47 C 154/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 proti Anonymizovaný odstavec sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2 žalované(mu): Anonymizováno sídlem Anonymizováno žalované(mu): Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 556 030 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný 1., žalovaný 2. a žalovaný 3. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku ve výši 556 030 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 556 030 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný 1., žalovaný 2. a žalovaný 3. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 75 433,60 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaných zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu sjednané úplaty ve smlouvě o postoupení pohledávek z 2. 6. 2017.

2. Žalovaný 2. se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný 1. uvedl, že neuznává nárok žalobce ani co do důvodu, ani co do výše, a to ani z části. Žalovaný 1. tvrdil, že jeho úmysl (jeho skutečná vůle jako jednajícího) v , hodnota, ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2019 nesměřoval k tomu, aby žalovaný 1. přistoupil k závazku žalovaného 2. a byl tak povinen uhradit spolu s žalovaným 2. společně a nerozdílně žalovaný nárok žalobci. Tato skutečnost (tento úmysl, resp. skutečná vůle žalovaného 1.) byla žalobci známa (ve smyslu § 556 odst. 1 o. z.). Žalovaný 1. tvrdil, že nárok žalobce vůči žalovanému 1. tak není po právu a že žalovaný 1. žalobci ničeho nedluží.

4. Žalovaný 3. se vyjádřil k žalobě následovně. Odkázal na § 1892 odst. 2 o. z. a uvedl, že v daném případě třetí osoba, proti které nelze nastoupit na neplnění dluhu novým dlužníkem., je žalovaný 3., pročež nechť žalobce uplatňuje svoje nároky po žalovaném č. 2, popř. po žalovaném č. 1.

5. Soud při jednání 1. 6. 2021 provedl listinné důkazy. Žádný z účastníků se k jednání nedostavil a ani nenavrhl odročení jednání. Důkazy soud hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z důkazů zjistil následující skutková zjištění. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutková zjištění.

6. Dne 2. 6. 2017 uzavřeli žalobce a žalovaný 2. Smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se žalovaný 2. jako postupník zavázal za postoupené pohledávky žalobce - za společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., , IČO, - uhradit žalobci jako postupiteli částku ve výši 956 030 Kč, přičemž postoupené pohledávky byly specifikovány ve smlouvě jako vzniklé na základě faktury č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , a to nejpozději do 31. 12. 2018 (důkaz touto smlouvou).

7. Dne 11. 9. 2019 uzavřeli žalobce a žalovaný 2. ke smlouvě o postoupení pohledávek dodatek, v němž prohlásili, že žalovaný 2. uhradil částku ve výši 400 000 Kč a dále se žalovaný 2. zavázal zbývající dlužnou částku ve výši 556 030 Kč uhradit v pěti splátkách: ve výši 100 000 Kč do 31. 10. 2019, ve výši 100 000 Kč do 30. 11. 2019, ve výši 100 000 Kč do 31. 12. 2019, ve výši 100 000 Kč do 30. 1. 2020 a ve výši 156 030 Kč do 29. 2. 2020, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení žalovaného 2. s úhradou kterékoli splátky, přičemž pro takový případ nastává okamžitá splatnost celého zůstatku úplaty za postoupení pohledávek včetně příslušenství (důkaz citovaným dodatkem).

8. V tomto dodatku k závazku žalovaného 2. uhradit žalobci částku ve výši 556 030 Kč přistoupil žalovaný 1. a zavázal se společně a nerozdílně spolu s žalovaným 2. uhradit dluh žalobci, a to pro případ, kdy žalovaný 2. ztratí výhodu splátek částky 556 030 Kč a nastane splatnost celého zůstatku úplaty za postoupení pohledávek včetně příslušenství (důkaz citovaným dodatkem).

9. Žalovaný 2. neuhradil žalobci ničeho, tudíž vzhledem k prodlení s úhradou první splátky se stal splatný celý dluh včetně příslušenství, a to již od 1. 11. 2019 (žalovaní neunesli břemeno tvrzení a důkazní, že by na žalobní částku bylo něco zaplaceno). Dluh se tak stal splatným i pro žalovaného 1.

10. K úhradě dlužné částky byly žalovaný 1. i 2. vyzváni dopisem žalobce ze dne 26. 11. 2019 (důkaz tímto dopisem i s podací stvrzenkou).

11. V čl. 2.2 Dodatku č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek přistoupil k dluhu žalovaného 2. také žalovaný 3., která je tedy zavázán společně se žalovanými 1. a 2. k úhradě dluhu, a to s účinností od 1. 7. 2020, kdy nabyl účinnosti čl. 2.2 Dodatku č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek (důkaz tímto dodatkem). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván dopisem žalobce z 16. 7. 2020 (důkaz tímto dopisem s dodejkou).

12. Soudem zjištěný skutkový stav byl právně posouzen následovně.

13. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“): „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 o. z.: „(1) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Podle § 1892 o. z.: „(1) Kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně. (2) Zajistila-li dluh původního dlužníka třetí osoba, nelze proti ní nastoupit pro neplnění dluhu novým dlužníkem, ledaže k tomu dala souhlas.“. Podle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.: „Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.“.

14. Žalobní nárok je plně důvodný. Žalobce postoupil žalovanému 2. pohledávku za smluvní úplatu, a proto má nárok na její zaplacení. Žalovaný 1. i 3. přistoupili k dluhu žalovaného 2., a proto jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci žalobní částku ve smyslu § 1892 odst. 1 o. z. Žalobce má právo i na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále má žalobce právo na paušální náhradu spojenou s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, jelikož šlo o vzájemný závazek mezi podnikateli.

15. Žalovaný 1. neusnesl břemeno tvrzení, a tím ani břemeno důkazní ohledně jím toliko neurčitě tvrzeným skutečnostem. Pokud žalovaný 1. tvrdil, že jeho úmysl (skutečná vůle) v dodatku č. 1 ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2019 nesměřoval k tomu, aby žalovaný 1. přistoupil k závazku žalovaného 2. (a že by tak byl povinen uhradit spolu s žalovaným 2. společně a nerozdílně žalovaný nárok žalobci), pak byl žalovaný 1. povinen dotvrdit, k čemu jinému tedy jeho úmysl směřoval (žádný jiný úmysl žalovaného 1. se z provedeného dokazování nepodává). Pokud žalovaný 1. tvrdí, že tato skutečnost (tento úmysl, resp. skutečná vůle žalovaného 1.) byla žalobci známa (ve smyslu § 556 odst. 1 o. z.), pak byl povinen dotvrdit, z jakých konkrétních skutečností to plyne. Žalovaný 1. se však nedostavil k jednání a zbavil se tak práva být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Pokud žalovaný 1. označil důkaz v podobě výslechu účastníků, takový důkaz nebylo možné provést. Důkazy se provádí k prokázání konkrétních tvrzení, je tedy třeba nejprve právně významnou skutečnost konkrétně tvrdit, a až poté lze přistoupit k jejímu prokázání, například výslechem účastníka řízení; důkaz výslechem účastníka řízení není určen k tomu, aby při něm účastník uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech (kromě shora v tomto bodě rozsudku citované judikatury, srov. i např. nález ÚS z 11. 11. 2003 sp. zn. II. ÚS 182/02 a tam citovanou tzv. komentářovou literaturu či rozsudek Nejvyššího správního soudu z 30. 7. 2020 č. j. 6 Azs 161/2020-45, bod 8., 33., 34.). Dále šlo o návrh důkazu neurčitý, jelikož žalovaný 1. neupřesnil, výslech jakého konkrétního účastníka navrhuje. Navíc platí podmínka subsidiarity účastnického výslechu ve smyslu § 131 odst. 1 o. s. ř. („jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak“). Přitom výslech účastníků lze provést jen s jejich souhlasem a žalovaní jako účastníci se k jednání nedostavili (aby se jich soud mohl dotázat, zda se svým výslechem souhlasí) a nepožádali o jeho odročení a žalobce nevyslovil souhlas se svým výslechem.

16. Pokud jde o námitku žalovaného 3., podle názoru soudu § 1892 odst. 2 o. z. nedopadá na případ 3. žalovaného, a to z více důvodů.

17. Za prvé, § 1892 odst. 2 o. z. dopadá na situaci, kdy dluh původního dlužníka zajistila třetí osoba. Občanský zákoník tím odkazuje na institut zajištění dluhů, tedy zejména na díl 8, tedy zejména na institut jistoty, ručení, finanční záruky, zajišťovací převod práva, dohodu o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů, smluvní pokutu, uznání dluhu. Avšak institut přistoupení k dluhu je součástí institutu změny v osobě dlužníka, tedy změny závazků a mimo jiné proto nejde tak o zajištění ve smyslu § 1892 ods.t 2 o. z.

18. Za druhé, onou třetí osobou ve smyslu § 1892 odst. 2 o. z., která poskytla zajištění, se myslí třetí osoba, která poskytla zajištění dluhu původního dlužníka ještě před přistoupením nového dlužníka k dluhu. Smyslem je ochrana třetí osoby poskytující zajištění, která dopředu neví o až budoucím přistoupení nového dlužníka, a proto se požaduje souhlas třetí osoby. To je však situace odlišná od nynější věci, kdy žalovaný 3. by byl současně onou třetí osobou poskytující „zajištění“ i novým dlužníkem.

19. Za třetí, žalovaný 3. nepřihlíží ke smyslu § 1892 odst. 2 o. z. Mezi původním a přistoupivším dlužníkem vzniká poměr solidarity. Podle § 1872 odst. 1 věty druhé o. z. platí, že věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. To značí, že věřitel je oprávněn se domáhat celého plnění výlučně na novém dlužníku a dlužníka původního vynechat. Nesplnil-li by přistoupivší dlužník, mohl by se věřitel následně ihned uspokojit na tom, kdo poskytl zajištění. Ustanovení § 1892 odst. 2 o. z. proto váže právo věřitele na uspokojení se ze zajištění (typicky ze zástavy) v takovém případě na souhlas třetí osoby poskytnuvší zajištění. Nutí tím věřitele, aby o plnění – předtím, než nastoupí na třetí osobu – požádal rovněž stávajícího dlužníka. Citované ustanovení ale nelze vykládat tak, že souhlasu toho, kdo poskytl zajištění, je třeba i tehdy, kdy vedle nového dlužníka neplní ani dlužník dosavadní, ačkoliv na něm věřitel plnění požaduje, když ochrana třetí osoby tu nemá místo. Shora uvedené dovodila i tzv. komentářová literatura – konkrétně , jméno FO, in Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 781 – 786.

20. Žalobce má právo na plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož byl v řízení plně úspěšný. Jde o odměnu za: 1) přípravu a převzetí zastoupení – 10 540 Kč, 2) sepis žaloby – 10 540 Kč, 3) jednoduchá výzva k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (ve vztahu k žalovanému 1.) – 5 270 Kč, 4) jednoduchá výzva k plnění (ve vztahu k žalovanému 2.) – 5 270 Kč, 5) jednoduchá výzvy k plnění (ve vztahu k žalovanému 2.) – 5 270 Kč, 6) návrh na vstup žalovaného 3. do řízení – 5 270 Kč (viz § 11 odst. 2 písm. c), odst. 3 a. t. per analogiam). Dále jde o paušální náhrada hotových výdajů ve smyslu § 13 odst. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“) v celkové výši 1 800 Kč (6 x 300 Kč). Konečně jde o právo na náhradu DPH ve výši 9 231,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a o náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 22 242 Kč. Celkem tak jsou žalovaní povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 75 433,60 Kč, k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 ods.t 1 o. s. ř.).

21. Lze dodat, že nejen všichni žalovaní, ale i žalobce a jeho právní zástupce se nedostavili k prvnímu jednání, a to všichni bez předchozí omluvy. Přesto však soud neshledal podmínky pro přerušení řízení podle § 110 o. s. ř. („Jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení.“). Totiž účelem přerušení řízení je poskytnout účastníkům řízení možnost k mimosoudnímu vyřešení sporu (v judikatuře srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3181/2010 nebo 28 Cdo 2966/2013, 22 Cdo 4063/2014, 28 Cdo 215/2019). Přitom z obsahu spisu se nepodávalo, že by se účastníci pokoušeli o smír, že by spolu mimosoudně jednali. Ba naopak, žalovaný 2. podal odpor bez odůvodnění a zbývající žalovaní žalobní nárok odmítali jako nedůvodný. Případné přerušení řízení podle § 110 o. s. ř. by tak vedlo jen ke zbytečným prodlevám v řízení, bylo by v rozporu s účelem přerušení řízení podle § 110 o. s. ř.