47 C 244/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 585,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 585,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 585,44 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce. <b>Stručné odůvodnění:</b> (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu)

1. Žalobou ze dne 16. 4. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 5 585,44 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z této částky za dobu od 13. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaný odebíral plyn z distribuční soustavy žalobce i přes to, že dne 23. 10. 2017 zanikla smlouva o distribuci plynu pro odběrné místo na adrese [adresa žalovaného]. Žalobce demontoval plynoměr dne 25. 11. 2019. Žalovaný užíval byt na odběrném místě po celou dobu neoprávněného odběru, tj. od 23. 10. 2017 do 25. 11. 2019. Množství neoprávněně odebraného (spotřebovaného) plynu (a tedy i výpočet škody) vyplývá z rozdílu mezi konečným stavem měřidla [číslo] na odběrném místě ke dni 23. 10. 2017, stav 592 m3, a stavem měřidla ke dni 25. 11. 2019, kdy došlo v odběrném místě k demontáži měřícího zařízení, se stavem měřidla 794 m3. Takto zjištěné množství neoprávněně odebraného plynu (tj. 202 m3) bylo ve faktuře [variabilní symbol] splatné dne 12. 12. 2019 vyčísleno částkou 5 585,44 Kč v souladu s cenou dle ceníků žalobce za neoprávněně odebraný plyn (postup vyplývá z vyhlášky č. 108/2011 Sb., v platném znění, kterou se provádí zákon č. 458/2000 Sb.). Žalovaný částku žalobci nezaplatil. Žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu podle § 142a odst. 1 o. s. ř. dne 13. 1. 2020.

4. Při právním posouzení byl použit § 74 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, který definuje neoprávněný odběr a dále stanoví v odst. 6 že ne oprávněný odběr se zakazuje. Podle odst. 7 je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá plyn, povinna uhradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit výši škody určenou výpočtem podle příkonů plynových spotřebičů instalovaných v místě neoprávněného odběru nebo rozměrů a tlaku přívodního plynového potrubí nebo jmenovitého průtoku plynu regulátorem tlaku, nedohodnou-li se jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru plynu. Stanovení výše škody vychází z vyhl [číslo] Sb.

5. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná, a to včetně práva žalobce na zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením daných částek dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 o. z. úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a toho času (v první den prodlení) činila 10 % ročně. Prodlení žalovaného se zaplacením nastalo dnem 13. 12. 2019, tudíž nárok žalobce na zaplacení příslušenství je oprávněný.

6. Na základě výše uvedeného došel soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná, neboť žalovaný se dopustil neoprávněného odběru plynu z distribuční soustavy spravované žalobcem. Žalobce vyčíslil škodu v souladu se zákonem a prováděcím předpisem a žalovaný tuto částku neuhradil. Proto soud žalobě zcela vyhověl a lhůtu k plnění určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud stanovil žalovanému povinnost uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Tato částka se skládá z odměny advokáta, která je vypočítaná podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Odměna advokáta se skládá ze tří úkonů právních služeb 3 x 200 Kč za přípravu a převzetí právního zastoupení (§11 odst. 1 písm. a) AT), za předžalobní upomínku a sepis žaloby (oba úkony dle § 11 odst. 1 písm. d) AT), 3x100 Kč jako režijní paušál podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, DPH z těchto částek v zákonné výši (189 Kč) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a dále k nákladům řízení patří zaplacený soudní poplatek 400 Kč.

8. Na výpočet odměny advokáta soud aplikoval §14b AT. K aplikaci musí být kumulativně splněny tři předpoklady. Musí se jednat o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, v řízení byla přiznána žalobci náhrada nákladů řízení. Pro aplikaci ustanovení o snížených nákladech řízení stačí naplnění těchto tří podmínek, k hledisku opakovanosti návrhu skutkově i právně obdobných, soud uvádí, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobce vystupuje v obdobných sporech jako strana žalující opakovaně, pouze příkladmo soud uvádí sp.zn. 20 C 168/2017, 47 C 117/2017 aj.

9. Důvodnost použití § 14b AT na nynější případ soud dovozuje též z následujících úvah. Na straně žalobce lze hovořit o opakovaném uplatnění nároku ze strany žalobce, stejně tak lze uzavřít, že jde o skutkově a právně obdobné věci. O právní obdobnosti jednotlivých případů svědčí již jen skutečnost, že žalobce ve svých žalobách užívá odkazů na totožné paragrafy zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (konkrétně § 59, § 59a, § 74) a dále prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu (konkrétně vyhl. č. 365/1999 Sb., vyhl. č. 108/2011) a tyto pak i shodně cituje. O skutkové obdobnosti případů pak svědčí to, že struktura skutkového děje je vždy obdobná a liší se pouze jednotlivé údaje, konkrétně otázka důvodu vzniku neoprávněného odběru či distribuce, jeho délky, výše takto způsobené škody a dobou vzniku, podmínkami uplatnění této škody vůči žalovanému. Sice při podání žaloby na náhradu škody z titulu neoprávněného odběru plynu distribuce plynu je třeba prověřit celou řadu skutečností, vyřešit řadu skutkových a právních otázek a každý jednotlivý případ je třeba zpracovat individuálně. Avšak zde je posuzována míra odborné práce advokáta jako zástupce v rámci jednotlivých poskytnutých úkonů, pro něž je stanovována odměna, tj. je poměřováno, jakou„ přidanou hodnotu“ sporu poskytl tento odborník v rámci přípravy a sepisu žaloby v daných opakujících se případech. I z přeložených listin je patrné, že si otázku zjištění neoprávněného odběru, výpočtu škody a její uplatnění vůči žalovanému zajišťuje žalobce sám (viz shora citované listinné důkazy připojené k návrhu). Služeb advokáta využívá až ve fázi předsoudního uplatnění nároku a následného sepisu žaloby. Z toho je zjevné, že podklady pro uplatnění žaloby pak advokátovi poskytuje již soustředěné žalobce, který na to zjevně má personální vybavení. Žalobci pak samozřejmě není možno upírat právo na využití služeb advokáta.

10. Návrhy žalobce jsou podávány v elektronické podobě, mají jednoznačně hlediska znaky ustáleného vzoru. Žalobce neguje užití tzv. formulářové žaloby na případy jeho nároků s argumentací, že ke zpracování každého případu je třeba prověřit celou řadu dokumentů a důkazních prostředků. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11 pod bodem 28 vymezil formulářovou žalobou jako„ zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby“. Zde však zjevně identifikuje neoprávněný odběr a osobu za něj odpovědnou již žalobce vlastními silami, stejně tak soustřeďuje podklady a uplatňuje nárok na náhradu škody, a až poté předává věc právnímu zástupci. Tuto činnost žalobce před předáním případu advokátovi, však není možno odrážet v odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů, ale pouze v případných hotových výdajích žalobce dle § 137 o. s. ř. I úkony advokáta mívají znaky spíše administrativní činnosti (předžalobní výzva), když tyto v jeho kanceláři zjevně vykonávají administrativní síly či je alespoň objektivně mohou vykonávat. Žaloba pak spočívá v doplnění identifikačních údajů a základních skutkových údajů do předem připraveného vzoru, kde základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je měna jen s drobnými odchylkami.

11. Jde tedy o to, že bez ohledu na skutkovou složitost věci, právní zástupce jménem žalobce užívá pro svá podání ustálené zjednodušené formy. Úprava v § 14b odst. 3 advokátního stanoví pro všechny další úkony navrhovatele (tedy pro úkony učiněné po převzetí a případu zastoupení a po sepisu návrhu) sazbu již podle § 7 vyhlášky. Tímto je jednoznačně odlišen případ, kdy věc neskončí předpokládaným vydáním rozhodnutí bez jednání, ale je třeba činit další úkony, provádět dokazování při jednání, tj. činit úkony s „ vyšší přidanou hodnotou“ ze strany advokáta a tedy nadále již ustanovení § 14b aplikovat na další činnost zástupce účastníka nelze.

12. Lze uvést, že shodně ohledně § 14b AT argumentoval i např. Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 29. 12. 2016 sp. zn. 17 Co 281/2016, které přitom bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu (svazek 4, ročník 2018, str. 711 - rozhodnutí je dostupné i na ASPI)