47 C 243/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 35 013,94 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky ve výši 10 000 Kč, 100 Kč, 200 Kč, 4 554,19 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 200 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení z titulu smluvních pokut.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 18 143,42 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 540,96 Kč od 21. 5. 2019 do 21. 8. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 24 730,47 Kč od 22. 8. 2019 do 9. 10. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 21 687,78 Kč od 10. 10. 2019 do 20. 10. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 143,42 Kč od 21. 10. 2019 do zaplacení, částku 600 Kč, částku 1 416,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 416,33 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 175 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 175 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částek uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, a to za odběr plynu (18 143,42 Kč), elektřiny (1 416,33 Kč), dvou smluvních poplatků za dohodu o splátkách a uznání dluhu (2 x 300 Kč) a smluvních pokut uvedených ve výroku I. rozsudku), a to jako plnění plynoucích ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny z 29. 10. 2018. Žalovaný se k žalobě před jednáním nevyjádřil, dostavil se na jednání, žalobní nároky uznal.

2. Soud nařídil jednání (žalobce nesouhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř.) a důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

3. Žalobce dodával žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 29. 10. 2018 do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], plyn pro potřeby domácnosti. Smluvní strany se ve smlouvě dohodly, že cena plynu bude určena ceníkem žalobce platným pro dané fakturační období, a že splatnost vyúčtování spotřeby plynu bude stanovena ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: smlouva o sdružených službách dodávky plynu ze dne 29.10.2018, obchodní podmínky sdružených služeb, informace pro zákazníka.

4. Žalobce dne 28. 4. 2019, vyúčtoval žalovanému fakturou [variabilní symbol], na částku ve výši 25 740,96 Kč včetně DPH, splatnou dne 20. 5. 2019, představující cenu odebraného plynu a souvisejících služeb, a to za 2 288,89 m3 odebraného plynu ve fakturačním období 8. 11. 2018 - 24. 4. 2019. Na tuto fakturu byly provedeny následující částečné úhrady v celkové výši 7 397,54 Kč: 21. 8. 2019 ve výši 810,49 Kč, 9. 10. 2019 ve výši 3 042,69 Kč, dne 20. 10. 2019 ve výši 3 544,36 Kč, pročež k úhradě zbývá částka 18 143,42 Kč. Žalovaný dne 26. 11. 2019 svůj dluh co do důvodu a výše uznal a zavázal se jej zaplatit. Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: faktura s variabilním symbolem [číslo], dohoda o splátkách dluhu ze dne 26. 11. 2019.

5. Dne 26. 11. 2019 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena Dohoda o splátkách dluhu a prohlášení o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu ohledně i částky 18 143,42 Kč za odběr plynu z faktury s [variabilní symbol]. Uzavření této dohody bylo v souladu s částí F) ceníku služeb pro produktovou řadu plyn [anonymizováno] zpoplatněno částkou 300 Kč, což bylo sjednáno rovněž v samotné dohodě. Částku 300 Kč se žalovaný zavázal hradit v rámci splátek sjednaných v dohodě. Tyto splátky žalovaný porušil, když nehradil řádně ve lhůtách a ve výši dle dohody, čímž pozbyl výhody splátek. Částka za uzavření dohody nebyla žalovaným uhrazena. Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: dohoda o splátkách dluhu ze dne 26. 11. 2019, ceník služeb pro produktovou řadu plyn [anonymizováno].

6. Žalobce dodával žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 10. 2018 do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], elektřinu pro potřeby domácnosti. Smluvní strany se ve Smlouvě dohodly, že cena elektřiny bude určena ceníkem žalobce platným pro dané fakturační období, a že splatnost vyúčtování spotřeby elektřiny bude stanovena ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Žalobce dne 3. 11. 2019, vyúčtoval žalovanému fakturou [variabilní symbol], na částku ve výši 1 616,33 Kč včetně DPH, splatnou dne 25. 11. 2019, přičemž částka 1 416,33 Kč představuje cenu odebrané elektřiny a souvisejících služeb, a to za 0, [číslo] MWh odebrané elektřiny ve fakturačním období 6. 8. 2019 - 18. 10. 2019 a částka 200 Kč představuje smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh na dodávku elektřiny. Na tuto fakturu nebyla žalovaným provedena žádná úhrada. Žalovaný dne 26. 11. 2019 svůj dluh co do důvodu a výše uznal a zavázal se jej zaplatit. Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 10. 2018, obchodní podmínky sdružených služeb, Informace pro zákazníka, plná moc ze dne 29. 10. 2018, faktura [variabilní symbol], včetně dokladu o odeslání ze dne 6. 11. 2019, upomínka ze dne 30. 8. 2019 a 2. 10. 2019, plán záloh ze dne 13.08.2019 dohoda o splátkách dluhu ze dne 26.11.2019.

7. Dne 26. 11. 2019 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena Dohoda o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu ohledně odběru elektřiny - částky 1 616,33 Kč z faktury s [variabilní symbol]. Uzavření této dohody bylo v souladu s částí F) ceníku služeb pro produktovou řadu elektřina [anonymizováno] zpoplatněno částkou 300 Kč, což bylo sjednáno i v samotné dohodě. Částku 300 Kč se žalovaný zavázal hradit v rámci splátek sjednaných v dohodě. Tyto splátky žalovaný porušil, když nehradil řádně ve lhůtách a ve výši dle dohody, čímž pozbyl výhody splátek. [příjmení] za uzavření dohody nebyla žalovaným ke dni podání žaloby uhrazena. Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: dohoda o splátkách dluhu ze dne 26. 11. 2019, ceník služeb pro produktovou řadu elektřina [anonymizováno].

8. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu z 29. 10. 2018 byla mezi účastníky uzavřena na dobu určitou 36 měsíců od data 8. 11. 2018 s možností automatické prolongace smlouvy. Žalobce dne 8. 10. 2019 z důvodů opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy žalovaným - konkrétně nezaplacením záloh za měsíc srpen 2019, splatné 15. 8. 2019 a nezaplacení faktury [variabilní symbol], splatné dne 20. 5. 2019 - ukončil dodávku plynu. Žalobce následně přípisem ze dne 9. 10. 2019, odstoupil od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností žalovaného. Žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, a to vyúčtováním smluvní pokuty [variabilní symbol], vystavené dne 10. 10. 2019, splatné dne 21. 10. 2019. Takto žalobce smluvní pokutu žalobce požaduje za každý měsíc od 8. 10. 2019 do 8. 11. 2021, tedy za 25 měsíců po 400 Kč. Na toto vyúčtování nebyla žalovaným provedena žádná úhrada. Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: faktura ze dne 9. 10. 2019, včetně dokladu o odeslání ze dne 11.10.2019, odstoupení od smlouvy ze dne 9. 10. 2019, oznámení o přerušení dodávky ze dne 30. 8. 2019, včetně dokladu o odeslání ze dne 30. 8. 2019, oznámení o zahájení realizace přerušení dodávky ze dne 11.9.2019, dohoda o splátkách dluhu ze dne 26.11.2019, vyúčtování smluvní pokuty [variabilní symbol].

9. Smluvní strany si ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 10. 2018 v odstavci„ Ostatní ujednání“ ujednaly smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní. Na základě Smlouvy, odstavec„ Ostatní ujednání“, vyúčtoval žalobce žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení žalované faktury [variabilní symbol]. V souladu s čl. 5 obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí uzavřené smlouvy, byla splatnost faktury stanovena v samotné faktuře na 25.11.2019. Vyúčtování smluvní pokuty žalobce provedl v rámci vyúčtování smluvních pokut, poplatků a příslušenství pohledávky ze dne 5. 2. 2020, pod variabilním symbolem [číslo]. Splatnost smluvní pokuty byla dle čl. 5 cit. obchodních podmínek stanovena na nejméně sedm dní od data vystavení vyúčtování smluvních pokut, poplatků a příslušenství pohledávky. Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 10. 2018, obchodní podmínky sdružených služeb, informace pro zákazníka, plná moc ze dne 29.10.2018, vyúčtování smluvní pokuty.

10. Pokud jde o smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 10. 2018, smluvní strany si ve Smlouvě, v odstavci„ Ostatní ujednání“, ujednaly pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze Smlouvy, smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od [anonymizováno] do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců od data 2. 11. 2018 s možností automatické prolongace smlouvy. Žalobce dne 18. 10. 2019 v souladu s energetickým zákonem ukončil dodávku elektřiny, a to z důvodu opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy žalovaným, konkrétně nezaplacením záloh za měsíc srpen 2019, splatné 15. 8. 2019, zálohy za měsíc září 2019, splatné dne 15. 9. 2019. Na možnost ukončení dodávky byl žalovaný upozorněn upomínkou ze dne 20. 9. 2019 zaslanou doporučeně. Žalobce následně přípisem ze dne 3. 11. 2019 odstoupil od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností žalovaného. Žalobce vyúčtoval žalovanému v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu ve výši 7 600 Kč a to vyúčtováním smluvní pokuty [variabilní symbol], vystavené dne 20. 10. 2019, splatné dne 30.10.2019 Smluvní pokutu žalobce požaduje za každý měsíc od 18. 10. 2019 do 9. 5. 2021, tedy za 19 měsíců po 400 Kč Na toto vyúčtování byla provedena úhrada ve výši 3 045,81 Kč, a proto k úhradě zbývá částka 4 554,19 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 10. 2018, obchodní podmínky sdružených služeb, informace pro zákazníka, plná moc ze dne 29. 10. 2018, faktura [variabilní symbol], včetně dokladu o odeslání ze dne 6. 11. 2019, odstoupení od smlouvy ze dne 3. 11. 2019, oznámení o přerušení dodávky ze dne 20. 9. 2019, včetně dokladu o odeslání ze dne 6. 11. 2019, oznámení o zahájení realizace přerušení dodávky ze dne 2. 10. 2019, dohoda o splátkách dluhu ze dne 26. 11. 2019, vyúčtování smluvního poplatku [variabilní symbol].

11. Při právním posouzení žalovaných nároků soud aplikoval v případě dodávek elektřiny § 50 odst. 2 a v případě dodávek plynu § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.

12. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah, kterým se zavazuje obchodník s elektřinou/plynem dodávat zákazníkovi elektřinu/plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby, a zákazník se zavazuje zaplatit obchodníkovi s elektřinou/plynem cenu za dodanou energii a cenu souvisejících služeb. Žalobce tedy byl zavázán dodávat žalovanému příslušné energie a zajišťovat související služby, a žalovaný byl povinna platit žalobci cenu těchto energií a služeb dle vyúčtování žalobce. Žalovaný tyto své základní povinnosti porušil, pročež ho soud zavázal k zaplacení částky 18 143,42 Kč za dodávky plynu a 1 416,33 Kč za dodávky elektřiny (výrok II. rozsudku). Rovněž má žalobce právo na zaplacení částky 600 Kč (2 x 300 Kč), kterou si účastníci sjednali v Dohodě o splátkách dluhu jako smluvní poplatek za sjednání dohody o splátkách dluhu. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je v tomto rozsahu důvodná, a to včetně práva žalobce na zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Důvod pro vyhovění žalobě co do výroku II. tohoto rozsudku plyne nejen ze shora zjištěného skutkového stavu a právního posouzení, ale i z faktu uznání žalobního nároku žalovaným, přičemž žalobce navrhnul na jednání vydání částečného rozsudku pro uznání, pročež soud rozhodl výrokem II. částečným rozsudkem pro uznání, v souladu s § 153a odst. 1 a 2 o. s. ř.

13. Sice žalovaný uznal i žalobní nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 10 000 Kč, 100 Kč, 200 Kč, 4 554,19 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 200 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, v této části žaloby (nárok na zaplacení smluvní pokuty je samostatným nárokem) však soud tu rozsudek pro uznání nemohl vydat pro rozpor takových smluvních pokut s hmotným právem (srov. § 153a odst. 2 o. s. ř.:„ Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).“; § 99 odst. 2 věta první o. s. ř.:„ Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.“).

14. Pokud jde o smluvní pokuty, ty byly výrokem I. tohoto rozsudku zamítnuty s ohledem na následující důvody.

15. Předně aplikace nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/2011 sem dopadá přiměřeně, z důvodu, že jakkoli je smluvní pokuta uvedena nikoli v „ obchodních podmínkách“, ale v listině označené jako„ smlouva o sdružených službách dodávky plynu“, přesto je umístěna do smlouvy nepoctivě, a proto je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z.

16. Citovaný nález argumentoval tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová.

30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“.

17. Vztaženo přiměřeně na nynější případ, nelze jen změnit formální označení části, které bývala v minulosti běžně označována jako„ obchodní podmínky“. Totiž spotřebitelské smlouvy v minulosti bývaly často uzavírány tak, že účastníky byla podepsána jen část označená jako„ smlouva“ a účastníky smlouvy nebývaly podepsány obchodní podmínky, které se někdy nacházely i na druhé straně smlouvy a až v nich byly umístěna smluvní pokuta. Obdobnou praxi kritizoval i citovaný nález Ústavního soudu ve smyslu shora uvedeného. Nelze mít za to, že zásadně jen formální změnou - formální změnou názvu listiny, když místo označení„ obchodní podmínky“ (apod.) na listině žalobce nově uvede„ Smlouva o sdružených službách dodávky plyne (dále jen„ Smlouva“ – strana ½)“ – žalobce dostál uvedeným požadavkům.

18. Princip zůstává stejný. I nadále je smluvní pokuta obsažena na straně listiny, která není spotřebitelem podepsána. Smluvní pokuta je vložena do velice dlouhého souvětí, nepřehledného, složitě formulovaného a malým písmem psaného, a proto reálně hrozí, že průměrnému spotřebiteli unikne (viz„ text v části smlouvy označené jako„ Ostatní ujednání“ –„ Zákazník je povinen poskytnout [anonymizováno] veškerou sou činnost nezbytnou k zahájení dodávky na základě uzavřené Smlouvy, zejména nečinit žádná právní ani jiná jednání bránící [anonymizováno] v plnění takového jejího závazku (v č. provedení změny dodavatele), vyjma těch, k nimž je oprávněn podle zákona. V případě porušení této povinnosti je Zákazník povinen zaplatit [anonymizováno] smluvní pokutu, a to ve výši 1 000 K č pro kat. Domácnost a 5 000 Kč pro kat. Podnikatel. Stejnou smluvní pokutu je povinen uhradit Zákazník, který uvede [anonymizováno] v omyl tím, že ukončí Smlouvu dohodou a v rozporu s deklarovaným důvodem pro její sjednání bude ve stejném odběrném místě pokračovat v odběru u jiného dodavatele. V případě, že Zákazník učiní bez souhlasu [anonymizováno] jakýkoli právně relevantní projev vůle (bez ohledu na to, zda byl či nebyl určen a/nebo doručen [anonymizováno], zda se tak stalo opožděně, či zda trpěl vadami, a na to, jak a kým je Smlouva následně ukončena) směřující k předčasnému ukončení Smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo vedoucí k ukončení dodávky od [anonymizováno] (v roli subjektu zúčtování u operátora trhu) probíhající na základ ě takové Smlouvy (za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručené oznámení o ukončení Smlouvy na dobu určitou ve sjednaném termínu; za takový projev v ůle se naopak nepovažuje pouhý návrh na předčasné ukončení Smlouvy dohodou) a/nebo Zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost vyplývající ze Smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně z důvodu neoprávněného odběru podle § 51 odst. 1 písm. b) energetického zákona dojde k přerušení dodávky a odstoupení od Smlouvy ze strany [anonymizováno]) a/nebo Zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je [anonymizováno] oprávněna účtovat Zákazníkovi smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé [anonymizováno] neodebráním pro Zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kat. Domácnost a 2 000 Kč pro kat. Podnikatel, a to za každý kalendářní měsíci jeho část následující po dni ukončení dodávky od [anonymizováno] do konce doby trvání Smlouvy (vč. případné Prolongace). V případě zákazníka s distribuční sazbou D01d nebo C01d dle Ceníku [anonymizováno] se částky smluvních pokut uvedené v předchozí větě snižují o polovinu. Zákazník je povinen zaplatit [anonymizováno] smluvní pokutu ve výši 100 K č za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této Smlouvy přesahující 10 dní. Zákazník je povinen vyúčtovanou smluvní pokutu uhradit ve lhůtě platné pro splatnost vyúčtování dle OP. Jde-li o smluvní pokutu za předčasné ukončení Smlouvy v rozporu se smluvními podmínkami, Zákazník se účinně zprostí povinnosti její úhrady, pokud takový jeho projev vůle směřující k předčasnému ukončení Smlouvy odvolá či vezme zpět a odstraní jeho nepříznivé následky vůči [anonymizováno]. Není-li shora v konkrétním případě stanoveno jinak, má [anonymizováno] vedle práva na smluvní pokutu vyplývající z porušení povinnosti Zákazníka též právo na náhradu škody a úrok z prodlení vyplývající z porušení téže povinnosti. Případným odstoupením od Smlouvy nezaniká právo [anonymizováno] na smluvní pokutu vzniklou porušením povinnosti Zákazníkem před takovým odstoupením. Ustanovení "Ostatních ujednání" nabývají ú činnosti dnem platnosti Smlouvy“. Proto sem dopadá analogicky např. ta část nálezu ÚS, která zakazuje smluvní pokutu koncipovat následovně:“ nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě).“.

19. Koneckonců i označení části smlouvy„ OSTATNÍ UJEDNÁNÍ“ není zcela vypovídající, nenaznačuje, že jde o důsledky porušení smluvních povinností spotřebitelem se vznikem dalších platebních povinností spotřebitele (včetně smluvní pokuty) a reálně může budit dojem nepodstatného charakteru, že se jedná o ustanovení vysvětlujícího a technického charakteru.

20. Nad to, ačkoli je smlouva označena formálně jako dvoustranná („ strana ½“, strana 2/2“), tak vizuálně vytváří dojem, jako by byla jednostranná. Strana označená formálně jako„ strana 2/2“ se tváří jako strana první podle vizuálního dojmu, navíc sousloví„ strana 2/2“ je uvedeno jen velice malým písmem. Údaje a forma uvedená na straně 2 smlouvy v minulosti bývaly obsaženy právě na první straně smlouvy, která byla o jedné straně a následovaly pak obchodní podmínky, které jsou napsány v obdobné formě jako v době dřívější, včetně drobnějšího písma (to je soudu známo z úřední činnosti – viz § 121 o. s. ř.). Tudíž i forma takové smlouvy – právě ve spojení s dřívější smluvní praxí – vytváří dojem navenek, že ve skutečnosti jde o smlouvu jen o jedné straně. Rovněž forma smlouvy je tak pro průměrného spotřebitele matoucí a skýtá reálné riziko, že např. když je předložena k podpisu spotřebiteli jen druhou stranou otočenou nahoru spotřebiteli k podpisu, tak spotřebitel ani nemá důvod ji otočit a zkoumat, zda„ náhodou“ není na druhé straně smlouvy ještě další strana smlouvy a v ní ukryté povinnosti, které jsou pro spotřebitele nevýhodné (např. smluvní pokuta).

21. Žalobce se nemůže objektivně domnívat, že takovou formálnější změnou (úpravou) může dostát smyslu a účelu citované nálezové judikatury Ústavního soudu chránící spotřebitele. Je třeba se vystříhat formalistické interpretace a aplikace práva, včetně nálezů Ústavního soudu (viz čl. 89 odst. 2 Ústavy o vázanosti i obecného soudu rozhodnutím Ústavního soudu).

22. Tudíž takováto smluvní pokuta je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 588 o. z.) a i kdyby nebyla, tak by k ní nebylo možné přihlížet v souladu s § 1813 a § 1815 o. z.

23. Shora uvedené úvahy - a závěry ohledně aplikace názoru Ústavního soudu - akceptoval jako správné i odvolací soud - Krajský soud v Brně, a to v rozsudku z 6. 10. 2020 č. j. 37 Co 4/2020 – 79:„ …se odvolací soud jinak zcela ztotožňuje s dalšími právními závěry soudu I. stupně, především se závěrem o absolutní neplatnosti této části smlouvy pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z., přičemž odvolací soud rovněž souhlasí s tím, že soudem I. stupně citovaná judikatura ÚS ČR je nadále použitelná a pro daný případ přiléhavá…“.

24. Na shora uvedeném nic nemění ani námitka žalobce vznesená na jednání, že informace o smluvní pokutě je uvedena nejen ve smlouvě, ale i v informacích pro zákazníka, které podepisuje zákazník před podpisem smlouva. V žalovaným podepsaných Informacích pro zákazníka jednak není uvedena výše smluvní pokuty, jednal je tam uvedeno jen, že„ případné smluvní pokuty jsou zakotveny ve smlouvě/dodatku“, tedy spotřebitel (žalovaný) není informován o existenci smluvní pokuty (viz slovo„ případné“).

25. Žalobce dále argumentoval, že v případě neuzavření smlouvy s jiným zákazníkem, tak hrozí, je možnost, že žalobce již (pro žalovaného) koupenou a uskladněnou energii neprodá či prodá dále se ztrátou, a že smluvní pokuta je motivována i těmito důvody. Avšak samotný žalobce připouští, že je zde i možnost, že naopak se mu zdaří užít nakoupenou a uskladněnou energii pro jiného zákazníka (tedy ji v tomto smyslu prodat); při takovém reálném průběhu děje by však žalobce byl obohacen - dostal by zaplaceno pod rouškou smluvní pokuty za energii od předchozího klienta (který by energii nespotřeboval), a zároveň by dostal zaplaceno za tutéž energii od jiného zákazníka (který by spotřeboval energii). Ve skutečnosti tak tento argument žalobce směřuje spíše proti právní přípustnosti (legitimitě) takto konstruované smluvní pokuty, a to i z hlediska dobrých mravů.

26. Žalobce na jednání odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se odběru podnikající fyzické osoby z roku 2019 s tím, že nezná spisovou značku rozhodnutí. Patrně tím měl na mysli rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019. Skutečně se ve věci rozhodované Nejvyšším soudem jednalo o žalobu na zaplacení smluvní pokuty sjednané mezi stejným žalobcem a podnikající fyzickou osobou a již proto jsou závěry v rozsudku Nejvyššího soudu nepoužitelné pro nynější případ, jelikož shora uvedené ratio decidenci je postaveno na ochraně spotřebitele (a contrario podnikatel). Nehledě na to, že výše uvedené rozhodovací důvody v tomto rozsudku Nejvyšším soudem v citovaném rozsudku nebyly řešeny (tedy ani potvrzeny, ani vyvráceny), právní přípustnost smluvní pokuty byla Nejvyším soudem posuzována výlučně z jiného úhlu pohledu (je-li smluvní pokutou sankcionován v podstatě výkon práva odstoupit od smlouvy, tak zda je ujednání o povinnosti platit smluvní pokutu při odstoupení od smlouvy třeba považovat za absolutně neplatné podle § 580 odst. 1 o. z.).

27. Pokud ale již žalobce odkazuje na jedno rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se podnikající fyzické osoby (jako žalovaného, bývalého klienta žalobce), pak by konzistentně s tím měl poukázat i na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2466/2020 Nejvyšší soud tehdy rozhodoval věc, v níž odvolací soud zamítl žalobu stejného žalobce na zaplacení smluvní pokuty s odůvodněním, že„ Současně s tím měl odvolací soud za to, že dotčené smluvní ujednání je absolutně neplatné rovněž podle § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy, neboť – přes absenci pravidel pro vypořádání závazků při předčasném ukončení smlouvy v zákoně č. 458/2000 Sb., energetický zákon – se dostává do rozporu s „ korektivem zákazu narušování hospodářské soutěže a vytváření překážek pro řádné fungování vnitřního trhu na úseku energetiky“, přičemž poukázal na obdobnou problematiku v oblasti právní úpravy elektronických komunikací.“. Odvolací soud tehdy posuzoval možnost platně sjednat smluvní pokutu pro případ odstoupení od smlouvy ze strany žalobce ve vztahu k podnikající fyzické osobě, která neplní své závazky, a nikoliv ve vztahu ke spotřebiteli. Nejvyšší soud v citovaném usnesení dovolání odmítl s odůvodněním, že„ Závěr odvolacího soudu, že dotčené ujednání o smluvní pokutě je v konkrétních poměrech fungování vnitřního trhu na úseku energetiky absolutně neplatné podle § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy, žalobkyně dovoláním nezpochybnila. Uvedený závěr odvolacího soudu přitom sám o sobě obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty. Dovolání tak není pro řešení otázky platnosti ujednání o smluvní pokutě vázané jednak na porušení povinnosti dlužníka a jednak na odstoupení od smlouvy ze strany věřitele přípustné.“.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku), když žalobce měl úspěch pouze částečný (viz výrok II. versus výrok I., tj. úspěch žalobce toliko v 57 procentech z celkového předmětu řízení, tedy úspěch žalobce se blížil úspěchu žalovaného), a proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. O doplatku soudního poplatku (výrok IV. a V.) soud rozhodl na základě následujících úvah. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1 401 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud poplatek podle položky 1 (v nynějším případě jde o doplatek ve výši 200 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku činil 1 000 Kč). To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztratil výhodu„ slevy“ na poplatku a soudní poplatek tak činil částku 1 751 Kč. Pokud poplatkový zákon uvádí, že soud doplatek„ doměří“, není to totéž, co„ vyzve“ (§ 9 odst. 1 poplatkového zákona) k zaplacení soudního poplatku. To ostatně vyplývá i ze systematického zařazení úpravy doměření poplatku až do Sazebníku; výzva (v případě nezaplacení poplatku nebo zaplacení v nesprávné výši) je upravena v samotném zákonu – v jeho„ hlavních“ ustanoveních. Je třeba vyložit i otázku splatnosti doměřeného doplatku v případě převodu věci z agendy CEPR do agendy C. Doplatek doměřeného poplatku není splatný podáním formulářové elektronické žaloby (na rozdíl od sníženého poplatku za žalobu) podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž podle § 4 odst. 1 písm. i) poplatkového zákona až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé. Nejde totiž o případ, kdy žalobce zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v souvislosti s převodem věci z agendy CEPR do agendy C, který navíc nemůže žalobce jakkoliv ovlivnit. V takovém případě bude sice povinností žalobce, resp. podle výsledku řízení žalovaného, doměřený poplatek zaplatit, ale až tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného rozhodnutí. K uvedeným závěrům již dospěla judikatura. Jde zejména o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a je evidováno jako R 48/2014. Dále jde např. o usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 38/2019, které je dostupné veřejnosti např. na www.beck-online.cz (jako“ Výběr 97/ 2019). Soud dospěl k závěru, že je třeba uložit povinnost zaplatit doplatek poplatku žalobci i žalovanému stejnou měrou (totiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení). Soud v tomto závěru odkazuje na citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 38/2019, přičemž neshledává důvody se od něj odchýlit (viz i § 13 o. z. a v něm obsažený princip právní jistoty). Soud proto výrokem IV. a V. tohoto rozsudku uložil žalobci i žalovanému povinnost zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně rozdíl v soudním poplatku, tedy každému 175 Kč.

30. Lhůtu k plnění soud stanovil na tři dny od právní moci rozsudku, v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Jiná lhůta k plnění než v délce tří dnů - tedy i určení plnění ve splátkách - je výjimkou z obecného pravidla. Rozhodnutí soudu se proto musí opírat o konkrétní skutečnosti a o racionální důvody, které by jej vedly k tomu, že vyšel vstříc žalované tím, že stanovil delší lhůtu k plnění nebo peněžité plnění rozvrhl na jednotlivé splátky. Splátky s ohledem na výši dluhu a úroky z prodlení, délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, mohou být nepřijatelné, neboť žalobci v podstatě mohou upírat zaplacení pohledávky v lhůtě přiměřené, mohlo by jít o neadekvátní s ohledem na neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Soud musí vždy zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran; jeho rozhodnutí tedy musí obstát v testu proporcionality. Zatímco použití obecné třídenní není zapotřebí v odůvodnění rozsudku zvláště vysvětlovat a zabývat se její přiměřeností, delší lhůtu k plnění nebo rozložení plnění na splátky je nutno řádně odůvodnit a podložit zjištěním všech potřebných skutkových okolností. Žalobci nelze upírat právo na zaplacení pohledávky (včetně nuceného vymožení) v přiměřené lhůtě. Soud považoval za přiměřenou lhůtu tři dny od právní moci rozsudku. Delší lhůtu k plnění lze stanovit kupř. tehdy, pokud by se splnění povinnosti v obecné lhůtě příčilo dobrým mravům. Jde totiž i o jisté dobrodiní pro žalovaného dlužníka, v neprospěch žalobce – věřitele. Je tak třeba sledovat i chování žalovaného dlužníka, a to zejména vůči jeho věřiteli, zda je dostatečně sebereflexní, vycházeje právě z toho, že porušil své právní povinnosti (včas a řádně plnit). Soudy nevyhověl žádosti žalovaného o povolení dlužnou částku splácet ve splátkách. Žalovaný již měl možnost splácet žalované částky již na základě Dohod o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu, ale takového dobrodiní poskytnutého mu žalobcem nevyužil.