47 C 218/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 667 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na zaplacení částky ve výši 1 667 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 667 Kč od 28. 4. 2019.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Stručné odůvodnění:</b> (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu)

1. Žalobou ze dne 29. 1. 2021 (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku ve výši 1 667 Kč a zákonné úroky z prodlení za dobu od 28. 4. 2019 do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o pojistnou smlouvu ze dne 29. 12. 2018, [číslo] jejímž předmětem bylo tzv. povinné ručení u automobilu [registrační značka].

2. Dne 8. 4. 2022 proběhlo jednání, na kterém soud provedl dokazování a vyhlásil tento rozsudek. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že žalobce neprokázal ani samotné uzavření pojistné smlouvy, neprokázal tak svou aktivní věcnou legitimaci.

3. Z listiny„ [anonymizováno] [rok] – pojistné dle ujetých kilometrů, Nabídka pojistitele na uzavření smlouvy [číslo]“ soud zjistil, že aby došlo k uzavření smlouvy, muselo by dojít k zaplacení prvního pojistného 552 Kč do 13. 1. 2019. Žalobce netvrdil, tím méně pak prokázal, že by žalovaný skutečně první pojistné 552 Kč do dne 13. 1. 2019 zaplatil. Z jakéhosi výpisu ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že 13. 12. 2018 byla převedena částka 555 Kč z„ pojistky na jinou pojistku: [číslo]“. Žalobce tak neprokázal, že by žalovaný zaplatil do 13. 1. 2019 na smlouvu [číslo]. Žalobce neprokázal uzavření pojistné smlouvy, 4. Podle ust. § 1735 občanského zákoníku platí, že nabídka učiněná v písemné formě vůči nepřítomné osobě musí být přijata ve lhůtě uvedené v nabídce. Není-li lhůta uvedena, lze nabídku přijmout v době přiměřené povaze navrhované smlouvy a rychlosti prostředků, jež navrhovatel použil pro zaslání nabídky.

5. Podle ust. § 1740 odst. 1 občanského zákoníku platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

6. Podle ust. § 2751 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku platí, že nabídku pojistitele může pojistník přijmout i včasným zaplacením pojistného ve výši uvedené v nabídce.

7. Jak vyplynulo k provedených důkazů, žalobce neprokázal, že by některým ze zákonem popsaných způsobů došlo k uzavření pojistné smlouvy. Proto žalobce nemá právo na zaplacení jakékoliv částky. Soud musel žalobu v plném rozsahu zamítnout.

8. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu – soud nemohl žalobce poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Podle konstantní judikatury platí, že„ účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, 21 Cdo 4314/2008, 28 Cdo 3945/2013, 25 Cdo 1277/2012, 32 Cdo 1356/2015, 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2464/10, II. ÚS 2782/08, II. ÚS 3235/09, III. ÚS 2848/10, I. ÚS 2131/15 aj.) Jak přiléhavě zrekapituloval Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 2131/15,„ i Ústavní soud opakovaně uváděl, že pokud se účastník vzdá dobrodiní poučovací povinnosti soudu svou neúčastí na jednání (lhostejno zda omluvenou či nikoliv), pak nemůže odkazovat na nedostatečně skutkově zjištěný stav věci a možnost jeho doplnění ze své strany.“. V podobném duchu pak Ústavní soud usuzoval např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 2848/10:„ Ústavní soud již ve své dřívější judikatuře vyslovil, že zásad spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ust. § 115 odst. 2 o. s. ř.) o jednání obecného soudu uvědoměn, toto jednání zmeškal…“ Tento závěr je v souladu s názory vyslovenými odbornou literaturou (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831-832, nebo komentář k § 118a o.s.ř. na ASPI od Jiřího Vašíčka).

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

10. V řešené věci je to žalovaný, kdo byl zcela úspěšný, a proto by mu náležela náhrada nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.