žalovaná a nedošlo např. ke zneužití jejích dokladů a informací o její osobě. Žalobcem popsaný způsob identifikace odpovídá úrovni záruky: nízká [viz čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu Rady (EU) č. 910/2014 – eIDAS], tzn. registrace proběhla bez fyzické přítomnosti a předložení osobních dokladů (ty byly zaslány až dodatečně v kopii) a pro přihlašování stačí 1-faktorová autentizace (jednorázový autorizační kód zasílaný formou SMS zprávy). Na podporu těchto svých závěrů soud odkazuje ze soudní praxe např. na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2023 č. j. , spisová značka, (zejména bod 14.). Dále soud odkazuje např. na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025 č. j. , spisová značka, (bod 9.): „…bez vlastnoručního podpisu žalovaného, nebyl k nim připojen elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Ačkoliv k podepsání elektronických písemností by postačoval i jiný typ elektronického podpisu v souladu s § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k těmto písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení Směrnice 1999/93/ES (dále jen nařízení eIDAS). Certifikáty pro elektronický podpis připojené k oběma písemnostem ani číselné kódy u podpisu klienta neobsahovaly jméno nebo jiný údaj, který by umožňoval zjistit totožnost žalovaného. Nebylo zjištěno ani žádné logické spojení dat s jakýmkoliv případným aktivním úkonem provedeným osobně žalovaným mimo vlastní písemnost. Z předložených listin také nebylo možné zjistit integritu těchto dokumentů, ani zda nedošlo k jejich záměně i v případě, že by bylo prokázáno, že žalovaný je podepsal. Nebylo tak možné je brát jako věrohodný důkaz o svém obsahu i že by se žalovaný s jejich obsahem seznámil a projevil vůli být jimi vázán.“.

6. Žalobce uvedl, že žalovaný se nejprve zaregistroval na webové stránky www.nazivnost.cz zadáním svých osobních údajů a poskytl fotokopii svého dokladu totožnosti a že si žalobce ověřil, že bankovní účet byl žalovaného. Žalobce uvedl, že pak byl žalovanému zřízen uživatelský účet u žalobce, že žalovaný požádal o poskytnutí konkrétního úvěru a že žalobce zaslal v rámci webového rozhraní žalovanému návrh úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména kódu poslaného SMS zprávou na telefonní číslo žalovaného.

7. Žalobcem navrženými důkazy nelze prokázat, že by došlo k jím tvrzenému (v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozsudku uvedenému) průběhu událostí - tj. že se právě žalovaný se přihlásil do uživatelského účtu, požádal o konkrétní úvěr, byl seznámen s návrhem smlouvy o úvěru a projevil s ní souhlas. Fotokopie občanského průkazu žalovaného, výpis z účtu o připsání částky úvěru na účet žalovaného či žalobcova údajná verifikační platba projev vůle žalovaného k uzavření žalobcem tvrzené smlouvy o úvěru se žalobcem tvrzeným obsahem nezachycují a její uzavření právě se žalovaným neprokazují. V tomto smyslu soud odkazuje např. na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2022 č. j. , spisová značka, (zejména bod 15.). Z praxe okresních soudů. srov. např. rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 7. 2024 č. j. , spisová značka, (zejména bod 2. až 5.), Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. 10. 2024 č. j. , spisová značka, , Okresního soudu v , adresa, – pobočka , adresa, ze dne 30. 8. 224 č. j. , spisová značka, , Okresního soudu v , adresa, ze dne 16. 2. 2024 č. j. , spisová značka, (tyto rozsudky jsou veřejnosti dostupné např. na www.rozhodnuti.justice.cz či www.beck-online.cz).

8. Žalobce neprokázal ani, že tvrzenou smlouvu uzavřel s žalovaným jiným než písemným způsobem, tj. konkludentně.

9. Pokud žalobce předložil fotokopii občanského průkazu č. , hodnota, znějící na jméno , jméno FO, , pak z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že žalovaný souhlasil právě s žalobcem předloženou smlouvou. Navíc z fotokopie občanského průkazu neplyne, kdy byla vůbec pořízena a za jakým účelem. Koneckonců není vyloučeno, aby měla k dotčenému občanskému průkazu přístup třetí osoba odlišná od žalovaného (např. z odložené peněženky), takže poskytnout jej k nascanování či ve fotokopii mohl kdokoliv.

10. Tzv. potvrzovací platba ve výši 1 Kč (důkaz touto tzv. potvrzovací platbou – listina , Anonymizováno, info) neprokazuje uzavření smlouvy, ani neprokazuje původce platby. Navíc žalobce nepředložil důkaz, z něhož by spolehlivě vyplynulo, že právě žalovaný zaplatil žalobci konkrétního dne částku 1 Kč (předložený důkaz jen uvádí „Status 1 CZK: Passed … , Anonymizováno, : 1 CZK ACCOUNT (, Anonymizováno, ) (, Jméno žalovaného, )“.

11. Z důkazů ovšem soud zjistil, že žalobce poskytl dne 25. 5. 2023 na účet č. , č. účtu, částku 70 000 Kč (důkaz: potvrzení o provedené platbě od společnosti , právnická osoba, ze dne 25. 5. 2023; sdělení , právnická osoba, ze dne 19. 6. 2025). Označený účet (běžný účet) přitom patřil žalovanému (důkaz: sdělení , právnická osoba, ze dne 19. 6. 2025).

12. Dále soud zjistil, že žalobce zaslal na adresu , adresa, , na jméno žalovaného předžalobní výzvu k plnění (důkaz: výzva ze dne 19. 3. 2025; podací lístek). Ovšem žalobce neuvedl a neprokázal, kdy konkrétně, jakou formou a kam doručil tuto předžalobní výzvu žalovanému. Žalobce neprokázal doručení výzvy k úhradě ze dne 19. 3. 2025 do sféry dispozice žalovaného. Tato skutečnost měla vliv na stanovení počátku prodlení žalovaného (k tomu viz dále).

13. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád: soud nemohl žalobce poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Soud uzavírá, že žalobci se nepodařilo prokázat oprávněnost jeho nároku z titulu označené smlouvy. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud přesto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

14. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. V řízení vyšlo najevo, že žalovaný fakticky obdržel na svůj bankovní účet částku 70 000 Kč, aniž by tu pro její poskytnutí, resp. přijetí, byl existující platný právní titul. Žalovaný se tedy na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 70 000 Kč.

16. Dle citovaného právního předpisu je žalovaný povinen bezdůvodné obohacení žalobci vydat. V řízení se neprokázalo (a břemeno v tomto směru leželo na žalovaném), že by žalovaný cokoliv žalobci zaplatil. Soud tedy uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 70 000 Kč. Žalobci nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Proto ve zbylém rozsahu smluvního poplatku ve výši 129 465,68 Kč (za sjednání úvěru, tj. dle svého obsahu obchodní úrok) a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadavku na úroky z prodlení z částky 205 465,68 Kč za dobu od 28. 5. 2024 do zaplacení.

17. Co se týká prodlení žalovaného, to mohlo nastat nejdříve až od okamžiku doručení žaloby do sféry jeho dispozice. V řešené věci se jednalo o to stanovit správně počátek prodlení žalovaného se splněním dluhu. Soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 o. z., jehož aplikace nutně nastupuje v případě, kdy tu není platně uzavřená smlouva a není zde smluvní stanovení splatnosti dluhu. Dluh je pak splatný na výzvu. Teprve tehdy se žalovaný mohl dozvědět o tom, že věřitel (žalobce) žádá splnění dluhu.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. platí, že pokud si neujednají strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žaloba se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 23. 6. 2025, a to uložením na poště. Lhůta 10 dnů, po kterou byla zásilka uložena na poště, uplynula marně, a to dnem 3. 7. 2025. Podle § 1959 písm. e) o. z. „Neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.“. Pátý den připadl na úterý 8. 7. 2025, do tohoto data byl žalovaný povinen zaplatit dluh [srov. § 607 o. z.] Ode dne 9. 7. 2025 je tudíž žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, tj. se zaplacením žalobní částky 70 000 Kč.

19. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Úrok z prodlení činil toho času (v první den prodlení) 11,50 % ročně. Žalobce ovšem žalobou požadoval více, konkrétně 14,75 %. Proto soud vyhověl žalobě co do zákonného úroku z prodlení jen ve výši 11,50 % ročně z částky 70 000 Kč za dobu od 9. 7. 2025 do zaplacení, a ve zbytku zažalovaný úrok z prodlení zamítl jako nedůvodný (viz výrok I. a II.).

22. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalovaný byl v řízení úspěšnější, proto by měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale žádné náklady řízení mu nevznikly. Z těchto důvodů soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 8 219 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (4 % z částky 205 465,68 Kč dle položky 2 bodu 1. písm. c) Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb.). Elektronický platební rozkaz ovšem nebyl vydán, a to proto, že nároky žalobce bylo nutné podrobit bližšímu zkoumání.

24. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jako „poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2. Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz, „doměří“ soud navrhovateli poplatek podle položky 1. V nynějším případě jde o doplatek ve výši 2 055 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. c) Sazebníku činil 10 274 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku žalobci, jak stanoví položka 2 bod 2. Sazebníku ve spojení s § 4 odst. 1 písm. i) poplatkového zákona, neboť je to žalobce, kdo je v poplatkovém právním vztahu ke státu. Žalobce (a poplatník zároveň) tak ztratil výhodu „slevy“ na poplatku (srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. , spisová značka, , které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu jako R 48/2014 – tj. svazek 5, ročník 2014, str. 724).