47 C 191/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; název žalované , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí

I. Z exekuce prodejem movitých věcí povinného [titul] [příjmení] [příjmení], vedené soudním exekutorem [titul] [příjmení] [příjmení], [exekutorský úřad] - město, se sídlem [adresa] zn. [spisová značka] jsou vyloučeny věci uvedené v soupise movitých věcí ze dne 16. 7. 2020, a to: 1) soustruh SUI 40, výrobce TOS Trenčín - položka č. 1 v soupise movitých věcí 2) stojanová vrtačka typ VS 32A - položka č. 2 v soupise movitých věcí 3) fréza - soustruh typ FA 3A-H 1739M, TOS Olomouc - položka č. 3 v soupise movitých věcí 4) fréza - soustruh typ FP1 - Friedrich Deckel - položka č. 4 v soupise movitých věcí 5) vyjiskřovací stroj typ M 305 - položka č. 5 v soupise movitých věcí 6) bruska typ BHP 20NA- položka č. 6 v soupise movitých věcí 7) ohýbačka - barva modrá - položka č. 7 v soupise movitých věcí 8) hydraulický lis - barva zelená - položka č. 8 v soupise movitých věcí 9) radiální vrtačka typ 2182 - položka č. 9 v soupise movitých věcí 10) lis barva šedá - položka č. 10 v soupise movitých věcí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 076 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal vyloučení movitých věcí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku (dále též jako„ předmětné věci“) z exekuce tam specifikované z důvodu, že je výlučným vlastníkem předmětných věcí. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout zejména s odůvodněním, že se ztotožňuje s názorem exekutora, že žalobce neprokázal, že je vlastníkem věcí, neboť doložené listiny neprokazují aktuální vlastnictví žalobce.

2. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

3. Žalobce je - od 27. 6. 1997 dosud - výlučným vlastníkem soustruhu SUI 40, výrobce TOS Trenčín (položka č. 1 v soupise movitých věcí), kterou koupil na základě faktury ([číslo]) z 27. 6. 1997 a převzal ji téhož dne (důkazy: faktura [číslo] dodací list z 27. 6. 1997, příjmový platební doklad z 27. 6. 1997, Soupis ostatního dlouhodobého majetku z 9. 2. 2021, výslech svědka [příjmení] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]).

4. Žalobce je - od 27. 6. 1997 dosud - výlučným vlastníkem stojanové vrtačky typ VS 32A (položka č. 2 v soupise movitých věcí), kterou koupil na základě faktury ([číslo]) z 27. 6. 1997 a převzal ji téhož dne (důkazy: faktura [číslo] dodací list z 27. 6. 1997, příjmový platební doklad z 27. 6. 1997, Soupis ostatního dlouhodobého majetku z 9. 2. 2021, výslech svědka [příjmení] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]).

5. Žalobce je - od 12. 6. 1997 dosud - výlučným vlastníkem frézy - soustruh typ FA 3A-H 1739M, [anonymizováno] [obec] (položka č. 3 v soupise movitých věcí), kterou koupil na základě faktury ([číslo]) z 12. 6. 1997 a převzal ji téhož dne (důkazy: faktura [číslo] příjmový platební doklad z 12. 6. 1997, Soupis ostatního dlouhodobého majetku z 9. 2. 2021, výslech svědka [příjmení] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]).

6. Žalobce je - od 27. 6. 1997 dosud - výlučným vlastníkem frézy - soustruh typ FP1 - Friedrich Deckel (položka č. 4 v soupise movitých věcí), kterou koupil na základě faktury ([číslo]) z 27. 6. 1997 a převzal ji téhož dne (důkazy: faktura [číslo] dodací list z 27. 6. 1997, příjmový platební doklad z 27. 6. 1997, Soupis ostatního dlouhodobého majetku z 9. 2. 2021, výslech svědka [příjmení] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]).

7. Žalobce je - od 27. 6. 1997 dosud - výlučným vlastníkem vyjiskřovacího stroje typ M 305 (položka [číslo] v soupise movitých věcí), kterou koupil na základě faktury ([číslo]) z 27. 6. 1997 a převzal ji téhož dne (důkazy: faktura [číslo] dodací list z 27. 6. 1997, příjmový platební doklad z 27. 6. 1997, Soupis ostatního dlouhodobého majetku z 9. 2. 2021, výslech svědka [příjmení] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]).

8. Žalobce je - od 27. 6. 1997 dosud - výlučným vlastníkem brusky typ BHP 20NA (položka č. 6 v soupise movitých věcí), kterou koupil na základě faktury ([číslo]) z 27. 6. 1997 a převzal ji téhož dne (důkazy: faktura [číslo] dodací list z 27. 6. 1997, příjmový platební doklad z 27. 6. 1997, Soupis ostatního dlouhodobého majetku z 9. 2. 2021, výslech svědka [příjmení] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]).

9. Žalobce je - od 29. 5. 2015 dosud - výlučným vlastníkem ohýbačky - barva modrá (položka č. 7 v soupise movitých věcí), kterou koupil na základě faktury ([číslo]) z 29. 5. 2015, zaplatil za ni 3. 6. 2015 (důkazy: faktura [číslo] výpis z účtu z 3. 6. 2015, Soupis ostatního dlouhodobého majetku z 9. 2. 2021, výslech svědka [příjmení] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], karta dlouhodobého majetku z 26. 1. 2021).

10. Žalobce je - od 15. 2 2016 dosud - výlučným vlastníkem věci hydraulický lis - barva zelená (položka č. 8 v soupise movitých věcí), kterou koupil na základě faktury ([číslo]) z 15. 2. 2016, zaplatil za ni 16. 2. 2016 a téhož dne si ji převzal (důkazy: faktura [číslo] výpis z účtu z 16. 12. 2016, dodací list z 15. 2. 2016, Soupis ostatního dlouhodobého majetku z 9. 2. 2021, výslech svědka [příjmení] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], karta dlouhodobého majetku z 26. 1. 2021).

11. Žalobce je - od 21. 11. 1996 dosud - výlučným vlastníkem věci radiální vrtačky typ 2182 (položka č. 9 v soupise movitých věcí), kterou koupil na základě faktury ([číslo]) z 21. 11. 1996, zaplatil za ni 5. 12. 1996 (důkazy: faktura [číslo] výdajový platební dokad [číslo] z 5. 12. 1996, příjmový platební doklad z 5. 12. 1996, výslech svědka [příjmení] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], karta dlouhodobého majetku z 26. 1. 2021).

12. Žalobce je - od 13. 6. 1997 dosud - výlučným vlastníkem věci lisu barvy šedé (položka č. 10 v soupise movitých věcí), kterou koupil na základě faktury [číslo] zaplatil za ni 13. 6. 1997 kupní cenu (důkazy: faktura [číslo] příjmový platební doklad [číslo] z 13. 6. 1997, výslech svědka [příjmení] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], karta dlouhodobého majetku z 26. 1. 2021).

13. Shora uvedené věci byly sepsány do protokolu o soupisu movitých věcí dne 16. 7. 2020 exekutorem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku v rámci tam specifikované exekuce, vedené žalovaným jako oprávněným vůči povinnému [titul] [příjmení] [příjmení] jako podnikající fyzické osobě (dále též jako„ povinný“); přitom povinný již při soupisu (tj. 16. 7. 2020) uvedl, že předmětné věci jsou ve vlastnictví žalobce, nikoli povinného (důkazy: Protokol o soupisu movitých věcí povinného z 16. 7. 2020, návrh na nařízení exekuce s datem 28. 5. 2007, usnesení Městského soudu v [obec] č. j. [číslo jednací], návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí z 27. 2. 2008, usnesení Městského soudu v Brně č. j. [číslo jednací], vyrozumění oprávněného a exekutora o předání spisu soudnímu exekutorovi z 25. 3. 2013).

14. Věci byly sepsány v nemovité věci na adrese [adresa]), v níž má žalobce i sídlo (viz výpis z veřejného rejstříku žalobce). Na stejné adrese sice má trvalý pobyt i faktické bydliště povinný [titul]. [příjmení] [příjmení], to však v odděleném bytu (v nemovité věci nahoře), tedy mimo výrobní prostory žalobce ve stejné nemovité věci dole, kde má žalobce i sídlo (důkaz výslechem svědka povinného [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]). To vysvětluje fakt, že povinný byl přítomen soupisu věcí v nemovité věci. Povinný byl od roku 1994 do 2013 jednatele i společníkem žalobce, dále podnikal na své jméno (jako podnikající fyzická osoba), ale je v důchodu již tři roky (důkaz výslechem svědka [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]). Podnikání povinného jako fyzické osoby a žalobce bylo oddělené (důkaz výslechem svědka [titul]. [jméno] [příjmení]).

15. Soud v souladu s § 126 odst. 2 o. s. ř. na začátku výslechů oba svědky řádně poučil o trestních následcích křivé výpovědi (viz protokol z jednání) a svědci proto vypovídali s vědomím hrozby trestního postihu za uvedení nepravd.

16. Soudní exekutor [titul] [příjmení] [příjmení] usnesením z 31. 8. 2020 č. j. [číslo jednací] návrh žalobce na vyškrtnutí předmětných věcí z exekuce zamítl, a to z důvodu, že vlastnictví žalobce nebylo prokázáno, že žalobcem doložené kopie daňových dokladů neprokazují jeho aktuální vlastnictví (důkaz: citované usnesení s detailem zprávy a návrh žalobce na vyškrtnutí věcí ze soupisu podle ust. § 68 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád s datem 18. 8. 2020).

17. Žalovaný jako oprávněný již vedl vůči stejnému povinnému [titul] [příjmení] [příjmení] exekuci, před Okresním soudem ve Vyškově pod sp. zn. [spisová značka] Soudní vykonavatel dne 21. 3. 2011 sepsal do protokolu i věci uvedené ve výroku I. 1) až 6) a 9) tohoto rozsudku, na stejné adrese ([ulice a číslo] v [obec]) a žalobce se domáhal již tehdy jejich vyloučení z exekuce (důkaz usnesením Okresního soudu ve Vyškově z 29. 3. 2012 č. j. [číslo jednací]). Avšak jeho žaloba byla tehdy usnesením (Okresního soudu ve Vyškově z 27. 1. 2012 č. j. [číslo jednací] ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Brně z 29. 3. 2012 č. j. [číslo jednací]) odmítnuta podle § 43 o. s. ř., jelikož vylučovací žaloba tehdy měla vady (nebylo zřejmé, kdo je žalovaný, nebyl vylíčen skutkový děj, nebyly navrženy a připojeny důkazy); žalobce tehdy ani v odvolacím řízení neodstranil vadu žaloby v podobě neoznačení osoby žalované (důkaz citovaným usnesením Krajského soudu v Brně a usnesením Okresního soudu ve Vyškově z 27. 6. 2012 č. j. [číslo jednací]). Citované odmítnutí dřívější vylučovací žaloby téhož žalobce netvoří překážku rei iudicatae – věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.:„ Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.“.); již proto, že vylučovací žaloba tehdy byla odmítnuta jako vadná usnesením, tedy věc nebyla meritorně posouzena. Rozhodnutí pouze procesní povahy, jímž se řízení končí (např. zastavení řízení, odmítnutí žaloby), jímž se o uplatněném nároku věcně nerozhodlo, nezakládá překážku pro jeho opětovné uplatnění (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu R 54/92).

18. Soud tak na podkladě dokazování přijal skutkový závěr, že všechny movité věci exekutorem sepsané byly a jsou ve výlučném vlastnictví žalobce, tedy nikoli povinného.

19. Soud pro neprovedl důkaz navržený žalobce výslechem jednatel žaloby [jméno] [příjmení]. Jednak šlo o důkaz nadbytečný (rozhodné skutečnosti soud zjistil již z listinných důkazů a z výslechu dvou svědků), jednak platí subsidiarita účastnického výslechu (viz § 131 odst. 1 o. s. ř.:„ Důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak …“, ve spojení s § 126 odst. 4 o. s. ř.). Nad to [jméno] [příjmení] se k jednání nedostavila a bylo nadbytečné (nehospodárné) odročovat jednání jen kvůli jejímu nadbytečnému výslechu.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

21. Podle § 267 o. s. ř. platí:„ Právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.“. Výkonem rozhodnutí je možné postihnout pouze věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty náležející povinnému. Pokud by došlo k postižení majetku třetí osoby (např. do soupisu movitých věcí byla v bytě povinného zahrnuta i věc, která nepatří do vlastnictví povinného), může se tato třetí osoba bránit uplatněním tzv. excindační žaloby, která představuje iniciování tzv. zvláštního sporu o vyloučení věci z exekuce (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1977/2009, 20 Cdo 339/2012); legitimovanou k podání žaloby je třetí osoba, jíž bylo výkonem rozhodnutí zasaženo do jejich majetkových práv (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3104/2013), a pasívní legitimace svědčí oprávněnému, v jehož prospěch byl příslušný majetek exekvován (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 516/2010).

22. Jak plyne ze shora uvedeného textu tohoto rozsudku, soud má za prokázané tvrzení žalobce o jeho výlučném vlastnictví předmětných věcí. Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř a přiznal žalobci - jako v řízení zcela úspěšné straně - plnou náhradu nákladů řízení.

24. Zde soud odkazuje například na následující rozhodnutí Ústavního soudu Ústavní soud např. v usnesení sp. zn. I. ÚS 881/09, IV. ÚS 3728/12 vyslovil následující právní názory. V obecné rovině požadavek, aby v řízení o vylučovací žalobě nebyla žalobci s odkazem na § 150 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů takového řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., je v zásadě nepřijatelný, a to i s přihlédnutím k samotné podstatě tohoto procesního prostředku. Třetí osoba, jejíž majetek byl sepsán v rámci výkonu rozhodnutí, je totiž zpravidla ohrožena na svých majetkových právech bez vlastního porušení právní povinnosti. Nemožnost přiznat takové osobě náhradu nákladů řízení v případě jejího plného úspěchu ve věci proti žalovanému, který při výkonu rozhodnutí vystupoval jako oprávněný, sám ho inicioval a jeho průběh byl do značné míry v jeho dispozici, by znamenala de facto "nadpráví" oprávněných ve vztahu k neomezenému okruhu třetích osob, jejichž majetek by mohl být v exekuci dotčen. Nadto by tím došlo k naprostému "překroucení" smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. Za,,důvody hodné zvláštního zřetele“ se považují zejména majetkové, sociální, osobní a další poměry účastníků řízení (srov. např. Bureš, J. a kolektiv: Občanský soudní řád. Komentář. I. Díl.

7. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 673 a násl.). V souzené věci byl žalobce podnikatel, na straně žalované Česká správa sociálního zabezpečení. Též optikou poměrů účastníků by se jevil postup podle § 150 o. s. ř. nepřiléhavý, majetkové poměry žalovaného neodůvodňují použití § 150 o. s. ř. Stěží lze rozumně uvažovat o např. tíživých majetkových poměrech žalovaného, kvůli kterým je nezbytné odepřít právo na náhradu nákladů řízení žalobci ve výši 9 076 Kč 25. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl, že žalobce před podáním žaloby žalovaného nekontaktoval, např. s žádostí o udělení souhlasu s vyškrtnutím věci ze soupisu § 68 odst. 3 e. ř. V této souvislosti žalovaný plédoval pro to, aby v případě, že by soud žalobě vyhověl, tak aby aplikoval § 150 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

26. Podle názoru soudu, i pokud by žalovaný nebyl informován o podání vylučovací žaloby před jejím podáním, tak žalovaný nemusel trvat v řízení o vylučovací žalobě na tom, že nárok není oprávněný. Žalovaný mohl uznat žalobní nárok. Žalovaný však setrval na stanovisku, že nynější žaloba je zcela nedůvodná, a to nejen v písemném vyjádření k žalobě před jednáním, ale i na prvním jednání. Není tak zřejmé, čeho by mohl žalobce reálně dosáhnout, když by žalovaného před podáním vylučovací žaloby požádal o udělení souhlasu k vyškrtnutí věcí ze soupisu (což žalovaný žalobci vyčítá). Pokud i v řízení o vylučovací žalobě žalovaný setrval na nedůvodnosti žaloby s tím, že souhlasí s názorem exekutora o neprokázání aktuálního výlučného vlastnictví k věcem na straně žalobce, pak lze předpokládat, že by konzistentně s tím ani neudělil žalobci souhlas k vyškrtnutí věcí ze soupisu.

27. Zde lze přiměřeně citovat i např. následující usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 707/11:„ Ústavní soud zdůraznil zejména v případě výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem movitých věcí nutnost úzké spolupráce oprávněného s pověřeným soudním exekutorem, neboť právě při takovém způsobu provedení exekuce mohou být nejčastěji postižena práva třetích osob k těmto věcem. Věřiteli jako navrhovateli exekuce je ve smyslu platné právní úpravy dána možnost, aby sledoval úkony pověřeného soudního exekutora a aby jeho případný "hraniční přístup korigoval"… stěžovatelka o činnost pověřené soudní exekutorky nijak nezajímala, soupisu movitých věcí nebyla přítomna, před zahájením jednání ve věci dne 25. 3. 2010 před okresním soudem i přes poučení ke smírnému vyřešení sporu zastavení exekuce nenavrhla, naopak navrhovala zamítnutí žaloby i poté, co bylo čteno usnesení o vyloučení věci, která byla předmětem tohoto řízení a dále zpochybňovala vlastnictví žalobce k předmětné věci, i když byl v řízení jako důkaz proveden doklad o zakoupení této věci a vyslechnut žalobce. Tyto skutečnosti činí zcela nevěrohodnými tvrzení stěžovatelky, že nemohla sporu zabránit, protože nevěděla, že do soupisu věcí movitých byla sepsána i movitá věc vlastnicky náležející třetí osobě. I když je pravdou, že stěžovatelka za činnost pověřené soudní exekutorky neodpovídá, nepochybně bylo v jejím zájmu a procesních možnostech, aby tuto činnost sledovala a svůj procesní postup korigovala mimo jiné i v závislosti na obsahu jí doručených rozhodnutí. Stěžovatelka sice argumentuje tím, že se o žalobě o vyloučení věci movité ze soupisu dozvěděla až dne 27. 8. 2009, zcela však pomíjí skutečnost konstatovanou krajským soudem, že právnímu zástupci stěžovatelky (a povinnému) bylo předmětné usnesení soudní exekutorky o vyloučení movité věci ze soupisu řádně doručeno, takže se měla možnost s jeho obsahem seznámit ještě před svým vyjádřením k žalobě.“. Přiměřeně lze citovat i např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3728/12:„ Stěžovatel ve svém návrhu uvedl, že podání excindační žaloby bylo pro něj do značné míry překvapivé, neboť vedlejší účastníci namísto snahy o smírné vyřešení věci rovnou podali vylučovací žalobu, aniž by měl soudní exekutor či účastník řízení možnost se s takovými důkazy před podáním vylučovací žaloby seznámit. Z vyžádaného soudního spisu oproti tomu tvrzení však vyplývá, že [jméno] [příjmení] si podala návrh na vyškrtnutí movitých věcí z exekuce, o němž soudní exekutor [titul]. [jméno] [příjmení] rozhodl svým usnesením ze dne 8. 4. 2011 sp. zn. [spisová značka] tak, že je zamítl. Nelze tedy dát stěžovateli zapravdu v tom smyslu, že by podání vylučovací žaloby bylo ze strany oprávněného neočekávané nebo že by se [jméno] [příjmení] nesnažila zvrátit výsledek jednání exekutora jinak, než podáním žaloby.“. Obdobně jako v citovaných usneseních Ústavního soudu lze uvést i v souzené věci, že žalobce podal návrh na vyškrtnutí movitých věcí z exekuce, o němž soudní exekutor rozhodl usnesením tak, že jej zamítl; toto usnesení exekutora muselo být doručeno i žalovanému jako oprávněnému v exekučním řízení (ostatně žalovaný soudu v tomto řízení o vylučovací žalobě k důkazu doručil jak usnesení exekutora z 31. 8. 2020 č. j. [číslo jednací] o zamítnutí návrhu žalobce na vyškrtnutí věcí ze soupisu, tak i návrh žalobce z 18. 8. 2020 na vyškrtnutí věcí ze soupisu; takže mu tyto listiny byly známy). Rovněž z těchto důvodů podání vylučovací žaloby nebylo pro žalovaného neočekávané apod.

28. Na podporu svého názoru o nedůvodnosti aplikace výjimečného institutu podle § 150 o. s. ř. soud odkazuje i na usnesení Ústavního soudu z 3. 3. 2020 sp. zn. III. ÚS 64/20, které z ústavně právních hledisek aprobovalo rozhodnutí krajského soudu, který též odmítl aplikovat § 150 o. s. ř. s argumentací dopadající i na nynější věc -„ stěžovatelka v exekučním řízení měla možnost sledovat činnost soudního exekutora a způsob vymáhání pohledávky. Stěžovatelka i poté, kdy jí byla doručena žaloba a seznámila se s argumentací vedlejšího účastníka řízení, jakož i s listinami jím předloženými, mohla si sama vyhodnotit procesní pozici, avšak na tuto situaci nikterak nezareagovala. Naopak v průběhu řízení vlastnictví vedlejšího účastníka řízení zpochybňovala. Za daných okolností tedy nebyla aplikace § 150 o. s. ř. podle krajského soudu na místě.“.

29. Jiná situace z hlediska náhrady nákladů a aplikovatelnosti § 150 o. s. ř. by mohla být, kdyby žalovaný žalobní nárok uznal, což se však v tomto řízení nestalo (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2176/16 a v něm obsaženou kritiku rozhodnutí okresního soudu, který uložil oprávněnému hradit náklady řízení tehdejšími žalobci i přes to, že oprávněný se o skutečném vlastníkovi lednice dozvěděl až ze žaloby a žalobcův návrh uznal; Ústavní soud tam uvedl, že„ vše nasvědčovalo tomu, že aplikace § 150 o.s.ř. byla zřejmě namístě a stěžovateli za shora popsané situace neměla být náhrada nákladů řízení ukládána.“).

30. Žalobce má právo i na náhradu nákladů právního zastoupení. Soud vyšel z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako„ AT“). Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil, že odměna advokáta za zastupování v řízení o excindační žalobě se nestanoví podle ceny věci z exekuce vylučované (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3104/2013, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 5408/2014). Tarifní hodnota ve smyslu ustanovení § 9 AT (tam, kde hodnotu věci nebo práva nelze vyjádřit v penězích nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi) je advokátním tarifem ve vyjmenovaných případech stanovena podle povahy právní věci (srov. § 9 odst. 2, odst. 3 a odst. 4 AT), definované v případě excindační žaloby určením, zda tu je právo žalobce k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí či exekuci (srov. § 267 o. s. ř. a § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) AT). Je-li takovým majetkem nemovitá věc, považuje se za tarifní hodnotu částka 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) AT (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 5408/2014, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Co 211/2014, publikované pod číslem 70/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je-li majetkem movitá věc, považuje se za tarifní hodnotu částka 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) AT. Lze poukázat i na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1622/10 - řízení o vylučovací žalobě je v podstatě sporem určovacím o tom, zda budou uvedené věci vyloučeny z výkonu rozhodnutí, přičemž důvodem je takové právo třetí osoby, zpravidla vlastnické, které nepřipouští výkon rozhodnutí; k předpokladům, za nichž lze vyhovět žalobě o vyloučení věci, přitom patří, aby žalobce prokázal nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které její zařazení vylučovalo, svědčí žalobci. Žalobce má právo na odměnu právní zástupkyně v celkové výši 5 000 Kč za dva úkony právní služby: odměna 2 500 Kč za přípravu a převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a) a § 7 bod 5. AT) a odměna 2 500 Kč za účast na prvním jednání (§ 11 odst. 1 písm. g) AT). Dále jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 600 Kč (2 x 300) a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o náhradu DPH ve výši 1 176 Kč. Žalobce má právo i na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za sepis žaloby z doby, kdy žalobce v řízení nebyl právně zastoupen - 300 Kč (§ 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláška č. 254/2015 Sb.) Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9 076 Kč, k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).