47 C 136/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 15 987,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 14 187,91 Kč, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 493,74 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 760,38 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se - v části požadavku na zaplacení částky 1 800 Kč z titulu poplatků za upomínky - zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 12 000 Kč na jistině úvěru a poplatcích 1 876 Kč a smluvního úroku ve výši 2 493,74 Kč a úroku z prodlení 760,38 Kč, z titulu dodatku ke smlouvě o postžirovém účtu č. [bankovní účet] - Povolené přečerpání a nekapitalizovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč a dále požadoval 2 111,91 Kč z titulu Smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů bez jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

5. Žalobce se žalovaným uzavřel [datum] Dodatek ke Smlouvě o postžirovém účtu č. [bankovní účet] – POVOLENÉ PŘEČERPÁNÍ (dále jen jako„ Dodatek“), na jehož základě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky formou povoleného přečerpání běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí Dodatku byly i Podmínky pro povolené přečerpání postžirového účtu v platném znění (dále jen jako„ Podmínky“). Následně dne [datum] - v návaznosti na žádost žalovaného o změnu výše úvěrového limitu ze dne [datum] - žalobce uzavřel se žalovaným další Dodatek ke Smlouvě o postžirovém účtu č. [bankovní účet] – POVOLENÉ PŘEČERPÁNÍ (dále jen jako„ Dodatek“), a to doručením písemného Oznámení o změně poskytnutého povoleného přečerpání postžirového účtu ze dne [datum]. Na základě tohoto druhého Dodatku žalobce poskytl žalovanému možnost přečerpání peněžních prostředků na běžném účtu až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Úvěrový limit žalovaný čerpal nejprve ve výši 10 000 Kč a následně od [datum] ve výši 30 000 Kč v návaznosti na bod 14., 15. a 16. Podmínek prostřednictvím svého postžirového účtu č. [bankovní účet]. V souladu s čl. 11 Podmínek byl Dodatek a sjednaný kontokorent poskytován vždy na dobu 12 měsíců, tedy ode dne uzavření Dodatku a umožnění čerpání peněžních prostředků ze sjednaného úvěrového limitu kontokorentu do posledního dne kalendářního měsíce předcházejícího uplynutí 12 měsíců. Tento poslední den kalendářního měsíce předcházejícího uplynutí 12 měsíců byl současně i sjednaným dnem splatnosti poskytnutého kontokorentu, tzn., že žalovaný byl povinen nejpozději v tento den celý vyčerpaný úvěrový limit kontokorentu žalobci vrátit. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat všemi platnými platebními instrumenty vydanými k postžirovému účtu, tj. platební kartou, hotovostními výběry, bezhotovostními převody apod. Žalovaný se naproti tomu zavázal dle bodu 22. Podmínek splácet žalobci čerpaný úvěr, přičemž splácení se uskutečňovalo tím, jak žalovaný nakládal s peněžními prostředky na postžirovém účtu, tj. při převodu peněžních prostředků na účet žalovaného byl nejprve splácen vyčerpaný úvěr. Podle bodu 18. Podmínek byly čerpané peněžní prostředky úročeny úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně. S účinností od [datum] byla žalovanému oznámena prostřednictvím Výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] nová úrokovou sazba ve výši 17,90 % p.a Žalovaný se dle čl. 25 Podmínek zavázal hradit žalobci poplatky za služby spojené s poskytnutým kontokorentem, jež jsou uvedeny v aktuálně platném Sazebníku poplatků. V návaznosti na čl. 13 Podmínek byl žalovaný povinen po celou dobu trvání kontokorentu zajistit na svém postžirovém účtu, ke kterému mu bylo povolené přečerpání poskytnuto, pravidelný měsíční vklad ve výši poskytnutého úvěrového limitu kontokorentu. Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: Žádost žalovaného o založení postžirového účtu, Oznámení o otevření účtu č. [bankovní účet], Dodatek ke smlouvě o postžirovém účtu o povoleném přečerpání, Oznámení o poskytnutí kontokorentu, Podmínky pro povolené přečerpání postžirového účtu, Přehled ročních úrokových sazeb, Žádost o změnu kontokorentu ze dne [datum], Oznámení o změně kontokorentu ze dne [datum], Oznámení o nové výši úrokové sazby s účinností od [datum].

6. Žalovaný nedodržoval podmínku v podobě zajištění pravidelného měsíčního vkladu na postžirový účet ve výši poskytnutého úvěrového limitu kontokorentu ve výši 30 000 Kč, žalobce počínaje dne [datum] snížil žalovanému poskytnutý úvěrový limit kontokorentu na částku 12 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splatných splátek kontokorentu, když nehradil řádně a včas splátky kontokorentu počínaje splátkou splatnou dne [datum], žalobce dle bodu 28. Podmínek zastavil žalovanému opětovnou možnost čerpání peněžních prostředků úvěrového limitu kontokorentu a prohlásil všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni [datum] za splatné. Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: Podmínky pro povolené přečerpání postžirového účtu, Historický výpis z úvěrového účtu [číslo] Upomínka, Výzvy k úhradě, Oznámení o zesplatnění úvěru, Výpis z účtu – čerpání úvěru.

7. Pokud jde o dlužnou jistinu ve výši 12 000 Kč, žalovaný v souladu s čl. 14, 15. a 16. Podmínek čerpal peněžní prostředky. Žalovaný poprvé přečerpal peněžní prostředky dne [datum] částkou 85,49 Kč, následně dne [datum] částkou 1 792,02 Kč, dne [datum] částkou 2 x 5 Kč, dne [datum] celkem částkou ve výši 2 051 Kč, dne [datum] částkou 5 000 Kč, dne [datum] částkou 82,17 Kč a dále. Žalovaný pak prostředky nepravidelně splácel. Žalovaný naposledy zcela uhradil přečerpané prostředky dne [datum], kdy uhradil do té doby čerpané prostředky ve výši 11 965,40 Kč. Následně však dne [datum] opětovně čerpal peněžní prostředky v částce 1 084,29 Kč, dne [datum] v částce 5 Kč, dne [datum] čerpal částku 5 005 Kč a dále. Žalovaný po datu [datum] (datu poslední úhrady celkově vyčerpaných peněžních prostředků) již přečerpané prostředky nikdy zcela neuhradil. Poslední úhradu na přečerpané prostředky provedl žalovaný dne [datum], kdy uhradil částku 2 035,26 Kč, po které zůstaly přečerpané prostředky ve výši 11 956,51 Kč. Po této úhradě žalovaný opětovně čerpal dne [datum] částku 43,49 Kč, kterou dosáhl povolené limitní výše kontokorentu 12 000 Kč a na přečerpanou jistinu již ničeho neuhradil. Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: Podmínky pro povolené přečerpání postžirového účtu, Historický výpis z úvěrového účtu [číslo].

8. Žalobce byl dle čl.

25. Podmínek oprávněn účtovat žalovanému poplatky za služby spojené s povoleným přečerpáním (kontokorentem) dle Sazebníku poplatků, který tvořil rovněž součást Dodatku. Jednalo se o pravidelný poplatek za služby spojené s kontokorentem ve výši 19 Kč/měsíčn účtovaný v souladu se Sazebníkem poplatků – oddíl A – Účty a platby – Osobní účty – Další časté služby. Tento poplatek byl žalovanému vyúčtován celkem 4 krát (4 x 19 Kč/měsíčn), a to za měsíc prosinec 2018, leden 2019, únor 2019 a březen 2019, vyúčtován byl vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce. Dále byl žalobce oprávněn zasílat žalovanému upomínky a výzvy a žalovaný byl povinen hradit žalobci poplatky spojené s tímto zasíláním, a to ve výši 300 Kč za upomínku a ve výši 500 Kč za výzvu, jak vyplývá ze Sazebníku poplatků. Žalovanému byl nejprve dne [datum] vyúčtován poplatek ve výši 300 Kč za zaslanou upomínku k úhradě dlužné splátky a následně mu byly vyúčtovány poplatky za zaslané výzvy k úhradě, a to dne [datum], dne [datum] a dne [datum] ve výši 3 x 500 Kč – celkem tedy 1 500 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: Podmínky pro povolené přečerpání postžirového účtu, Historický výpis z úvěrového účtu [číslo] Výpis z účtu – čerpání úvěru, Upomínka, Výzvy k úhradě ze dne [datum], dne [datum] a dne [datum], Sazebník poplatků 9. Pokud jde o kapitalizované smluvní úroky žalobce, žalovaný naposledy zcela uhradil dlužné úroky splatné za období od [datum] do [datum] a pak dlužný úrok za období od [datum] do [datum]. Od té doby již na úroky ničeho neuhradil. [příjmení] kapitalizovaných smluvních úroků tedy představuje smluvní úroky ve výši 17,90 % p.a. z částky 11 956,51 Kč od [datum] do [datum] a z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum]. Celková výše kapitalizovaných smluvních úroků byla ke dni [datum] ve výši 2 493,74 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: Podmínky pro povolené přečerpání postžirového účtu, Oznámení o nové výši úrokové sazby s účinností od [datum], Historický výpis z úvěrového účtu [číslo] Výpis z účtu – čerpání úvěru.

10. Pokud jde o kapitalizované úroky z prodlení v úroky z prodlení ve výši 9,75 % p.a., částka kapitalizovaných úroků z prodlení byla ke dni [datum] ve výši 760,38 Kč (důkazy: Podmínky pro povolené přečerpání postžirového účtu, Výpis z účtu – čerpání úvěru).

11. Dále, žalobce dne [datum] - v návaznosti na Žádost žalovaného o založení postžirového účtu ze dne [datum] - otevřel žalovanému účet č. [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva o účtu“). Nedílnou součástí této Smlouvy byly i Podmínky pro běžné účty Poštovní spořitelny pro fyzické soby – občany (dále jen„ Podmínky“). Dle čl.

57. Podmínek byl žalovaný oprávněn nakládat s peněžními prostředky ne svém běžném účtu pouze do výše použitelného zůstatku na účtu. V případě přečerpání peněžních prostředků na běžném účtu do nepovoleného debetu byl žalobce oprávněn účet žalovaného úročit debetní úrokovou sazbou. V návaznosti na čl.

193. Podmínek byl nepřetržitý debetní zůstatek vykazovaný na účtu žalovaného č. [bankovní účet] po dobu delší než 60 dnů považován za závažné porušení povinnosti ze Smlouvy o účtu. Žalobce byl v případě dlouhodobého nepovoleného debetního zůstatku na účtu žalovaného oprávněn od Smlouvy o účtu odstoupit, což žalobce rovněž dne [datum] také učinil, a účet žalovaného dne [datum] zrušil. O zrušení účtu žalobce informoval žalovaného na základě Oznámení o zrušení účtu ze dne [datum]. Zrušený účet žalovaného č. [bankovní účet] byl ke dni jeho zrušení celý uzavřen a k tomuto dni byla na tomto účtu vyčíslena aktuální dlužná částka (nepovolený debetní zůstatek), jež činila 2 111,91 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: Žádost žalovaného o založení postžirového účtu, Oznámení o otevření účtu č. [bankovní účet], Podmínky pro běžné účty Poštovní spořitelny, Odstoupení od smlouvy o účtu ze dne [datum], Oznámení o zrušení účtu ze dne [datum], Obrazovka ZAVIZO.

12. Při právním posouzení soud postupoval podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy. Na projednávanou věc se tak použije zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“) ve znění do [datum], vzhledem k tomu, že smlouvy byly uzavřeny před [datum].

13. Při právním posouzení soud použil § 497 obch. zák., kdy se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši. Podle § 504 obch. zák. je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě. Podle těchto ustanovení je žalobcem uplatněný nárok - na zaplacení jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a 2 111,91 Kč, smluvního úroku (v kapitalizované výši i nekapitalizované podobě) a smluvní poplatek ve výši 76 Kč (4 x 19 Kč) - po právu, proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení, pak na základě § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. má žalobce nárok též na úhradu úroku z prodlení. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. Pokud jde o smluvní poplatek v celkové výši 1 800 Kč - 3 x 500 Kč jako poplatek za výzvy a 1 x 300 Kč jako poplatek za upomínku - soud v tomto rozsahu neshledal žalobu za důvodnou, a to z následujících důvodů. Soud zde aplikoval nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“. Citovaný nález argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová.

30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“. Citovaný nález sem dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích za zaslané upomínky a za výzvy ve výši 300 Kč a 500 Kč není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta a nemělo by tak být až v Sazebníku poplatků, nýbrž ve smlouvě samotné, na niž žalovaný připojuje svůj podpis. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do [datum]) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana). Ujednání o poplatku ve výši 300 Kč a 500 Kč obsažené jen v Sazebníku tak je absolutně neplatné s ohledem na § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy.

15. K tomu soud též odkazuje na přiměřeně aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 282/2016:„ Závěr odvolacího soudu, že ujednání o poplatku je platné, ve světle právních závěrů zastávaných v rozhodovací praxi dovolacího soudu neobstojí pro neurčitost ujednání o výši či způsobu určení výše poplatku ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Takové ujednání nevyplývá ani z písemné smlouvy a ani z písemných obchodních podmínek, které jsou její součástí (§ 273 obch. zák.). Odkazem na sazebník požadavek určitosti sjednání výše, popř. způsobu určení výše poplatku naplněn není. Z obsahu smlouvy a obchodních podmínek se nepodává, že žalovaní byli při uzavírání smlouvy se sazebníkem seznámeni a že se stal součástí smlouvy (tak jako tomu bylo v případě obchodních podmínek).“. Totiž Sazebník nebyl učiněn smluvním ujednáním součástí smlouvy, a proto je ujednání o výši poplatku umístěné jen do Sazebníku neplatné jako neurčité ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, jelikož měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části. Soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Náhrada nákladů řízení se sestává ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, 3 režijních paušálů po 100 Kč, 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní výzva) po 300 Kč, a DPH, neboť dle ustanovení § 14b odst. 1 a 5 vyhlášky 177/1996 Sb. žalobce uplatňuje své nároky návrhem podaným na ustáleném vzoru opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a požadované plnění nepřevyšuje 50 000 Kč (srov. např. věci vedené u zdejšího soudu pod s. zn. 47 c 152/2020, 41 C 85/2019, 112 C 134/2019, 48 C 30/2020 aj.). Zde lze nadto i přiměřeně odkázat (stran aplikace § 14b AT i na úvěry) např. na judikaturu reprodukovanou a obsaženou v usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2095/15, I. ÚS 149/15, II.ÚS 234/15.

17. Pokud jde o úkon doplnění žaloby, tak dle soudu žalobci nepřísluší náhrada za tento úkon, neboť § 142 odst. 1 o. s. ř. předpokládá účelnost a v doplnění žaloby jsou uvedeny skutečnosti, které měly být uvedeny již v žalobě, soudu se tento úkon jeví jako neúčelný.