47 C 163/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Malenovským ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky . sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o 10 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 5 240 Kč, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 8 035 Kč od 27. 3. 2025 do 24. 6. 2025 a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 8 035 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 24. 7. 2025 2025 (podána u soudu téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit:a) částku 5 000 Kč na jistině,b) částku 3 035 Kč na smluvním poplatku za sjednání a čerpání úvěru,c) kapitalizovaný smluvní úrok 205 Kč,d) částku 2 000 Kč na smluvních paušálních poplatcích za písemné upomínky,e) smluvní úrok z prodlení 0,50 % denně z částky 8 035 Kč od 27. 3. 2025 Kč do 24. 6. 2025,f) smluvní úrok z prodlení 0,10 % denně z částky 8 035 Kč od 25. 6. 2025 Kč do zaplacení,to vše z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 24. 2. 2025, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 26. 3. 2025. Žalovaná dle tvrzení žalobce nezaplatila ničeho.

2. Žalovaná se během řízení nevyjádřila.

3. Dne 26. 9. 2025 proběhlo jednání, na kterém soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.

4. Žalobce je českou obchodní společností, podnikatel dle formy i činnosti (známo soudu z jeho činnosti - § 121 o. s. ř., výpis z internetové verze obchodního a živnostenského rejstříku).

5. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 24. 2. 2025 Smlouvu „o podnikatelském“ úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen 26. 3. 2025. Úvěr měl být dle smlouvy čerpán bezhotovostně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, (důkaz: Smlouva o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 24. 2. 2025).

6. Bankovní účet č. , č. účtu, byl veden na jméno žalované a skutečně jí žalobce na tento účet poskytl dne 24. 2. 2025 částku 5 000 Kč (důkaz: sdělení , právnická osoba, . ze dne 28. 8. 2025; Potvrzení o platbě s datem 24. 2. 2025 znějící na částku 5 000 Kč).

7. Skutečnost, že žalovaná byla při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěrovou smlouvou uzavírala v souvislosti se svou podnikatelskou činností, nebyla prokázána. Uvedení identifikačního čísla žalované jako podnikající fyzické osoby v záhlaví smlouvy a adresy sídla není bez dalších zjištění jednoznačným důkazem o tom, že žalovaná jednala jako podnikatelka a úvěr si vzala pro své podnikatelské účely (k tomu blíže srov. text níže, a to mj. judikaturu tam demonstrativně tvrzenou). Nadto ve smlouvě byla žalovaná identifikována i rodným číslem, čímž se obvykle identifikují smluvní strany jako nepodnikající fyzické osoby. Žalovaná při uzavírání smlouvy předložila občanský průkaz, nikoliv živnostenský list (srov. důkaz fotokopií občanského průkazu žalované, fotografií ženy držící v ruce cestovní pas a smlouvou o „podnikatelském“ úvěru č. , Anonymizováno, ).

8. Ve smlouvě o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, sice bylo mj. uvedeno, že jde o „bezúčelový úvěr poskytnutý podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti. Tím se rozumí zejména investice do dlouhodobého majetku Klienta a taktéž financování běžné provozní činnosti Klienta a nákladů, které obvykle souvisejí s podnikáním.“ (důkaz touto smlouvou). , adresa, konkrétní podnikatelský účel, pro který je účel čerpán, nebyl ve smlouvě uveden.

9. Žádná konkrétní tvrzení o konkrétním podnikání žalované a podnikatelském záměru, pro který úvěr měla čerpat, žalobce neuvedl (tím méně tyto skutečnosti prokázal).

10. Žalobce se obrátil na žalovanou mj. předžalobní výzvou ze dne 8. 7. 2025, kterou jí zaslal na adresu , adresa, (důkaz: Výzva k úhradě s datem 8. 7. 2025; poštovní podací arch s datem 10. 7. 2025).

11. Žalovaná z titulu úvěru dle smlouvy ze dne 24. 2. 2025 nezaplatila žalobci ničeho (negativní tvrzení, které nedokazuje žalobce, nýbrž břemeno tvrzení a důkazní o tom, že něco bylo na dluh žalovanou zaplaceno, tížilo žalovanou; žalovaná tato břemena neunesla, k jednání se nedostavila, a proto ani nemohla být soudem vyzvána a poučena dle § 118a o. s. ř.).

12. Vzhledem k tomu, že ani žalobce se k jednání soudu nedostavil, rovněž tím zabránil soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“). Soud proto nemohl žalobce poučit o tom, že a jak musí doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání, chce-li být v řízení zcela úspěšný.Závěr o skutkovém stavu13. Soud skutkově uzavírá, že spolu účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě kterého žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 5 000 Kč, ze kterého žalovaná žalobci nic nevrátila; leč žalobce neprokázal, že žalovaná vystupovala při uzavírání smlouvy o úvěru jako podnikatelka. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní o tom, zda a za jakým konkrétně účelem žalovaná úvěr v době uzavření smlouvy o úvěru hodlala čerpat a zda a jakým způsobem žalobce ověřil tuto souvislost poskytovaných prostředků s podnikáním žalované.Právní posouzení skutkového stavu14. Žalovaná s žalobcem uzavřela dne 24. 2. 2025 dálkově (přes internet) smlouvu. Jednalo se o smlouvu spotřebitelskou, když žalobce vystupoval jako podnikatel v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů (viz bod 4. výše) a žalovaná jako podnikatel nevystupovala (viz text shora i níže); k tomu srov. § 1810 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen jako „o. z.“) a §§ 419, 420 odst. 1 a 421 o. z.

15. Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná (viz § 419 o. z.).

16. Podle § 420 o. z.: „(1) Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. (, právnická osoba, účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.“.

17. Podle § 421 o. z.: „(1) Za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. (2) Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.“.

18. Žalovaná sice byla ve smlouvě označena jako podnikatel a bylo ve smlouvě uvedeno, že jde o podnikatelský úvěr a že jde o úvěr poskytnutý žalované jako podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti.

19. Nicméně i podle judikatury platí následující. Pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Vždy je to úvěrující, kdo musí odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut. V tomto smyslu z judikatury (rozhodnutí vrcholných soudních orgánů) soud odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025 sp. zn. , spisová značka, (bod 12.) či ze dne 15. 4. 2025 sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2021 sp. zn. II. ÚS 1176/21 (bod 14.). Z praxe nižších soudů soud odkazuje např. na rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 7. 8. 2025 č. j. , spisová značka, či Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. 7. 2025 č. j. , spisová značka, (viz např. www.rozhodnuti.justice.cz).

20. Žalobce se nedostavil k jednání, a proto nemohl být vyzván a poučen dle § 118a o. s. ř. v tom smyslu, aby unesl břemeno tvrzení a důkazní o tom, zda a za jakým konkrétně účelem žalovaná úvěr v době uzavření smlouvy hodlala čerpat a zda a jakým způsobem žalobce ověřil tuto souvislost poskytovaných prostředků s podnikáním žalované.

21. Soud proto právně kvalifikoval smlouvu mezi žalobcem a žalovanou jako smlouvu o spotřebitelském úvěru podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve spojení s § 2395 o. z.

22. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“.

23. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první a druhá zákona o spotřebitelském úvěru: „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“.

24. Soud tedy ex offo posuzoval, zda úvěrující žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy.

25. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní o tom, zda řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Koneckonců vzhledem ke skutečnosti, že žalobce považoval (bez konkrétního individuálního zdůvodnění) žalovanou za podnikatele, patrně vůbec nepostupoval dle zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopností žalované se vůbec nezabýval.

27. Tudíž smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, a žalovaná je povinna vrátit jen jistinu úvěru, a to v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru: „Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

28. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované 5 000 Kč, a že žalovaná nic žalobci nevrátila, pročež je žalovaná povinna zaplatit žalobci jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku).

29. Pokud je smlouva o úvěru absolutně neplatná, nelze přiznat žalobci smluvní nároky, jako jsou smluvní poplatky, smluvní úrok, smluvní úrok z prodlení či smluvní paušální poplatky za písemné upomínky. Žalobce tak má právo ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru na vrácení jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč (výrok I.) a ve zbytku je žaloba nedůvodná (výrok II.).Lhůta k plnění (§ 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru)

30. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , spisová značka, : „15.…§ 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru…představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy…16.…stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem…Text „v době přiměřené jeho možnostem“…Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.… 17.…v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ K důsledně vzato implicitní interpretaci citovaného rozsudku Nejvyššího soudu v další rozhodovací praxi srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2023 sp. zn. , spisová značka, .

31. Z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu plynou následující právní závěry. Dlužník je povinen vrátit jistinu úvěru dle § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru podle svých možností. Pokud se věřitel a dlužník nedohodli na splatnosti závazku vrátit jistinu úvěru z neplatné smlouvy (což se nynější účastníci řízení nedohodli), splatnost určí soud svým rozsudkem, ale jen do budoucna. Jde o lhůtu hmotněprávní, před jejímž uplynutím se tak dlužník v prodlení neocitl, pročež nelze před jejím uplynutím žalobci přiznat úroky z prodlení. Takový rozsudek proto nese prvky dvou typů řízení – prvky konstitutivního rozsudku o zvláštní žalobě o určení času plnění (prvek konstitutivního určení splatnosti, tj. nikoli zpětně) i prvky řízení o žalobě na plnění (přisouzení jistiny úvěru). Jde o „hybridní“ variantu mezi typickým rozsudkem o určení času plnění a o zaplacení, a účelem je ochrana spotřebitele.

32. Tento výklad odpovídá i úmyslu (historického) zákonodárce. Dle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru: „Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má – poznámka Městského soudu v Brně: tj. do budoucna - spotřebitel splácet.“.

33. Dlužník nemá právní jistotu, co konkrétně znamená neurčitý zákonný pojem „v době přiměřené jeho možnostem“. Přitom úroky z prodlení jsou sankcí za porušení povinnosti dodržet doby splatnosti (srov. např. rozsudky NS z 24. 7. 2014 sp. zn. , spisová značka, , či Nejvyššího správního soudu z 16. 9. 2021 č. j. , spisová značka, , bod 25.). Proto nelze - spravedlivě a v právním státě (princip právní jistoty) - dlužníka sankcionovat (povinností platit úroky z prodlení) za to, že nevrátil věřiteli jistinu úvěru v době, kterou však až v budoucnu nalezne soud (v řízení o zaplacení), a dlužník ji tak (s jistotou) z povahy věci předtím ani nemohl znát. Opačný výklad by v důsledcích nesl prvky retroaktivně (do minulosti) působícího rozsudku.

34. Účelem shora uvedeného výkladu je ochrana spotřebitele.

35. Nadto akceptace opačného výkladu by měla následující nežádoucí teleologické důsledky (teleologický výklad). Pokud by věřitelé věděli, že jim soudy přiznají zákonný úrok z prodlení i zpětně za dobu před zahájením řízení (např. na základě splatnosti uvedené ve výzvě), mohlo by je to povzbudit k neprovádění řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitelů, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům; takový výklad by mohl ohrozit odrazující povahu sankce neplatnosti smlouvy. K tomu srov. i přiměřeně rozsudky Soudního dvora EU z 11. 1. 2024 ve věci C-755/22 (mj. bod 47.), 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 (53. a 55.) či 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (31.); ve hře je i princip eurokonformního výkladu.

36. Případná námitka o přísnosti shora uvedeného výkladu k věřitelům byla vypořádána již např. v usnesení sp. zn. , spisová značka, : „..k jeho tíži…jestliže úvěrující poruší svou povinnost…poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.“ (zdejším soudem podrženo).

37. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy v případě nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Speciální právní úprava vylučuje obecnou úpravu, tj. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (lex specialis derogat legi generali).

38. Žalovaná se v řízení nevyjádřila v tom smyslu, jakou částku a v jakém časovém horizontu může splatit jistinu úvěru, resp. splácet, a k soudnímu jednání se nedostavila. Z obsahu spisu rovněž nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované. Přitom povinnost (břemeno) tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, má spotřebitel (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). Nejde o informace v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto soud vyšel z toho, že žalovaná je schopna - dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona – zaplatit žalobci přiznanou jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč již v řádu dnů, in concreto do tří dnů od právní moci rozsudku. V tomto smyslu soud aplikoval (avšak jen) analogicky (argumentum per analogiam) § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Pokud totiž soud rozhoduje na základě neunesení břemena tvrzení a/nebo důkazního, tak právně významnou skutečnost soud nezná, což jde k tíží nositele procesního břemene (tvrzení a/či důkazního) [zde žalované]; je však nutné zároveň v řízení rozhodnout, aby nedošlo k odepření spravedlnosti (viz zákaz denegatio iustitiae). Soud si proto - v této nouzi tvrzení a důkazní zapříčiněné žalovanou a (výlučně) jí jdoucí k tíži (podle pravidel břemene tvrzení a důkazního) - vypomohl analogií práva, tj. aplikací 3denní lhůty k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Jde však o hmotněprávní lhůtu ve smyslu výsledku aplikace ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (tj. nikoli o procesněprávní lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř., kterou soud aplikoval „jen“ analogicky).

39. Koneckonců obdobně je v soudní praxi (minimálně její části) i rozhodováno - srov. např. níže citované rozsudky krajských soudů (jsou dostupné mj. na www.beck-online.cz):1) KS v Ostravě – pobočka Olomouc – rozsudky z 19. 9. 2024 č. j. 75 Co 206/2024-73 (bod 8. až 10. odůvodnění), či z 12. 9. 2024 č. j. 75 Co 188/2024-366 (bod 15.),2) KS v Českých Budějovicích – rozsudky z 19. 7. 2024 č. j. 5 Co 254/2024-105 (9.), z 13. 9. 2024 č. j. 7 Co 1000/2024-40 (13. a 14.), 18. 7. 2024 č. j. 19 Co 691/2024-78 (11.),3) KS v Hradci Králové – rozsudek z 26. 11. 2024 č. j. 47 Co 130/2024-77 (24.),4) KS v Hradci Králové – pobočka Pardubice – rozsudky z 13. 1. 2025 č. j. 18 Co 330/2024-80 (19. a 20.), z 21. 1. 2025 č. j. 23 Co 280/2024-79 (13.), 15. 1. 2025 č. j. 27 Co 293/2024-76 (12. a 13.),5) KS v Brně – pobočka Zlín – rozsudek z 29. 11. 2022 č. j. 60 Co 226/2022-51 (10. - 12.),6) KS v Ostravě – rozsudky z 12. 8. 2024 č. j. 8 Co 146/2024-46 (dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 87/2025), 22. 1. 2025 č. j. 8 Co 215/2024-95 (7.), 28. 1. 2025 č. j. 8 Co 235/2024-69 (10.), 26. 2. 2025 č. j. 8 Co 16/2025-85 (12.),7) Městský soudu v Praze – rozsudky z 3. 9. 2024 č. j. 12 Co 225/2024-40 (26. až 28.), 27. 8. 2024 č. j. 12 Co 176/2024-74 (26.), 25. 9. 2024 č. j. 18 Co 250/2024-126 (11.), 2. 3. 2023 sp. zn. 18 Co 34/2023 (29. a 30.), 25. 9. 2024 č. j. 18 Co 250/2024-126 (11.), 1. 6. 2023 sp. zn. 25 Co 119/2023 (25.), 2. 11. 2024 č. j. 35 Co 365/2024-130 (15.).

40. Žalovaná tedy zatím nebyla v prodlení s vrácením částky 5 000 Kč, pročež žalobce nemá nárok ani na zaplacení zákonných úroků z prodlení (tj. ani té části úroků z prodlení ze zažalovaných smluvních úroků z prodlení, která by odpovídala zákonným úrokům z prodlení ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).Náhrada nákladů řízení41. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., oba účastníci měli úspěch i neúspěch ve věci částečný (viz výrok I. a II.). Žalovaná byla úspěšnější, náklady řízení jí ale nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III.).Soudní poplatek42. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 800 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu [dle položky 2 bodu 1. písm. b) Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb.]. Elektronický platební rozkaz ovšem nebyl vydán, protože nároky žalobce bylo nutné podrobit bližšímu zkoumání. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích stanoví v položce 2 bodu 2. Sazebníku poplatků, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz, doměří soud navrhovateli poplatek podle položky 1. V tomto případě jde o doplatek poplatku ve výši 200 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku činil 1 000 Kč. Proto soud rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (viz výrok IV. rozsudku).