47 C 196/2020

Plný text

Městský soud v  obec rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; proti žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 927 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 687 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 34 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení smluvních poplatků ve výši 80 Kč a 160 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 715 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení pojistného za období [datum] do [datum] včetně ve výši celkem 687 Kč a smluvního poplatku 80 Kč a 160 Kč, to vše z titulu pojistné smlouvy ze dne [datum].

2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne [datum] vyhlásil rozsudek. V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).

3. Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav.

4. Žalobce dne [datum] uzavřel s žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] Pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (Autopojištění [anonymizována dvě slova] III) s počátkem pojištění od [datum]. Předmětem této smlouvy bylo vozidlo zn. [anonymizována dvě slova], [registrační značka], s pojistným za pojistné období ve výši 2 149 Kč splatným roční vždy k 6.

2. Dle předpisu pojistného ze dne [datum] bylo žalovanému stanoveno pojistné za pojistné období od [datum] do [datum] na částku ve výši 2 508 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne [datum]. Žalobce dne [datum] zaslal žalovanému [příjmení] k zaplacení dlužného pojistného s upozorněním na možnost zániku pojistné smlouvy ve lhůtě do [datum]. Žalovaný pojistné ve stanovené lhůtě neuhradil, a proto byla pojistná smlouva ukončena dne [datum] podle čl. 8 odst. 1 písm. e) Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla VPPPOV [číslo] (dále jen,,Všeobecné pojistné podmínky“). Ve Všeobecných podmínkách v čl. 4 bod 13. si účastníci sjednali, že„ Pojistitel má právo v souvislosti se změnami podmínek rozhodných pro stanovení výše pojistného, zejména z důvodu škodní inQace, upravit nově výši běžného pojistného od výročního dne počátku pojištění. Pojistitel je povinen nově stanovenou výši pojistného sdělit pojistníkovi nejpozději ve lhůtě 2 měsíců před splatností pojistného na následující pojistné období. V případě, že pojistník s touto úpravou nesouhlasí, musí svůj nesouhlas uplatnit u pojistitele písemně do 1 měsíce ode dne, kdy se o navrhované změně výše pojistného dozvěděl; v tom případě pojištění zanikne uplynutím pojistného období, na které bylo pojistné zaplaceno. Pokud není v uvedené lhůtě nesouhlas vyjádřen, pojištění nezaniká a pojistitel má právo na nově stanovené pojistné.“. Žalobce zaslal žalovanému dne [datum] oznámení o zániku pojistné smlouvy pro nezaplacení pojistného ve stanovené lhůtě od doručení upomínky. Následně dne [datum] zaslal žalobce žalovanému [příjmení] o smír s opakovanou výzvou k úhradě dlužného pojistného. Žalovaná částka je tvořena poměrnou částí pojistného za pojistné období od [datum] do [datum], kdy byla smlouva ukončena. Dlužné pojistné činí částku 687 Kč (2 508 Kč/365 x 100).

5. Žalobce dále v žalobě požaduje přiznat upomínací poplatek ve výši 80 Kč (tento poplatek je účtován za upozornění na neuhrazené pojistné) a upomínací poplatek ve výši 160 Kč (tento poplatek je účtován za upomínku k zaplacení). Podle čl. 4 odst. 10 Všeobecných pojistných podmínek, nebylo – li pojistné zaplaceno včas a ve sjednané výši, je pojistitel oprávněn požadovat úrok a náklady spojené s vymáháním tohoto pojistného a sazebníku poplatků. Uvedené poplatky jsou uvedeny v Sazebníku vybraných poplatků za vymáhání pojistného. Žalovaný při uzavření pojistné smlouvy ztvrdil též Čestné prohlášení pojistníka, dle kterého jsou součástí pojistné smlouvy příslušné pojistné podmínky vyznačené na pojistné smlouvě a přehled poplatků za vybrané úkony pojistitele, jehož aktuální verze je k dispozici na webových stránkách pojistitele nebo na libovolné pobočce pojistitele.

6. Tento skutkový stav soud hodnotil následovně.

7. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl zavázán krýt pojistný zájem žalovaného a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaný byl povinen platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru. Pro období od [datum] došlo k navýšení pojistného na 2 508 Kč, když žalobce dopisem oznámil žalovanému změnu pojistného pro období [datum] do [datum]. Stalo se tak v souladu se Všeobecnými podmínkami, žalovaný neoznámil, že by se změnou nesouhlasil, pročež pojištění trvalo nadále a žalovaný byl povinen zaplatit nově stanovené pojistné. K zániku pojištění došlo k [datum] podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., a to marným uplynutím doby stanovené žalobcem žalovanému v upomínce k zaplacení dlužného pojistného. Žalovanému vznikl závazek zaplatit žalobci pojistné a žalobce tak dluží pojistné žalovanému ve výši 687 Kč za dobu od [datum] do [datum] (viz i § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.).

8. Žalobce dále požadoval kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 927 Kč dobu [datum] do [datum] ve výši 46 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením pojistného dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného se zaplacením pojistného nastalo dnem [datum]. Nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení z částky 687 Kč za dobu [datum] do [datum] soud vyčíslil na částku 34 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.)

9. Pokud jde o částku 80 Kč a 160 Kč – administrativní poplatky za upomínky, soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není.

10. Soud v této otázce aplikoval nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“.

11. Citovaný nález dále argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová.

30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ 12. Citovaný nález na řešenou věc dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích za zaslané upomínky a za výzvy ve výši 80 Kč a 160 Kč za upomínku není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do [datum]) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“ 13. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) ve smyslu § 419 občanského zákoníku. Ceník by měl být součástí formuláře smlouvy, a to navíc takovým způsobem, aby tvořil jeho organickou přirozenou část. Jinak se jedná o nepoctivé, tudíž nepřípustné řetězení dokumentů, a odkazy na ujednání, která jsou svou povahou zásadní a mají být jako taková součástí listiny smlouvy. Ujednání o poplatcích tak je absolutně neplatné s ohledem na § 588 (zjevný rozpor s dobrými mravy). I kdyby však nebyl aplikovatelný § 588 občanského zákoníku o absolutní neplatnosti, tak by k tomuto ustanovení o uvedeném poplatku soud nemohl přihlédnout v souladu s § 1813 a § 1815 občanského zákoníku.

14. K tomu soud též odkazuje na přiměřeně aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 282/2016:„ Závěr odvolacího soudu, že ujednání o poplatku je platné, ve světle právních závěrů zastávaných v rozhodovací praxi dovolacího soudu neobstojí pro neurčitost ujednání o výši či způsobu určení výše poplatku ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Takové ujednání nevyplývá ani z písemné smlouvy a ani z písemných obchodních podmínek, které jsou její součástí (§ 273 obch. zák.). Odkazem na sazebník požadavek určitosti sjednání výše, popř. způsobu určení výše poplatku naplněn není. Z obsahu smlouvy a obchodních podmínek se nepodává, že žalovaní byli při uzavírání smlouvy se sazebníkem seznámeni a že se stal součástí smlouvy (tak jako tomu bylo v případě obchodních podmínek).“. Totiž Sazebník nebyl učiněn smluvním ujednáním součástí smlouvy, a proto je ujednání o výši poplatku umístěné jen do Sazebníku zdánlivé ve smyslu § 533 odst. 1 a § 554 občanského zákoníku.

15. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl co do částky 80 Kč, 160 Kč a co do příslušenství, které by z této částky mělo plynout. Jednalo se o kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu [datum] do [datum] z částky 240 Kč ve výši 12 Kč.

16. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce měl v řízení úspěch co do 74 procent z předmětu řízení (včetně úroku z prodlení), žalovaný byl úspěšný co do 26 procent. Od úspěchu žalobce soud odečetl úspěch žalovaného, tudíž žalobce má právo na náhradu 48 procent svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobce činí 1 489 Kč. V souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, přiznal soud žalobci na náhradě nákladů řízení nižší sazbu za každý úkon právní služby učiněný do podání návrhu včetně, protože návrh žalobce je podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje 50 000 Kč. Za každý úkon právní služby (převzetí a příprava věci, výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, podání ve věci samé) tak byla žalobci přiznána částka 200 Kč a dále třikrát paušální náhrada po 100 Kč, navíc sazba DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Přitom 48 procent z částky 1 489 Kč tvoří částka 715 Kč. Tudíž žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 715 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

17. Pokud jde o úkon doplnění žaloby podáním ze dne [datum], žalobci nepřísluší náhrada za tento úkon, neboť § 142 odst. 1 o. s. ř. předpokládá účelnost, a v doplnění žaloby jsou uvedeny skutečnosti, které měly být uvedeny již v žalobě; soudu se tento úkon jeví jako neúčelný, nelze jej klást k tíži žalovanému v tom smyslu, že by za něj měl hradit náklady řízení žalobci.