47 C 145/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: právnická osoba], IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa o zaplacení 3 365,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 265,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 265,65 Kč za dobu od 7. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 126 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se návrhem ze dne 8. 9. 2020 (podáno u soudu téhož dne) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 3 265,65 Kč za dodávky elektřiny, a dále zaplacení smluvního poplatku 100 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 25. 8. 2021 vyhlásil rozsudek.

2. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

3. Žalobce dodával žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 7. 5. 2015 do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], elektřinu a žalovaný na tomto odběrném místě elektřinu odebíral včetně čerpání souvisejících služeb. Smluvní strany si ve smlouvě v odstavci„ Závěrečná ustanovení“ ujednaly, že právní vztahy ze smlouvy se řídí také Všeobecnými podmínkami poskytování služeb (VPPS) a Produktovými podmínkami (včetně ceníku).

4. Dodávku elektřiny vyfakturoval žalobce za období ode dne 6. 8. 2019 do dne 6. 12. 2019, fakturou VS [číslo] na částku 3 265,65 Kč, s datem splatnosti dne 6. 1. 2020. Částka byla složena z ceny odebrané elektřiny a souvisejících služeb 11 505,64 Kč sníženou o zaplacené zálohy 8 240 Kč, pročež k úhradě zbývá 3 265,65 Kč. Dále žalobce požadoval smluvní poplatek 100 Kč za prodlení žalovaného s platbou faktury VS [číslo].

5. Při právním posouzení žalovaných nároků soud aplikoval v případě dodávek elektřiny § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.

6. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah, kterým se zavazuje obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby, a zákazník se zavazuje zaplatit obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou energii a cenu souvisejících služeb.

7. Žalobce tedy byl zavázán dodávat žalovanému příslušné energie a zajišťovat související služby, a žalovaný byl povinen platit žalobci cenu těchto energií a služeb dle vyúčtování žalobce. Žalovaný tyto své základní povinnosti porušil, pročež jej soud zavázal k zaplacení částky 3 265,65 Kč za dodávky elektřiny (výrok I. rozsudku). Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je v tomto rozsahu důvodná, a to včetně práva žalobce na zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Jinak tomu ovšem je u práva na zaplacení smluvních poplatků.

8. Pokud jde o smluvní poplatky, ty byly výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuty s ohledem na následující důvody.

9. Ve smlouvě z 7. 5. 2015, v části označené jako„ Ostatní ujednání“, bylo uvedeno, že„ Zákazník je povinen zaplatit RWE smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této Smlouvy přesahující 10 dní.“.

10. Soud postupoval konzistentně a - ve shodě s např. rozsudkem ve věci 47 C 111/2019, 47 C 159/2019, 47 C 243/2020, 47 C 205/2020, 47 C 130/2020, 47 C 48/2020 - žalobu v části všech žalovaných smluvních pokut zamítl, pro absolutní neplatnost takové smluvní pokuty (§ 588 o. z. – zjevný rozpor s dobrými mravy), při aplikaci m. j. nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/2011. Závěr o absolutní neplatnosti části smlouvy zakotvující smluvní pokutu potvrdil jako správný i odvolací soud - Krajský soud v Brně, a to v rozsudku z 6. 10. 2020 č. j. 37 Co 4/2020 – 79:„ …se odvolací soud jinak zcela ztotožňuje s dalšími právními závěry soudu I. stupně, především se závěrem o absolutní neplatnosti této části smlouvy pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z., přičemž odvolací soud rovněž souhlasí s tím, že soudem I. stupně citovaná judikatura ÚS ČR je nadále použitelná a pro daný případ přiléhavá…“.

11. Soud neshledává důvod odchýlit se od svého již opakovaně vysloveného názoru (viz i § 13 o. z.) a poukazuje nejen na odůvodnění shora citovaných rozsudků vydaných v senátu 47 C (které jsou žalobci známy, když byl žalobcem v citovaných řízeních), ale i na níže citovaná rozhodnutí Krajského soudu v Brně, které se s námitkami žalobce v jiných řízeních obsahově vypořádala.

12. Kupříkladu Krajský soud v Brně v rozsudku z 30. 9. 2020 č. j. 19 Co 164/2020-59 uvedl:„ 5. V projednávané věci žalobce vystupuje jako podnikatel a žalovaný jako příjemce nabízených služeb, jedná se o spotřebitelskou smlouvu. Pro spotřebitelské smlouvy obecně platí vyšší ochrana spotřebitele, která se projevuje už v samotném kontraktačním procesu. Spotřebiteli je v tomto případě nabízena k podpisu formulářová smlouva, její obsah, co se např. týče ujednání o smluvních pokutách, nemůže ovlivnit.

6. Smluvní pokuta není cenou služby, jedná se o sankci za porušení povinností, a to sankci smluvní. Účelem smluvní pokuty, jejíž právní úprava je obsažena v ust. § 2048 až 2052 o.z. jako jednoho ze zajišťovacích prostředků, je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce ke splnění smluvní povinnosti zajištěné smluvní pokutou. Smluvní pokuta má funkci prevenční, reparační a sankční. Z nálezové judikatury Ústavního soudu (srovnej nález z 11. 11. 2013 sp. zn. I.ÚS 3512/11) plyne, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. Všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Zatímco tato nálezová judikatura spojovala za účinnosti úpravy před o.z. nesjednání smluvní pokuty v listině, na které spotřebitel připojuje svůj podpis s absolutní neplatností, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, o.z. vychází z odlišné koncepce, zakotvené v ust. § 1815 o.z. Podle nové úpravy soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.

7. Smlouva o sdružených dodávkách plynu, uzavřená dne 21.11.2017, mezi žalobcem coby podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem je koncipována tak, že strana označená jako 2/2, tj. druhá strana smlouvy, je psána větším písmem, jsou na ní identifikováni účastníci, adresa pro doručování, platební podmínky a smluvní a technické podmínky, tj. o jaký odběr se jedná, jaká produktová řada byla sjednána, v jakém odběrném místě a od kdy bude dodávka uskutečňována. Jedná se o smlouvu formulářovou, kde jsou vpisovány jen údaje týkající se zákazníka, výběru služby, odběrného místa a započetí dodávky. Na této straně smlouvy se nachází i kolonka pro podpis zákazníka.„ První strana smlouvy“, která vizuálně působí spíše jako obchodní podmínky a zcela nelogicky předchází konkrétním údajům o účastnících smlouvy, místě spotřeby apod., je psána velmi malým písmem, nejsou do ní uváděny žádné údaje za součinnosti zákazníka. Nazíráno pohledem průměrného spotřebitele tato vzbuzuje na první dojem představu, že se vůbec nejedná o první stranu smlouvy, že se jedná pouze o ujednání technického, nedůležitého charakteru, když všechny podstatné náležitosti smlouvy jsou uvedeny v části psané větším písmem, na straně, kde je smlouva podepsána, vzbuzuje dojem, že jsou v ní uvedeny údaje, kterým spotřebitel nemusí věnovat zvýšenou pozornost. Navíc, že se jedná o první stranu smlouvy, je lehce přehlédnutelné, neboť obě strany předmětné smlouvy jsou výrazně nadepsány Smlouva o sdružených službách dodávky plynu. Ujednání o smluvní pokutě není v textu přehledně uvedeno, není nijak zvýrazněno, je zahrnuto do části nazvané„ Ostatní ujednání“, zákazník není nikterak upozorněn na to, že tento závazek nad rámec závazku plynoucího ze smlouvy o sdružených dodávkách energií, na sebe přebírá, přestože např. cenovým podmínkám věnuje žalobkyně samostatný oddíl, a to za situace, kdy se jedná o smlouvu formulářovou, jejíž znění nemá možnost spotřebitel ovlivnit. V tomto směru neposkytuje dostatečnou informaci ani Informace pro zákazníka k návrhu smlouvy/dodatku (dále jen„ Informace“). Zákazník je sice informován, že případné smluvní pokuty mohou být zakotveny ve smlouvě/dodatku. Nicméně ani tady informace není uvedena přehledně, je zahrnuta do závěru textu odstavce, ve kterém je zákazník seznamován s jednotlivými složkami ceny. I samotná Informace je psána velmi malým písmem, hustým řádkováním. Smluvní pokuta přestože není součástí ceny služby, ale sankcí za nesplnění povinností zákazníka není uvedena např. v části věnované povinnostem zákazníka, Informace neobsahuje oddíl o tom, jaké povinnosti zákazníku nad rámec povinností ze zákona vznikají, pokud nesplní své smluvní povinnosti. Navíc pokud v Informaci je spotřebiteli dána informace o„ případné“ smluvní pokutě v rámci informace o ceně služby, zákazník by snad mohl případné ujednání o smluvní pokutě očekávat v logice struktury Informace koncipované dodavatelem maximálně v části nazvané [příjmení] podmínky, když sám podnikatel informaci o případné smluvní pokutě sám zahrnul do informace o ceně služby. Navíc smluvní pokuta není v rámci Informace pro zákazníka uvedena jako ujednání sjednávané formulářovou smlouvou vždy, ale jen jako ujednání případné. Informace tak navozuje dojem, že se nemusí v textu formuláře smlouvy vůbec vyskytovat.

8. Ujednání o smluvní pokutě není podstatnou náležitostí uzavřené smlouvy, není obvyklou náležitostí smlouvy. Na základě tohoto ujednání vzniká povinnost spotřebitele plnit v případě porušení povinností. Je-li ujednání tohoto druhu ve formulářové smlouvě včleněno naprosto nepřehledně do části textu, u které není rozumný předpoklad, že by v ní mohlo být uvedeno, jedná se o situaci, kdy je třeba pečlivě zvažovat zejména to, je-li smlouva uzavírána se spotřebitelem, zda se jedná o ujednání, k němuž je možno přihlédnout či nikoliv. Ujednání o smluvní pokutě se nachází v části textu, která na první dojem navozuje pocit, že se jedná o ujednání technického charakteru, ujednání nepodstatné, když vše podstatné z pohledu zákazníka je uvedeno na„ druhé straně“ smlouvy, kterou podepisuje. Samotná písemná podoba smlouvy, kdy„ první strana“ (na rozdíl od„ druhé strany“, v níž jsou podstatná ujednání přehledně členěna) je psána nepřehledně, drobným písmem, hustým řádkováním, dlouhé odstavce nejsou nijak členěny, navozuje spíše pocit, že se jedná o smluvní podmínky, kdy spotřebitel může lehce přehlédnout, co je v této části textu psáno. Spotřebitel je tak postaven do situace, kdy má v nepřehledném textu hledat, zda ve formuláři smlouvy se někde nachází ujednání, o němž byl informován jako o ujednání případném, kdy informaci by mohl pochopit i tak, že pokud je mu předkládán k podpisu formulář, případné ujednání neobsahuje, neboť se v něm pravidelně nenachází. Ani název části„ Ostatní ujednání“ žádným způsobem spotřebitele neupozorňuje na to, že se jedná o ujednání o smluvní pokutě, která je samostatným zajišťovacím institutem, nikoliv nepodstatným běžným ujednáním či ujednáním technického charakteru. Je zcela zjevné, že ujednání o smluvní pokutě je uvedeno takto v textu zcela účelově, když podstatné pro pozornost spotřebitele při uzavření smlouvy jsou údaje o účastnících smlouvy, údaje o odběrném místě, druhu sjednané služby a datu zahájení dodávky, přičemž pokud zákazník např. kontroluje tyto údaje vyplňované do formulářové smlouvy a připojuje na konci svůj podpis, smlouva budí dojem, že může být podepsána, aniž by byla čtena druhá strana listiny psaná velmi malým písmem.

9. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě v části nazvané„ Ostatní ujednání“ je neplatné a není možno k němu přihlížet.“.

13. Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 15 Co 76/2021-93 z 15. 6. 2021 uvedl:„ 5. Z předloženého listinného důkazu lze uzavřít, že smlouva tak, jak je koncipována, není pro spotřebitele jasná a srozumitelná. Byť je ujednání o smluvní pokutě obsaženo přímo ve smlouvě, jedná se o smlouvu formulářovou, psanou drobným písmem, jako dříve bývaly psány obchodní podmínky. Ujednání vzbuzuje dojem ujednání nepodstatného charakteru, všechny podstatné údaje ohledně zákazníka, adresy doručování, platebních podmínek, smluvních a technických podmínek jsou v rozporu s obvyklým způsobem, než bývají smlouvy koncipovány umístěny až na straně 2/2 smlouvy, na které je umístěn i podpis. Běžný spotřebitel tedy může nabýt dojem, že tato strana obsahuje vše podstatné, co zasluhuje jeho pozornost.

6. Podnikatel při takové koncipaci smlouvy, jakou zvolil žalobce, může do jisté míry kalkulovat i tzv. radionální apatií ze strany spotřebitele. Navíc smluvní pokuta není pravidelnou součástí smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ani není její povinnou náležitostí. Srozumitelnost a jasnost ujednání je třeba hodnotit v kontextu umístění tohoto ujednání ve smlouvě, v kontextu celkové struktury smlouvy, kdy se jedná o smlouvu formulářovou, jejíž jednotlivá ustanovení i celý obsah spotřebitel neměl možnost nijak ovlivnit. Smluvní ujednání je psáno velice drobným písmem, jednotlivé podmínky pro platbu smluvních pokut jsou na sebe nahuštěny, což způsobuje značnou nepřehlednost a nesrozumitelnost.

7. Lze tedy uzavřít, že z pohledu spotřebitele v právním styku žalobce nejednal poctivě, kdy spoléhal na to, že určitou část smlouvy spotřebitel ani číst nebude.“ (obdobně viz rozsudek Krajského soudu v [obec] z 25. 5. 2021 č. j. 15 Co 59/2012-65 a z 19. 1. 2021 sp. zn. 15 Co 180/2020).

14. V rozsudku z 21. 12. 2020 č. j. 70 Co 160/2020-80 a z 19. 8. 2020 č. j. 70 Co 108/2020-61 Krajský soud v Brně zase poukázal na neplatnost takových smluvních pokut, a to i s odkazem na § 1811 odst. 1 o. z., podle kterého veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí učinit podnikatel jasně a srozumitelně. V citovaných rozsudcích senátu 70 Co bylo též poukázáno na„ stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013, dle kterého, za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. Ze stejných důvodů je podle § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá.“. V citovaných rozsudcích senátu 70 Co bylo rovněž přiléhavě argumentováno, že„ v daném případě je výše smluvní pokuty navíc nepoměrná k významu jí zajištěné pohledávky. Vytváří tak významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě žalovaného (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013) .

22. Odvolací soud se dále zabýval vztahem absolutní a relativní neplatnosti. Zde odvolací soud dospěl k závěru, že i kdyby v daném případě nebylo ujednání o smluvní pokutě zjevně nepřiměřené, a tedy neúčinné, pak by bylo zcela jistě absolutně neplatné, neboť odporuje zákonu, a to konkrétně ust. § 1811 odst. 1 o.z., a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž veřejným pořádkem se rozumí pravidla, která tvoří základy společenského řádu, což zajisté důraz na ochranu slabší strany splňuje (k tomu viz PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 653). Závěry odvolacího soudu jsou také zcela v souladu se závěry Ústavního soudu, které lze bezpochyby aplikovat i na aktuální právní úpravu, a to, že relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle. Aby bylo těchto ústavních předpokladů dosaženo, je nezbytné porušení zákonných pravidel spojit s absolutní neplatností nastávající ze zákona, ke které soud přihlíží ex offo, aniž by se spotřebitel musel neplatnosti smlouvy dovolat. Sama instituce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv vede, respektive vedla k nepřijatelným právním důsledkům a k zřejmé nespravedlnosti, umožňující dodavatelům porušovat práva spotřebitelů a následně z takového protiprávního jednání výrazně profitovat (k tomu viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).

23. Poukazuje-li žalobkyně na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 10. 2017, č. j. 84 Co 388/2017-51, pak citace žalobkyně z předmětného rozhodnutí je vytržena z kontextu. V předmětném rozhodnutí Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích, neboť ten odůvodnil zamítnutí nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty tím, že povinnost žalované byla obsažena ve všeobecných obchodních podmínkách a nikoliv ve smlouvě samotné, což bylo v rozporu s provedeným dokazováním. Krajský soud v Ústní nad Labem se nikterak nezabýval nepřiměřeností či zakázaností takového ujednání, což je v tomto řízení zcela zásadní otázkou.“.

15. Přiléhavě uvedl Krajský soud v Brně v rozsudku z 19. 1. 2021 sp. zn. 15 Co 180/2020:„ smluvní pokuta byla sjednána pouze pro případ prodlení nebo porušení smlouvy ze strany žalované. Pokud v této souvislosti žalobkyně v rámci řízení namítala, že uvedené ujednání je vlastně„ ve prospěch“ spotřebitele, když stanoví maximální a pevnou částkou kompenzace případných škod, které nedodržením povinností ze smlouvy žalobkyni mohou vzniknout, odvolací soud tento závěr nesdílí. Jednak je pravdou, že smluvní pokuta byla sjednána jen pro případ porušení smlouvy ze strany žalované, dále je třeba zdůraznit, že uvedený způsob sjednání značně zvýhodňuje žalobkyni, neboť oproti situaci, kdy by musela v případě uplatnění nároku na náhradu škody prokazovat všechny čtyři předpoklady k náhradě škody (tedy porušení povinností, vznik škody, příčinnou souvislost a zavinění), v případě paušalizované náhrady škody, jak o smluvní pokutě žalobkyně hovoří, ji netíží žádné povinnosti ve vztahu k tvrzení a prokázání skutečností ohledně škody. V této souvislosti nelze přehlédnout též to, že i když ve smlouvě je uvedena předpokládaná výše odběru, žalovaná jako spotřebitel se v uvedené smlouvě nezavázala k žádné minimální spotřebě a tudíž nelze vyloučit, že by po určitou část existence smluvního vztahu žádnou elektřinu ani nemusela odebírat. Ani tyto námitky žalobkyně tak nejsou důvodné.“.

16. Zdejší soud tak neshledává důvod odchýlit se od své vlastní praxe (myšleno senát 47 C) a od rozhodovací praxe minimálně čtyř senátů Krajského soudu v Brně (15 Co, 19 Co, 37 Co, 70 Co), a proto ve výroku II. tohoto rozsudku žalobní požadavek na zaplacení smluvní pokuty - poplatku zamítl.

17. O nákladech řízeních bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobce měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části, a proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění pozdějších předpisů, a to za dva úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a návrh ve věci samé) po 200 Kč, dále dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. po 100 Kč, částkou 126 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč. V dané věci se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Ve věci jde o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud proto aplikoval ustanovení § 14b a. t. Celková částka náhrady nákladů řízení ve výši 1 126 Kč je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce.