47 C 58/2017

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o 1.525,00 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky ve výši 1 525 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 525 Kč od 4. 8. 2015 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou 27. 3. 2016 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 1 525 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

4. Dne 3. 8. 2015 cestoval žalovaný tramvajovou linkou žalobce [číslo] v 15:14 byl žalovaný kontrolován revizorem, kdy bylo zjištěno, že cestuje bez platného jízdního dokladu. Žalovanému byla uložena povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 525 Kč.

5. Při právním posouzení soud aplikoval § 2550 a násl., § 2578, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., § 7 odst. 5 věta první a druhá, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní přepravu, § 37 odst. 5 věta druhá, písmeno c), § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, smluvní přepravní podmínky Integrovaného dopravního systému [územní celek]. Žalovaný tedy porušil svou povinnost plynoucí ze shora citovaných předpisů, když při přepravě v dopravním prostředku nepředložil pověřenému pracovníkovi dopravce platný jízdní doklad.

6. Přesto soud žalobu zamítl. Usnesením Krajského soudu v Brně z 12. 9. 2016 č, j, [insolvenční spisová značka] [anonymizováno] byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno oddlužení. Proto bylo řízení ze zákona přerušeno. Krajský soud v Brně usnesením z 9. února 2022 č.j.: [insolvenční spisová značka] - [anonymizováno] – [anonymizováno] rozhodl:„ I. Insolvenční soud bere na vědomí splnění oddlužení dlužníka: [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného] …IV. Dlužník se osvobozuje od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.“. Soud se dotázal žalobce, zda na žalobě trvá. Žalobce soudu neodpověděl.

7. Podle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, platí: (1) Jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka. (2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. (3) Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. (4) Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.“.

8. Toto ustanovení insolvenčního zákona je v soudní praxi vykládáno tak, že pohledávky, na které se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle ustanovení § 414 a § 415 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu sice nezanikají, ale v soudním či jiném řízení je však poté již nelze věřiteli přiznat. Jinak řečeno se tak ocitají ve stejném režimu jako tzv. naturální obligace. Uvedený následek se vztahuje jak na pohledávky, které byly přihlášeny do insolvenčního řízení a v oddlužení uspokojeny jen částečně, tak i na pohledávky, které (ač měly být) nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny (k tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSCR 6/2008, uveřejněného pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, uveřejněný pod číslem 63/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z těchto důvod soud žalobu zcela zamítl.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, měl proto právo na náhradu nákladů řízení, ale žádné náklady řízení mu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

10. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 400 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Nicméně, elektronický platební rozkaz nebyl vydán. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud poplatek navrhovateli podle položky 1 - v nynějším případě jde o doplatek ve výši 600 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 činí 1 000 Kč. To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztrácí výhodu„ slevy“ na poplatku. Proto soud rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lze dodat, že pokud by žalobce vzal žalobu zpět, nebyl by povinen hradit doplatek soudního poplatku, jelikož by bylo možné vyložit Položku 2.

2. Sazebníku poplatku co do textu„ pokračuje v řízení“ tak, že soud by kvůli zpětvzetí žaloby nepokračoval v řízení (nýbrž by naopak řízení zastavil). (k tomu srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 18 Co 246/2013:“ Jazykovým i logickým výkladem citovaného ustanovení zákona nelze podle přesvědčení odvolacího soudu dospět k jinému závěru, než že slovy,,pokračuje v řízení“, je třeba rozumět další navazující úkony směřující k projednání věci v soudním řízení. Nikoliv tedy zastavení řízení ve fázi, kdy soud teprve zvažuje, zda ve věci bude rozhodnuto, za případného splnění podmínek, platebním rozkazem, zda bude nařízeno jednání, eventuálně zda řízení bude zastaveno. Zastavení řízení tedy nelze vykládat obsahově totožně jako pokračování v řízení a tento výsledek řízení tedy nemůže směřovat k závěru, že by žalobce byl povinen i za této situace doplatit soudní poplatek tak, jak rozhodl okresní soud.” – dostupné např. na www.beck-online.cz).

11. Žalobci bylo soudem umožněno žalobu vzít zpět tím, že jej soud poučil o výsledku insolvenčního řízení žalovaného a dotázal se jej, zda žalobce trvá na žalobě. Žalobce nereagoval.

12. Rozsudek byl vyhotoven v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.