47 C 56/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , část názvu právnické osoby , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 3 000 Kč

I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky 600 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 38 Kč z titulu smluvních poplatků za upomínání.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 400 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 155 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 893 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Předmětem řízení zahájeného žalobou dne 5. 1. 2022 bylo zaplacení pojistného za období 17. 12. 2020 do 26. 3. 2021 ve výši celkem 2 400 Kč a dvou poplatků po 300 Kč, to vše z titulu pojistné smlouvy ze dne 17. 6. 2020 uzavřené podle § 168/1999 Sb.

2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 10. 5. 2022 vyhlásil rozsudek. V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.)

3. Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav.

4. Žalobce s žalovaným uzavřel 17. 6. 2020 pojistnou smlouvu [číslo] pro [anonymizována tři slova] III. s pojistným 4 413 Kč splatným půlročně, a to v prví den pojistného období. Předmět pojištění činilo vozidlo [příjmení] [jméno], [VIN kód]. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné 17. 12. 2020, a proto dluží na pojistném za dobu od 17. 12. 2020 do 26. 3. 2021 (kdy došlo k zániku pojistného) částku 2 400 Kč.

5. Tento skutkový stav soud hodnotil následovně.

6. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl počínaje dnem 17. 6. 2020 - zavázán krýt pojistný zájem žalovaného a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaný byl povinen platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru. Žalovaný tuto základní povinnost porušil, od 18. 12. 2020 byl v prodlení, pročež jej žalobce vyzval s § 2804 občanského zákoníku k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě. Žalovaný ani tak dluh nezaplatil, takže pojištění k 26. 3. 2021 zaniklo. Za celé období 17. 12. 2020 do 26. 3. 2021 je žalovaný povinen pojistné ve výši 2 400 Kč zaplatit. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je v rozsahu dlužného pojistného důvodná, a to včetně práva žalobce na zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením pojistného dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce na zaplacení příslušenství ve výši 155 Kč (žalobcem kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 2 400 Kč od 27. 3. 2021 do 5. 1. 2022) je tak rovněž oprávněný. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok II.)

7. Pokud jde o částku 600 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 38 Kč – poplatek jakožto smluvní paušalizované náklady spojené s upomínám a vymáháním dlužného pojistného - soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není.

8. Pokud jde o žalobní poplatky, žalobce předložil Sazebník vybraných poplatků za vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění, který obsahuje poplatky ve výši 80 Kč za žádost o prokázání úhrady formou SMS, 120 Kč za žádost o prokázání úhrady formou dopisu, 160 Kč za upomínku k zaplacení dlužného pojistného, 80 Kč za předžalobní upomínku formou SMS, 120 Kč za předžalobní upomínku po zániku pojištění formou dopisu. Tím i žalobce důsledně přiznává, že poplatky nebyly zakotveny ve smlouvě podepsané žalovaným, ale že byly obsaženy toliko v Sazebníku.

9. Soud v této otázce aplikoval nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“.

10. Citovaný nález dále argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová.

30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ 11. Citovaný nález na řešenou věc dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích za zaslané upomínky není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do 31. 12. 2013) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“ 12. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) ve smyslu § 419 občanského zákoníku Sazebník by měl být součástí formuláře smlouvy, a to navíc takovým způsobem, aby tvořil jeho organickou přirozenou část. Jinak se jedná o nepoctivé, tudíž nepřípustné řetězení dokumentů, odkazy na ujednání, která jsou svou povahou zásadní a mají být jako taková součástí listiny smlouvy. Sazebník poplatků nebyl žalovaným podepsán. Ujednání o poplatcích tak je absolutně neplatné s ohledem na § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (zjevný rozpor s dobrými mravy). I kdyby však nebyl aplikovatelný § 588 občanského zákoníku o absolutní neplatnosti, tak by k tomuto ustanovení o uvedeném poplatku soud nemohl přihlédnout v souladu s § 1813 a § 1815 občanského zákoníku.

13. K tomu soud též odkazuje na přiměřeně aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 282/2016:„ Závěr odvolacího soudu, že ujednání o poplatku je platné, ve světle právních závěrů zastávaných v rozhodovací praxi dovolacího soudu neobstojí pro neurčitost ujednání o výši či způsobu určení výše poplatku ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Takové ujednání nevyplývá ani z písemné smlouvy a ani z písemných obchodních podmínek, které jsou její součástí (§ 273 obch. zák.). Odkazem na sazebník požadavek určitosti sjednání výše, popř. způsobu určení výše poplatku naplněn není. Z obsahu smlouvy a obchodních podmínek se nepodává, že žalovaní byli při uzavírání smlouvy se sazebníkem seznámeni a že se stal součástí smlouvy (tak jako tomu bylo v případě obchodních podmínek).“. Totiž Sazebník nebyl učiněn smluvním ujednáním součástí smlouvy, a proto je ujednání o výši poplatku umístěné jen do Sazebníku zdánlivé ve smyslu § 533 odst. 1 a § 554 občanského zákoníku.

14. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobce částku 2 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 155 Kč. Ve zbylém rozsahu – 600 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 38 Kč - soud žalobu zamítl.

15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch žalobce představuje 80 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného 20 %. Proto je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení rozdíl uvedených poměrů, tj. 60 %.

16. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává v ustálené formě opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech řadu žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Žalobce vede typově shodných sporů, jako je tento, v řádu desítek, možná již stovek případů. Jedná se o problematiku rutinní, téměř strojovou, čemuž odpovídá i forma a struktura obsahu žalob v těchto věcech. Žaloby jsou ve vysokém stupni formalizovány do ustáleného vzoru. Tento vzor žalobce užívá opakovaně. Proto v položce náhrady nákladů právního zastoupení soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu.

17. Za každý úkon právní služby (převzetí a příprava věci, výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, podání ve věci samé) tak byla žalobci přiznána částka 200 Kč, dále 3x paušální náhrada po 100 Kč, sazba DPH ve výši 21 % a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy na náhradě nákladů řízení částka 1 489 Kč, přičemž 60 % z částky 1 489 Kč činí 893 Kč. Tudíž je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 893 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).