47 C 208/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . et titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem titul titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1.774,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 653 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 653 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 121,5 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 121,5 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 062 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

IV. Soud přiznává opatrovníkovi žalovaného [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], advokátovi, evidentní číslo ČAK: [číslo] [číslo], se sídlem [adresa], odměnu a náhradu hotových výdajů celkem v částce 3 993 Kč.

V. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení zahájeného žalobou dne 23. 10. 2020 bylo zaplacení pojistného za období 25. 5. 2019 až 13. 9. 2019 včetně ve výši celkem 1 774,50 Kč, to vše z titulu smlouvy ze dne 25. 5. 2017 na produkt Sdružené pojištění vozidla - [anonymizováno] [číslo].

2. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

3. Žalobce s žalovaným uzavřel pojistnou smlouvu [číslo] to přijetím návrhu na uzavření pojistné smlouvy ze dne 11. 5. 2017, a to formou zaplacení prvního pojistného uvedené v návrhu na uzavření pojistné smlouvy - konkrétně dne 15. 5. 2017 (5 836 Kč). Počátek pojištění byl sjednán na 25. 5. 2017, na dobu neurčitou, s pojistným 5 386 Kč ročně, přičemž to bylo splatné vždy k 25. 5. kalendářního roku. Předmětem pojištění bylo vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Nedílnou součástí pojistné smlouvy se staly všeobecné pojistné podmínky VPP PMV-V [číslo] (důkaz: formulář návrhu pojistné smlouvy ze dne 11. 5. 2017).

4. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 25. 5. 2019, proto jej žalobce dopisem ze dne 23. 7. 2019 vyzval k uhrazení dlužné částky nejpozději do 12. 9. 2019 a zároveň jej poučil o následku zániku pojištění, pokud žalovaný ani v dodatečné lhůtě dluh nezaplatí (důkaz: dopis žalobce ze dne 23. 7. 2019).

5. Žalovaný pojistné zaplatil, proto pojištění ke dni 13. 9. 2019 zaniklo, o čemž žalobce žalovaného informoval dopisem ze dne 23. 9. 2019 (důkaz: dopis žalobce ze dne 23. 9. 2019).

6. Dluh na pojistném žalobce vyčíslil na částku 1 774,50 Kč za období od 25. 5. 2019 – 13. 9. 2019, když ale vycházel z ročního pojistného ve výši 5 915 Kč. Žalobce tvrdil, že postupně došlo výročními dopisy k navýšení ročního pojistného, a to nejprve dopisem ze dne 16. 3. 2018 na 5 668 Kč a posléze dopisem ze dne 16. 3. 2019 na 5 915 Kč. Žalobce však neprokázal (i přes výzvu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. na jednání), že by některý z těchto dopisů žalobci doručil. Proto soud vzal za prokázanou výši ročního pojistného sjednaného ve smlouvě, tj. částku 5 386 Kč.

7. Při základu pro výpočet 5 386 Kč/rok činí dlužné pojistné za totéž období 25. 5. 2019 – 13. 9. 2019 dle propočtu soudu částku 1 653 Kč.

8. Popsaný skutkový stav soud hodnotil následovně.

9. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. K uzavření smlouvy došlo zaplacením prvního pojistného (§ 2758 odst. 2, § 2759 odst. 1 in fine občanského zákoníku). V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl zavázán krýt pojistný zájem žalovaného a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaný byl povinen platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru.

10. Žalovaný svou základní povinnost porušil, když pojistné splatné 25. 5. 2019 nezaplatil. Od 26. 5. 2019 byl v prodlení, pročež jej žalobce vyzval v souladu s § 2804 občanského zákoníku k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě, která překračovala 1 měsíc. Žalovaný ani tak dluh nezaplatil, takže pojištění k 13. 9. 2019 zaniklo. Za celé období 25. 5. 2019 – 13. 9. 2019 je žalovaný povinen pojistné zaplatit. Jak soud ale uvedl výše, dlužné pojistné za toto období činí z částky ročního pojistného 5 386 Kč částku 1 653 Kč. V tomto rozsahu jistiny soud žalobě vyhověl, ve zbytku 121,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 121,50 Kč ji musel zamítnout jako nedůvodnou.

11. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením pojistného dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a toho času činila 10 % ročně. Nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení z částky 1 653 Kč je oprávněný.

12. Dále je příslušenství představováno částkou 1 200 Kč, a to z titulu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle něj platí, že pokud jde o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

13. Žalobce i žalovaný vystupovali v právním postavení podnikatelů, když se jedná o obchodní korporace zapisované do obchodního rejstříku. Jde tedy o vzájemné závazky mezi podnikateli, v kterých se uplatní paušální náklady spojené s vymáháním pohledávky 1 200 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.)

14. Co se týká příslušenstvím z částky 121,50 Kč, to soud nemohl přiznat, neboť jistina byla v této části shledána za neoprávněnou; žalobu soud musel v tomto příslušenství zamítnout (výrok II.)

15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce byl se svou žalobou úspěšný co do jistiny 1 653 Kč, neúspěšný co do částky 121,50 Kč, tj. úspěch žalobce představuje 93 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného 7 %. Proto je žalovaný - podle § 142 odst. 3 o. s. ř. - povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení v plné výši, jelikož žalobce měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části.

16. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává v ustálené formě opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech řadu žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Jedná se o desítky typově obdobných sporů, pro které žalobce užívá standardizovaný postup. Proto v položce náhrady nákladů právního zastoupení soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu s jednou výjimkou – viz dále.

17. Plná výše nákladů řízení žalobce se skládá ze soudního poplatku 400 Kč a dále nákladů právního zastoupení: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 2) výzva ze dne 23. 9. 2020 k plnění se základním právním a skutkovým rozborem - § 11 odst. 1 písm. d), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 3) podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 4) účast na jednání soudu dne 11. 5. 2021 - § 11 odst. 1 písm. g), § 7 bod 3. advokátního tarifu – odměna ve výši 1 000 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, tj. celkem 1 300 Kč.

18. Odměna a paušální náhrada hotových výdajů za zastoupení žalobce a paušální náhrada hotových výdajů činí celkem 2 200 Kč. Dále má žalobce právo na náhradu DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 2 200 Kč, tedy 462 Kč (totiž zástupce, resp. advokátní kancelář [anonymizováno] [právnická osoba], které je společníkem, je plátcem DPH, a proto se zvyšuje u něj náhrada nákladů řízení o částku odpovídající této dani - k tomu metodologicky obdobně srov. např. bod 94. rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 80/2018 - 201, bod 24. rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 252/2016 - 96, bod 56. rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Azs 296/2019 - 32, dostupné např. na www.nssoud.cz). Celkem tak je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 062 Kč. Částka je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta tří dnů k plnění od právní moci je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2021, č. j. 47 C 208/2020-25, byl žalovanému ustanoven opatrovník ve smyslu § 29 odst. 2, 4 o. s. ř., a to [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], advokát. Zastoupení žalovaného ustanoveným advokátem končí právní mocí rozhodnutí, jímž se řízení končí, zde tímto rozsudkem. Ustanovenému opatrovníkovi žalovaného vzniklo podle § 140 odst. 2 o. s. ř. právo na odměnu a náhradu hotových výdajů za řízení před soudem I. stupně.

20. Právo na odměnu ustanoveného advokáta obecně vychází z § 140 odst. 2 o. s. ř., dle kterého platí, že pokud byl ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

21. Zvláštním předpisem o mimosmluvní odměně, na který citované ustanovení odkazuje, je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších změn. Pro stanovení odměny je rozhodný předmět řízení. Dle ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu platí, že pokud není stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.

22. V řešené věci bylo předmětem řízení peněžité plnění 1 774,50 Kč. Tato částka je tarifní hodnotou ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Této tarifní hodnotě by odpovídala dle § 7 bodu 3. advokátního tarifu odměna 1 000 Kč/úkon.

23. Mimosmluvní výše odměny soudem ustanovených zástupců v občanském soudním řízení je ovšem redukována o 20 % na základě § 12a advokátního tarifu, přičemž je stanovena i maximální výše odměny za úkon na hranici 5 000 Kč (§ 12a odst. 2 advokátního tarifu). Proto soud musí přiznat [titul]. [anonymizováno] částku 800 Kč/úkon. S ohledem na obsah spisu soud přiznal odměnu za následující úkony: 1) první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem; zahrnuje zpravidla i nahlížení do spisu - § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu. 2) vyjádření ze dne 29. 3. 2021 k věci samé - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. 3) účast na jednání soudu dne 11. 5. 2021 - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu.

24. Celkem tedy ustanovenému opatrovníkovi žalovaného náleží odměna za právní pomoc za tři úkony právní služby ve výši 2 400 Kč.

25. Podle ust. § 13 odst. 1 advokátního tarifu platí, že advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Vzhledem k tomu, že určení odměny a náhrady hotových výdajů se na základě ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. řídí normami pro mimosmluvní odměnu, soud aplikoval ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu, na základě kterého činí částka náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné paušálně 300 Kč na jeden úkon právní služby.

26. Soud ustanovenému opatrovníkovi žalovaného přiznal paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu za tři úkony právní služby, tj. 900 Kč.

27. Vzhledem ke skutečnosti, že opatrovník žalovaného je plátcem DPH, náleží mu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. též náhrada za tuto daň v sazbě 21 %, tj. 693 Kč Celkem má zástupce žalovaného [titul]. Dlouhý právo na náhradu odměny a nákladů ve výši 3 993 Kč (výrok IV.)

28. Soud rozhodl, že ČR nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.) Nejvyšší soud např. v usnesení sp. zn. 21 Cdo 3776/2016 vysvětlil, že o nákladech státu podle § 140 odst. 2 o. s. ř. soud rozhoduje dle § 149 odst. 2 o. s. ř., nikoli dle § 148 o. s. ř. Žalovanému nebyla„ přisouzena náhrada nákladů řízení“ (viz § 149 odst. 2 o. s. ř.). Náhradu nákladů ustanoveného zástupce či opatrovníka lze (viz § 149 odst. 2 o. s. ř.) uložit jen, zastupoval-li ustanovený advokát (opatrovník) účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (viz i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2905/2014, 21 Cdo 1997/2008, usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 19 Co 373/2008).

29. V neposlední řadě k výroku VI. tohoto rozsudku. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 400 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán (kvůli tomu, že žalovaný neměl zapsaný statutární orgán a nebyla zde ani jiná osoba, která by za žalovaného byla oprávněna jednat před soudem podle - § 21 o. s. ř.)

30. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2. Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud poplatek podle položky 1 (v nynějším případě jde o doplatek ve výši 600 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku činil 1 000 Kč). To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztratil výhodu„ slevy“ na poplatku.

31. Pokud poplatkový zákon říká, že soud doplatek„ doměří“, není to totéž, co„ vyzve“ (§ 9 odst. 1 poplatkového zákona) k zaplacení soudního poplatku. To ostatně vyplývá i ze systematického zařazení úpravy doměření poplatku až do Sazebníku; výzva (v případě nezaplacení poplatku nebo zaplacení v nesprávné výši) je upravena v samotném zákonu – v jeho„ hlavních“ ustanoveních.

32. Je třeba vyložit i otázku splatnosti doměřeného doplatku v případě převodu věci z agendy CEPR do agendy C. Doplatek doměřeného poplatku není splatný podáním formulářové elektronické žaloby (na rozdíl od sníženého poplatku za žalobu) podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž podle § 4 odst. 1 písm. i) poplatkového zákona až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé. Nejde totiž o případ, kdy žalobce zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v souvislosti s převodem věci z agendy CEPR do agendy C, který navíc nemůže žalobce jakkoliv ovlivnit. V takovém případě bude sice povinností žalobce, resp. podle výsledku řízení žalovaného, doměřený poplatek zaplatit, ale až tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného rozhodnutí. K uvedeným závěrům již dospěla judikatura. Jde zejména o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, které přitom bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a je evidováno jako R 48/2014 (svazek 5, ročník 2014, str. 724). Dále jde např. o usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 38/2019, které je dostupné veřejnosti např. na www.beck-online.cz (je tam vedeno i jako“ Výběr 97/2019).

33. Soud dospěl k závěru, že je třeba uložit povinnost zaplatit doplatek poplatku nikoli žalobci (kterému totiž vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů řízení vůči žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a který byl v řízení úspěšný), ale výlučně žalovanému. Soud v tomto závěru odkazuje na citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 38/2019, přičemž neshledává důvody se od něj odchýlit (viz i § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a v něm obsažený princip právní jistoty). Navíc stejný právní názor plyne i z publikovaného usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013:„ Nejde totiž o případ, kdy žalobce zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v souvislosti s převodem věci z agendy CEPR do agendy C, který navíc nemůže žalobce jakkoliv ovlivnit. V takovém případě bude sice povinností žalobce, případně podle výsledku řízení žalovaného, doměřený poplatek zaplatit, ale až tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného rozhodnutí.“. Soud proto výrokem VI. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit rozdíl v soudním poplatku 600 Kč.