47 C 189/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; anonymizováno adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 1 920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 920 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 920 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 1 920 Kč s příslušenstvím za náklady na odtah vozidla, jehož provozovatelem je žalovaný. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žalovaný se také nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

2. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne [datum] byl odtažen [značka automobilu] [registrační značka] z ulice [ulice] v [obec], neboť tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci (překážka provozu), o odtahu rozhodl strážník [anonymizováno] policie [obec]. Odtah byl proveden [právnická osoba] na základě mandátní smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] pověření primátora č.j. KP 223 ze dne 19. 2. 2001. Z karty vozidla vyplynulo, že provozovatelem vozidla (a jeho vlastníkem) v době odtahu byl žalovaný. Náklady na odtah činily částku 1 920 Kč (viz usnesením Rady města Brna č. R6/085 z 14. 11. 2012) – tj. úhrada za dokončený odtah 1 800 Kč (včetně DPH) a cena za skladování odtaženého vozidla (parkovné za každý započatý den) 120 Kč za den. Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalobní částky předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla doručena na adresu žalovaného v podobě trvalého pobytu, tedy byla dodána do dispoziční sféry žalovaného dne [datum]. Žalovaný podepsal protokol o odtažení motorového vozidla dne [datum] a vozidlo si [datum] převzal.

3. Při právním hodnocení soud vycházel z § 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, když žalobce je vlastníkem místních komunikací nacházejících se na jeho území. Dále pak soud aplikoval § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu –„ Kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace.“ – a § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, který stanoví, že„ Je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.“.

4. V posuzovaném případě tak obchodní společnost pověřená žalobcem provedla odtah vozidla, které tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci. V souladu s výše uvedeným ustanovením zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu hradí náklady odtahu provozovatel. Výše nákladů na odtah pak byla stanovena usnesením Rady města Brna. Příslušenství pohledávky vychází z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Výše úroků z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

5. Na základě výše uvedených skutečností a po právním posouzení věci je žaloba považována za zcela důvodnou, neboť žalovaný je provozovatelem vozidla, které tvořilo překážku provozu na pozemních komunikacích, u tohoto vozidla byl proveden odtah osobou pověřenou žalobcem a náklady na odtah a na skladování vozidla jsou ve výši 1 920 Kč.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení. Ústavní soud při svém rozhodování několikrát dovodil, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musely využívat právní pomoci advokátů (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 13. 8. 2012 sp. zn. II. ÚS 2396/09, nález ze dne 13. 3. 2014 sp.zn. I. ÚS 2310/13 atd.). Žalobci tak nebyla přiznána náhrada nákladů řízení ve formě odměny advokáta, ale náklady řízení úspěšného žalobce (§ 151 odst. 3 o. s. ř.) se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále bylo přiznáno 200 Kč jako dvě paušální náhrady účastníka v souladu s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., kdy za předžalobní upomínku a žalobu náleží žalobci paušální odměna za každý úkon 100 Kč.

7. Rozsudek byl vyhotoven v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.