47 C 80/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: ; 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa ; 2. právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 50 000 Kč

I. Žaloba - požadující, aby žalovaný 1. a žalovaný 2. byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč – se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1. na náhradě nákladů řízení částku 13 079 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného 1.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2. na náhradě nákladů řízení částku 13 552 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného 2.

1. Žalobou ze dne 8. 3. 2023 se žalobce domáhal zaplacení části smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč, a to z titulu smluvní pokuty plynoucí ze smluv o dílo [číslo] ze dne 15. 6. 2011 a [číslo] z 7. 7. 2011, které uzavřel s žalovanými jakožto zhotoviteli. Po provedení díla žalovanými se v záruční době projevila vada v podobě zatékání do střechy divadla, které žalobce včas a řádně vytknul, ale nebyly odstraněny žalovanými, tudíž žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, a to ve výši 50 000 Kč, přičemž předmětem řízení je nárok na smluvní pokutu za den 23. 8. 2021.

2. První žalovaný nárok žalobce neuznal s odůvodněním, že vady nebyly reklamovány dohodnutým způsobem, tj. písemně, když prostý email, kterým žalobce vady reklamoval, nelze za smluvený způsob považovat, reklamaci neučinila osoba oprávněná tak učinit (nýbrž třetí osoba), a navíc vady nebyly popsány a nebyl žalobcem zvolen způsob jejich nápravy. První žalovaný vznesl i námitku promlčení, a to s odůvodněním, že žalobce tvrdí, že k uplatnění vad došlo již v roce 2014, případně nejpozději 6. 2. 2017 a v takovém případě by se nárok žalobce domáhat se odstranění vad promlčel nejpozději v únoru 2021. Podle judikatury však se nelze domáhat úhrady smluvní pokuty vzniklé v době, kdy již byl hlavní závazek promlčený. Smluvní pokuta se promlčuje tehdy, když se promlčí zajišťovaný závazek, zde práva z vadného plnění.

3. Druhý žalovaný nárok žalobce neuznal s odůvodněním, že mu žádné porušení smlouvy, resp. reklamace, nebyly známy. Dále uvedl, že vady nebyly reklamovány dohodnutým způsobem, tj. písemně, když prostý email, kterým žalobce vady reklamoval, nelze za smluvený způsob považovat, reklamaci neučinila osoba oprávněná tak učinit (nýbrž třetí osoba), a navíc vady nebyly popsány a nebyl žalobcem zvolen způsob jejich nápravy. Rovněž 2. žalovaný vznesl námitku promlčení (již v odporu z 28. 3. 2023 – č. l. 13 a dále při jednání).

4. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav.

5. Účastníci spolu uzavřeli dvě smlouvy o dílo, žalobce jako objednatel a žalovaní jako zhotovitelé, a to 15. 6. 2011 (ve znění dodatku z 22. 12. 2011) a 7. 7. 2011, přičemž předmětem obou smluv byla mj. stavba střechy divadla v [obec] (důkaz: Smlouva o dílo [číslo] s datem 15. 6. 2011, 1. dodatek ke smlouvě o dílo [číslo] s datem 22. 12. 2011, Smlouva o dílo [číslo] s datem 7. 7. 2011, 1. dodatek ke smlouvě o dílo [číslo] s datem 25. 11. 2011, včetně rekapitulace rozpočtů a položkového rozpočtu a harmonogramu prací, 2. dodatek ke smlouvě o dílo [číslo] s datem 30. 5. 2012). V obou smlouvách o dílo se účastníci dohodli, že zhotovitel bude platit objednateli smluvní pokuty s odstraněním vad a nedodělků uplatněných objednatelem v záruční době ve výši 150 000 Kč za každý započatý den prodlení (důkaz: čl. VI. 1 smlouvy o dílo [číslo] a čl. VI. 1. smlouvy o dílo [číslo]). Zhotovitel ve smlouvách o dílo poskytl na dílo záruku v délce 60 měsíců (čl. X. smluv o dílo).

6. První etapa díla byla předána 31. 7. 2012 a druhá etapa díla byla předána 16. 8. 2012, přičemž zápisem ze dne 16. 8. 2012 byla předána druhá etapa již bez vad a nedodělků (důkaz: Zápis o odevzdání a převzetí dokončeného díla s datem 31. 7. 2012 včetně přílohy 2 Seznam vad a nedodělků, Zápis o odevzdání a převzetí dokončeného díla s datem 16. 8. 2012).

7. Předmětem sporu je žalobcem tvrzená vada zatékání do střechy divadla a smluvní pokuta z toho pramenící, výši 50 000 Kč za den prodlení s odstraněním této vady v podobě dne 23. 8. 2021, přičemž žalobce se rozhodl nepožadovat smluvní pokutu za den 23. 8. 2021 v plné výši (150 000 Kč).

8. Žalobce tvrdil, že vytknul předmětnou vadu díla – tj. zatékání do divadla - vůči žalovaným mailem z 20. 1. 2014, 30. 1. 2014, 26. 3. 2014, 23. 4. 2014, 14. 5.2014 a konečně 6. 2. 2017, a touto formou tedy že žalované informoval o vadách díla v podobě zatékání do divadla (důkaz: Mail s datem 6. 2. 2017, Seznam závad v přístavbě [ulice] divadla ke dni 13. 12. 2016, Mail s datem 10. 2. 2017, včetně loga [anonymizováno] divadlo a uvedení Přílohy označené jako„ seznam závad přístavby [ulice] divadla 13. 12. 2016“, Mail s datem 17. 9. 2013, Mail s datem 30. 1. 2014, Mail s datem 26. 3. 2014, Pět fotografií s názvem [anonymizováno] divadlo – reklamace, Zápis z projednání reklamovaných vad stavby s datem 22. 4. 2014, Mail s datem 23. 4. 2014, Mail s datem 14. 4. 2014, 4 fotografie označené jako„ divadlo-reklamace“, Mail s datem 6. 11. 2012 i s označením přílohy„ Stavba-nedodělky“, Seznam závad v přístavbě [ulice] divadla ke dni 13. 12. 2016).

9. Žalovaní vznesli námitku promlčení, která je důvodná. Soud právně hodnotil věc následovně.

10. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu o dílo dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném a účinném v době uzavírání smlouvy (dále jako„ obch. zák.“) – viz § 261 odst. 2 (žalobce uzavřel smlouvu o dílo s žalovanými jako samosprávná územní jednotka, žalovaní vystupovali jako podnikatelé a závazkový vztah se týkal zabezpečování veřejných potřeb, zde konkrétně kultury, jelikož šlo o budovu divadla) a § 536 a násl. obch. zák. (institut smlouvy o dílo 11. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba č roky.

12. Podle § 393 odst. 2 věta druhá obch. zák. platí, že u nároků ze záruky za jakost běží promlčecí doba vždy ode dne včasného oznámení vady během záruční doby. Ustanovení § 393 odst. 2 obch. zák. je speciálním ustanovením, které upravuje běh promlčecí doby v případě práv z odpovědnosti za vady. Toto ustanovení se aplikuje jak v případě, že strany se dohodly na termínu odstranění vad, tak i v případě, že mezi nimi k této dohodě nedošlo. V případě práv z odpovědnosti za vady tudíž nelze aplikovat ustanovení 392 odst. 1 obch. zák. V tomto smyslu soud odkazuje na ustálenou judikaturu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1616/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2023 sp. zn. 23 Cdo 2907/2022).

13. V souzené věci žalobce tvrdil, že uplatnil předmětnou vadu díla u žalovaných včas, v záruční době, a to konkrétně dne 20. 1. 2014, 30. 1. 2014, 26. 3. 2014, 23. 4. 2014, 14. 5. 2014 a 6. 2. 2017. I kdyby byla záruční vada uplatněna včas (§ 562 odst. 1 písm. c) obch. zák.), neboť by k oznámení vady díla objednatelem (žalobcem) došlo v záruční době, počátek běhu promlčecí doby uplatněného práva z vadného plnění (zde odstranění vady) se řídí zvláštní úpravou § 393 odst. 2 obch. zák., dle kterého u nároků ze záruky (za jakost) běží promlčecí doba vždy ode dne včasného oznámení vady během záruční doby, tj. zde nejpozději od 6. 2. 2017.

14. Pokud tedy žalobce podal žalobu 8. 3. 2023, pak tak učinil ve vztahu k nároku ze záruky (u nároku z vad díla) zjevně po uplynutí zákonné čtyřleté promlčecí doby ve smyslu § 393 odst. 2 věta druhá obch. zák., která by uplynula nejpozději dne 6. 2. 2021.

15. Na uvedeném závěru o promlčení hlavního (zajištěného) závazku (tj. z titulu nároku ze záruky) nic nemění ani tvrzení žalobce, že 1. žalovaný dne 22. 4. 2014 předmětnou vadu uznal a zavázal se jí opravit. Totiž podle § 407 odst. 1 obch. zák. uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Z toho plyne, že by promlčecí doba plynula od 22. 4. 2014, a proto by byl nárok ze záruky promlčen již 22. 4. 2018. To by tedy nic neměnilo na tom, že se právo žalobce z titulu záruky (mj. na odstranění vad díla) promlčelo před podáním žaloby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1616/2005).

16. Podle ustálené judikatury dojde-li k promlčení pohledávky z hlavního závazkového vztahu, stává se nevymahatelnou i smluvní pokuta z vedlejšího závazkového vztahu, na niž vzniklo právo po promlčení zajištěné pohledávky. Promlčená pohledávka i smluvní pokuta, na niž vzniklo právo po promlčení pohledávky, sice nezanikly a existují i nadále, ovšem oslabené o nárok, a jsou soudně nevynutitelné. Tedy promlčení práva zajištěného smluvní pokutou nevylučuje, aby se věřitel úspěšně domohl přiznání smluvní pokuty, to však jen vniklé před promlčením zajištěného práva. V tomto smyslu soud odkazuje na ustálenou judikaturu obecných soudů (např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2011 sp. zn. 33 Cdo 2637/2008 (publikovaný v časopise Soudní judikatura – z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva 89/2012, C 9593), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016 sp. zn. 33 Cdo 4358/2015, ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. 23 Cdo 3006/2018, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022 č. j. 68 Co 282/2022-427, bod 16. či rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 z 2. 2. 2022 č. j. 30 C 30/2021-112, bod 40.), která přitom byla aprobována z ústavně právních hledisek i Ústavním soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2019 sp. zn. III. ÚS 4328/18).

17. Smluvní pokuta zajišťovala právě plnění (splnění díla) bez vad. Žalobce učinil předmětem řízení jen smluvní pokutu vzniklou až po (nadto zjevném) promlčení zajištěné pohledávky (z titulu práva z vad díla, konkrétně ze záruky), tj. vzniklou až po 6. 2. 2021, a proto (i v kontextu ustálené judikatury) nemohl úspěšně uplatnit právo na zaplacení smluvní pokuty vzniklé až po 6. 2. 2021, tj. ani vzniklé až dne 23. 8. 2021 (žalobcem jakožto pánem sporu určený předmět řízení).

18. Dalšími důkazy a závěry z nich plynoucími se soud nezabýval z důvodu hospodárnosti. Pokud již samotná tvrzení žalobce (bez ohledu na to, zda žalobou předestíraná právní kvalifikace skutku má oporu v hmotném právu či nikoliv) umožňuje posoudit, zda substancovaný nárok je promlčen či nikoliv, lze námitce promlčení vyhovět již na základě žalobních tvrzení, tedy bez prokazování tvrzení žalobce, tj. bez zabývání se samotnou existencí uplatněného nároku, a to zejména z důvodu hospodárnosti. O tom svědčí i ustálená judikatura – viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 24. 11. 2020 sp. zn. 28 Cdo 2598/2020 – které přitom obstálo i v ústavněprávní rovině při přezkumu Ústavním soudem v jeho v usnesení z 23. 2. 2021 sp. zn. III.ÚS 94/21 - nebo z 25. 10. 2021 sp. zn. 28 Cdo 2749/2021 či z 22. 6. 2011 sp. zn. 30 Cdo 982/2010-110.

19. Opačný závěr by znamenal, že by soud měl provádět důkazy o existenci či výši nároku přesto, že by bylo zjištěno, že žalované právo je promlčeno. Soud by tak prováděl svědecké, znalecké a jiné dokazování a tím případně zvyšoval náklady řízení jenom proto, aby v odůvodnění svého rozhodnutí mohl uvést, že pro promlčení zamítá přesně zjištěné právo. Výsledek, tedy zamítnutí žaloby pro promlčení práva, by ovšem byl stejný. Takový postup by byl v rozporu s § 6 o. s. ř., zejména se zásadou hospodárnosti řízení vyplývající z tohoto ustanovení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 24. 1. 2023 sp. zn. 33 Cdo 2475/2022 a tam demonstrativně citovanou ustálenou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu). Lze-li ke stejnému rozhodnutí dospět na základě více samostatných důvodů, s ohledem na ústavní princip projednání věci bez zbytečných průtahů a zásadu ekonomie řízení je žádoucí, aby se soud zaměřil na ten důvodu, jehož posouzení bude klást nejmenší požadavky, jde-li o počet a náročnost (časovou, finanční) úkonů jak jeho samotného, tak i účastníků řízení (viz např. např. usnesení Ústavního soudu z 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3551/20, bod 13.).

20. Soud tedy bez dalšího žalobu zamítl (výrok I.). na základě důvodně vznesené námitky promlčení. Žalovaní byly ve věci plně úspěšní.

21. Pokud se žalobce a žalovaný 2. se při jednání domáhali po soudu, aby ten vyjevil předběžný právní názor, pak pomíjí to, že zákon (žádné ustanovení zákona) soudu neukládá, aby sdělil účastníkům svůj názor, jak věc hodlá rozhodnout, aby s nimi svůj zamýšlený názor (předem) konzultoval nebo aby jim umožnil uplatnit něco jiného (pro případ, že by se ukázalo, že dosavadní nárok nemůže obstát). Uvedené je ustálenou judikaturou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 25. 5. 2022 sp. zn. 21 Cdo 3452/2021, 28 Cdo 2117/2022, sp. zn. 21 Cdo 476/2015 (uveřejněný pod č. 136/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), 25 Cdo 2676/2020, 22 Cdo 4165/2019 či usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 729/2000, a usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 321/07). Ad absurdum, pokud by soud (v rozporu s mj. § 5 o. s. ř. o poučení o výlučně procesních právech) vyjevil svůj názor stran judikatury ohledně vztahu promlčení zajištěného závazku a smluvní pokuty, pak žalobce by mohl navrhovat připuštění změny žaloby (že požaduje smluvní pokuty vzniklé před promlčením zajištěného závazku), což by bylo v rozporu s principem rovnosti účastníků řízení a nestranností soudu a v důsledku by tak žalobci hmotně právní pomáhal. Přitom rozsudek soudu nemohl být překvapivý pro účastníky řízení již proto, že příslušnou argumentaci a právní názor vznesl do řízení již žalovaný 1. ve svém vyjádření k žalobě z 4. 5. 2023 a citoval v něm dokonce i přiléhavou judikaturu (bod III.).

22. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

23. Při určení odměny a náhrady hotových výdajů žalovaných soud postupoval dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Konkrétní výše odměny za ten který úkon právní služby vyplývá z ust. § 7 bodu 5. advokátního tarifu. Žalobou se žalobce domáhal uložení povinnosti zaplatit částku celkem ve výši 50 000 Kč. Této tarifní hodnotě (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu) odpovídá odměna za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč. Výše paušální náhrady hotových výdajů je upravena v ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu a činí 300 Kč/úkon.

24. Za těchto výchozích podmínek došlo v průběhu řízení k těmto úkonům poskytnutí právní služby 1. žalovanému: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 3 100 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. 2) odpor ze dne 4. 4. 2023 + vyjádření ze dne 4. 5. 2023 k žalobě - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu – odměna ve výši 3 100 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. 3) účast na jednání soudu dne 16. 6. 2023 v čase 11:00 hod. – 12:19 hod. - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu – odměna ve výši 3 100 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč.

25. Prvnímu žalovanému na náhradě nákladů řízení tedy náleží náhrada odměny 9 300 Kč a paušální náhrady hotových výdajů celkem 900 Kč. Soud ověřil, že právní zástupce 1. žalovaného není plátcem DPH.

26. Dále 1. žalovanému náleží cestovní náhrady za cestu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 2 079 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. (délka trasy 2 x 140 km, kombinovaná spotřeba 5,4 l /100 km, palivo benzin). Za tuto cestu rovněž náleží náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Při délce cesty jedním směrem 1:50 hod. se jedná o částku 800 Kč.

27. Celkem náhrada nákladů řízení 1. žalovaného činí 13 079 Kč. Částka je na základě ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu splatná k rukám právního zástupce žalovaného. Lhůta tří dnů k plnění od právní moci je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

28. Druhému žalovanému došlo v průběhu řízení k těmto úkonům poskytnutí právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 3 100 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. 2) odpor ze dne 11. 4. 2023 + vyjádření ze dne 19. 4. 2023 k žalobě - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu – odměna ve výši 3 100 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. 3) účast na jednání soudu dne 16. 6. 2023 v čase 11:00 hod. – 12:19 hod. - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu – odměna ve výši 3 100 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč.

29. Druhému žalovanému na náhradě nákladů řízení tedy náleží náhrada odměny 9 300 Kč a paušální náhrady hotových výdajů celkem 900 Kč. Dále 2. žalovanému náleží náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Při délce cesty jedním směrem 2:15 hod. ([obec] – [obec]) se jedná o částku 1 000 Kč. Soud ověřil, že právní zástupce 2. žalovaného je plátcem DPH, proto náleží dle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení i náhrady DPH v částce 2 352 Kč.

30. Celkem náhrada nákladů řízení 2. žalovaného činí 13 552 Kč. Částka je na základě ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu splatná k rukám právního zástupce žalovaného. Lhůta tří dnů k plnění od právní moci je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.