47 C 85/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , IČ: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného o zaplacení 66 288,61 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky ve výši 66 288,61 Kč, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 5 % ročně z částky 14 188,20 Kč od 21. 2. 2019 do zaplacení, 7 383,40 Kč od 21. 4. 2019 do zaplacení, 3 416,34 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení, 9 621,14 Kč od 21. 6. 2019 do zaplacení, 17 013,87 Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení, 3 810,83 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení, 4 048,33 Kč od 21. 10. 2019 do zaplacení, 6 806,50 Kč od 21. 2. 2019 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 23. 4. 2021 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 66 288,61 Kč se smluvním úrokem z prodlení 5 % ročně ze specifikovaných částek a 1 200 Kč na nákladech spojených s vymáháním pohledávek mezi podnikateli, to vše z titulu smlouvy ze dne 1. 1. 2017 o obchodním zastoupení. Jedná se o vrácení storno provizí, na které žalovanému zanikl nárok. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Soud zjistil následující skutkový stav z listinných důkazů.

3. Žalobce uzavřel s žalovaným 27. 10. 2011 smlouvu o obchodním zastoupení, jejímž předmětem byl závazek žalovaného vykonávat jménem a na účet žalobce zprostředkování smluv o finančních produktech obchodních partnerů žalobce, a to konkrétně zprostředkování pojištění (na základě registrace u [obec] národní banky jako podřízený pojišťovací zástupce žalobce). Tato smlouva o obchodním zastoupení byla mezi stranami nahrazena smlouvou o obchodním zastoupení ze dne 1. 1. 2014 a poté smlouvou o obchodním zastoupení z 1. 1. 2017, přičemž smluvní vztah mezi účastníky byl ukončen dohodu smluvních stran k 14. 1. 2019 Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: smlouva o obchodním zastoupení z 25. 1. 2019, 1. 1. 2014, 1. 1. 2017, 14. 1. 2019 a návrh na ukončení smluvního vztahu dohodu a informace k ukončení smlouvy o obchodním zastoupení z 25. 1. 2019.

4. Smluvní vztah mezi účastníky se - v souladu s citovanými smlouvami o obchodním zastoupením (viz jejich čl. II.) - řídil také Všeobecnými smluvními podmínkami společnosti pro poradce [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], a. s. (dále jako„ [anonymizováno]“). Žalovanému podle citovaných smluv (viz čl. V.) náležela za činnost vykonanou pro žalobce provize a podmínky vzniku a zániku nároku na provizi a stanovení její výše byly upraveny v Kariérním řádu pro poradce [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], a. s. (důkazy: Kariérní řád pro poradce [právnická osoba], účinný od 1. 1. 2017, 1. 7. 2017, 1. 12. 2017, 1. 1. 2018, 1. 5. 2018, 1. 7. 2018, 1. 9. 2018, 1. 1. 2019).

5. Žalobce učinil předmětem tohoto řízení částku 66 288,61 Kč (se smluvním úrokem z prodlení), kterou měl podle žalobce žalovaný povinnost vrátit kvůli stornování pojistných smluv zprostředkovaných žalovaným. Konkrétně žalobce požaduje v tomto řízení vrátit následující storno provize za stornování následujících smluv: 1) č. smlouvy [číslo], klient [jméno] [příjmení], výše dlužné provize 14 188,20 Kč, vyúčtování žalovanému za měsíc prosinec 2018, splatnost 20. 2. 2019; 2) číslo smlouvy [číslo], klient [jméno] [příjmení], výše dlužné storno provize 7 383,40 Kč, vyúčtování za únor 2019, splatnost 20. 4. 2019; 3) číslo smlouvy [číslo], klient [jméno] [příjmení], výše dlužné storno provize 3 416,34 Kč, vyúčtování za březen 2019, splatnost 20. 5. 2019; 4) číslo smlouvy [číslo] klient [jméno] [příjmení], výše dlužné stornoprovize 9 621,14 Kč, vyúčtování za duben 2019, splatnost 20. 6. 2019; 5) číslo smlouvy [číslo], klient [jméno] [příjmení], výše stornoprovize 17 013,87 Kč, vyúčtování za květen 2019, splatnost 20. 7. 2019; 6) č. smlouvy [číslo], klient [jméno] [příjmení], výše storno provize 3 810,83 Kč, vyúčtování za červen 2019, splatnost 20. 8. 2019; 7) č. smlouvy [číslo], klient [jméno] [příjmení], výše provize 4 048,33 Kč, vyúčtování za srpen 2019, splatnost 20. 10. 2019; 8) č. smlouvy [číslo], klient [jméno] [příjmení], výše stornoprovize 6 806,50 Kč, vyúčtování za květen 2020, splatnost 20. 7. 2020 (viz např. tabulka v žalobě na str. 5).

6. Žalobce prokázal, že mezi účastníky, jako podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, byly uzavřeny tři smlouvy o obchodním zastoupení - první dne 27. 10. 2011 podle ustanovení § § 652 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a v pořadí druhá a třetí podle § 2483 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“).

7. Soud žalobu zamítl z důvodů, které lze rozdělit do dvou oblastí: 1) jednak žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně výpočtu stornoprovize, 2) jednak žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, že a kdy doručil vyúčtování žalovanému.

8. Ad 1), zásadně všechna významná skutková tvrzení je třeba jasně uvést do žaloby, případně do doplnění žaloby (viz i rozlišené ohledně povinnosti tvrzení a důkazní v § 101 odst. 1 písm. a) a b o. s. ř.). Soud nemusí akceptovat vylíčení rozhodných skutečností pomocí listin přiložených k žalobě vždy, ale zkoumá, zda jsou tyto listiny způsobilé nahradit skutková tvrzení žalobce. Hlavním kritériem pro toto posuzování je přitom přehlednost a srozumitelnost, tedy kritérium, zda z předložených listin lze potřebná tvrzení jednoduše zjistit; pokud žalobce přiloží k žalobě listiny nepřehledné či nesrozumitelné, a rozhodná tvrzení nejsou z listin jednoduše zjistitelná, soud takové vylíčení skutkových okolností neakceptuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3398/2015). Nelze tak sice vyloučit a priori, aby žalobce vylíčení rozhodných skutečností učinil zprostředkovaně odkazem na listinu, kterou jako důkazní materiál připojí k žalobě, ale jako výjimku ze zásady (že vylíčení významných skutečností má obsahovat samotná žaloba) by takový přístup soudu měl být vykládán restriktivně (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3398/2015).

9. V případě, že práva či povinnosti mají vycházet z ujednání ve smlouvě nebo obchodních podmínkách, je třeba vždy odkázat na konkrétní článek, odstavec nebo bod smlouvy nebo obchodních podmínek, resp. dalších dokumentů, které tvoří platformu smluvního právního poměru. Kupříkladu z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2268/2011, vyplývá, že by bylo v rozporu se zásadou rovnosti účastníků, aby soud svou činností (analýzou předložených listin) v podstatě plnil (a nahrazoval) procesní aktivitu žalobce, jde-li o splnění požadavků kladených na žalobu (dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 362/2018, a tam citovaná judikatura).

10. Břemeno tvrzení ohledně tvrzení o vzniku nároku na vrácení příslušných storno provizí stíhá žalobce; ten toto tvrzení uplatnil, založil na něm žalobu, a jde o okolnost, jejíž prokázání má vyznít v jeho prospěch (srov. např. usnesení Krajského soudu v Brně z 30. 4. 2019 č. j. 27 Co 78/2017-284, bod 24. a 25. – přitom vydané ve věci stejného žalobce - a dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 31 Cdo 3177/2005).

11. Žalobce jasně nevysvětlil, jak dospěl k žalované částce (jak vypočetl storno provize u každé smlouvy). Proto soud v usnesení z 26. 11. 2021 č. j. 47 C 85/2021-30 poskytl žalobci poučení (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), směřující ke konkretizaci podrobných výpočtů storno provizí u každé smlouvy i s poučením o následcích nesplnění výzvy v podobě možného zamítnutí žaloby:„ Soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě do 21 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil svá tvrzení – a k jejich prokázání označil všechny důkazy a všechny písemné důkazy předložil – v následujícím smyslu:„ 1) konkretizujte výpočty storno provizí u každé smlouvy, jak žalobce dospěl k výši každé dlužné konkrétní stornoprovize (aby již v rovině tvrzení vyplynulo, zda žalobce postupoval či nepostupoval při výpočtu storno provize v souladu s jakými konkrétními smluvními ujednáními) … V případě nesplnění této lhůty nelze vyloučit, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta, a to i pro neunesení břemene tvrzení a důkazního na straně žalobce.“. Tuto výzvu soud koncipoval obdobně, jak nastínil Krajský soud v Brně v usnesení z 30. 4. 2019 č. j. 27 Co 78/2017-284, bod 24. a 25., vydaném ve věci stejného žalobce. Soud na tuto výzvu odkázal i na jednání dne 15. 3. 2022.

12. Adekvátní reakce ze strany žalobce se ale soudu nedostalo. Žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně toho, aby již v rovině skutkových tvrzení vyplynulo, že žalobce postupoval při výpočtu storno provize v souladu se smlouvou (v souladu s jakými konkrétními smluvními ustanoveními).

13. Žalobce předložil 36 stran výpočtů storno provize, ale ty postrádaly provázanost se smluvní dokumentací a již v rovině tvrzení neozřejmují, zda výpočet odpovídá jakému konkrétnímu ustanovení smlouvy (ostatně je v principu o obdobnou situaci souzenou Nejvyšším soudem v usnesení z 26. 1. 2016 sp. zn. 32 Cdo 3398/2015:„ Rozhodná tvrzení týkající se poplatků a úroků z nich nejsou jednoduše zjistitelná, v listinách není osvětleno, co jednotlivá čísla znamenají, respektive by bylo nutné provádět podrobnou analýzu přiložených dokumentů a jednotlivé částky z obsáhlé obratové sestavy složitě sčítat, odčítat a zjišťovat, které položky již byly uhrazeny a které jsou či nejsou předmětem řízení. Přiložené listiny nelze označit za přehledné, protože z nich není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně k jednotlivým žalovaným částkám dospěla.“).

14. Předložená příloha č. 1 (příloha k podání žalobce z 21. 12. 2021 obsahující výpočet) či důkazy byly obsáhlé a nepřehledné, nejasné, výše storno provizí z nich jednoduše, jednoznačně nevyplývala, jednotlivé kroky tam uvedené byly stěží přezkoumatelné i co ověření, zda odpovídají tomu kterému ustanovení smlouvy. Předložené listiny (ani příloha [číslo] – tabulka) nebyly způsobilé nahradit skutková tvrzení žalobce. Rozhodná tvrzení týkající se storno provizí nejsou jednoduše zjistitelná, v listinách není osvětleno, co jednotlivé kapitoly znamenají. Bylo by nutné provádět podrobnou analýzu smluvních dokumentů, důkazů a jednotlivé částky z obsáhlých sestav složitě počítat a zjišťovat, které položky již byly uhrazeny z účtu storno rezerv a které jsou či nejsou předmětem řízení. Přiložené listiny nelze označit za přehledné, protože z nich není zřejmé, jakým způsobem žalobce k jednotlivým položkám žalované částky dospěl. Proto nelze aplikovat shora popsanou výjimku, že některá skutková tvrzení lze částečně nahradit odkazem na listinu, která je k žalobě (jinému věcnému podání žalobce) připojena. Struktura dluhu žalovaného a dynamika jeho vzniku není jasná.

15. Přitom ani tvrzení žalobce o tom, že žalovaný měl právo vyúčtování reklamovat, ale neučinil tak, nezakládá právo žalobce na požadované plnění. Nevyplývá z něj ekvivalentně logický závěr, že pokud lhůta k uplatnění reklamace uplynula marně, žalovaný vyúčtování přijal a žalobci vzniklo právo na zaplacení vyúčtovaných částek. Smluvně nelze takovou domněnku ani konstruovat (srov. usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 78/2017-284, a také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1287/2018).

16. Již tyto úvahy vedly soud k závěru, že žalobu musí zamítnout.

17. Avšak soud se dále zabýval i otázkou ad 2), tj. otázkou splatnosti dluhů, resp. dospělosti pohledávek, které jsou předmětem řízení.

18. Soud v usnesení z 26. 11. 2021 č. j. 47 C 85/2021-30 poskytl žalobci poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.:„ Soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě do 21 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil svá tvrzení – a k jejich prokázání označil všechny důkazy a všechny písemné důkazy předložil – v následujícím smyslu: … 4) uveďte jakou formou, kdy a kam žalobce žalovanému doručil jaké konkrétní vyúčtování či jinou písemnost, ze kterých žalobce odvozuje splatnost žalobního nároku (tedy i žalobní úrok z prodlení). V případě nesplnění této lhůty nelze vyloučit, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta, a to i pro neunesení břemene tvrzení a důkazního na straně žalobce.“. Soud na tuto výzvu též odkázal na jednání.

19. Žalobce reagoval podáním z 21. 12. 2021, v němž uvedl, že vyúčtování byla v souladu s Kariérním řádem čl. II., bod 1. žalovanému zasílána poštou. Žalobce skutečně prokázal předání k poštovní přepravě následujícího vyúčtování ve smyslu žalovaného jako adresáta: 1) u smlouvy [číslo] dne 1. 2. 2019 (důkaz vyúčtováním za prosinec 2018, poštovní podací arch z 1. 2. 2019); 2) u smlouvy [číslo] dne 2. 4. 2019 (důkaz vyúčtováním za únor 2019 a poštovním podacím archem z 2. 4. 2019) a 2. 5. 2019 (důkaz vyúčtováním za březen 2019); 3) u smlouvy [číslo] – dne 3. 6. 2019 (důkaz vyúčtováním za duben 2019 a poštovním podacím archem z 3. 6. 2019); 4) u smlouvy [číslo] – dne 2. 7. 2019 (důkaz vyúčtováním za květen 2019 a poštovním podacím archem z 2. 7. 2019); 5) u smlouvy [číslo] – dne 1. 8. 2019 (důkaz vyúčtováním za červen 2019 a poštovním podacím archem z 1. 8. 2019); 6) u smlouvy [číslo] – dne 3. 10. 2019 (důkaz vyúčtováním za srpen 2019 a poštovním podacím archem z 3. 10. 2019); 7) u smlouvy [číslo] – dne 1. 7. 2020 (důkaz vyúčtováním za květen 2020 a poštovním podacím archem z 1. 7. 2020). Přitom podle Kariérního řádu účinného od 1/ 2019 skutečně měl žalobce povinnost doručovat vyúčtování žalovanému poštou (důkaz: Kariérním řádem pro poradce [právnická osoba] pojišťovací a finanční poradenství, a. s . účinným od 1/ 2019, bod II. 1.:„ V případě ukončení smluvního vztahu s [anonymizováno] je Vám Vyúčtování zasíláno poštou.“).

20. Ustálená judikatura předpokládá pro účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů (dříve § 45 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), že projev vůle dojde, tedy bude doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice. Slovní spojení„ dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení o uložení takové zásilky do poštovní schránky, nabyl adresát úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit. K tomu soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018 sp. zn. 32 Cdo 1415/2018 a tam citovanou judikaturu; soud nevidí důvod, pro který by nebylo možné aplikovat tyto závěry i za účinnosti o. z.

21. Žalobce unesl břemeno tvrzení a důkazní jen ohledně skutečnosti, kdy odeslal shora citovaná jednotlivá vyúčtování žalovanému poštou. Žalovaný však již neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, že a kdy doručil tato vyúčtování žalovanému. Ze skutečnosti, že žalobce odeslal vyúčtování žalovanému, ještě neplyne jejich doručení žalovanému. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná. Nad rámec lze uvést, že fikci doručení ujednání smluvních stran založit nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1287/2018).

22. V souzené věci byla splatnost závazku žalovaného dle tvrzení žalobce odvislá od doručení vyúčtování žalovanému (viz bod I. na č. l. 33 a bod II.

1. Kariérního řádu účinného od 1/ 2019). Žalobce nedotvrdil, kdy vyúčtování doručil žalovanému a ani takové doručení neprokázal. Prokázat jeho odeslání není dostačující.

23. Pro dospělost pohledávek nestačilo ani doručení žaloby žalovanému. Podmínkou splatnosti žalobního závazku sjednanou mezi účastníky bylo doručení vyúčtování žalovanému, avšak žalovanému byl doručen jen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu bez příloh, tedy bez vyúčtování. Přitom podle Kariérního řádu (účinného od ledna 2019) mělo mít měsíční vyúčtování tam specifikované náležitosti (viz čl. II. 1.:„ 1. Měsíční Vyúčtování Na konci každého měsíce se provádí Vyúčtování Vaší zprostředkovatelské činnosti (Vaší produkce) za předchozí produkční měsíc. Součástí Vyúčtování je příloha Přehled výsledků, Vašich a Vašeho týmu, kde jsou vyúčtovány nové Smlouvy zprostředkované v produkčním měsíci, Smlouvy z minulých produkčních měsíců dodatečně přijaté nebo ohodnocené jednotkami, náhrady, změny, a stornování stávajících Smluv a také provize za péči o Smlouvu V případě vzniku Vašeho dluhu (nedoplatku) ve Vyúčtování se pro případ nezaplacení dlužné částky …Datum splatnosti přitom nebude kratší než 10 dnů od odeslání Vyúčtování…“). Tu lze odkázat i na tzv. komentářovou literaturu, podle níž sice hmotněprávní jednání lze za řízení učinit i prostřednictvím soudu (§ 41 odst. 3 o. s. ř.) a pak právní účinky vůči jinému účastníku vznikají v okamžiku, kdy se o něm druhý účastník v řízení dozví;“ to platí samozřejmě, jen má-li takovéto hmotněprávní jednání současně potřebné obsahové náležitosti (NS 33 Odo 357/2003) ” (viz Občanský soudní řád, 3. vydání, 2021, s. 182 – 188: J. Podaný). Přitom soud žalovanému nedoručoval s žalobou předmětná vyúčtování, o jejichž splatnost se zde jedná. Tudíž předmětná vyúčtování měla mít podle smlouvy mezi účastníky určité náležitosti, které nesuplovala žaloba, jelikož v ní nebyly smluvené náležitosti obsaženy.

24. Ani provedení důkazu vyúčtováním na jednání neznačí doručení vyúčtování žalovanému. A to již proto, že žalovaný se k jednání nedostavil, a proto se o vyúčtování nedozvěděl ve smyslu § 41 odst. 3 o. s. ř. ani na jednání (podle § 41 odst. 3 o. s. ř. platí, že hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu je účinné také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli; to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního jednání předepsána písemná forma. Ustanovení § 40 odst. 3 se použije obdobně.“). K tomu srov. analogicky např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 945/2002:„ Ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. … Požadavek na písemnou formu je splněn, je-li právní úkon (má-li všechny potřebné náležitosti) učiněn v písemném podání účastníka určeném soudu nebo je-li uveden v protokolu, který soud sepsal o jednání nebo o jiném svém úkonu. Přitom účastník, kterému je hmotněprávní úkon určen, musí být přítomen při jednání.“.

25. Žalobce sice prokázal doručení dvou předžalobních výzev žalovanému (s datem 22. 2. 2021 a 24. 2. 2021) dne 23. 2. 2021 a 25. 2. 2021 (důkaz těmito výzvami i obálkami). Jejich součástí však nebyla předmětná vyúčtování, a proto ani doručení těchto předžalobních výzev splatnost žalobního závazku nezakládá.

26. Žalovaný závazek ta není dosud splatný. Na základě vyložených úvah soud dospěl k závěru, že k žádnému hmotněprávnímu jednání žalobce vůči žalovanému, jímž by byla nastolena splatnost žalovaných částek, nedošlo, a to ani zprostředkovaně„ náhradními způsoby“ (tj. prostřednictvím doručení žaloby nebo prostřednictvím jednání u soudu).

27. Ze shora uvedených dvou důvodů – které přitom obstojí jako důvod zamítnutí žaloby samy o sobě (jednak neunesení břemene tvrzení ohledně výpočtu storno provize, jednak neunesení břemene tvrzení a důkazního ohledně doručení vyúčtování žalovanému) – soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku).

28. Žalobce byl v plném rozsahu se svou žalobou neúspěšný. O nákladech řízení bylo proto rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl zcela úspěšný, a proto by mu náležela náhrada nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.).