47 C 165/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Malenovským ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 36 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do částky 27 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 500 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 4. 6. 2025 (podána u soudu téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit:a) částku 20 000 Kč na jistině,b) částku 2 500 K na sankcích za prodlení,c) částku 14 000 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru ad) úroky z prodlení 12,75 % ročně z částky 36 500 Kč za dobu od 15. 12. 2024 do zaplacení,to vše z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 6. 10. 2024, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 14. 12. 2024. Žalovaná dle tvrzení žalobce nezaplatila ničeho.

2. Žalovaná k věci uvedla, že z úvěru žalobci už vrátila celkem částku 11 200 Kč, a dále poukázala na to, že žalobce po ní požaduje celkem částku 62 000 Kč, což žalovaná považuje za rozporné s dobrými mravy a za lichvářské praktiky. Žalovaná se snažila vyřešit záležitost smírnou cestou ještě před podáním žaloby, leč marně.

3. Dne 23. 9. 2025 proběhlo jednání v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobce, na kterém soud provedl dokazování a z důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (známo soudu z jeho činnosti - § 121 o. s. ř., i výpis z internetové verze obchodního rejstříku).

5. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 6. 10. 2024 na dálku (přes internet) smlouvu označenou jako „Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, “, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen za 70 dní ode dne čerpání úvěru, výslovně s konečným datem splatnosti stanoveným na 14. 12. 2024. Úvěr měl být dle smlouvy čerpán bezhotovostně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 1 % denně, který měl být splácen společně s jistinou úvěru, tedy 4 000 Kč a 2 800 Kč ve dvoutýdenních intervalech. Pro případ prodlení žalované se splátkou byla dohodnuta smluvní pokuta 500 Kč za každý takový případ. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu smlouvou o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 6. 10. 2024.

6. Skutečnost, že žalovaná byla při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěrovou smlouvou uzavírala v souvislosti se svou podnikatelskou činností, nebyla prokázána. Uvedení identifikačního čísla žalované jako podnikající fyzické osoby v záhlaví smlouvy a adresy sídla není bez dalších zjištění jednoznačným důkazem o tom, že žalovaná jednala jako podnikatelka a úvěr si vzala pro své podnikatelské účely (k tomu blíže srov. text níže, a to mj. judikaturu tam demonstrativně tvrzenou). Nadto ve smlouvě byla žalovaná identifikována i datem narození a rodným číslem, čímž se obvykle identifikují smluvní strany jako nepodnikající fyzické osoby. Žalovaná při uzavírání smlouvy předložila občanský průkaz, nikoliv živnostenský list (srov. důkaz fotokopií občanského průkazu žalované a smlouvou o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ).

7. Ve smlouvě o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -6042 sice bylo mj. uvedeno, že „úvěr … je … poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb Klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu Úvěru“ (důkaz touto smlouvou). , adresa, konkrétní podnikatelský účel, pro který je účel čerpán, nebyl ve smlouvě uveden.

8. Žalobce poskytl úvěr 20 000 Kč žalované dne 6. 10. 2024, když jí tuto částku zaslal na bankovní účet , č. účtu, (důkaz: Potvrzení o provedené platbě s datem 6. 10. 2024 a nesporné mezi účastníky).

9. Žalovaná z titulu úvěru dle smlouvy ze dne 6. 10. 2024 zaplatila žalobci celkem 11 200 Kč:a) 2 800 Kč (důkaz: Potvrzení o platbě kartou s datem 18. 10. 2024),b) 2 800 Kč (důkaz: Potvrzení o platbě kartou s datem 2. 11. 2024),c) 2 800 Kč (důkaz: Potvrzení o platbě kartou s datem 15. 11. 2024) ad) 2 800 Kč (důkaz: Potvrzení o platbě kartou s datem 29. 11. 2024).

10. Žalobce se obrátil na žalovanou s předžalobní výzvou ze dne 28. 5. 2025, kterou jí zaslal na adresu , adresa, (důkaz: Výzva k úhradě s datem 28. 5. 2025; podací lístek s datem 28. 5. 2025).

11. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“). Soud proto nemohl žalobce poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání.Závěr o skutkovém stavu12. Soud skutkově uzavírá, že spolu účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě kterého žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč, ze kterého žalovaná žalobci vrátila částku 11 200 Kč; leč žalobce neprokázal, že žalovaná vystupovala při uzavírání smlouvy o úvěru jako podnikatelka. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní o tom, zda a za jakým konkrétně účelem žalovaná úvěr v době uzavření smlouvy o úvěru hodlala čerpat a zda a jakým způsobem žalobce ověřil tuto souvislost poskytovaných prostředků s podnikáním žalované.Právní posouzení zjištěného skutkového stavu13. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně.

14. Žalovaná s žalobcem uzavřela dne 6. 10. 2024 dálkově (přes internet) smlouvu. Jednalo se o smlouvu spotřebitelskou, když žalobce vystupoval jako podnikatel v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů (viz bod 4. výše) a žalovaná jako podnikatel nevystupovala (viz body 6. a 7. výše a dále text níže), k tomu srov. § 1810 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen jako „o. z.“) a dále §§ 419, 420 odst. 1 a 421 o. z.

15. Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná (viz § 419 o. z.).

16. Podle § 420 o. z.: „(1) Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. (, právnická osoba, účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.“.

17. Podle § 421 o. z.: „(1) Za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. (2) Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.“.

18. Žalovaná sice byla ve smlouvě označena jako podnikatel a bylo ve smlouvě uvedeno, že jde o podnikatelský úvěr a že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalované. Nicméně i podle judikatury platí následující.

19. Pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Vždy je to úvěrující, kdo musí odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut. V tomto smyslu z judikatury (rozhodnutí vrcholných soudních orgánů) soud odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025 sp. zn. 20 Cdo 2852/2024 (bod 12.) či ze dne 15. 4. 2025 sp. zn. 20 Cdo 680/2025, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2021 sp. zn. II. ÚS 1176/21 (bod 14.). Z praxe nižších soudů soud odkazuje např. na rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 7. 8. 2025 č. j. 11 C 61/2025-41 či Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. 7. 2025 č. j. 16 C 48/2025-45 (viz např. www.rozhodnuti.justice.cz).

20. Žalobce se nedostavil k jednání, a proto nemohl být vyzván a poučen dle § 118a o. s. ř. v tom smyslu, aby unesl břemeno tvrzení a důkazní o tom, zda a za jakým konkrétně účelem žalovaná úvěr v době uzavření smlouvy hodlala čerpat a zda a jakým způsobem žalobce ověřil tuto souvislost poskytovaných prostředků s podnikáním žalované.

21. Soud proto právně kvalifikoval smlouvu mezi žalobcem a žalovanou jako smlouvu o spotřebitelském úvěru podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve spojení s § 2395 o. z.

22. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“.

23. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první a druhá zákona o spotřebitelském úvěru: „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“.

24. Soud tedy ex offo posuzoval, zda úvěrující žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy.

25. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní o tom, zda řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Koneckonců vzhledem ke skutečnosti, že žalobce považoval (bez konkrétního individuálního zdůvodnění) žalovanou za podnikatele, patrně vůbec nepostupoval dle zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopností žalované se vůbec nezabýval.

27. Tudíž smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, a žalovaná je povinna vrátit jen jistinu úvěru, a to v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru: „Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

28. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované 20 000 Kč, a že žalovaná již zaplatila žalobci částku 11 200 Kč. Tudíž je žalovaná povinna zaplatit zbývající rozdíl ve výši 8 800 Kč (20 000 mínus 11 200).

29. Co se týká možnosti žalované vrátit žalobci zbylou jistinu úvěru (8 800 Kč) ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, soud vyšel z následujících úvah.

30. Žalovaná soudu dne 23. 9. 2025 napsala, že v září 2025 nastoupila do dalšího zaměstnání (snídaňový kuchař v Parkhotelu) a že je schopna žalobci zaplatit částku 30 000 Kč do 15. 10. 2025 a že dále bude schopná splácet částku 3 000 Kč. měsíčně. Z toho soud dovozuje, že tím spíše je žalovaná schopna zaplatit částku menší, tj. 8 800 Kč, do dne 15. 10. 2025. Soud vydal rozsudek dne 23. 9. 2025 a nelze tak očekávat nabytí jeho právní moci přede dnem 15. 10. 2023 (viz ostatně 30denní lhůta pro odeslání písemného vyhotovení rozsudku účastníkům). Již z těchto důvodů soud vyšel - co do hlediska „možností spotřebitele“ ve smyslu § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru - že je v možnostech žalované zaplatit žalobci částku 8 800 Kč právě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (jde zcela jistě o dobu již po 15. 10. 2025). Koneckonců žalovaná soudu doručila výpis ze svého účtu za měsíc srpen 2025, z něhož plyne, že měl celkový příjem ve výši 61 206 Kč (a tento příjem nebyl tvořen v žádném rozsahu ze zápůjček či úvěrů).

31. Pokud je smlouva o úvěru absolutně neplatná, nelze přiznat žalobci smluvní nároky, jako jsou smluvní pokuty a poplatky. Žalobce tak má právo ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru na vrácení jistiny úvěru ve výši 8 800 Kč (výrok I.) a ve zbytku – tj. co do částky 27 700 Kč - je žaloba nedůvodná (výrok II.).Úrok z prodlení32. Nedůvodný je i nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení. Při aplikaci § 13 o. z. a názorů uvedených mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého: „15.…§ 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru…představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy…16.…stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem…Text „v době přiměřené jeho možnostem“…Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.… 17.…v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ K důsledně vzato implicitní interpretaci citovaného rozsudku Nejvyššího soudu v další rozhodovací praxi srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2023 sp. zn. 33 Cdo 87/2025.

33. Z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu plynou následující právní závěry. Dlužník je povinen vrátit jistinu úvěru dle § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru podle svých možností. Pokud se věřitel a dlužník nedohodli na splatnosti závazku vrátit jistinu úvěru z neplatné smlouvy (což se nynější účastníci řízení nedohodli), splatnost určí soud svým rozsudkem, ale jen do budoucna. Jde o lhůtu hmotněprávní, před jejímž uplynutím se tak dlužník v prodlení neocitl, pročež nelze před jejím uplynutím žalobci přiznat úroky z prodlení. Takový rozsudek proto nese prvky dvou typů řízení – prvky konstitutivního rozsudku o zvláštní žalobě o určení času plnění (prvek konstitutivního určení splatnosti, tj. nikoli zpětně) i prvky řízení o žalobě na plnění (přisouzení jistiny úvěru). Jde o „hybridní“ variantu mezi typickým rozsudkem o určení času plnění a o zaplacení, a účelem je ochrana spotřebitele.

34. Tento výklad odpovídá i úmyslu (historického) zákonodárce. Dle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru: „Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má – poznámka Městského soudu v Brně: tj. do budoucna - spotřebitel splácet.“.

35. Dlužník nemá právní jistotu, co konkrétně znamená neurčitý zákonný pojem „v době přiměřené jeho možnostem“. Přitom úroky z prodlení jsou sankcí za porušení povinnosti dodržet doby splatnosti (srov. např. rozsudky NS z 24. 7. 2014 sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či Nejvyššího správního soudu z 16. 9. 2021 č. j. 9 Afs 52/2021-42, bod 25.). Proto nelze - spravedlivě a v právním státě (princip právní jistoty) - dlužníka sankcionovat (povinností platit úroky z prodlení) za to, že nevrátil věřiteli jistinu úvěru v době, kterou však až v budoucnu nalezne soud (v řízení o zaplacení), a dlužník ji tak (s jistotou) z povahy věci předtím ani nemohl znát. Opačný výklad by v důsledcích nesl prvky retroaktivně (do minulosti) působícího rozsudku.

36. Účelem shora uvedeného výkladu je ochrana spotřebitele.

37. Nadto akceptace opačného výkladu by měla následující nežádoucí teleologické důsledky (teleologický výklad). Pokud by věřitelé věděli, že jim soudy přiznají zákonný úrok z prodlení i zpětně za dobu před zahájením řízení (např. na základě splatnosti uvedené ve výzvě), mohlo by je to povzbudit k neprovádění řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitelů, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům; takový výklad by mohl ohrozit odrazující povahu sankce neplatnosti smlouvy. K tomu srov. i přiměřeně rozsudky Soudního dvora EU z 11. 1. 2024 ve věci C-755/22 (mj. bod 47.), 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 (53. a 55.) či 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (31.); ve hře je i princip eurokonformního výkladu.

38. Případná námitka o přísnosti shora uvedeného výkladu k věřitelům byla vypořádána již např. v usnesení sp. zn. 33 Cdo 3315/2023: „..k jeho tíži…jestliže úvěrující poruší svou povinnost…poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.“ (zdejším soudem podrženo).

39. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy v případě nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Speciální právní úprava vylučuje obecnou úpravu, tj. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (lex specialis derogat legi generali).

40. Na podporu shora uvedeného výkladu zdejšího soudu soud odkazuje – kromě rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a 33 Cdo 87/2025 - na zejména následující rozsudky krajských soudů (dále jako „KS“) [níže demonstrativně uvedené rozsudky jsou dostupné mj. na www.beck-online.cz]:1) KS v Ostravě – pobočka Olomouc – rozsudky z 19. 9. 2024 č. j. 75 Co 206/2024-73 (bod 8. až 10. odůvodnění), či z 12. 9. 2024 č. j. 75 Co 188/2024-366 (bod 15.),2) KS v Českých Budějovicích – rozsudky z 19. 7. 2024 č. j. 5 Co 254/2024-105 (9.), z 13. 9. 2024 č. j. 7 Co 1000/2024-40 (13. a 14.), 18. 7. 2024 č. j. 19 Co 691/2024-78 (11.),3) KS v Hradci Králové – rozsudek z 26. 11. 2024 č. j. 47 Co 130/2024-77 (24.),4) KS v Hradci Králové – pobočka Pardubice – rozsudky z 13. 1. 2025 č. j. 18 Co 330/2024-80 (19. a 20.), z 21. 1. 2025 č. j. 23 Co 280/2024-79 (13.), 15. 1. 2025 č. j. 27 Co 293/2024-76 (12. a 13.),5) KS v Brně – pobočka Zlín – rozsudek z 29. 11. 2022 č. j. 60 Co 226/2022-51 (10. - 12.),6) KS v Ostravě – rozsudky z 12. 8. 2024 č. j. 8 Co 146/2024-46 (dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 87/2025), 22. 1. 2025 č. j. 8 Co 215/2024-95 (7.), 28. 1. 2025 č. j. 8 Co 235/2024-69 (10.), 26. 2. 2025 č. j. 8 Co 16/2025-85 (12.),7) Městský soudu v Praze – rozsudky z 3. 9. 2024 č. j. 12 Co 225/2024-40 (26. až 28.), 27. 8. 2024 č. j. 12 Co 176/2024-74 (26.), 25. 9. 2024 č. j. 18 Co 250/2024-126 (11.), 2. 3. 2023 sp. zn. 18 Co 34/2023 (29. a 30.), 25. 9. 2024 č. j. 18 Co 250/2024-126 (11.), 1. 6. 2023 sp. zn. 25 Co 119/2023 (25.), 2. 11. 2024 č. j. 35 Co 365/2024-130 (15.).

41. Výše soud odůvodnil, že žalovaná je schopna - dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru – zaplatit žalobci přiznanou jistinu úvěru 8 800 Kč již v řádu dnů, in concreto do tří dnů od právní moci rozsudku (soud vyšel již z tvrzení samotné žalované).

42. Koneckonců i v hmotněprávní lhůtě k plnění lze analogicky postupovat dle procesněprávní lhůty k plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (argumentum per analogiam). Obdobně v soudní praxi srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024 č. j. 8 Co 145/2024-119, bod 10. až 11., či ze dne 24. 10. 2024 č. j. 8 Co 199/2024-74, bod 2 a 7. až 10. - to vše ve spojení s principem právní jistoty a § 13 o. z. Jde však o hmotněprávní lhůtu ve smyslu výsledku aplikace ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nikoli o procesněprávní lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.).

43. Žalovaná tedy zatím nebyla v prodlení s vrácením částky 8 800 Kč, pročež je nárok žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení nedůvodný.Náhrada nákladů řízení44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., oba účastníci měli úspěch i neúspěch ve věci částečný (viz výrok I. a II.), žalovaná byla úspěšnější, náklady řízení jí ale nevznikly. Soud tak rozhodl (výrok III.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.