47 C 92/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 22 766 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13 600 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 600 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do požadavku na zaplacení částky 2 720 Kč z titulu poplatku, částky 2 500 Kč z titulu náhrady smluvních nákladů spojených s uplatněním pohledávky, částky 6 446 Kč z titulu smluvní pokuty, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 320 Kč od 29. 5. 2021 do 16. 5. 2023 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 720 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je žaloba žalobce z 15. 9. 2022 požadující po žalovaném zaplacení částky 16 320 Kč (jistina 13 600 Kč + poplatek 2 720 Kč) s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 29. 5. 2021 do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta 6 446 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu zejména tvrzeními, že s žalovaným uzavřel 14. 5. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytl žalovanému částku 13 600 Kč na účet č. [bankovní účet] dne 14. 5. 2021 a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku žalobci do 28. 5. 2021, a to i s poplatkem 2 720 Kč, přičemž žalovaný nezaplatil žalobci ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Soud zjistil následující skutečnosti z listinných důkazů.

3. Z listiny smlouva o zápůjčce označené dnem 14. 5. 2021 soud zjistil, že jde o návrh na uzavření smlouvy podepsaný jednateli žalobce, za žalovaného je tam ale uveden jen údaj o [příjmení] kódu - [číslo]. Na základě tohoto návrhu smlouvy se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému zápůjčku 13 600 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se naopak měl zavázat dluh splatit částkou 13 600 Kč a poplatkem 2 720 Kč do 28. 5. 2021. Součástí návrhu smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a v návrhu je vtělen sazebník poplatků a v návrhu je uvedeno, že věřitel je oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.

4. Žalobce 14. 5. 2021 zaplatil bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 13 600 Kč (důkaz: potvrzení [právnická osoba] na č. l. 22)

5. Soud od [právnická osoba] zjistil, že bankovní účet č. č. [bankovní účet] patřil v době připsání částky 13 600 Kč od žalobce žalovanému a že na něj byla připsána dne 14. 5. 2021 částka 13 600 od žalobce (důkazy: odpověď [právnická osoba])

6. Žalobce však neunesl břemeno důkazní, že uzavřel s žalovaným tvrzenou smlouvu o zápůjčce.

7. Žalobce sice uvedl, že smlouvu o zápůjčce uzavřel žalovaný na základě elektronického podpisu, a to [příjmení], který žalobce klientovi zasílá na klientem uvedené telefonní číslo a že jde o tzv. prostý elektronický podpis ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

8. Podle § 561 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat, odkazuje věta druhá téhož ustanovení občanského zákoníku na jiný právní předpis, kterým je přímo použitelný předpis Evropské unie, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Podle čl. 25 odst. 2 nařízení EU č. 910/2014 účinky vlastnoručního podpisu má jen kvalifikovaný elektronický podpis. Podle čl. 3 odst. 11 a odst. 12 nařízení EU č. 910/2014 kvalifikovaným elektronickým podpisem je zaručený elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v čl. 26 nařízení EU č. 910/2014, a to že je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou, a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. PIN kód uvedený na smlouvě takovým podpisem není, neboť nesplňuje podmínky stanovené pro kvalifikovaný (zaručený) elektronický podpis.

9. Zákon vyžaduje jednoznačné ověření identity podepsané osoby, což je možné považovat za splněno např. při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, která dříve klienta identifikovala a přidělila mu určité personalizované údaje pro další komunikaci. Elektronická značka - kód není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní.

10. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce či úvěru ani písemně, ani elektronicky, žádná konkrétní smlouva opatřena řádným podpisem žalovaného nebyla předložena, ani nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal smlouvu elektronicky nezaměnitelným způsobem se všemi důsledky pro elektronický podpis daný již zmiňovaným zákonem č. 297/2016 Sb., tedy takovým podpisem, který obsahuje dostatečnou identifikaci podepisující osoby a autentičnost podpisu.

11. Na podporu závěru, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy s žalovaným, soud odkazuje ze soudní praxe např. na rozsudky Městského soudu v Brně z 16. 12. 2021 č. j. 52 C 191/2021-17, Okresního soudu v Karviné z 14. 1. 2022 č. j. 24 C 233/2021-22, Okresního soudu v Litoměřicích z 2. 11. 2021 č. j. 15 C 128/2021-45 či Okresního soudu v Jihlavě z 2. 12. 2021 č. j. 8 C 152/2021-23 (rozsudky jsou dostupné veřejně na rozhodnuti.justice.cz).

12. Za situace, že ani z ostatních žalobcem předložených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný smlouvu o zápůjčce s žalobcem uzavřel, případné nároky z neexistující smlouvy nemohl žalobci přiznat.

13. Navíc by bylo namístě dovodit neplatnost smlouvy o zápůjčce. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016). Mimo jiné z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet (viz také nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (§ 580 a § 588 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C - 679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).

14. I kdyby tak žalobce prokázal uzavření tvrzení smlouvy, soud by na souzenou věc – pro absolutní neplatnost smlouvy dle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. - musel soud aplikovat ustanovení § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do 28. 5. 2022, tj.„ Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. platí, že„ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ (§ 2991 odst. 1 o. z.).

16. V řízení vyšlo najevo, že žalovaný žalobci nezaplatil ničeho. Proto má žalobce právo na vrácení té částky, kterou poskytl, tj. 13 600 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

17. Žalobce má právo rovněž na příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Žalobce neprokázal doručení upomínek a výzvy k plnění, a proto je žalovaný v prodlení s vrácením žalobní jistiny až v návaznosti na doručení žaloby, když žaloba byla doručena 15. 5. 2023, tudíž žalobní závazek na vrácení jistiny byl splatný dle § 1958 odst. 2 o. z. 16. 5. 2023 a od 17. 5. 2023 je žalovaný v prodlení s vrácením žalobní částky. Ze skutečnosti, že žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu (viz podací lístek z pošty), ještě neplyne doručení žalovanému. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná. Proto lze vyjít jen z toho, že žalovaný byl vyzván k vrácení žalobní částky až na základě doručení žaloby, ke kterému došlo 15. 5. 2023, a proto 16. 5. 2023 byl závazek zaplatit 13 600 Kč splatný a od 17. 5. 2023 je žalovaný v prodlení. V době vzniku prodlení činila zákonná sazby úroku z prodlení ve výši 15 procent (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), ale žalobce požadoval jen 8,25 procent a soud nemůže překročit tento návrh (viz § 153 odst. 2 o. s. ř.).

18. Ze všech těchto důvodů je žaloba z titulu bezdůvodného obohacení důvodná co do částky 13 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 600 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení, a ve zbytku je namístě žalobu jako nedůvodnou zamítnout (když poplatek a náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou výlučně smluvní instrumenty, rovněž tak smluvní pokuta, a pokud nebylo prokázáno uzavření smlouvy a navíc smlouva by byla absolutně neplatná, pak nelze tyto částky žalobci přiznat).

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), když účastníci měli téměř shodný poměr úspěchu a neúspěchu v tomto řízení. Žalovaný měl úspěch: 2 720 Kč + 2 500 + 6 446 Kč, tj. co do částky 11 666 Kč z titulu jistiny a co do příslušenství měl úspěch v částce 2 648,53 Kč a 3,69 Kč, tj. celkem měl žalovaný úspěch co do částky 14 318,22 Kč. Žalobce měl úspěch co do částky 13 600 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 18,44 Kč, tj. celkem co do částky 13 618,44 Kč.