47 C 84/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 36 393 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba požadující po žalované zaplacení částky 36 393 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 393 Kč za dobu od 25. 9. 2018 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení ve výši 1 062 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tam uvedeným příslušenstvím, a to z důvodu tvrzeného neoprávněného odběru plynu žalovanou v době od 27. 3. 2014 (den po ukončení smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny uzavřené s žalovanou) do 20. 6. 2018 na adrese [adresa], že žalovaná záměrně zamlčela [právnická osoba] [právnická osoba] (dále jako„ [anonymizováno]“) v žádosti o uzavření smlouvy, že je družkou [jméno] [příjmení], aby s ní [anonymizováno] uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny (když předtím měl [jméno] [příjmení] dluh u [anonymizováno]). [anonymizováno] uzavřel smlouvu o odběru elektřiny 27. 9. 2013 s žalovanou, tato smlouva byla ukončena pro neplacení a po jejím skončení od 27. 3. 2014 do 20. 6. 2018 v nemovitosti žalovaná neoprávněně (bez smlouvy) odebrala elektřinu. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, byla pro soud nekontaktní.

2. Důkazy soud hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z důkazů zjistil následující skutková zjištění.

3. Dne 5. 8. 2013 byl [právnická osoba] doručen - z mailové adresy [adresa] (přepis) ke smlouvě o dodávce elektřiny u odběrného místa [obec a číslo], a to z dosavadního zákazníka [jméno] [příjmení] na žalovanou jako nového zákazníka, přičemž v mailu byla uvedena jako jeho pisatelka„ [celé jméno žalované]“ (důkaz: mail z 5. 8. 2013, Žádost o změnu zákazníka (přepis) s datem 2. 8. 2021, sdělení [anonymizováno] z 22. 2. 2021).

4. Po doručení této mailové žádosti [anonymizováno] doručil poštou na adresu odběrného místa návrh smlouvy podepsaný [právnická osoba], přičemž tento návrh smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny byl dne 27. 9. 2013 podepsán se jménem„ [celé jméno žalované]“ a 2. 10. 2013 byl doručen [anonymizováno] (důkaz: sdělení [anonymizováno] z 22. 2. 2021; Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí pro zákazníky kategorie D). [anonymizováno] neuzavřela smlouvu se žalovanou při osobním kontaktu, přičemž [anonymizováno] má za to, že uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (na dálku) s žalovanou (důkaz: sdělení [anonymizováno] z 22. 2. 2021 a z 5. 10. 2013).

5. Za součást shora uvedené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny - v níž bylo uvedeno, že je uzavřena se žalovanou - byly ve shora uvedené smlouvě prohlášeny i„ Obchodní podmínky dodávky elektřiny pro odběrná místa připojená z hladiny nízkého napětí“; tyto obchodní podmínky uváděly (čl. 6 8.) povinnost zákazníka umožnit demontáž elektroměru (důkaz těmito obchodními podmínkami a smlouvu). Tyto obchodní podmínky nebyly žalovanou podepsány (důkaz těmito podmínkami), nebylo prokázáno, že by s nimi byla žalovaná před podpisem smlouvy seznámena.

6. E.ON ukončil smluvní vztah se žalovanou pro neplacení ceny za dodanou elektřinu dne 26. 3. 2014, nicméně demontovat elektroměr se - až do 20. 6. 2018 - v nemovitosti nezdařilo (důkaz: sdělení E.ON z 22. 2. 2021). K přerušení dodávky elektřiny došlo zvenčí nemovitosti v pojistkové skříni, dne 26. 3. 2014 (důkaz: servisní hlášení).

7. E.ON žalované adresoval mimořádnou fakturu z 28. 3. 2014 za odběr elektřiny za období od 3. 8. 2013 do 26. 3. 2014 (tj. za období trvání smlouvy) ve výši 2 080 Kč (důkaz touto fakturou).

8. Nemovitost na odběrném místě byla ve výlučném vlastnictví [jméno] [příjmení], a to na základě kupní smlouvy uzavřené dne 8. 8. 2008, až do jejího prodeje v rámci insolvenčního řízení dlužníka [příjmení] [příjmení] na novou výlučnou vlastnici nemovitosti [jméno] [příjmení] (důkazy: výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], kat. území [číslo] [obec]; Zpráva insolvenční správkyně dlužníka [jméno] [příjmení] [titul]. [jméno] [příjmení] z 2. 8. 2018; kupní smlouva z 29. 6. 2018).

9. Dokazováním byla vyloučena skutková verze žalobce, že žalovaná byla družkou [jméno] [příjmení] a že si žalovaná koupila nemovitost na odběrném místě (důkazy: výslech svědka [jméno] [příjmení], výpis katastru nemovitostí, kupní smlouva z 29. 6. 2018).

10. Dne 20. 6. 2018 nemovitost zpřístupnila [právnická osoba] nová vlastnice nemovitosti [jméno] [příjmení], došlo k demontáži dosavadního elektroměru ([číslo]), a to se stavem ke dni 20. 6. 2018 VT - 2 823 kWh a NT - 67 020 kWh, přičemž ke dni 26. 3. 2014 (tedy ke dni ukončení smluvního vztahu se žalovanou) žalobce evidoval stav elektroměru na odběrném místě VT - 1 679 kWh, NT - 53 833 kWh (důkaz: servisní hlášení; Protokol o zajištění neoprávněného odběru elektrické energie z 20. 6. 2018; Zápis o provedené kontrole odběrného místa kategorie„ C“; Stanovení výše doúčtování za odběr elektřiny - 2018). Z toho dovodil žalobce, že na odběrném místě došlo od 27. 3. 2014 do 20. 6. 2018 k neoprávněnému odběru elektřiny s tím, že spotřeba změřená elektroměrem činila (od 27. 3. 2014 do 20. 6. 2018) stav: VT - 1 144 kWh (2 823 mínus 1 679), NT - 13 187 kWh (67 020 mínus 53 833), tedy 1,144 MWh, 13,187 MWh, přičemž tak celková spotřeba změřená elektroměrem činila 14,331 MWh (důkazy: Podklady pro výpočet výše škody z 20. 6. 2018; Stanovení výše doúčtování za odběr elektřiny - 2018; Souhrn z 31. 7. 2018).

11. Výši odebrané elektřiny žalobce vyčíslil na částku 36 394 Kč a dospěl k ní následovně - 1,144 (množství elektřiny ve VT) x 2.169 Kč/MWh (cena VT ceníku obchodníka) + 13,187 (množství elektřiny v NT) x1 .523 (cena za MWh v NT) + 14,331 (celkové množství) x 495 Kč (obnovitelné zdroje) + 14,331 (celkové množství elektřiny) x 28,30 (daň z elektřiny) + 6 317 Kč (DPH) (důkazy: Stanovení výše doúčtování za odběr elektřiny - 2018; Souhrn z 31. 7. 2018).

12. Žalobce vystavil žalované fakturu [číslo] za tvrzený neoprávněný odběr elektřiny znějící na částku 36 393 Kč z 10. 9. 2018, se splatností 24. 9. 2018 (důkaz: faktura). Žalobce adresoval žalované výzvu k zaplacení žalované částky z 15. 10. 2018, 30. 10. 2018 (důkaz těmito dvěma výzvami a poštovním podacím archem z 1. 11. 2018).

13. Žalobce požaduje v tomto řízení náhradu za odběr elektřiny na odběrném místě za dobu od 27. 3. 2014 do 20. 6. 2018. Nicméně z důkazu výslechem svědka [jméno] [příjmení] - který byl výlučným vlastníkem nemovité věci na odběrném místě (rodinný dům) i v rozhodné době - soud zjistil, že žalovaná se v uvedenou dobu na odběrném místě již nenacházela; nemohla tak ani odebrat v rozhodnou dobu tvrzené množství elektřiny. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek uzavřel nájemní smlouvu k nemovitosti na odběrném místě nikoli se žalovanou, ale s její matkou (byť nemovitost měla užívat a v roce 2013 užívala žalovaná), přičemž nájemní smlouva trvala necelý rok a žalovaná ukončila své užívání nemovitosti v roce 2013. Z výslechu tohoto svědka soud zjistil, že poté (od 2014 do prodeje nemovitosti v roce 2018) nemovitost již užívána nebyla; to koresponduje i sdělení (podle § 128 o. s. ř.) insolvenční správkyně bývalého dlužníka [jméno] [příjmení] [titul]. [jméno] [příjmení], která sice uvedla, že jí není známo, kdo nemovitost v období od 27. 3. 2014 do 20. 6. 2018 užíval, ale že s ohledem na stav nemovitosti při jejím prodeji předpokládá, že nebyla užívána (důkaz tímto sdělením; tato insolvenční správkyně však [jméno] [příjmení] jako dlužníkovi byla ustanovena až usnesením Krajského soudu v Brně z 4. 2. 2015 č. j. [insolvenční spisová značka] - viz insolvenční rejstřík ohledně [jméno] [příjmení] - tedy stěží správkyně mohla vědět něco ohledně stavu předchozího, tj. od 27. 3. 2014 do 4. 2. 2015).

14. Soud přijal následující skutkový závěr: žalovaná se v době, za kterou žalobce požaduje náhradu za odběr elektřiny (od 27. 3. 2014 do 20. 6. 2018), na odběrném místě již nenacházela, a proto nemohla odebrat v rozhodnou dobu elektřinu. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

15. Podle § 51 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) - dále jako„ energetický zákon“ - ve znění do 31. 12. 2015:„ (1) Neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je a) odběr bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem by byla dodávka elektřiny, (2) Neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje.“. Podle § 51 energetického zákona ve znění od 1. 1. 2016:„ (1) Neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je a) odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, … (2) Neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje. (3) Při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. (4) V případě, že při změně dodavatele elektřiny probíhá odběr elektřiny v odběrném místě zákazníka po dobu kratší než 10 pracovních dní bez smluvního subjektu zúčtování evidovaného pro odběrné místo zákazníka, nejedná se o neoprávněný odběr elektřiny a odpovědnost za odchylku nese budoucí subjekt zúčtování.“.

16. Judikatura dospěla k následujícím závěrům. Neoprávněný odběr elektřiny podle § 51 energetického zákona představuje objektivní stav, ke kterému dochází při naplnění znaků některé ze skutkových podstat zde uvedených. Zákon blíže nedefinuje osobu neoprávněného odběratele. K založení odpovědnosti za zakázané jednání podle energetického zákona je třeba (vedle splnění ostatních podmínek) i dostatečně podložený závěr o osobě škůdce. Vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral a použil ve svých spotřebičích. Proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační, či faktický) (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 24. 6. 2020 č. j. 23 Cdo 202/2020-186, bod 44.; z 11. 6. 2020 č. j. 23 Cdo 1272/2020). V první řadě půjde o vlastníka nemovitosti, případně nájemce, či osobu, která je z jiného důvodu odběratelem. Jenom z toho, že tu byl smluvně-odběratelský právní vztah, nelze bez dalšího dovozovat neoprávněný odběr původního odběratele v době po jeho skončení, jestliže tu jsou okolnosti dokládající, že on sám elektřinu neodebral ani neumožnil odběr ve prospěch jiných osob (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1803/2017, ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018, z 30. 10. 2018 č. j. 32 Cdo 1862/2018, z 25. 2. 2020 č. j. 23 Cdo 990/2019). Citovaná judikatura byla aprobována z ústavně právních hledisek i Ústavním soudem (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2290/20, I. ÚS 2499/20, II. ÚS 2814/20).

17. V řízení bylo prokázáno, že žalovanou po tvrzené období neoprávněného odběru energie (27. 3. 2014 do 20. 6. 2018) s odběrným místem nepojil relevantní vztah ve smyslu judikatury. Žalovaná nebyla po předmětnou dobu vlastníkem nemovitosti na odběrném místě (dokonce nikdy nebyla vlastníkem nemovitosti na odběrném místě), nepojil ji po rozhodnou dobu ani obligační vztah k nemovitosti (nebyla po rozhodnou dobu např. nájemcem) a nepojil ji s nemovitostí v rozhodné době ani vztah faktický (nemovitost již neužívala). Dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná nemovitost neužívala po rozhodnou dobu (od 27. 3. 2014 do 20. 6. 2018); proto ani nemohla elektřinu po rozhodnou dobu (fakticky) odebrat. Z uvedených důvodů nelze shledat pasivní legitimaci na straně žalované, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

18. Nad rámec lze uvést, že pokud žalobce namítl, že v obchodních podmínkách byla stanovena sankce zaplatit odebranou elektřinu až do demontáže elektroměru, tak: 1) v obchodních podmínkách to uvedeno nebylo, 2) obchodní podmínky nebyly žalovanou podepsány, nebylo prokázáno, že by s nimi byla žalovaná před podpisem smlouvy seznámena, 3) smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny - jejíž případnou součástí by mohly být obchodní podmínky - neuzavřel žalobce, ale jiná právnická osoba ([anonymizováno] [právnická osoba]) a 4) platí nálezová judikatura Ústavního soudu (viz čl. 89 odst. 2 Ústavy):„ …samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzulí pro uplatnění obchodních podmínek sám o sobě nepostačuje, nýbrž je třeba, aby zároveň byl naplněn i druhý předpoklad, tedy známost smluvních podmínek či jejich přiložení… 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová.

30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/2011; srov. i např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3530/2016, 33 Cdo 961/2017).

19. Žalobce den před druhým jednáním (15. 3. 2021 v 10:03) požádal o odročení jednání, z důvodu, že pověřená pracovnice [titul]. [jméno] [příjmení] se z objektivních důvodů (které specifikoval) nemůže dostavit k jednání 16.

3. Za důležitý důvod, pro který účastník může požádat o odročení jednání, je třeba považovat okolnost, která účastníku objektivně zabrání zúčastnit se jednání. Účastníkovi nevzniká automaticky právní nárok na odročení nařízeného jednání, který by bylo možno dovozovat paušálně a mechanicky na základě každé žádosti bez ohledu na okolnosti, za nichž jsou tyto úkony účastníka činěny. Vždy je nutno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3358/2007) hodnotit důležitost důvodu, pro který účastník o odročení jednání žádá (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Podle judikatury v případě, že žádosti o odročení jednání soud nevyhoví, není povinen účastníka o nevyhovění vyrozumět (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2003 sp. zn. 22 Cdo 1962/2003).

20. Žalobce neuvedl a neprokázal důvod objektivní znemožňující žalobci účastnit se jednání dne 16. 3. 2021. Ze skutečnosti, že se jednání nemohla zúčastnit jedna pověřená pracovnice žalobce, neplyne, že se jednání nemohl zúčastnit jiný pracovník žalobce, kterého by žalobce pověřil (srov. § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.„ Za právnickou osobu jedná b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen…“). Koneckonců, z veřejně dostupných pramenů plyne, že např. v roce 2019 měl žalobce 1 723 zaměstnanců (srov. výroční zpráva žalobce za rok 2019 na [webová adresa]). Žalobce je držitelem licence na distribuci elektřiny a plynu dle energetického zákona, poskytuje služby distribuční soustavy a spolupracuje s ostatními účastníky trhu s elektřinou a plynem – zákazníky, obchodníky, výrobci, provozovateli přenosové a přepravní soustavy, operátorem trhu s elektřinou a plynem a jinými provozovateli distribučních soustav propojených s naší distribuční soustavou (viz např. [webová adresa]). Žalobce je součástí skupiny E.ON v České republice (viz [webová adresa]). Žalobce neuvedl a neozřejmil, že a proč nemohl zajistit svoji účast u jednání pověřením jiného svého zaměstnance (srov. § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) nebo zajistit své zastoupení jiným způsobem, např. ve smyslu ustanovení § 24 a násl. o.s.ř.

21. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3063/2000„ Omlouvá-li účastník (jeho zástupce) svou neúčast při jednání časovou kolizí s jiným soudním sporem, může být jeho omluva ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř. důvodná jen tehdy, jestliže soudu oznámí také konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné jednání mu brání v účasti (v jaké věci a u jakého soudu), kdy se o něm dozvěděl (že k němu byl předvolán dříve než k jednání, z něhož se omlouvá) a že časovou kolizi více jednání již nebylo možné vyřešit jinak (např. substitucí).“. Jak uvedl např. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 9 As 68/2015 – 27,„ V rozsudku ze dne 30. 4. 2014, č. j. 8 As 107/2013 - 46 (v bodu 18.), Nejvyšší správní požadoval, aby advokát v omluvě, ve které poukázal na kolizi termínů jednání,„ vysvětlil a prokázal, z jakých konkrétních důvodů nebylo možné zastupování klienta vyřešit prostřednictvím substituce, případně jiným způsobem“ … Obdobné požadavky vyplývají i z judikatury Nejvyššího soudu, k tomu srov. usnesení ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 29 Cdo 3063/2000 (dostupné z www.nsoud.cz), kde bylo uvedeno:„ omlouvá-li účastník (jeho zástupce) svou neúčast při jednání časovou kolizí s jiným soudním sporem, může být jeho omluva ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř. důvodná jen tehdy, jestliže soudu oznámí také konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné jednání mu brání v účasti (v jaké věci a u jakého soudu), kdy se o něm dozvěděl (že k němu byl předvolán dříve než k jednání, z něhož se omlouvá) a že časovou kolizi více jednání již nebylo možné vyřešit jinak (např. substitucí).“ Jelikož je substituce běžný způsob, jak vyřešit kolizi termínů jednání, měl by advokát ozřejmit, proč ji nebylo možno využít. Jen takto může správní orgán posoudit, zda je kolize jednání pro omluvu důležitým důvodem…“. Analogicky s judikaturou lze dovodit, že žádost žalobce o odročení nebyla důvodná již proto, že neobsahovala vysvětlení a ozřejmění, proč nemožnost účasti jedné konkrétní zaměstnankyně žalobce nebylo možné vyřešit účastí žalobce na jednání prostřednictvím jiného zaměstnance, případně jinak (např. podle § 24 a násl. o. s. ř.).

22. Výrok II. rozsudku je opřen o § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, ale žádné náklady řízení jí nevznikly. Výrok III. rozsudku je opřen o § 148 odst. 1 o. s. ř. („ Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.“), když žalobce byl v řízení zcela neúspěšný (viz zákonné kritérium„ podle výsledků řízení“), a proto je povinen zaplatit náklady řízení státu - konkrétně 1 062 Kč za svědečné (viz usnesení o svědečném z 16. 2. 2021), do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (viz § 160 odst. 1 o. s. ř.).