47 C 134/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 7 289,43 Kč s příslušenstvím

I. Řízení – o části žaloby požadující zaplacení částky 2 320 Kč z titulu smluvní pokuty [variabilní symbol] – se zastavuje.

II. Žaloba požadující zaplacení částky 709,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 709,84 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, částky 979,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 979,59 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, částky 3 280 Kč z titulu smluvní pokuty se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobce na zaplacení 389,33 Kč z titulu odběru plynu za dobu 24. 1. 2019 do 23. 1. 2020 (faktura s [variabilní symbol]), 400 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení se zaplacením záloh (faktura s [variabilní symbol]), 779,59 Kč z titulu odběru plynu za dobu 24. 1. 2020 do 10. 5. 2020 (faktura s [variabilní symbol]), 200 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení se zaplacením záloh (faktura s [variabilní symbol]) a částka 5 600 Kč z titulu smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy o odběru plynu, to vše s úrokem z prodlení.

2. Žalobce vzal v průběhu řízení žalobu částečně zpět, a to co do částky 2 320 Kč z titulu smluvní pokuty [variabilní symbol], kvůli zaplacení této částky žalovanou po podání žaloby. Soud proto v souladu s tímto zpětvzetím podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“) řízení o této části žaloby zastavil (výrok I.).

3. Pokud jde o výrok II., je opřen o následující. (Současně soud odkazuje na § 157 odst. 4 o. s. ř.:„ V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.“).

4. Žalobce dodával žalované na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 5. 1. 2018 (ve znění dodatku ze dne 4. 9. 2019) a obchodních podmínek do odběrného místa žalované (na adrese [adresa žalované]) plyn pro potřeby domácnosti, a žalovaná na tomto odběrném místě plyn odebírala. Žalobce vyfakturoval žalované za odběr plynu za dobu 24. 1. 2019 do 23. 1. 2020 (faktura s [variabilní symbol]) částku 3 554,33 Kč (faktura s [variabilní symbol]) a 400 Kč jako smluvní pokutu, a dále za odběr plynu za dobu 24. 1. 2020 do 10. 5. 2020 částku 982,59 Kč a 200 Kč jako smluvní pokutu (faktura s [variabilní symbol]).

5. Při právním posouzení žalovaných nároků soud aplikoval na případ dodávek plynu § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Mezi žalobcem a žalovanou vznikl smluvní závazkový právní vztah, kterým se zavazuje obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby, a zákazník se zavazuje zaplatit obchodníkovi s plynem cenu za dodanou energii a cenu souvisejících služeb. Žalobce tedy byl zavázán dodávat žalované plyn a zajišťovat související služby, a žalovaná byla povinna platit žalobci cenu plynu a služeb dle vyúčtování žalobce.

6. Pokud jde o žalobní částku 709,84 Kč (zůstatek z faktury s [variabilní symbol]), žalobce napsal na č. l. 17, že nájemné ve výši 613,60 Kč bylo uhrazeno prostřednictvím záloh (proto nájemné netvoří předmět řízení). Cena plynu na faktuře ve vyúčtování činí 3 554,33 Kč a zaplacené zálohy činily 3 778,60 Kč, avšak ze zaplacených záloh 3 778,60 Kč je třeba odečíst 613,60 Kč (na nájemné - viz č. l. 17), takže zbývá na odečtení z ceny plynu 3 554,33 Kč částka 3 165 Kč ze záloh (výpočet: 3 778,60 Kč mínus 613,60). Cena plynu 3 554,33 Kč mínus 3 165 Kč se rovná 389,33 Kč - tolik zbývalo zaplatit za odběr plynu. Pak ještě je žalobcem na faktuře uvedena smluvní pokuta ve výši 400 Kč; tudíž 389,33 + 400 Kč se rovná 789,33 Kč. Je ale třeba odečíst přeplatek z minulého období 79,49 Kč, a zbývá právě 709,84 Kč. Soud nicméně dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smluvní pokuty (viz text níže), a proto je třeba přeplatek 79,49 Kč třeba odečíst od spotřeby plynu ve výši 389,33 Kč, a proto žalovaná dlužila žalobci za odběr plynu 309,84 Kč a v tomto rozsahu byla žaloba původně důvodná; co do částky 400 Kč z titulu smluvní pokuty byla žaloba nedůvodná (srov. text níže).

7. Pokud jde o žalobní částku 979,59 Kč (faktura s [variabilní symbol]), soud uvádí následující. Žalobce napsal na č. l. 17 verte, že nájemné a odkupní ceny LED žárovek ve výši 357 Kč byly uhrazeno prostřednictvím záloh – proto to netvoří předmět řízení. Cena plynu na faktuře ve vyúčtování činí 982,59 Kč a zaplacené zálohy 560 Kč, ale ze zaplacených záloh 560 Kč je třeba odečíst 357 Kč (viz č. l. 17 verte), takže zbývá na odečtení - z ceny plynu 982,59 Kč - částka 203 Kč ze záloh (výpočet: 560 Kč ze zaplacených záloh mínus 357 Kč jako započtení na 357 Kč z titulu pronájmu a odkupu LED žárovek). Cena plynu 982,59 Kč mínus 203 Kč se rovná 779,59 Kč - tolik zbývalo žalované zaplatit za odběr plynu. Na faktuře byla ještě uvedena smluvní pokuta 200 Kč; tudíž 779,59 + 200 Kč se rovná 979,59 Kč, což žalobce požadoval zaplatit jakožto nárok č.

2. Avšak soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smluvní pokuty (viz text níže), a proto žalovaná dlužila žalobci za odběr plynu 779,59 Kč a v tomto rozsahu byla žaloba původně důvodná a co do částky 200 Kč z titulu smluvní pokuty byla žaloba nedůvodná.

8. Pokud jde žalobní nárok 5 600 Kč z titulu smluvní pokuty, ten byl nárokován žalobcem jako smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy o odběru plynu.

9. Žalobce v podání z 2. 12. 2021 tvrdil, že bere žalobu zpět co do částky 1 680 Kč na smluvní pokutě kvůli částečnému zaplacení žalovanou po podání žaloby (27. 9. 2021, 15. 10. 2021, 15. 11. 2021). Následně na jednání vzal žalobu částečně zpět i co do částky 640 Kč z titulu zaplacení žalovanou.

10. Nicméně nelze započíst částečné platby žalované na smluvní pokutu, která je totiž absolutně neplatná (srov. text níže). Proto je třeba odečíst částečné platby žalované ve výši 1 680 Kč a 640 Kč od jediného původně skutečně existujícího dluhu žalované u žalobce; tedy započíst částku 2 320 Kč na původní dluh žalované u žalobce za odběr plynu, tedy započíst na částku 309,84 Kč a 779,59 Kč. Z toho plyne, že žalovaná platbou 2 320 Kč již zcela uhradila svůj dluh u žalobce na jistině 1 089,43 Kč (309,84 Kč + 779,59 Kč), dokonce žalovaná žalobci zaplatila více než mu skutečně dlužila, a proto je žaloba zcela nedůvodná.

11. Pokud jde o dluh žalované na úroku z prodlení, soud uvádí následující.

12. Žalovaná dlužila žalobci za odběr plynu 309,84 Kč (jistina) od 18. 2. 2020 (nárok 1) do zaplacení, tj. do 27. 9. 2021 (kdy zaplatila 560 Kč); to činí na kapitalizovaném úroku z prodlení (od 18. 2. 2020 do 27. 9. 2021) částku 44,75 Kč.

13. Žalovaná dlužila žalobci za odběr plynu z částky 779,59 Kč (jistina - nárok 2.): a) částku 779,59 Kč od 16. 6. 2020 do 27. 9. 2021 (kdy zaplatila 250,16 Kč – viz 560 Kč jako platba z 27. 9. 2021 mínus 309,84 Kč) – to činí kapitalizovaný úrok z prodlení, který žalovaný žalobci dlužila (z částky 779,59 Kč od 16.6.2020 do 27.9.2021), ve výši 87,24 Kč; b) dále žalovaná dlužila žalobci částku 529,43 Kč (779,59 mínus 250,16 Kč jakožto platba z 27. 9. 2021) od 28. 9. 2021 do 15. 10. 2021 (kdy zaplatila dalších 560 Kč) – tudíž žalovaná dlužila na úroku z prodlení z částky 529,43 Kč od 28. 9. 2021 do 15. 10. 2021 částku 2,61 Kč.

14. Tudíž žalované vznikl u žalobce dluh z titulu úroku z prodlení celkem ve výši 134,6 Kč (44,75 + 87,24 + 2,61).

15. Žalovaná tak dlužila žalobci na jistině 1 089,43 Kč a na úroku z prodlení 134,6 Kč, tj. celkem 1 224,03 Kč a pokud mu uhradila více - konkrétně 2 320 Kč - pak žalobci žalovaná již ničeho nedluží, pročež soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

16. Pokud jde o absolutní neplatnost smluvních pokut – zejména pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. - uvedených ve smlouvě z 5. 1. 2018, soud pro stručnost odkazuje na usnesení z 1. 10. 2021 č. j. 47 C 134/2021-36 (kterým soud neschválil smír účastníků pro rozpor s právními předpisy), které již bylo před vyhlášením rozsudku doručeno účastníkům a nabylo právní moci (aniž by si účastníci proti němu podali odvolání). V citovaném usnesení soud účastníkům popsal i rozhodovací praxi zdejšího soudu i Krajského soudu v [obec] jako soudu odvolacího, na základě níž považuje zdejší soud smluvní pokutu vtělenou do smlouvy připravované žalobcem za absolutně neplatnou, a to i za jsoucí ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Názor zdejšího soudu o neplatnosti smluvní pokuty ostatně znovu stvrdil jako správný v mezidobí (po prvním jednání, tj. po vydání shora citovaného usnesení z 1. 10. 2021) vydaný rozsudek Krajského soudu v Brně z 16. listopadu 2021 č. j. č. j. 37 Co 192/2021 – 69 („ Odvolací soud dále zdůrazňuje, že s ohledem na to, že v dané věci jde o spotřebitelskou smlouvu, tím spíše je nutno na ni klást, ve vztahu k její srozumitelnosti, zvýšené nároky, v dané věci jde především o smlouvu nedostatečně určitou – viz bod 24 odůvodnění a graficky klamavou – viz bod 20 odůvodnění. Argumentace žalobce ohledně důležitosti smluvní pokuty pro finanční hospodaření žalobce je pak zcela nepřípadná, takovéto důvody nemohou mít na posouzení platnosti smlouvy žádný vliv. Odvolací soud se tedy ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o částečné neplatnosti předmětné smlouvy, a protože v případě smluvní pokuty nepřichází ani teoreticky jiné právní posouzení (např. bezdůvodné obohacení) …“). Shodně i např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 2021 č. j. 37 Co 120/2021 – 76:„ Shodně se soudem I. stupně proto uzavřel, že ujednání o smluvní pokutě jsou absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) … vzhledem k charakteru smluv o sdružených službách dodávky elektřiny i plynu, které jsou svým charakterem smlouvami spotřebitelskými, je povinností žalobce, dodavatele, formulovat povinnosti ze smluv vyplývající jednoznačně a tomu uzpůsobit i formu smlouvy. Není-li ujednání ve smlouvách obsaženo dostatečně přehledně, jasně a zřetelně, nelze tuto vadu napravit jiným obecným odkazem.“.

17. Žalobce na jednání odkázal na rozhodnutí Soudního dvora EU č. j. C - 472/11 Banif Plus Bank 31 s tím, že pokud soud dospěje k závěru, že smluvní pokuta má zneužívající charakter, tak by si měl vyžádat stanovisko stran. K tomu soud uvádí následující.

18. Soudní dvůr v citovaném rozsudku rozhodl:„ 1) Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátní soud, který i bez návrhu zjistil, že smluvní klauzule má zneužívající charakter, není k tomu, aby vyvodil z tohoto zjištění důsledky, povinen čekat na to, až spotřebitel, který je informován o svých právech, navrhne zrušení uvedené klauzule. Zásada kontradiktornosti však obecně ukládá vnitrostátnímu soudu, který i bez návrhu zjistil, že smluvní klauzule má zneužívající charakter, aby o tom informoval účastníky řízení a umožnil jim, aby se k tomu kontradiktorně vyjádřili způsobem, který stanoví vnitrostátní procesní pravidla.“.

19. Za prvé, soud zdejší soud postupoval v souladu s citovaným, jelikož již na prvním jednání (viz protokol o jednání z 1. 10. 2021) účastníky seznámil se svým předběžným právním názorem o rozporu smluvní pokuty s právními předpisy (viz § 99 odst. 2 o. s. ř.) a tento svůj názor soud vtělil následně do usnesení z 1. 10. 2021 č. j. 47 C 134/2021-36 (kterým soud neschválil smír účastníků pro rozpor s právními předpisy). Účastníci se tak k citovanému právnímu názoru soudu mohli vyjádřit, čehož obzvláště žalobce využil.

20. Za druhé, žalobce namítl, že žalovaná smluvní pokutu sjednala písemně a i na jednání s ní souhlasila. U absolutní neplatnosti však není případný souhlas v době uzavření smlouvy – ani event. souhlas dodatečný - smluvních stran právně významný, jelikož jde o neplatnost ex tunc, tedy od počátku. Jak je ustáleně judikováno,„ Soud přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti. Absolutní neplatnost nemůže být ani zhojena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 3300/2008).“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2013 sp. zn. 28 Cdo 3341/2012).„ Doktrína je již desítky let zajedno, že tuto neplatnost nelze dodatečně (zpětně) zhojit ani následným schválením tzv. ratihabicí…“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2019 sp. zn. 33 Cdo 5875/2017). K tomu srov. i výše citované usnesení zdejšího soudu z 1. 10. 2021 č. j. 47 C 134/2021-36:„ Již s ohledem na absolutní neplatnost (tedy bez ohledu na absenci námitky neplatnosti) ujednání o smluvní pokutě není právně významné, že sama žalovaná (spotřebitelka) smír navrhuje schválit.“.

21. Za třetí, že citovaný rozsudek Soudního dvora se týká výkladu směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách. Nicméně v souzené věci soud nerozhodl na základě aplikace § 1813 o. z., § 1814 o. z. a § 1815 o. z. (zákaz ujednání zakládajících v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele), ale na základě aplikace § 1811 o. z. (veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí učinit podnikatel jasně a srozumitelně) a § 588 o. z. („ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“).

22. Pokud jde o náklady řízení, celkový předmět řízení činil ke dni vyhlášení rozsudku 7 575,62 Kč (709,84 + 979,59 + 5 600 + 133,63 jakožto úrok z prodlení + 152,56 jakožto úrok z prodlení). Žaloba byla původně podána po právu jen co do částky 1 224,03 Kč, tedy žalobce měl úspěch jen v 16 procentech a žalovaná měla úspěch v 84 procentech. Proto (podle poměru úspěchu a neúspěchu) má žalovaná (podle § 142 odst. 2 o. s. ř.) právo na náhradu nákladů řízení, ale žalovaná se na jednání práva na náhradu nákladů řízení vzdala; proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).