47 C 306/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Malenovským ve věci žalobce:Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému:

1. Jméno žalovaného CSc. místem pracoviště – Anonymizováno Adresa žalovaného žalované(mu):

2. Jméno žalované A Ph.D. místem pracoviště – Adresa žalované A žalované(mu):

3. Jméno žalované B dříve místem pracoviště – Adresa žalované B zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o ochranu osobnosti I. Zamítá se žaloba požadující po dobu 15 let vyvěšení na úřední desce Anonymizováno soudu a Okresního soudu v adresa a zveřejnění na úvodní webové stránce Anonymizováno soudu následující omluvy 1. žalovaného: „Já, Jméno žalovaného, se upřímně a poníženě omlouvám panu jméno FO, nar. Datum narození žalobce zneužíváním práva soudci Okresního soudu v adresa a orgány činnými v trestním řízení adresa a města adresa, kdy jako soudce Anonymizováno soudu jsem se nedbale věnoval jeho Anonymizováno stížnosti a ignoroval odsouzeníhodné nebezpečné pronásledování úředními osobami a Ústavou ČR zaručená práva pana Jméno žalobce a ve svém ignorantství a hlouposti se podílel na trvání likvidace vážnosti pana Jméno žalobce, špinění jeho cti a nezastavil pokračování v ponižování jeho důstojnosti. Upřímně lituji svého hloupého chování, přístupu a rozhodnutí a děkuji Bohu, že jsem dostal příležitost složit tuto omluvu. Zároveň bych chtěl požádat a apelovat na ústavní činitele a úřední osoby, aby nalezly cestu, jak odčinit škody, které na panu jméno FO způsobily stejným chováním, přístupem a rozhodováním jako jsem měl já, Jméno žalovaného, Anonymizováno soudce. Poníženě děkuji za odpuštění a nalezení cesty k nápravě. Omlouvám se a přísahám, že se dám na cestu nápravy a pomoci panu jméno FO, aby již mohl žít život, který ve svých snech nosí. Prosím, odpusťte mi, pane Jméno žalobce.“. II. Zamítá se žaloba požadující po dobu 15 let vyvěšení na úřední desce Anonymizováno soudu a Okresního soudu v adresa a zveřejnění na úvodní webové stránce Anonymizováno soudu následující omluvy 2. žalovaného: „Já, Jméno žalované A, se připojuji ke svým kolegům soudcům a z pozice poníženosti a upřímnosti se omlouvám panu jméno FO, nar. Datum narození žalobce zneužíváním práva soudci Okresního soudu v adresa a orgány činnými v trestním řízení adresa a města adresa, kdy jako soudce Anonymizováno soudu jsem v rámci lidskosti a člověka, který byl žádán o poskytnutí pomoci, se nedbale věnoval ústavní stížnosti pana Jméno žalobce a ignoroval odsouzeníhodné nebezpečné pronásledování úředními osobami a Ústavou ČR zaručená práva pana Jméno žalobce a ve svém ignorantství a hlouposti se podílel na trvání likvidace vážnosti pana Jméno žalobce, špinění jeho cti a nezastavil pokračování v ponižování jeho důstojnosti. Upřímně lituji svého hloupého chování, přístupu a rozhodnutí a děkuji Bohu, že jsem dostal příležitost složit tuto omluvu. Zároveň bych chtěl téže požádat a apelovat na ústavní činitele a úřední osoby, aby nalezly cestu, jak odčinit škody, které na panu Jiřím způsobily stejným chováním, přístupem a rozhodováním jako jsem měl já, Jméno žalované A, Anonymizováno soudce. Poníženě děkuji za odpuštění a nalezení cesty k nápravě. Omlouvám se a přísahám, že se dám na cestu nápravy a pomoci panu jméno FO, aby již mohl žít život, který ve svých snech nosí. Prosím, odpusťte mi, pane Jméno žalobce.“. III. Zamítá se žaloba požadující po dobu 15 let vyvěšení na úřední desce Anonymizováno soudu a Okresního soudu v adresa a zveřejnění na úvodní webové stránce Anonymizováno soudu následující omluvy 3. žalovaného: „Já, Jméno žalované B, se s upřímností, pokorou a poníženě omlouvám panu jméno FO, nar. Datum narození žalobce, trvale bytem v Brně, za příkoří, která jsem mu já sám způsobil a jež jemu byla způsobena letitým zneužíváním práva soudci Okresního soudu v adresa a orgány činnými v trestním řízení adresa a města adresa, kdy jako soudce Anonymizováno soudu, a předtím jako asistent soudce Anonymizováno soudu, jsem se nedbalostí mně vlastní věnoval jeho ústavní stížnosti a věcem a ignoroval odsouzeníhodné nebezpečné pronásledování úředními osobami a Ústavou ČR zaručená práva pana Jméno žalobce a ve svém stupidním ignorantství a hlouposti se podílel na trvání likvidace vážnosti pana Jméno žalobce, špinění jeho cti a nezastavil pokračování v ponižování jeho důstojnosti. Upřímně lituji svého hloupého a připitomělého chování, přístupu a rozhodnutí a rovněž děkuji Bohu, že jsem dostal příležitost složit tuto omluvu. Zároveň bych chtěl požádat a apelovat na ústavní činitele a úřední osoby, aby nalezly cestu, jak odčinit škody, které na panu jméno FO způsobily stejným chováním, přístupem a rozhodováním jako jsem měl já, Jméno žalované B, Anonymizováno soudce. Poníženě děkuji za odpuštění a nalezení cesty k nápravě. Omlouvám se a přísahám, že se dám na cestu nápravy a pomoci panu jméno FO, aby již mohl žít život, který ve svých snech nosí. Prosím, odpusťte mně, pane Jméno žalobce.“. IV. Zamítá se žaloba požadující, aby 1., 2. a 3. žalovaný iniciovali zasedání pléna Anonymizováno soudu za vytvořením nálezu o autoremeduře Anonymizováno soudu. V. Žalobce je povinen zaplatit 3. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 5 021,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně 3. žalovaného. VI. Ve vztahu mezi žalobcem a 1. a 2. žalovaným žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal po žalovaných zveřejnění jejich omluvy ve smyslu výroku I. až III. tohoto rozsudku a iniciace zasedání pléna Anonymizováno soudu za účelem autoremedury (opravy) usnesení Anonymizováno soudu ze dne 15. 5. 2024 sp. zn. II. ÚS 404/24, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce (podaná proti trestnímu příkazu, kterým byl žalobce uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy). Citované usnesení vydali žalovaní jako soudci Anonymizováno soudu. Podle tvrzení žalobce žalovaní jako soudci Anonymizováno soudu při rozhodování o žalobcově ústavní stížnosti porušili svůj slib soudce Anonymizováno soudu, neseznámili se s trestním spisem žalobce, o jeho ústavní stížnosti rozhodli v krátké lhůtě, jimi vydané usnesení sp. zn.

II. ÚS 404/24 je na úrovni soudu

1. či 2. stupně, chybělo mu odůvodnění stran žalobcem namítaného porušení jeho základních práv a svobod. Žalobce tvrdil, že žalovaní svým rozhodnutím umožnili pokračování šíření lží o žalobci, které byly uvedeny v trestním příkaze (tj. o tom, že spáchal trestný čin zanedbání povinné výživy), čímž se podílí na poškozování vážnosti, cti a důstojnosti žalobce.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. Soud ve věci (pro nesouhlas žalobce s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jako „o. s. ř.“) nařídil jednání, provedl při něm písemné důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.

4. Žalobce byl trestním příkazem Okresního soudu v adresa ze dne 18. 10. 2021 č. j. spisová značka (dále jako „trestní příkaz“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let (důkaz tímto trestním příkazem).

5. Žalobce doručil Anonymizováno soudu dne 12. 2. 2024 svoji ústavní stížnost podanou proti trestnímu příkazu (důkaz: vyrozumění Anonymizováno soudem z 13. 2. 2024), kterou odůvodnil prostřednictvím advokáta dne 26. 4. 2024 (důkaz: odůvodnění ústavní stížnosti na č. l. 4 až 5). Anonymizováno soud usnesením ze dne 15. 5. 2024 sp. zn. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno/24 odmítl ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněnou (důkaz tímto usnesením).

6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

7. Žalobce se domáhá ochrany svých osobnostních práv.

8. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) : „(1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. (2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.“. Podle § 82 odst. 1 o. z.: „Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.“. Podle § 2951 odst. 2 o. z.: „Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“. Podle § 2956 o. z.: „Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.“.

9. Do složek osobnosti, jak jsou demonstrativně vypočteny v § 81 odst. 2 o. z., může být neoprávněně zasaženo nejen subjektem jednajícím v oblasti soukromého práva, ale i subjektem, který je povolán k výkonu veřejné moci a jedná ve sféře práva veřejného. Nicméně tyto dva případy je třeba rozlišovat s ohledem na okruh osob povinných k náhradě nemajetkové újmy. Vykoná-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka některý ze subjektů uvedených v § 3 zákona č. 82/1998 Sb. při výkonu veřejné moci, který je mu svěřen, odpovídá za tento zásah a případnou újmu výlučně stát, tj. nikoli osoba jednající za stát. Tehdy je zákon č. 82/1998 Sb. v poměru speciality k občanskému zákoníku, neboť upravuje užší množinu neoprávněných zásahů do osobnosti člověka (občanský zákoník se užije jen podpůrně v otázkách, které nejsou tímto zvláštním předpisem upraveny). V § 31a zákona č. 82/1998 Sb. je přitom také založen nárok na náhradu nemajetkové újmy (které se přitom domáhá i žalobce), jehož povaha je odvozena od téhož východiska jako obecný nárok na ochranu před zásahy do osobnostních práv; tedy jde o odčinění nepříznivého dopadu do osobnostní (nikoliv majetkové) sféry poškozeného (zasahujícího především jeho čest, vážnost, důstojnost, projevy osobní povahy, soukromí aj.).

10. Tudíž nároku vyplývajícího ze zásahu do osobnosti při výkonu veřejné moci se nelze domáhat podle § 81 a násl. o. z., nýbrž se uplatní režim zákona č. 82/1998 Sb. (občanský zákoník se užije toliko podpůrně). Odpovědnost za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci (i za zásah do osobnosti člověka) tak je obecně přičitatelná jen státu (a to v režimu a za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem).

11. O výkon veřejné moci však nejde tam, kde újmu sice způsobila osoba jinak reprezentující stát (či územní celek), která nicméně svým jednáním zcela vybočila z rámce plnění služebních (úředních) povinností, tj. šlo o tzv. exces. Ani v případě výkonu povinností zcela nevhodným způsobem, je-li jím sledováno plnění úkolů a nikoliv osobní nebo jiné zájmy, o exces nejde. O exces se jedná, jestliže újma byla způsobena při takové činnosti, jíž škůdce sledoval vlastní zájmy či potřeby, popř. zájmy jiných osob. Pro posouzení, zda o exces šlo, je rozhodující, zda jednání (či opomenutí) mělo místní, časový a především věcný (vnitřní účelový) vztah k činnosti (úkolům) osoby vykonávající veřejnou moc. Ani to, že by snad došlo k porušení právního předpisu, automaticky neznamená, že se o exces jedná.

12. Ve shora uvedeném smyslu soud z judikatury odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020 sp. zn. spisová značka, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, 9/2020 s následující právní větou: „I v poměrech založených zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, musí být nárok na náhradu tvrzené nemajetkové újmy, která měla být způsobena výkonem veřejné moci, uplatněn proti státu, nikoliv vůči osobě, která vyvolala nepříznivý zásah do osobnostní sféry poškozeného v rámci činnosti sledující plnění služebních či pracovních úkolů při výkonu pravomocí orgánu státu.“. Obdobně v judikatuře srov. například: 1) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022 sp. zn. spisová značka (bod 30. až 32. odůvodnění – publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, 3/2023); 2) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. spisová značka (bod 14. odůvodnění; ústavní stížnost podaná proti uvedenému usnesení byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Anonymizováno soudu ze dne 1. 3. 2022 sp. zn. Anonymizováno 3) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2023 (ústavní stížnost podaná proti uvedenému usnesení byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Anonymizováno soudu ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. III. Anonymizováno – viz zejména bod 27. a 28. odůvodnění); 4) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023 sp. zn. spisová značka (bod 9. odůvodnění); 5) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2022 sp. zn. spisová značka; 6) usnesení Anonymizováno soudu ze dne 15. 4. 2020 sp. zn. spisová značka.

13. Soud dospěl k závěru, že výjimka z výše uvedeného pravidla nedostatku pasivní legitimace žalovaných jako osob jednajících za stát (tedy jejich exces) tu naplněna není. Žalobce napadá postup a rozhodování žalovaných v řízení o jeho ústavní stížnosti. Tudíž absentuje činnost, kterou by žalovaní sledovali výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, popřípadě zájmů třetích osob, jež by nesouvisely s jejich úkoly jako soudci Anonymizováno soudu (ostatně opak netvrdí ani žalobce). Žalovaní rozhodovali o ústavní stížnosti z titulu své funkce soudců Anonymizováno soudu, tj. nikoli jako soukromé osoby, a sledovali jimi plnění úkolu orgánu ochrany ústavnosti, tj. Anonymizováno soudu, a nikoli svůj (či jiný) soukromý zájem. Při rozhodování žalovaných o ústavní stížnosti žalobce byl naplněn místní, časový i věcný (vnitřní účelový) vztah k činnosti (úkolům) žalovaných jako osob vykonávajících veřejnou moc – soudců Anonymizováno soudu.

14. Není proto dána věcná pasivní věcná legitimace - tj. odpovědnost - žalovaných za případnou újmu způsobenou žalobci rozhodnutím Anonymizováno soudu sp. zn. II. ÚS 404/24; za takovou případnou újmu vzniklou na straně žalobce by odpovídal výlučně stát, nikoli žalovaní.

15. Již z uvedených důvodů soud – výrokem I. až IV. - zamítl žalobu jako plně nedůvodnou, aniž by se dále věcně zabýval námitkami žalobce směřovanými proti usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 404/24 (navíc neexistuje právo žalobce – a tomu odpovídající povinnost žalovaných – na to, čeho se domáhal ve smyslu výroku IV. tohoto rozsudku).

16. Pro nadbytečnost soud neprovedl důkazy žalobcem navržené (a to zejména spisy toho kterého orgánu veřejné moci - viz str. 2 až 3 protokolu o jednání), které totiž žalobce navrhl k posuzování merita věci [srov. např. str. 3 protokolu o jednání, kde žalobce odůvodnil tyto důkazy tak, že jimi má být prokázáno, zda žalovaní měli při rozhodování o ústavní stížnosti žalobce dostatečné informace o jeho věci, zda dbali svých povinností soudců Anonymizováno soudu, či zda jimi vydaným usnesením došlo k porušení pověsti a cti žalobce; nedůvodný je i návrh žalobce na ustanovení znalce k posouzení, zda usnesení vydané žalovanými odpovídá odůvodnění jeho ústavní stížnosti a zda není jen na úrovni odvolacího soudu (viz str. 2 protokolu o jednání) – nejen že jde o důkaz nadbytečný (kvůli neexistenci věcné pasivní legitimace žalovaných), ale takový důkazní návrh je mj. mimo dosah § 127 odst. 1 o. s. ř. už z důvodu, že nesleduje “odborné znalosti” ve smyslu tohoto ustanovení, které by soud neměl].

17. Nadto, i kdyby žalobce hypoteticky podal žalobu proti státu, pak by beztak žaloba byla plně nedůvodná již s ohledem na nepřípustnost posuzování postupu a rozhodnutí Anonymizováno soudu ze strany obecných soudů (v judikatuře srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015 sp. zn. spisová značka, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/2015, či nález Anonymizováno soudu ze dne 19. 9. 2013 sp. zn. Anonymizováno Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.: „Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.“. Ve vztahu k rozhodnutí Anonymizováno soudu lze - za „nezákonné“ ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. - považovat rozhodnutí Anonymizováno soudu, jestliže jeho nezákonnost byla deklarována v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (v judikatuře srov. např. již shora citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015 sp. zn. spisová značka, či usnesení Anonymizováno soudu ze dne 14. 11. 2017 sp. zn. Anonymizováno). Případná „nezákonnost“ (ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) žalobcem rozporovaného usnesení Anonymizováno soudu sp. zn. Anonymizováno deklarována ze strany Evropského soudu pro lidská práva (tím méně bylo usnesení Anonymizováno soudu sp. zn. II. Anonymizováno zrušeno jako „nezákonné“). Žaloba hypoteticky podaná proti státu by tak byla nedůvodná pro – mimo jiné - nesplnění podmínky dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., tj. pro neexistenci zrušení rozhodnutí jako nezákonného, resp. alespoň konstatování nezákonnosti rozhodnutí (Anonymizováno soudu Evropským soudem pro lidská práva).

18. Žalobce při jednání nedůvodně navrhoval vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. Rozsudkem pro zmeškání vydat jen tehdy, pokud skutková tvrzení – po jejich právním posouzení - umožňují vyhovět žalobě. Zde však ze skutkových tvrzení naopak plynula nedůvodnost žaloby (již pro absenci věcné pasivní legitimace na straně žalovaných). Ostatně již z tohoto důvodu soud žalovaným ani nedoručil příslušný vzor předvolání k jednání, který by obsahoval poučení o možnosti vydat rozsudek pro zmeškání (tj. vzor předvolání 18 o. s. ř.). Dále všichni žalovaní se z jednání důvodně a včas omluvili ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř. Summa summarum, již ze třech samostatných důvodů nebylo možné žalobě vyhovět ani rozsudkem pro zmeškání.

19. Žalobce požadoval před jednáním vydání tzv. kvalifikované výzvy dle § 114b odst. 1 o. s. ř., nicméně nedůvodně, jelikož žaloba byla zjevně nedůvodná. Přitom jednou z podmínek vydání výzvy podle § 114b odst. 1 o. s. ř. je, že již ze samotného obsahu žaloby (popřípadě též z listinných důkazů, které žalobce k žalobě připojil), nesmí být zjevné, že žaloba nemůže být úspěšná, i kdyby všechna tvrzení obsažená v žalobě byla prokázána, tedy že žaloba se nejeví jako zjevně bezdůvodné uplatňování práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod č. 41/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2023 sp. zn. spisová značka).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož zcela úspěšní žalovaní měli právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

21. Třetí žalovaný byl právně zastoupen, a proto mu vznikly náklady za právní zastoupení. Ty spočívají předně v odměně advokátky ve výši 3 700 Kč za přípravu a převzetí zastoupení [viz § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jako „a. t.“; tarifní hodnota ve výši 65 000 Kč byla určena dle § 9 odst. 3 písm. d) a. t. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., pročež sazba odměny za úkon právní služby činí částku 3 700 Kč]. Dále jde o paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 450 Kč a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o náhradu DPH ve výši 21 % z těchto dvou částek, tj. ve výši 871,50 Kč. Celkem tak je žalobce povinen zaplatit 3. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 5 021,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (lhůta k plnění určena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám právní zástupkyně 3. žalovaného (viz § 149 odst. 1 o. s. ř.) – viz výrok V. tohoto rozsudku.

22. Soud aplikoval tarifní hodnotu 65 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. d) a. t., byť žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy, a to v morální (nepeněžité) formě – ve formě omluvy. Sice v § 9 odst. 3 písm. d) a. t. je uvedeno “Částka 65 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech: … d) osobnostních práv, … bez návrhu na náhradu nemajetkové újmy,…“. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že § 9 odst. 3 písm. d) a. t. zde není aplikovatelný kvůli nesplnění podmínky „bez návrhu na náhradu nemajetkové újmy“. Leč vskutku jen na první pohled. Doslovný výklad izolovaný je nedostačující. Je třeba § 9 odst. 3 písm. d) a. t. vykládat i v kontextu § 9a odst. 1 písm. a) a. t. (viz systematický výklad), podle kterého „Výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva, nejvýše však částka 500000 Kč, se považuje za tarifní hodnotu ve věcech a) osobnostních práv, … s návrhem na náhradu nemajetkové újmy,“. Ze srovnání obou citovaných souvisejících ustanovení regulujících tarifní hodnotu u institutu ochrany osobnosti plyne, že advokátní tarif má na mysli pod termínem „návrh na náhradu nemajetkové újmy“ výlučně peněžitou náhradu nemajetkové újmy (tedy náhradu nemajetkové újmy v užším smyslu, než zakotvuje o. z. v § 2951 odst. 2 o. z.). Při opačném výkladu by totiž i na návrh na nepeněžitou náhradu nemajetkové újmy bylo zapotřebí aplikovat § 9a odst. 1 písm. a) a. t., ale v takovém případě by nebylo možné dovodit tarifní hodnotu, která se totiž dle § 9a odst. 1 písm. a) a. t. odvíjí od „výše peněžitého plnění …, nejvýše však částka 500000 Kč“.

23. Sice je 3. žalovaný advokát, ale soud jeho náklady právního zastoupení shledal za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a to již pro (presumovanou) vyšší míru objektivity na straně právního zástupce účastníka – advokáta, jelikož se nejedná o věc právního zástupce, ale o věc jeho klienta (zde 3. žalovaného). Z judikatury soud odkazuje obdobně např. na nález Anonymizováno soudu ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. Anonymizováno.

24. Důvody pro použití § 150 o. s. ř. (tedy nepřiznat úspěšnému 3. žalovanému náhradu nákladů právního zastoupení) soud neshledal. Navíc soud vysvětlil žalobci před jednáním a před vznikem nákladů řízení na straně 3. žalovaného, že pokud bude žalobce trvat na jednání (což trval), pak hrozí, že se žalovaní nechají právně zastoupit, vzniknou jim náklady právního zastoupení a v případě zamítnutí žaloby soud může uložit povinnost žalobci nahradit náklady řízení žalovaným (viz přípis soudu ze dne 16. 10. 2025 na č. l. 137). V reakci na toto poučení soudu žalobce uvedl, že jej bere na vědomí a souhlas s rozhodnutím bez jednání nevyslovil (viz č. l. 139).

25. Prvnímu a druhému žalovanému náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a 1. a 2. žalovaným žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení – viz výrok VI. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.