47 C 48/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , část názvu právnické osoby IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 3 476 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 300 Kč a 500 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 59 Kč z titulu smluvních poplatků.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 676 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 197 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 804 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce. <b>Stručné odůvodnění:</b> (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu 1. Předmětem řízení zahájeného žalobou dne 26. 8. 2020 bylo zaplacení pojistného za období od 1. 8. 2019 do 1. 12. 2019 ve výši celkem 2 676 Kč a poplatků 500 Kč a 300 Kč, to vše z titulu smlouvy ze dne 1. 6. 2018 na produkt kapitálové pojištění, [číslo].

2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 21. 7. 2021 vyhlásil rozsudek.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Žalobce s žalovaným uzavřel dne 10. 5. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] s pojistným 929 Kč měsíčně, přičemž počátek pojištění byl sjednán na den 1. 6. 2018. Předmětem pojištění bylo Investiční životní pojištění EVOLUCE PLUS. Z dalších relevantních skutečností už jen tolik, že žalovaný uvedl ve smlouvě jako svou kontaktní adresu [adresa žalovaného] (důkaz: smlouva ze dne 10. 5. 2018).

5. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 1. 8. 2019, proto jej žalobce dopisem ze dne 30. 9. 2019 vyzval k uhrazení dlužné částky, a to nejpozději do 30. 11. 2019. Žalobce žalovaného informoval písemně na jím uvedenou adresu a zároveň jej poučil o skutečnosti, že pokud nebude dluh zaplacení ani v dodatečné lhůtě, pojištění zanikne (důkaz: dopis žalobce ze dne 30. 9. 2019 s dodejkou).

6. Žalovaný pojistné nezaplatil, proto pojištění ke dni 1. 12. 2019 zaniklo, o čemž žalobce žalovaného informoval písemně na jím uvedenou adresu (důkaz: dopis žalobce ze dne 10. 12. 2019). Dlužná částka na předepsaném pojistném by činila za 4 měsíce x 929 Kč = 3 716 Kč. Pojistná smlouva ovšem byla uzavřena na investiční životní pojištění, tzn. že určitá část pojistného je investována do investičních fondů. Po uplynutí určitého období, pak vzniká pojistníkovi nárok na plnění, které může být vyplaceno nebo dále investováno. Dle Doplňkových pojistných podmínek pro Investiční životní pojištění Evoluce PLUS označených jako PO [číslo], část I, článek 7, odst. d) má pojistitel právo na pojistné a poplatky za pojištěná rizika od počátku pojištění do konce pojistného období, v němž došlo k jeho zániku. Poplatky za pojistná rizika za dobu od 1. 8. 2019 do zániku pojištění dne 30. 11. 2019 činily pro žalovaného výhodnější částku 2 676 Kč. Proto došlo k uplatnění této nižší částky žalobou.

7. V neposlední řadě ještě žalobce zaslal žalovanému dopis – pokus o smír ze dne 6. 1. 2020. Za ukončení smlouvy pro neplacení pojistného žalobce vyúčtoval žalovanému poplatek 500 Kč (čl. 5 bod 16 VOP ve spojení s Přehledem poplatků platným od 1. 5. 2018) a za pokus o smír žalobce žalovanému účtoval poplatek 300 Kč (bod 2. sazebníku).

8. Tento skutkový stav soud hodnotil následovně.

9. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku. V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel (zde žalobce) zavazuje vůči pojistníkovi (zde žalovanému) poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl počínaje dnem 1. 6. 2018 zavázán krýt pojistný zájem žalovaného a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaný byl povinen platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru.

10. Žalovaný tuto základní povinnosti porušil, od 2. 8. 2019 byl v prodlení, pročež jej žalobce vyzval v souladu s § 2804 občanského zákoníku k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě, která překračovala 1 měsíc. Žalovaný ani tak dluh nezaplatil, takže pojištění k 1. 12. 2019 zaniklo. Za celé období 1. 8. 2019 – 1. 12. 2019 byl žalovaný povinen zaplatit pojistné, žalobce však žalobou uplatnil pro žalovaného výhodnější částku 2 676 Kč.

11. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením pojistného dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok prodlení. Žalobce úrok z prodlení kapitalizoval za dobu od 2. 12. 2019 do 26. 8. 2020. Z částky 2 676 Kč činí takto ohraničený zákonný úrok z prodlení částku 197 Kč. Nárok žalobce na zaplacení příslušenství z částky 2 676 Kč je oprávněný. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.)

12. Pokud jde o částku 500 Kč a 300 Kč – poplatky stanovené v sazebníku - a úroky z prodlení z těchto částek, soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není.

13. Soud v této otázce aplikoval nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“.

14. Citovaný nález dále argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová.

30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ 15. Citovaný nález na řešenou věc dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích za zaslané upomínky a za výzvy není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do 31. 12. 2013) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“ 16. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) ve smyslu § 419 občanského zákoníku Sazebník by měl být součástí formuláře smlouvy, a to navíc takovým způsobem, aby tvořil jeho organickou přirozenou část. Jinak se jedná o nepoctivé, tudíž nepřípustné řetězení dokumentů, odkazy na ujednání, která jsou svou povahou zásadní a mají být jako taková součástí listiny smlouvy. Ujednání o poplatku ve výši 500 Kč a 300 Kč tak je absolutně neplatné s ohledem na § 588 (zjevný rozpor s dobrými mravy). I kdyby však nebyl aplikovatelný § 588 občanského zákoníku o absolutní neplatnosti, tak by k tomuto ustanovení o uvedeném poplatku soud nemohl přihlédnout v souladu s § 1813 a § 1815 občanského zákoníku.

17. K tomu soud též odkazuje na přiměřeně aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 282/2016:„ Závěr odvolacího soudu, že ujednání o poplatku je platné, ve světle právních závěrů zastávaných v rozhodovací praxi dovolacího soudu neobstojí pro neurčitost ujednání o výši či způsobu určení výše poplatku ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Takové ujednání nevyplývá ani z písemné smlouvy a ani z písemných obchodních podmínek, které jsou její součástí (§ 273 obch. zák.). Odkazem na sazebník požadavek určitosti sjednání výše, popř. způsobu určení výše poplatku naplněn není. Z obsahu smlouvy a obchodních podmínek se nepodává, že žalovaní byli při uzavírání smlouvy se sazebníkem seznámeni a že se stal součástí smlouvy (tak jako tomu bylo v případě obchodních podmínek).“ Totiž Sazebník nebyl učiněn smluvním ujednáním součástí smlouvy, a proto je ujednání o výši poplatku umístěné jen do Sazebníku zdánlivé ve smyslu § 533 odst. 1 a § 554 občanského zákoníku.

18. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce byl se svou žalobou úspěšný co do jistiny 2 676 Kč, neúspěšný co do částky 800 Kč, tj. úspěch žalobce představuje 77 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného 23 %. Proto je žalovaný povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení rozdíl uvedených poměrů, tj. 54 % částky nákladů řízení.

19. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává v ustálené formě opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech řadu žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Jedná se o desítky typově obdobných sporů, pro které žalobce užívá standardizovaný postup. Proto v položce náhrady nákladů právního zastoupení soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu.

20. Plná výše nákladů řízení žalobce se skládá ze soudního poplatku 400 Kč a dále nákladů právního zastoupení: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), § 14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 2) výzva ze dne 20. 3. 2020 k plnění se základním právním a skutkovým rozborem - § 11 odst. 1 písm. d), § 14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 3) podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d), § 14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč.

21. Za úkon podání ve věci samé ze dne 15. 3. 2021 soud žalobci právo na náhradu nepřiznal, podle § 142 odst. 1 o. s. ř., který vyžaduje účelnost úkonu právní služby (nákladu řízení), přičemž tam uvedené v podání žalobce mohlo a mělo být obsaženo již v žalobě a pokud to žalobce uvedl až do doplnění žaloby, nelze to klást k tíži žalovanému.

22. Odměna za zastoupení žalobce činí celkem 900 Kč bez DPH. Zástupce žalobce byl plátcem DPH, proto na základě ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada této daně v sazbě 21 % z odměny a paušálních náhrad, tj. 189 Kč.

23. Podíl 54 % z uvedených položek nákladů řízení žalobce představuje částku 804 Kč. Částka je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta tří dnů k plnění od právní moci je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.