47 C 258/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Malenovským ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno .D. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 397,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 686,08 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 18,69 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 441 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částek uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 17. 3.2 021 mezi , právnická osoba, a žalovanou. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.

2. Soud z písemných důkazů zjistil následující skutečnosti.

3. Žalovaná jako spotřebitelka uzavřela s právním předchůdcem žalobce – obchodní korporací , Anonymizováno, s.r.o. (IČ: , IČO, ) dne 17. 3. 2021 písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti úvěr ve výši 25 000 Kč (důkaz : smlouva s datem 17. 3. 2021).

4. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná uvedla právnímu předchůdci žalobce do formuláře (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr) dne 17. 3. 2021, že bydlí jako nájemník, je svobodná, pracuje na plný úvazek jako úklidový pracovník u zaměstnavatele , právnická osoba, , má čistý příjem ve výši 14 320 Kč, „další čisté příjmy domácnosti“ (tedy žalovaná zjevně uvedla, že žije s někým ve společné domácnosti, který má příjem) činí 16 470 Kč, externí splátky žalované i interní splátky nemá žádné, žalovaná nemá žádné zápůjčky u jiné společnosti, žalovaná má odhadované měsíční výdaje ve výši 2 200 Kč a má vedený účet u banky na své jméno.Právní předchůdce žalobce měl k dispozici před uzavřením smlouvě o úvěru s žalovanou dvě výplatní pásky žalované – za měsíc leden a únor 2021. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu „Zákaznickou kartou – žádost o spotřebitelský úvěr“.

5. Žalovaná z titulu smlouvy o úvěru částku nic nezaplatila (tvrzení žalobce žalovanou nerozporované).

6. Obchodní korporace , Anonymizováno, .r.o. postoupila žalobní pohledávku na žalobce (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 i s přílohou a Oznámení původního věřitele o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023).

7. Žalobce žalovanou vyzval k zaplacení žalobní částky předžalobní upomínkou ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. dopisem ze dne 28. 3. 2024, daným dne 2. 4. 2024 k poštovní přepravě (důkaz citovanou výzvou a podacím lístkem).Právní posouzení zjištěného skutkového stavu8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení jistiny úvěru.

9. Žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon“), ve spojení s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“). Jedná se o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona - jde o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz § 7 zákona).

10. Soud nejprve posuzoval (dle § 87 zákona), zda žalovaný v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy.

11. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, ).

12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

13. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu obdobného § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, . V něm uvedl mj., že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud....“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ).

14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl: „Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti [srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. , spisová značka, ] poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)… Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen "směrnice"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. "the burden of proving") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)…“. Na citované Ústavní soud souhlasně odkázal i v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17, bod 96.

15. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023 sp. zn. , spisová značka, , „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně… vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti.“.

16. Příjmy a výdaje jsou „jednou stránkou téže mince“. Pokud by žadatel o úvěr měl výdaje převyšující jeho příjmy, pak z logiky věci by jeho příjem (byť by byl sebevětší) nestačil na řádné splácení úvěru. Již proto nelze pojímat otázku povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr tak, že dostačující je zkoumání a ověřování jedné strany téže mince (příjmů) a že by snad zkoumání a ověřování druhé strany mince (výdajů) bylo možné podcenit, bagatelizovat apod.

17. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022 sp. zn. , spisová značka, , ze dne 9. 2. 2023 sp. zn. , spisová značka, , ze dne 28. 5. 2024 sp. zn. , spisová značka, či ze dne 31. 7. 2024 sp. zn. , spisová značka, ).

18. Ze zákona (§ 86 odst. 1 a 2) i shora demonstrativně citované judikatury - přitom všech vrcholných soudních orgánů (tj. Ústavního, Nejvyššího i Nejvyššího správního soudu) - plynou zejména následující právní závěry:- při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr (v pozici spotřebitele) zásadně není dostačující vycházet jen z tvrzení žadatele o úvěr, ale je třeba zásadně tato tvrzení ze strany poskytovatele úvěru ověřit,- zásadně nestačí příjmy a výdaje žadatele o úvěr stanovit (např.) jen na ekonomickém modelu poskytovatele o úvěr, na informacích o životním a existenčním minimu a na průměrných příjmech a výdajích obyvatelstva bez zjištění a ověření konkrétních informací o žadateli,- bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.Žalobce těmto požadavkům řádného zkoumání úvěruschopnosti nedostál.

19. Již z tvrzení žalobce ze dne 13. 11. 2024 (bod II-. – č. l. 21 verte) plyne, že předchůdce žalobce ověřoval jen mzdu žalované od zaměstnavatele a jinak neověřoval žádné skutečnosti ohledně úvěruschopnosti žalované a spolehl se jen na tvrzení žalované vtělená do Zákaznické karty ze dne 17. 3. 2021 – tj. že „další čisté příjmy domácnosti“ žalované činí 16 470 Kč a že má „odhadované“ měsíční výdaje ve výši 2 200 Kč [srov. též důkaz Zákaznickou kartou ve smyslu prázdných (tj. nevyplněných) kolonek v sekci označené jako „ČISTÝ PŘÍJEM ŽADATELE OVĚŘEN DOKUMENTY uvést, za které období jsou dokumenty poskytované…“].

20. Navíc právní předchůdce žalobce ani žalovanou nevedl k tomu, aby vyjevila alespoň v rovině tvrzení své skutečné výdaje (viz kolonka jen „Odhadované měsíční výdaje žadatele“).

21. V zákaznické kartě žalovaná uvedla druh bydlení „nájemník“, ale předchůdce žalobce nezjišťoval a neověřoval, jaká činí výše nájmu.

22. Předchůdce žalobce nezjišťoval, s kým žalovaná žije ve společné domácnosti, čí jsou příjmy „další čisté příjmy domácnosti“ a ani jejich existenci neověřoval. Dále nezjišťoval výdaje osob žijících s žalovanou ve společné domácnosti (k tomu srov. obdobně např. shora citované rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ).

23. Přitom žalovaná uvedla do Zákaznické karty, že má bankovní účet na své jméno a předchůdce žalobce si nevyžádal výpis z tohoto účtu za relevantní předcházející obdob, aby prozkoumal úvěruschopnost žalované.

24. Právní předchůdce žalobce tudíž nijak – tím méně řádně – neověřoval žalovanou tvrzené příjmy a výdaje a nezjišťoval výdaje osob žijících s žalovanou ve společné domácnosti. Již proto porušil § 86 odst. 1, 2 zákona, jelikož řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy.

25. Smlouva je už pro tyto nedostatky absolutně neplatná dle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona. Proto nelze přiznat žalobci výlučně smluvní institut, jako je smluvní úrok (ve výši 3 686,08 Kč a úrok ve výši 18,69 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení). Žalobce má jen právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru, tj. částky ve výši 25 000 Kč ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu jakožto nedůvodnou zamítl (výrok II.).Úroky z prodlení26. Nedůvodný je ale i nárok žalobce na úrok z prodlení (viz výrok II.). To již při aplikaci § 13 o. z. a názorů uvedených mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , spisová značka, : „15. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první… představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). 16… stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)… 17. … v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“.

27. Přitom analogicky (či minimálně přiměřeně) lze odkázat i na judikaturu týkající se obdobné právní terminologie v podobě splatnosti ponechané na vůli dlužníka - tj. kupříkladu co do sousloví „až bude moci“ apod. Ve vztahu k takovému typu splatnosti – obdobně formulovanému jako je v § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (viz „v době přiměřené jeho možnostem“) - soudy ustáleně (dle obč. zák. i o. z.) rozhodují, že je-li doba splatnosti ponechána na vůli dlužníka, pohledávka není splatná a věřitel může ovlivnit splatnost dluhu jen podáním návrhu u soudu na určení času plnění, nikoli např. výzvou k zaplacení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. , spisová značka, a tam shrnutou judikaturu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024 sp. zn. , spisová značka, , bod 15.). Obdobně uvedl i Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, k (právě) § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., že „pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad).”.

28. Za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dosud nezaplacené jistiny úvěru (taková dohoda nebyla ani tvrzena), splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru určí (až) soud svým rozhodnutím [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , mj. bod 17.: „…v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené)…“]. Už z logiky věci (až) soudem určená splatnost nemůže nastat před soudním rozhodnutím a dlužník tak nemůže být v prodlení dříve, než splatnost určil soud svým rozhodnutím. Ostatně i z povahy věci dlužník nemůže znát budoucnost - tj. jakou splatnost mu soud určí (teprve) v budoucnu; proto v sázce je i právní zásada v podobě právní jistoty. Přitom úroky z prodlení jsou (svým charakterem) sankcí za porušení povinnosti v podobě nedodržení doby splatnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014 sp. zn. , spisová značka, , či Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2021 č. j. , spisová značka, bod 25.); již proto spravedlivě nelze dlužníka sankcionovat (povinností platit úroky z prodlení) za něco, co neporušil - tedy za nevrácení jistiny úvěru v době splatnosti, kterou ani nezná před rozhodnutím soudu. Neplatí tedy kupříkladu, že pokud žalovaný v řízení netvrdí své možnosti (ne)vrátit jistinu úvěru (a neoznačí důkazy), nárok na vrácení jistiny úvěru se stane splatným ještě před soudním rozhodnutím a že se odvíjí např. od výzvy poskytovatele úvěru, na základě které se žalovaný ocitá v prodlení a žalobci vzniká nárok na úrok z prodlení už před vydáním rozsudku.

29. Tomu výkladu odpovídají i např. následující rozsudky krajských soudů:, právnická osoba, soudu v Brně ze dne 14. 2. 2023 č. j. , spisová značka, (bod 18.), ze dne 6. 12. 2022 č. j. , spisová značka, (bod 17.), či ze dne 21. 10. 2022 č. j. , spisová značka, (bod 19.),2) Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024 č. j. , spisová značka, (bod 26. až 28.), ze dne 27. 8. 2024 č. j. , spisová značka, (bod 26.), ze dne 25. 9. 2024 č. j. , spisová značka, (bod 11.), ze dne 1. 6. 2023 sp. zn. , spisová značka, (bod 25.), ze dne 2. 3. 2023 sp. zn. , spisová značka, (bod 29. a 30.), či ze dne 25. 9. 2024 č. j. , spisová značka, (bod 11.),3) Krajského soudu v , adresa, ze dne 4. 9. 2024 č. j. , spisová značka, (bod 12.), ze dne 28. 8. 2024 č. j. , spisová značka, (bod 10. a 11.), či ze dne 12. 9. 2024 č. j. , spisová značka, (bod 12. a 13.),4) Krajského soudu v , adresa, ze dne 19. 7. 2024 č. j. , spisová značka, (bod 9.), ze dne 18. 7. 2024 č. j. , spisová značka, (bod 11.), či ze dne 13. 9. 2024 č. j. , spisová značka, (bod 13. a 14.)

30. Žalovaná k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu ze dne 15. 11. 2024 ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona (č. l. 24). Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v její prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto má soud za to, že žalovaná je schopna - dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona – zaplatit žalobci přiznanou jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč již do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.) [obdobně v soudní praxi srov. např. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 28. 8. 2024 č. j. , spisová značka, , bod 10. až 11. ve spojení s § 13 o. z.]. Jde o hmotněprávní lhůtu ve smyslu výsledku aplikace ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (tedy nikoli o procesněprávní lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.; lhůta podle § 160 odst. 1 o. s. ř. sice nemůže být směšována se lhůtou určenou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ale ve výsledku může formálně splynout v jedno).Náklady řízení31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch částečný a žalovaná rovněž částečný úspěch (viz výrok I. a II.).

32. Žalobce měl úspěch co do částky 25 000 Kč (jistina). Žalovaná měla v řízení následující úspěch: a) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 397,57 Kč; b) kapitalizovaný úroku ve výši 3 686,08 Kč; c) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, tj. kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 2 841,10 Kč; d) úrok ve výši 18,69 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, tj. kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 6 247,07 Kč. Celkem tak žalovaná měla v řízení úspěch co do částky 17 171,82 Kč. Celkový předmět řízení činil ke dni vyhlášení rozsudku částku 42 171,82 Kč (25 000 Kč + 17 171,82 Kč). Žalobce tak měl úspěch v 59 %, žalovaná měla úspěch v 41 % z předmětu řízení. Žalobce tak má právo na náhradu 18 % svých nákladů řízení (výpočet: úspěch žalobce mínus úspěch žalované).

33. Žalobci vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení – 1) odměna ve výši 900 Kč (3 x 300 Ke dle § 11 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – za úkon příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a žaloba), 2) paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč dle § 14b advokátního tarifu), 3) náhrada DPH ve výši 21 % dle § 13 odst. 4 o. s. ř. – 252 Kč. Celkem tak žalobci vznikly náklady řízení ve výši 2 452 Kč a 18 % z této částky činí částku 441 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (viz § 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám zástupce žalobce (viz § 149 odst. 1 o. s. ř.) [viz výrok III. tohoto rozsudku].