47 C 35/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Malenovským ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 8 110,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 700 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 700 Kč od 15. 4. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 153,22 Kč z titulu poplatku za vyplacení tranší úvěru, částky 9 041,66 Kč z titulu smluvního úroku, částky 165 Kč z titulu poplatku za službu Presto, částky 92,01 Kč z titulu smluvní pokuty, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 018,22 Kč od 16. 8. 2025 do 14. 4. 2026 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 318,22 Kč od 15. 4. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci bude po právní moci tohoto rozsudku vrácena poměrná část soudního poplatku ve výši 400 Kč.

1. Žalobce se v řízení zahájeném žalobou ze dne 25. 2. 2026 (podána u soudu téhož dne) domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit:a) částku 7 700 Kč na jistině,b) poplatek za vyplacení tranší úvěru 153,22 Kč,c) smluvní úrok 9 041,66 Kč,d) poplatek za službu „Presto“ 165 Kč,e) částku 92,01 Kč na smluvní pokutě,f) zákonný úrok z prodlení z částky 8 018,22 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně,to vše z titulu Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 15. 4. 2025.

2. Žalovaná se během řízení nevyjádřila.

3. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový děj.

4. Žalobce předložil listinu „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, půjčka“ č. , hodnota, “ datovanou dnem 15. 4. 2025. Tato listina nebyla podepsána žádným způsobem ze strany žalované. V této listině je zejména uvedeno, že se žalobce zavazuje poskytnout žalované úvěr formou revolvingu až do výše 7 700 Kč. Tranše úvěru měly být žalované poskytnuty na jí označený bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce.

5. Podle tvrzení žalobce smlouva měla být uzavřena distančním způsobem přes internetovou adresu www., Anonymizováno, .cz. Žalovaná dle něj požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovanou dle žalobce uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalované podle žalobce nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který dle žalobce odsouhlasila, a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalobce uvedl, že žalované byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslána na jí uvedenou emailovou adresu.

6. Z listiny „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ vyplynulo, že žalobce dne 15. 4. 2025 zaslal na bankovní účet č. , č. účtu, částku 7 700 Kč. Totéž potvrzuje listina sdělení , právnická osoba, . ze dne 26. 3. 2026 na č. l. 14, ze které dále vyplývá, že majitelem bankovního účtu , č. účtu, , Anonymizováno, byla žalovaná.

7. Žalovaná z částky 7 700 Kč nic nevrátila (žalovaná neprokázala, že by cokoli splatila a tížilo ji břemeno tvrzení a důkazní v tomto ohledu).

8. Žalobce zaslal žalované ještě předžalobní výzvu prostřednictvím svého právního zástupce dne 16. 12. 2025 na adresu , adresa, (důkaz: dopis ze dne 14. 12. 2025; potvrzení o podání zásilky).

9. Z ostatních důkazů soud nečerpal žádná zjištění, resp. nemohlo dojít na jejich základě ke změně tohoto rozhodnutí.

10. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně.

11. Žalobce neprokázal, že došlo k uzavření tvrzené smlouvy mezi ním a žalovanou.

12. Podle § 561 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího.

13. Jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat, odkazuje věta druhá téhož ustanovení o. z. na jiný právní předpis, kterým je přímo použitelný předpis Evropské unie, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

14. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jako „zákon o službách vytvářejících důvěru“), platí, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít „zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 (kvalifikovaný elektronický podpis – poznámka soudu) nebo § 6 odst. 1“ (uznávaný elektronický podpis – poznámka soudu).

15. Žalobce neprokázal, že by jím předložená smlouva byla opatřena podpisem žalované ve smyslu § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru.

16. Mimo jiné v řízení nebylo prokázáno, že osobou jednající s věřitelem byla skutečně žalovaná, neboť před uzavřením smlouvy a poskytnutím peněžních prostředků k řádné identifikaci osoby jednající s žalobcem nedošlo. Sám žalobce uvedl, že veškerá komunikace probíhala prostřednictvím internetu, aniž by na počátku bylo řádně ověřeno, že osobou jednající je skutečně právě žalovaná.

17. Žalobce uvedl, že se žalovaná zaregistrovala na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz, byla jí založena klientská sekce na uvedených stránkách a žalovaná následně prostřednictvím své klientské sekce požádala věřitele o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených v žalobcem předložené smlouvě o úvěru, a že tuto žádost a současné znění smlouvy o úvěru potvrdila. Nicméně žádné z těchto tvrzení žalobce neprokázal.

18. Žalobce neprokázal ani skutečnost, že by tvrzenou smlouvu uzavřel s žalovanou jiným než písemným způsobem, tj. například konkludentně.

19. Na podporu závěru, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy s žalovanou, soud ze soudní praxe (viz též § 13 o. z.) odkazuje mj. na následující rozsudky:- Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2019 č. j. 27 Co 327/2018-142 (ústavní stížnost proti němu podaná byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1753/19),- Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025 č. j. 22 Co 8/2025-123 (bod 9.),- Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2022 č. j. 28 Co 104/2020-95 (bod 14. a 15.),- Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2023 č. j. 27 Co 115/2022-112 (bod 14.),- Krajského soudu v , adresa, ze dne 5. 2. 2025 č. j. 12 Co 455/2024-59 (bod 6.),- Krajského soudu v , adresa, ze dne 5. 11. 2024 č. j. 95 Co 452/2024-90,- Krajského soudu v , adresa, ze dne 15. 11. 2022 č. j. 47 Co 164/2022-89 (bod 9.),- Krajského soudu v , adresa, ze dne 15. 9. 2022 č. j. 15 Co 173/2022-58 (bod 12. až 16.) či ze dne 5. 9. 2022 č. j. 15 Co 170/2022-89 (bod 12.)

20. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se k jednání soudu nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

21. Soud uzavírá, že žalobci se nepodařilo prokázat oprávněnost jeho nároku z titulu označené smlouvy. Žalobci nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud nicméně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně.

22. Podle ust. § 2991 o. z. totiž platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

23. V řízení vyšlo najevo, že žalovaná obdržela na svůj bankovní účet částku 7 700 Kč od žalobce, aniž by tu však pro její poskytnutí, resp. přijetí, byl existující platný právní titul. Žalovaná se tedy na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o částku 7 700 Kč.

24. Dle citovaného právního předpisu je žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat, a to žalobci, který částku žalované poskytl. V řízení se neprokázalo (a břemeno v tomto směru leželo na žalované), že by žalovaná cokoliv žalobci zaplatila. Soud proto uložil žalované povinnost k zaplacení částky 7 700 Kč. Lhůta tří dnů k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. Vzhledem k absenci platné smlouvy soud ve zbylém rozsahu - tj. nároky ad 1. b) až e) včetně - žalobu zamítl jako nedůvodnou. Pro tyto smluvní instrumenty není místo při právním hodnocení nároku žalobce jako právo z bezdůvodného obohacení.

26. Co se týká prodlení žalované, to mohlo nastat nejdříve až od okamžiku doručení výzvy k plnění. Soud vyšel z § 1958 odst. 2 o. z., jehož aplikace nutně nastupuje v případě, kdy tu není platně uzavřená smlouva a není zde smluvní stanovení splatnosti dluhu. Dluh je pak splatný na výzvu. Teprve tehdy se žalovaná mohla dozvědět o tom, že věřitel (žalobce) žádá splnění dluhu.

27. Podle § 1958 odst. 2 o. z. platí, že pokud si neujednají strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Žalobce neprokázal doručení předžalobní výzvy k plnění žalované. Žalobce prokázal jen odeslání předžalobní výzvy poštou žalované, nikoli doručení této výzvy ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Nicméně za doručení výzvy k plnění je namístě (i dle judikatury) považovat doručení žaloby žalované.

29. Žaloba se dostala do sféry dispozice žalované dne 9. 4. 2026 (běžný pracovní den), kdy jí byla doručena žaloba na adresu trvalého pobytu dle § 49 odst. 2 a 4 o. s. ř. a uplynula marně lhůta 10 dnů od uložení zásilky na poště (zásilka uložena na poště 30. 3. 2026).

30. Podle § 1959 písm. e) o. z. platí, že pokud neplyne z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů.

31. Soud aplikoval pravidlo o času plnění stanovené první v pořadí, tj. plnění ihned od výzvy k plnění. Pátý den připadl na úterž14. 4. 2026, do tohoto data byla žalovaná povinna dluh zaplatit. Žalovaná tak neučinila, tudíž ode dne 15. 4. 2026 je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, tj. se zaplacením žalobní částky 7 700 Kč.

32. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

34. Úrok z prodlení činil toho času (v první den prodlení) 11,50 % ročně. Proto soud vyhověl žalobě co do zákonného úroku z prodlení v sazbě 11,50 % ročně z částky 7 700 Kč za dobu od 15. 4. 2026 do zaplacení, a ve zbytku zažalovaný úrok z prodlení zamítl jako nedůvodný (viz výrok I. a II.).

35. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. podle pravidla o poměrném úspěchu ve věci. Žalobce měl úspěch v částce 7 700 Kč a úroku z prodlení z této částky. Žalovaná měla úspěch co do částek ad 1. b) až e) + částečně i 1. f). Úspěch žalované tak byl převážnější, a proto by měla právo poměrnou náhradu nákladů řízení. Nicméně žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

36. Výrok IV. se týká poplatkové povinnosti žalobce.

37. Soudní poplatek bylo třeba určit z jistiny úvěru ve výši 7 700 Kč, dále ze smluvního poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 153,22 Kč, smluvního poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 92,01 Kč, tj. z celkem z částky 8 110,23 Kč. To je důvod kvalifikace tohoto sporu jako bagatelního, tudíž není přípustné odvolání. Naopak do vyměřovacího základu pro soudní poplatek nelze zahrnout částku 9 041,66 Kč požadovanou z titulu smluvního úroku, jelikož jde o příslušenství – viz § 6 odst. 1 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (Cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení.)

38. Dále, v tomto řízení se jednalo o návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. soudní poplatek se vyměřoval dle Položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku poplatků, a měl činit 400 Kč. Žalobce zaplatil na soudním poplatku částku 800 Kč, proto má právo na vrácení přeplatku soudního poplatku ve výši 400 Kč. Nechť žalobce ve lhůtě 7 dnů sdělí, na jaký bankovní účet mu má být přeplatek vrácen.