47 C 51/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ;, IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného a žalobkyně o zaplacení 3 426,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 426,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 432 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 203 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce. <b>Stručné odůvodnění:</b> (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu)

1. Žalobou ze dne 22. 12. 2020 podanou u Městského soudu v Brně téhož dne se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 2 635 Kč s úroky z prodlení 9,75 % p. a. z částky 2 432 Kč za dobu od 1. 4. 2019 do zaplacení, s úroky z prodlení 10 % p. a. z částky 203 Kč za dobu od 1. 4. 2020 do zaplacení a smluvní pokutu 791,50 Kč, to vše z titulu smlouvy o pachtu ze dne 27. 9. 2018, č. sml. [anonymizována dvě slova] [číslo].

2. Žalovaný se k řešené věci nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.

3. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 18. 6. 2021 vyhlásil rozsudek.

4. Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav.

5. Žalovaný se žalobcem uzavřel dne 27. 9. 2018 smlouvu o pachtu [číslo] na základě které žalobce jako propachtovatel přenechal žalovanému k dočasnému užívání a požívání část pozemku [parcelní číslo] o výměře 400 m2 a pozemky p. č [číslo] a p. [číslo] včetně stavby č. ev. 322, vše v obci [obec], kat. úz. [část obce], a to za účelem údržby, případně využití jako zahrada pro pěstování plodin pro soukromou potřebu, a k rekreaci pachtýře. Pacht byl sjednán od 1. 8. 2018 na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit roční pachtovné celkem 2 432 Kč. Splatnost pachtovného byla stanovena vždy do 31. 3. kalendářního roku, za který se pachtovné platí. Splatnost za rok 2019 nastala tedy 31. 3. 2019, za rok 2020 dne 31. 3. 2020.

6. Pacht trval pouze do 31. 3. 2020 z důvodu výpovědi smlouvy žalobcem. Žalovaný dluží pachtovné za celý rok 2019 ve výši 2 432 Kč, které bylo splatné dne 31. 3. 2019, a pachtovné za leden 2020 ve výši 203 Kč, které bylo splatné 31. 3. 2020.

7. V pachtovní smlouvě byla v čl. IV. odst. 4.5 sjednána účastníky smlouvy smluvní pokuta ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Žalobce vyčíslil svůj nárok na smluvní pokutu takto: A) z pachtovného za rok 2019 v částce 2432 Kč, splatné do 31. 3. 2019, náleží smluvní pokuta od 1. 4. 2019 do 22. 12. 2020 (okamžik podání žaloby) částka ve výši 768,50 Kč, a B) z pachtovného za rok 2020 v částce 203 Kč, splatné do 31. 3. 2020, náleží smluvní pokuta od 1. 4. 2020 do 22. 12. 2020 (okamžik podání žaloby) částka ve výši 23 Kč.

8. Uvedený skutkový stav soud právně hodnotil následovně.

9. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah pachtu ve smyslu § 2332 a násl. zákona č, 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“). V tomto smluvním závazkovém právním vztahu se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné. Žalobce tedy přenechal na základě smlouvy žalovanému k užívání a požívání specifikované nemovité věci, a žalovaný byl povinen platit žalobci sjednané pachtovné po celou dobru trvání právního poměru. Nad to byl žalovaný smlouvou zavázán k zaplacení smluvní pokuty 0,05 % denně ve smyslu § 2048 občanského zákoníku pro případ prodlení se zaplacením pachtovného.

10. Žalovaný svou základní povinnosti porušil, když nezaplatil pachtovné za rok 2019 a pachtovné za leden 2020. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by svůj dluh byť jen částečně splnil, nebo že by jeho dluh jinak zanikl.

11. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná jak v rozsahu jistiny – pachtovného, a to včetně práva žalobce na zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tak smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením daných částek dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nárok žalobce na zaplacení příslušenství je oprávněný.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení.

13. V otázce náhrady nákladů řízení soud musí konstatovat, že je nezbytné zohlednit právní povahu osoby žalobce – statutární město.

14. U statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, a nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12).

15. Soud dospěl v řešené věci k závěru, že žalobcem požadovaná náhrada nákladů řízení za právní zastoupení advokátem je nemístná. Žalobce vede typově obdobných sporů o zaplacení dlužného nájemného nebo pachtovného celou řadu. Jedná se o problematiku obvyklou. Pro tato řízení není nutná specializovaná právní pomoc v podobě služeb advokáta. Náklady řízení žalobce na služby advokáta jsou v tomto směru neúčelné. Proto soud žalobci náhradu nákladů řízení za právní zastoupení nepřiznal, zejména s odkazem na citovanou nálezovou judikaturu Ústavního soud.

16. Žalobci však určitá náhrada nákladů řízení náleží, neboť – jak uvedeno výše – byl se svou žalobou zcela úspěšný. Soud proto postupoval při přiznávání náhrady nákladů řízení žalobci tak, jako by je přiznal účastníkovi nezastoupenému. V souladu s § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“) náleží žalobci za každý úkon paušální náhrada hotových výdajů.

17. V řešené věci se náhrada nákladů řízení tedy skládá z náhrady zaplaceného soudního poplatku 400 Kč v plné výši, a dále paušální náhrady hotových výdajů v tomto rozpisu: 1) předžalobní výzva - § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky – náhrada 300 Kč 2) sepsání a podání žaloby - § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky – náhrada 300 Kč 18. Celkem žalobci náleží na náhradě nákladů řízení 1 000 Kč. Částka je na základě ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu splatná k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta tří dnů k plnění od právní moci je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.