Městský soud v Brně · Rozsudek

47 C 50/2021

č. j. 47 C 50/2021-25

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-05-18 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:MSBR:2021:47.C.50.2021.1

Citované zákony (16)

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 958 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 758 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 758 Kč od 2. 7. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 200 Kč z titulu smluvního poplatku na upomínání.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 191 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

1. Předmětem řízení zahájeného žalobou dne 11. 8. 2020 bylo zaplacení pojistného za období 1. 4. 2019 až 1. 7. 2019 včetně ve výši celkem 1 758 Kč a poplatku 200 Kč, to vše z titulu smlouvy ze dne 8. 11. 2018 na produkt rizikové životní pojištění s aktualizací, č. sml. [tel. číslo].

2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 18. 5. 2021 vyhlásil rozsudek.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Žalobce s žalovaným uzavřel dne 8. 11. 2018 pojistnou smlouvu s datem počátku pojištění 1. 12. 2018, na dobu 54 let, s pojistným 854 Kč měsíčně splatným vždy k 1. dni kalendářního měsíce. Nedílnou součástí pojistné byly Všeobecné pojistné podmínky pro soukromé pojištění osob [právnická osoba] ([příjmení] [příjmení] 2018) a Sazebník poplatků (důkaz: smlouva ze dne 8. 11. 2018).

5. Pojistná smlouva zanikla na základě výpovědi žalovaného ze dne 4. 5. 2019 podané ke konci pojistného období dle § 2807 občanského zákoníku ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) [příjmení] [příjmení] 2018, a to s účinky ke dni 1. 7. 2019 (důkaz: listina výpovědi ze dne 4. 5. 2019 podepsaná žalovaným). Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 1. 4. 2019, 1. 5. 2019 a 1. 6. 2019, celkem se jednalo o částku 2 562 Kč. Později žalobce evidoval platbu žalovaným ve výši 804 Kč, o kterou se dluh na pojistném snížil na 1 758 Kč.

6. O zániku pojistné smlouvy byl žalovaný informován oznámením o ukončení pojištění ze dne 4. 7. 2019 (důkaz: dopis žalobce ze dne 4. 7. 2019). Žalovanému byla dne 9. 8. 2019 zaslána předžalobní upomínka, jež žalovaného upomínala na nedoplatek na pojistném a na aktuální náklady za upomínání ve výši 200 Kč (důkaz: dopis žalobce ze dne 9. 8. 2019).

7. Tento skutkový stav soud hodnotil následovně.

8. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku. V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel (zde žalobce) zavazuje vůči pojistníkovi (zde žalovanému) poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl počínaje dnem 1. 12. 2018 zavázán krýt pojistný zájem žalovaného a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaný byl povinen platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru.

9. K zániku pojištění došlo ke dni 1. 7. 2019 podle § 2807 občanského zákoníku ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) VPP POS 2018 podle § 2807 o. z.:„ Je-li pojištění ujednáno s běžným pojistným, zaniká pojištění na základě výpovědi pojistitele nebo pojistníka ke konci pojistného období; je-li však výpověď doručena druhé straně později než šest týdnů přede dnem, ve kterém uplyne pojistné období, zaniká pojištění ke konci následujícího pojistného období. Vypoví-li pojistitel životní pojištění, nepřihlíží se k výpovědi.“. Žalovanému vznikl závazek zaplatit žalobci pojistné za dobu od 1. 4. 2019 až do konce měsíce června 2019. Dluh na pojistném představuje částku 2 562 Kč (854 Kč x 3) sníženou o částečné plnění 804 Kč, které žalovaný zaplatil později. Celkem dluh na pojistném činil 1 758 Kč.

10. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením pojistného dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a toho času činila 10 % ročně. Nárok žalobce na zaplacení příslušenství z částky 1 758 Kč je oprávněný. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.)

11. Pokud jde o částku 200 Kč – administrativní poplatek za odeslání upomínky, soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není.

12. Soud v této otázce aplikoval nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“.

13. Citovaný nález dále argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová.

30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ 14. Citovaný nález na řešenou věc dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích za zaslané upomínky a za výzvy ve výši 200 Kč za upomínku není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do 31. 12. 2013) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“ 15. Žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) ve smyslu § 419 občanského zákoníku Ceník/sazebn by měl být součástí formuláře smlouvy, a to navíc takovým způsobem, aby tvořil jeho organickou přirozenou část. Jinak se jedná o nepoctivé, tudíž nepřípustné řetězení dokumentů, odkazy na ujednání, která jsou svou povahou zásadní a mají být jako taková součástí listiny smlouvy. Ujednání o poplatku ve výši 200 Kč tak je absolutně neplatné s ohledem na § 588 (zjevný rozpor s dobrými mravy). I kdyby však nebyl aplikovatelný § 588 občanského zákoníku o absolutní neplatnosti, tak by k tomuto ustanovení o uvedeném poplatku soud nemohl přihlédnout v souladu s § 1813 a § 1815 občanského zákoníku.

16. K tomu soud též odkazuje na přiměřeně aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 282/2016:„ Závěr odvolacího soudu, že ujednání o poplatku je platné, ve světle právních závěrů zastávaných v rozhodovací praxi dovolacího soudu neobstojí pro neurčitost ujednání o výši či způsobu určení výše poplatku ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Takové ujednání nevyplývá ani z písemné smlouvy a ani z písemných obchodních podmínek, které jsou její součástí (§ 273 obch. zák.). Odkazem na sazebník požadavek určitosti sjednání výše, popř. způsobu určení výše poplatku naplněn není. Z obsahu smlouvy a obchodních podmínek se nepodává, že žalovaní byli při uzavírání smlouvy se sazebníkem seznámeni a že se stal součástí smlouvy (tak jako tomu bylo v případě obchodních podmínek).“ Totiž Sazebník nebyl učiněn smluvním ujednáním součástí smlouvy, a proto je ujednání o výši poplatku umístěné jen do Sazebníku zdánlivé ve smyslu § 533 odst. 1 a § 554 občanského zákoníku.

17. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce byl se svou žalobou úspěšný co do jistiny 1 758 Kč, neúspěšný co do částky 200 Kč, tj. úspěch žalobce představuje 90 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného 10 %. Proto je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení rozdíl uvedených poměrů, tj. 80 % částky nákladů řízení.

18. Plná výše nákladů řízení žalobce se skládá ze soudního poplatku 400 Kč a dále nákladů právního zastoupení: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), § 14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 2) výzva ze dne 11. 12. 2019 k plnění se základním právním a skutkovým rozborem - § 11 odst. 1 písm. d), § 14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 3) podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d), § 14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč.

19. Odměna za zastoupení žalobce činí celkem 900 Kč bez DPH. Zástupkyně žalobce byla plátcem DPH, proto na základě ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada této daně v sazbě 21 % z odměny a paušálních náhrad, tj. 189 Kč.

20. Podíl 80 % z uvedených položek nákladů řízení žalobce (od úspěchu žalobce ve výši 90 procent soud odečetl úspěch žalovaného ve výši 10 procent) představuje částku 1 191 Kč. Částka je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právní zástupkyně žalobce. Lhůta tří dnů k plnění od právní moci je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.