47 C 85/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec část obce proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 14 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 2 600 Kč z titulu poplatku, 2 500 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, 4 000 Kč z titulu smluvní pokuty, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 600 Kč od 30. 11. 2018 do 24. 5. 2022 a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 600 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na doplatku soudního poplatku částku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 29. 11. 2021 (doručenou soudu dne 30. 11. 2021) se žalobce domáhal zaplacení: -) částky 10 600 Kč na jistině, -) zákonného úroku z prodlení 9 % z částky 10 600 Kč za dobu od 30. 11. 2018 do zaplacení, -) nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč a -) smluvní pokuty 4 000 Kč, to vše z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 10. 2018. Žalovaný se v průběhu řízení nijak nevyjádřil.

2. Dne 3. 2. 2023 proběhlo jednání soudu, na kterém bylo provedeno dokazování a vyhlášen tento rozsudek; soud zjistil následující skutkový stav.

3. Z listiny smlouva o zápůjčce ze dne 30. 10. 2018 soud zjistil, že jde o návrh na uzavření smlouvy podepsaný jednateli žalobce, za žalovaného je tam ale uveden jen údaj o PIN kódu. Na základě tohoto návrhu smlouvy se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému zápůjčku 8 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se naopak měl zavázat dluh splatit částkou 8 000 Kč a poplatek 2 600 Kč do 29. 11. 2018. Součástí návrhu smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a v návrhu je vtělen sazebník poplatků.

4. Žalobce 30. 10. 2018 zaplatil bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč (důkaz: potvrzení [anonymizováno] o platbě ze dne 5. 5. 2022).

5. Žalobce dopisem ze dne 23. 11. 2021 prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu 15 900 Kč a náklady právní zastoupení 800 Kč před podáním žaloby, kde mu stanovil dodatečnou lhůtu k plnění 3 dny (důkaz: výzva k úhradě před podáním žaloby s datem 23. 11. 2021, podací lístek s datem 23. 11. 2021).

6. Žalobce se pokusil s žalovaným věc ještě urovnat smírně, když jej vyzýval opakovaně dopisy (důkaz: upomínka – pokus o smír s datem 6. 12. 2018, 13. 12. 2018, 20. 12. 2018, 29. 12. 2018, 13. 1. 2019).

7. Soud dotazem u banky zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet] patřil v inkriminované době žalovanému a že na něj byla připsána dne 31. 10. 2018 částka 8 000 Kč (důkazy: odpověď [anonymizováno] s datem 20. 4. 2022 na č. l. 15 a s datem 5. 5. 2022 na č. l. 29, výpis z bankovního účtu žalovaného za září 2018).

8. Žalobce byl v průběhu řízení vyzván k doplnění tvrzení a důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. již ve výzvě z 14. 4. 2022 na č. l.

12. Žalobce však neunesl břemeno důkazní, že uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce.

9. Žalobce sice uvedl, že smlouvu o zápůjčce uzavřel žalovaný na základě elektronického podpisu, a to PINem, který žalobce klientovi zasílá na klientem uvedené telefonní číslo a že jde o tzv. prostý elektronický podpis ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

10. Podle § 561 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat, odkazuje věta druhá téhož ustanovení občanského zákoníku na jiný právní předpis, kterým je přímo použitelný předpis Evropské unie, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Podle čl. 25 odst. 2 nařízení EU č. 910/ 2014 účinky vlastnoručního podpisu má jen kvalifikovaný elektronický podpis. Podle čl. 3 odst. 11 a odst. 12 nařízení EU č. 910/ 2014 kvalifikovaným elektronickým podpisem je zaručený elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v čl. 26 nařízení EU č. 910/ 2014, a to že je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou, a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. PIN kód uvedený na smlouvě takovým podpisem není, neboť nesplňuje podmínky stanovené pro kvalifikovaný (zaručený) elektronický podpis.

11. Zákon vyžaduje jednoznačné ověření identity podepsané osoby, což je možné považovat za splněno např. při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, která dříve klienta identifikovala a přidělila mu určité personalizované údaje pro další komunikaci. Elektronická značka - kód není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní.

12. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce či úvěru ani písemně, ani elektronicky, žádná konkrétní smlouva opatřena řádným podpisem žalovaného nebyla předložena, ani nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal smlouvu elektronicky nezaměnitelným způsobem se všemi důsledky pro elektronický podpis daný již zmiňovaným zákonem č. 297/2016 Sb., tedy takovým podpisem, který obsahuje dostatečnou identifikaci podepisující osoby a autentičnost podpisu. Pokud žalobce tvrdil, že obdržel kopii občanského průkazu od žalovaného, tak takovou kopii mohla pořídit a odeslat i jiná osoba než žalovaný.

13. Na podporu závěru, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy s žalovaným, soud odkazuje ze soudní praxe např. na rozsudky Městského soudu v Brně z 16. 12. 2021 č. j. 52 C 191/2021-17, Okresního soudu v Karviné z 14. 1. 2022 č. j. 24 C 233/2021-22, Okresního soudu v Litoměřicích z 2. 11. 2021 č. j. 15 C 128/2021-45 či Okresního soudu v Jihlavě z 2. 12. 2021 č. j. 8 C 152/2021-23 (rozsudky jsou dostupné veřejně na rozhodnuti.justice.cz).

14. Za situace, že ani z ostatních žalobcem předložených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný smlouvu o zápůjčce s žalobcem uzavřel, případné nároky z neexistující smlouvy nemohl žalobci přiznat.

15. Navíc by bylo namístě dovodit neplatnost smlouvy o zápůjčce. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016). Mimo jiné z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet (viz také nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (§ 580 a § 588 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).

16. Žalobce tvrdil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnancem společnosti [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována čtyři slova], s pracovní smlouvou na dobu neurčitou, resp. na dobu„ více než 5 let“. Toto tvrzení však žalovaný neprokázal. Navíc i kdyby tyto skutečnosti prokázal, pak netvrdil (tím méně prokázal), že by tyto skutečnosti jakkoli ověřoval, což je nedostačující postup směrem k posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

17. Sice z výpisu z účtu žalovaného za září 2018 plyne, že tam byla uvedeno označení„ mzda 1. platba“ a„ mzda 2. platba“, ale z toho neplyne, že by šlo o pracovní smlouvu na dobu neurčitou (a že např. ještě neběžela zkušební doba apod.). Stejně tak žalobce neprokázal, že by mu žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil výdaje 10 000 Kč, že je svobodný, že nemá nezletilé děti, že bydlí v podnájmu a hlavně tato případná tvrzení žalovaného neověřoval před uzavřením smlouvy. Navíc již na první pohled jsou výdaje 10 000 Kč méně věrohodné, když by měly zahrnovat i výdaje na bydlení v podobě podnájmu a všechny ostatní výdaje na živobytí. Navíc výdaje z výpisu z účtu ze září 2018 (č. l. 19) svědčí naopak o tom, že eventuálně tvrzené výdaje 10 000 Kč nebyly přesvědčivé – žalovaný měl výdaje za 9/ 2018 celkem 24 279 Kč (z toho„ nájem“ 6 820 Kč a žalovanému by tak zbývalo k živobytí jen 3 180 Kč).

18. Na souzenou věc pro neexistenci prokázání platného uzavření smlouvy musel soud aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení a § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do 28. 5. 2022, tj.„ Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“).

19. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. platí, že„ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ (§ 2991 odst. 1 o. z.).

20. V řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný cokoli vrátil žalobci ze zapůjčené částky. Proto má žalobce právo na vrácení té částky, kterou poskytl, tj. 8 000 Kč.

21. Žalobce má právo rovněž na příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. V této souvislosti však soud musí konstatovat následující. Žalobce neprokázal doručení upomínek žalovanému (uvedl, že může předložit jen poštovní podací arch a nemá možnost vysledování doručení (viz podání žalobce z 28. 4. 2022 na č. l. 18) Ze skutečnosti, že žalobce odeslal žalovanému tyto listiny, ještě neplyne jejich doručení žalovanému. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná. Proto lze vyjít jen z toho, že žalovaný byl vyzván k vrácení částky 8 000 Kč až na základě doručení žaloby. Žalovanému byla doručena žaloba 23. 5. 2022 (viz doručenka na č. l. 31), tudíž 24. 5. 2022 byl závazek vrátit částku 8 000 Kč splatný a od 25. 5. 2022 je žalovaný v prodlení s vrácením žalobní částky. V době vzniku prodlení činila zákonná sazby úroku z prodlení ve výši 11,75 procent, ale žalobce požadoval jen 9 procent a soud nemůže překročit tento návrh.

22. Ze všech těchto důvodů je žaloba důvodná co do částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení, a ve zbytku je namístě žalobu jako nedůvodnou zamítnout (když poplatek ve výši 2 600 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč jsou výlučně smluvní instrumenty, a pokud nebylo prokázáno uzavření smlouvy a navíc smlouva by byla neplatná, pak nelze tyto částky žalobci přiznat).

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný měl úspěch částečný (viz výrok I. o 8 000 Kč vs. výrok II. o 9 100 Kč). Za těchto okolností by žalovaný byl oprávněn k nepatrné náhradě nákladů řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, vyslovil soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.)

24. Soud též musel uložit žalobci povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku. Řízení totiž bylo zahájeno formou elektronického návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který podléhá nižší poplatkového povinnosti dle položky 2 Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. V souzené věci to bylo 800 Kč. Elektronický platební rozkaz ovšem nebyl vydán, když věc bylo potřeba blíže zkoumat a nebylo možné bez dalšího EPR vydat. Za takových okolností se doměřuje soudní poplatek do plné výše jako za standardní žalobu (viz položka 2 bod 2. Sazebníku). Doplatek v řešené věci činí 200 Kč, když dle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku činil soudní poplatek v plné výši 1 000 Kč. Doplatek doměřeného poplatku není splatný podáním formulářové elektronické žaloby (na rozdíl od sníženého poplatku za žalobu) podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž podle § 4 odst. 1 písm. i) poplatkového zákona až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (viz např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a je evidováno jako R 48/2014 (svazek 5, ročník 2014, str. 724)). Soud proto výrokem IV. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost zaplatit České republice rozdíl v soudním poplatku ve výši 200 Kč.