47 C 178/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 28 935 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 12. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení smluvního poplatku ve výši 9 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 935 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávek ve výši 2 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 000 Kč za dobu od 4. 4. 2022 do 11. 9. 2023 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 12. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je žaloba žalobce z 28. 2. 2023 požadující po žalovaném zaplacení částky 24 000 Kč (jistina 15 000 Kč + poplatek 9 000 Kč) s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně z částky 24 000 Kč od 4. 4. 2022 do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta 4 935 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu tvrzením, že s žalovaným uzavřel 25. 1. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytl žalovanému částku 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet] dne 25. 1. 2022 a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku žalobci ve třech měsíčních splátkách poslední splátka nastala 3. 4. 2022), a to i s poplatkem 9 000 Kč, přičemž žalovaný nezaplatil žalobci ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Soud zjistil následující skutečnosti z listinných důkazů.

3. Z listiny smlouva o zápůjčce označené dnem 25. 1. 2022 soud zjistil, že jde o návrh na uzavření smlouvy podepsaný jednateli žalobce, za žalovaného je tam ale uveden jen údaj o [příjmení] kódu - [číslo]. Na základě tohoto návrhu smlouvy se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému zápůjčku 15 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se naopak měl zavázat dluh splatit částkou 15 000 Kč a poplatkem 9 000 Kč za poskytnutí zápůjčky. Součástí návrhu smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a v návrhu je vtělen sazebník poplatků a v návrhu je uvedeno, že věřitel je oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.

4. Žalobce 25. 1. 2022 zaplatil ze svého účtu č. [bankovní účet] převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 15 000 Kč (důkaz: Potvrzení o provedené platbě s datem 15. 2. 2023)

5. Soud od [jméno] [příjmení] [příjmení] s datem 25. 8. 2023 zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet] patřil v době připsání částky 15 000 Kč (od žalobce) žalovanému a že na něj byla připsána dne 25. 1. 2022 částka 15 000 Kč od žalobce (důkazy: odpověď [právnická osoba])

6. Žalobce však neunesl břemeno důkazní, že uzavřel s žalovaným tvrzenou smlouvu o zápůjčce.

7. Žalobce sice uvedl, že smlouvu o zápůjčce uzavřel žalovaný na základě elektronického podpisu, a to PINem, který žalobce klientovi zasílá na klientem uvedené telefonní číslo a že jde o tzv. prostý elektronický podpis ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

8. Podle § 561 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“)„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“.

9. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ zákon o službách vytvářejících důvěru“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 (kvalifikovaný elektronický podpis – pozn. soudu) nebo § 6 odst. 1 (uznávaný elektronický podpis – pozn. soudu).

10. Z žádného důkazu předloženého žalobcem (tj. ani z předložené smlouvy o zápůjčce v elektronické podobě) se nepodává, že by byl žalovaným opatřen podpisem dle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru. V řízení tak nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovaným. V řízení nebylo žalobcem prokázáno, že osobou jednající s žalobcem byl skutečně žalovaný, neboť před uzavřením smlouvy a poskytnutím peněžních prostředků k řádné identifikaci osoby jednající s žalobcem nedošlo. Sám žalobce uvedl, že veškerá komunikace probíhala prostřednictvím internetu, popřípadě pomocí SMS zpráv (že žalobce poslal žalovanému PIN kód formou SMS), aniž by však na počátku bylo řádně ověřeno, že osobou jednající je skutečně právě žalovaný a nedošlo např. ke zneužití jeho dokladů a informací o její osobě. Žalobcem popsaný způsob identifikace odpovídá toliko úrovni záruky: nízká (viz čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu Rady (EU) č. 910/2014 – eIDAS), tzn. registrace proběhla bez fyzické přítomnosti a předložení osobních dokladů a pro přihlašování stačí 1-faktorová autentizace (jednorázový autorizační kód zasílaný formou SMS zprávy). V tomto smyslu soud odkazuje např. na rozsudek Krajského soudu v Brně z 27. července 2023 č. j. 27 Co 115/2022-112.

11. Navíc žalobce neprokázal své tvrzení, že by skutečně poslal žalovanému před uzavřením smlouvy tvrzenou SMS zprávu obsahující [příjmení] a že by žalovaný tento PIN vložil do předmětné smlouvy o zápůjčce.

12. Žalobce uvedl, že si před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobci poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií. Nicméně žalobce neprokázal, že by skutečně žalovaný před uzavřením smlouvy poskytl tento sken dokladu totožnosti se svou fotografií a nad to by nešlo o fyzické (tj. osobní) předložení dokladů, ale jen formou skenu, tj. dálkově, tedy bez potřebných záruk, že nešlo o zneužití osobních dokladů.

13. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena. Žalobce sice poskytl listinu s řádkem, na němž je uvedeno datum 25.1.2022, [celé jméno žalovaného], č. [bankovní účet] a„ 1,00“ (důkaz touto listinou). Nicméně z této listiny bezpečně neplyne, že jde o výpis z účtu, že jde o výpis z účtu zachycující platbu 1 Kč dne 25. 1. 2022 právě na účet žalobce (je tam uvedeno jen číslo účtu žalovaného) a absentuje jakýkoli podklad pro zjištění, že cílem takové platby bylo ověření identity žalovaného (ostatně předložená smlouva s datem 25. 1. 2022 o takovém předchozím kroku v podobě ověření identity formou korunové platby mlčí). Soud odkazuje ze soudní praxe např. na rozsudek Obvodní soud pro Prahu 3 z 4. dubna 2023 č. j. 16 C 16/2023-28:„ Verifikační platbu nelze považovat ve smyslu zákona 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve spojení s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES za zaručený, uznávaný nebo kvalifikovaný elektronický podpis jednoznačně spojený s podepisující osobou, umožňující identifikaci podepisující osoby.“ (obdobně rozsudek téhož soudu z 8. března 2023 č. j. 4 C 50/2023-52, bod 13.). Z hypoteticky prokázané verifikační platby učiněné žalovaným právě žalobci (což ale nebylo prokázáno) by snad bylo možné mít za ověřenou identitu žalovaného v tom smyslu, že by 25. 1. 2022 odeslal žalobci částku ve výši 1 Kč, avšak nebylo by možné tím mít za prokázané uzavření právě žalobcem předložené smlouvy dne 25. 1. 2022 (obdobně srov. i např. rozsudek zdejšího soudu z 22. prosince 2022 č. j. 116 C 69/2022-47, bod 5.).

14. Na podporu závěru, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy s žalovaným, soud odkazuje ze soudní praxe např. na rozsudky Městského soudu v Brně z 16. 12. 2021 č. j. 52 C 191/2021-17, Okresního soudu v Karviné z 14. 1. 2022 č. j. 24 C 233/2021-22, Okresního soudu v Litoměřicích z 2. 11. 2021 č. j. 15 C 128/2021-45 či Okresního soudu v Jihlavě z 2. 12. 2021 č. j. 8 C 152/2021-23 (rozsudky jsou dostupné veřejně na [webová adresa]).

15. Za situace, že ani z ostatních žalobcem předložených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný (žalobcem v tomto řízení předloženou) smlouvu o zápůjčce s žalobcem uzavřel, soud případné nároky z neexistující smlouvy nemohl žalobci přiznat.

16. Tím, že se žalobce k jednání před soudem I. stupně nedostavil, ač k takovému jednání byl řádně předvolán, zbavil se možnosti být soudem poučen dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a dle § 118a odst. 3 o. s. ř. tyto skutečnosti následně prokázat.

17. Navíc by bylo namístě dovodit neplatnost smlouvy o zápůjčce. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 a a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016). Mimo jiné z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet (viz také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (§ 580 a § 588 o. z.). Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).

18. I kdyby tak žalobce prokázal uzavření tvrzení smlouvy, soud by na souzenou věc – pro absolutní neplatnost smlouvy dle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. - soud by aplikoval ustanovení § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do 28. 5. 2022, tj.„ Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“. Žalobce neprokázal, že by jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a nejenže v tomto směru neunesl břemeno důkazní, ale neunesl již břemeno tvrzení, jelikož jeho tvrzení byla jen vágní („ Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného.“ - k prokázání těchto tvrzení neoznačil žádné důkazy).

19. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. platí, že„ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ (§ 2991 odst. 1 o. z.).

20. Soud tak právní vztah mezi účastníky právně kvalifikoval jako závazek z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný žalobci nezaplatil ničeho a žalovaný tomu neoponoval, přičemž na žalovaném leželo břemeno tvrzení a důkazní, zda a kdy a jakou formou žalobci něco vrátil z poskytnuté částky. Proto má žalobce právo na vrácení té částky, kterou poskytl, tj. 15 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

21. Žalobce má právo rovněž na příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Žalobce neprokázal doručení upomínek a výzvy k plnění, a proto je žalovaný v prodlení s vrácením žalobní jistiny až v návaznosti na doručení žaloby, když žaloba byla doručena žalovanému 4. 9. 2023 (do datové schránky), tudíž žalobní závazek na vrácení jistiny byl splatný dle § 1958 odst. 2 písm. e) o. z. dne 11. 9. 2023 (viz § 607 o. z.) a od 12. 9. 2023 je žalovaný v prodlení s vrácením žalobní částky. Ze skutečnosti, že žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu (viz podací lístek z pošty), ještě neplyne doručení žalovanému. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná. Proto lze vyjít jen z toho, že žalovaný byl vyzván k vrácení žalobní částky až na základě doručení žaloby, ke kterému došlo 4. 9. 2023, a proto 11. 9. 2023 byl závazek zaplatit 15 000 Kč splatný a od 12. 9. 2023 je žalovaný v prodlení. V době vzniku prodlení činila zákonná sazby úroku z prodlení ve výši 15 procent (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), ale žalobce požadoval jen 11,75 procent a soud nemůže překročit tento návrh (viz § 153 odst. 2 o. s. ř.).

22. Ze všech těchto důvodů je žaloba z titulu bezdůvodného obohacení důvodná co do částky 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení, a ve zbytku je namístě žalobu jako nedůvodnou zamítnout (když poplatek a náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou výlučně smluvní instrumenty, rovněž tak smluvní pokuta, a pokud nebylo prokázáno uzavření smlouvy a navíc smlouva by hypoteticky prokázaná smlouva byla absolutně neplatná, pak nelze tyto částky žalobci přiznat).

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), když účastníci měli téměř shodný poměr úspěchu a neúspěchu v tomto řízení. Žalovaný měl úspěch: 15 000 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. 49 Kč. Žalobce měl úspěch: 9 000 Kč + 4 935 Kč + náklady spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč + úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 000 Kč za dobu od 4. 4. 2022 do 11. 9. 2023 + úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 12. 9. 2023 do zaplacení.