47 C 70/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 18 464 Kč s příslušenstvím

I. Zastavuje se řízení o části žaloby požadující zaplacení částky ve výši 2 464 Kč z titulu smluvní pokuty a částky ve výši 150 Kč z titulu paušální náhrady nákladů na upomínání.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 16 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 18. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Zamítá se žaloba co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 556,93 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 8. 9. 2021 do 17. 5. 2022.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 306 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne 25. 1. 2022 (podána u soudu téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit a) částku 16 000 Kč na jistině, b) zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 KČ od 8. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, c) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 556,93 Kč, d) kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, e) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, f) částku 2 464 Kč na smluvní pokutě, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne 5. 3. 2021, č. sml. [číslo].

2. Podáním ze dne 27. 4. 2022 žalobce mj. vzal žalobu částečně zpět, a to v rozsahu nároků d) a f). Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce jako jediný byl oprávněn v dané fázi řízení disponovat řízením jako celkem, a když vzal návrh částečně zpět, soud řízení v souladu s ust. § 96 občanského soudního řádu zastavil co do zaplacení nároků ad d) a f) (výrok I.)

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila, po celou dobu řízení nereagovala.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 21. 6. 2022. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Bylo tak jednáno v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Právní zástupce žalobce svou neúčast (a neúčast žalobce) u jednání předem omluvil, jednalo se v jejich nepřítomnosti. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

5. Z tiskopisu smlouvy ze dne 5. 3. 2021, [číslo] bylo zjištěno, že byla vyhotovena smlouva, jejímž předmětem byl spotřebitelský neúčelový úvěr 16 000 Kč. Jakožto úvěrující či věřitel vystupovala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], jakožto úvěrovaný či klient vystupovala osoba [celé jméno žalované], narozená dne 4. 5. 1986, číslo účtu, kam měl být úvěr poskytnut, znělo: [bankovní účet]. Soud zjistil, že smlouva neobsahuje podpis za věřitele ani za dlužníka (klienta). Smlouva tak vlastně nebyla žalovanou podepsána a podle tvrzení žalobce došlo k uzavření smlouvy na dálku přes internet.

6. Z výpisu z účtu [obec] spořitelny ze dne 5. 3. 2021 soud zjistil, že byla dne 5. 3. 2021 poskytnuta na účet č. [bankovní účet] částka 16 000 Kč.

7. Vzhledem k absenci jednoznačného podpisu za žalovanou nebo jiného způsobu autorizace smluv žalovanou nebylo zřejmé, zda je majitelem tam uvedeného bankovního účtu skutečně žalovaná, resp. že daný bankovní účet skutečně uvedla právě žalovaná. Proto si soud vyžádal – k důkaznímu návrhu žalobce - u [právnická osoba] informace o tom, kdy byl v relevantním období 5. - 6. 3. 2022 majitelem účtu. Ze sdělení banky vyplynulo, že jím byla žalovaná.

8. Co se týká kontraktační fáze, soud ještě zjistil ohledně zkoumání úvěryschopnosti žalované, že původní věřitel nijak tuto nezkoumal, resp. žalobce přes výzvu soudu neuvedl tvrzení a neoznačil důkazy, že a jak by věřitel úvěryschopnost žalované zkoumal.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 3. 2021 soud zjistil, že žalobce jakožto postupník nabyl od [anonymizována dvě slova] jakožto postupitele pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy [číslo]. Jedná se o zde žalovanou pohledávku. Z těchto skutečností vyplývá aktivní věcná legitimace žalobce.

10. Z dopisu – oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2021 vyplývá, že postoupení bylo žalované oznámeno původním věřitelem řádně. Z podacího archu vyplývá, že oznámení bylo žalované odesláno 15. 9. 2021.

11. Po provedeném dokazování, zhodnocení důkazů a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce předložil k důkazu smlouvu o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Ustanovení § 1725 o. z. upravuje okamžik vzniku smlouvy, a to tak, že smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Pro účely smlouvy o spotřebitelském úvěru § 104 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu. Požadavek písemné formy splňuje telefax a elektronická pošta (e-mail) opatřená elektronickým podpisem (nikoli nezbytně zaručeným), nikoli však prostá elektronická pošta bez elektronického podpisu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. NS 21 Cdo 2708/2000). Ostatně ani prostá elektronická pošta nebyla žalobcem doložena.

12. Žalobce neprokázal uzavření smlouvy, když na listině chybí podpis za společnost [právnická osoba] i žalované. Žádný jiný způsob uzavření smlouvy zde nebyl naplněn.

13. I v případě, že by úvěrová smlouva byla uzavřena a práva a povinnosti z této smlouvy měl úvěrující, žalobci se nepodařilo prokázat, že by byla splněna podmínka stanovená v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 15. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“ 16. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie.

17. Soudní dvůr EU rozhodl o výkladu ustanovení směrnice 2008/48/ES na základě předběžné otázky položené českými soudy (rozsudek ze dne 5. března 2020 ve věci C [číslo], [anonymizováno]). Soudní dvůr došel k závěru, že stejně tak, jako musí vnitrostátní soud zkoumat z úřední povinnosti, zda byla při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru dodržena informační povinnost, musí také z úřední povinnosti zkoumat, zda byla splněna povinnost věřitele předem posoudit úvěruschopnost spotřebitele, stanovená v článku 8 směrnice. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že současné doslovné znění § 87 odst. 1 druhé věty zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s právem Evropské unie Soudní dvůr rozhodl, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soudní dvůr dále poukázal na ustálenou judikaturu k tzv. nepřímému účinku směrnic. Podle ní jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice, aby dosáhly výsledku, který směrnice sleduje. Tato povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva je vlastní systému Smlouvy o fungování Evropské unie v tom, že umožňuje, aby vnitrostátní soudy v rámci svých pravomocí zajistily plnou účinnost unijního práva při rozhodování o sporech, které jim byly předloženy. [obec] konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s jejím cílem; Vnitrostátní soudy, včetně soudů rozhodujících v posledním stupni, musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li z výkladu vnitrostátního práva, který s cíli směrnice není slučitelný. Soudní dvůr konstatoval, že předkládající soud nemůže při rozhodnutí ve věci platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem, pouze z důvodu, že byla vyložena českými soudy ve smyslu, který není s unijním právem slučitelný. Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48/ES tím, že na základě své vlastní pravomoci případně výklad českých soudů neslučitelný s unijním právem nepoužije.

18. Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele - žalované - na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Jak vyplynulo ze spisu, věřitel na svou povinnost zkoumat úvěryschopnost žalované rezignoval. Soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

22. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy žalobce poskytl žalované částku 16 000 Kč, jednalo se na straně žalované o plnění, které přijala z neplatného právního důvodu. Proto je žalovaná povinna vrátit právě tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce má právo dle ust. § 2993 občanského zákoníku požadovat po žalované vrácení částky, kterou žalované skutečně/fakticky poskytnul, aniž by tu byl platný závazek (první část výroku II.).

24. Soud přiznal žalobci i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinna vrátit žalobci peněžitou částku, a pokud tak neučinila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu. V řešené věci se jednalo ovšem o to stanovit správně počátek prodlení žalované se splněním dluhu.

25. Soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 občanského zákonu, jehož aplikace nutně nastupuje v případě, kdy tu není platně uzavřená smlouva a není zde smluvní stanovení splatnosti dluhu. Dluh je pak splatný na výzvu. Žalobce neprokázal, že by takovou výzvu učinil, tudíž prodlení je navázáno až na doručení žaloby žalované. To nastalo dne 16. 5. 2022, tedy 17. 5. 2022 byl závazek splatný, od 18. 5. 2022 je žalovaná v prodlení. Žalobci tudíž náleží úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 v sazbě 11,75 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval úroky z prodlení v nižší sazbě 8,25 %, přiznal mu je soud právě v této výši (druhá část výroku II.)

26. Vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobce na úhradu poplatků smluvní pokuty, smluvních úroků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný. Žalobci nelze přiznat jakékoliv plnění, které vyvozuje z (absolutně) neplatné smlouvy (výrok III.) Nad to soud musí ještě k nákladům spojeným s uplatněním pohledávky dodat, že tyto měly pokrývat mj. osobní návštěvu, avšak žádná taková návštěva nebyla prokázána.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch částečný (viz neúspěch žalobce ve výroku I. a III.) Za těchto okolností soud rozhodl o tom, že žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 16 000 Kč a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni vydání rozsudku částkou 126,57 Kč, neúspěšný byl co do částek 3 387,93 Kč + 911,34 Kč. Úspěch žalobce tak dosahuje výše 79 %, po odečtení neúspěchu ve výši 21 %, mu náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 58 %.

28. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta po 300 Kč/úkon podle 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, za úkony: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; 2) výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; 3) sepsání a podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

29. Za úkon podání ze dne 27. 4. 2022 soud náhradu odměny nemohl přiznat, neboť neshledal úkon za účelný, resp. za takový, aby jej bylo možno honorovat odměnou dle advokátního tarifu. Jednalo se totiž o doplňování skutečností, které měly být uvedeny již v samotné žalobě. Proto soud žalované nemůže uložit povinnost nahrazovat takové úkony. Ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž předpokládá účelnost úkonů.

30. Ke třem úkonům odměny ke každému náleží paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Vzhledem ke skutečnosti, že právní zástupce žalobce je plátcem DPH, náleží mu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada 252 Kč za DPH v sazbě 21 % (počítáno z odměny a paušální náhrady hotových výdajů).

31. Z celkové částky 2 252 Kč představuje podíl 58 % náhradu nákladů řízení ve výši 1 306 Kč. Celková částka je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta tří dnů k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.