48 C 10/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Beránkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 32 981,60 Kč s příslušenstvím – zápůjčka

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31.933 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 1.048,60 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1.576,93 Kč, s úrokem ve výši 2.937,42 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32.981,60 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 32.981,60 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.799 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 32.981,60 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 14. 6. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě, které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 34.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 38.920 Kč prostřednictvím 18měsíčních splátek po 4.052 Kč. Žalovaná splátkám nedostála, dostala se do prodlení, celkem žalobkyni z titulu této smlouvy uhradila pouze částku 2.067 Kč, ke dni 31. 12. 2023 zesplatněn. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 32.981,60 Kč, úroků z prodlení ve výši 1.576,93 Kč, úroků ve výši 2.937,42 Kč, úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32.981,60 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroků ve výši 12,75 % ročně z částky 32.981,60 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.

3. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 28. 1. 2026 stran posuzování úvěruschopnosti žalované sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně při jejím posuzování vycházela ze zákaznické karty žalované a z její lustrace ve veřejně dostupných databázích.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

6. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 14. 6. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované téhož dne poskytnuta v hotovosti částka 34.000 Kč, kterou se zavázala spolu s částkou 36.058 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím 18měsíčních splátek po 4.052 Kč. Ze zákaznické karty žalované ze dne 14. 6. 2023 vyplývá, že žalovaná byla v té době svobodná, zaměstnána na plný úvazek jako kuchařka s čistým měsíčním příjmem ve výši 15.371 Kč, měla další příjem ve výši 6.547 Kč měsíčně, bydlela v nájmu a měla tři vyživovací povinnosti. Její měsíční výdaje dosahovaly částky 10.000 Kč a splácela právní předchůdkyni žalobkyně částku 4.171 Kč měsíčně. Její příjem byl dle zákaznické karty ověřen z výplatních pásek za měsíc březen a duben 2023. Žalovaná na částku 34.000 Kč uhradila jen částku 2.067 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, o čemž byla žalovaná zpravena dopisem ze dne 28. 4. 2025 zaslaným jí dne 22. 5. 2025 doporučeně na adresu , adresa, . Žalovaná dlužnou částku neuhradila, proto byla k její úhradě vyzvána i prostřednictvím předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně ze dne 29. 7. 2025 zaslané jí dne 30. 7. 2025 doporučeně na adresu , adresa, .

8. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 31.933 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byla žalované poskytnuta zápůjčka v celkové výši 34.000 Kč.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé z jejího označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované zápůjčku splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.

18. Výdaje žalované uvedené v kartě zákazníka nejsou nijak doloženy. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalované se právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalované zápůjčku splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaná nijak nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalované; nenechala si stran nákladů od žalované ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalované zevrubně zabývala. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalované do zákaznické karty sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalované a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit smlouvu o zápůjčce uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o zápůjčku má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Lze tedy uzavřít, že pokud se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalované v insolvenčním rejstříku a s objektivně ne zcela doloženým prohlášením žalované o jejích výdajích a i příjmech, které žalovaná jen z části doložila, tak při posouzení schopnosti žalované splácet zápůjčku nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně měla být dle soudu v daném případě obzvláště obezřetná, když ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná v době žádosti o zápůjčku hradila jiné splátky, a to v nikoliv zanedbatelné výši, vzhledem k jejím příjmům a měsíčním výdajům.

19. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet ho s odbornou péčí, je smlouva č. , hodnota, s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

20. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

21. Soud předmětnou smlouvu v části, ve které se žalovaná zavázala uhradit úroky a poplatky v celkové výši 36.058 Kč, hodnotí jako neplatnou, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku). Částka 36.058 Kč při zápůjčce ve výši 34.000 Kč představuje de facto obchodní úrok a ten činí 106 % jistiny úvěru. Takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud je hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001).

22. Žalovaná prokazatelně na základě neplatné smlouvy čerpala od právní předchůdkyně žalobkyně dne 14. 6. 2023 částku 34.000 Kč a tuto částku také měla z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, uhradit. Žalobkyně v žalobě uvedla a současně i soudu prokázala, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku 2.067 Kč. Soud tak žalovanou zavázal k úhradě rozdílu mezi těmito dvěma částkami, tj. k částce 31.933 Kč. Ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejich splácení. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky; neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovanou pouze k úhradě dosud nevrácené částky z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 31.933 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).

24. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala zaplacení částky 32.981,60 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Žalobkyně tak byla procesně neúspěšná co do zaplacení částek uvedených ve výroku II rozsudku a dále co do jejich příslušenství tam uvedeného. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud proto ke dni vyhlášení rozsudku kapitalizoval žalobkyní požadované příslušenství, ve vztahu, ke kterému byla žalovaná procesně neúspěšná, částkou 3.643,33 Kč a částkou 3.643,33 Kč. Žalobkyně tak byla v řízení procesně úspěšná co do zaplacení částky 31.933 Kč, tj. co do 71,3 % předmětu řízení a procesně neúspěšná co do zaplacení částek 1.048,60 Kč, 1.576,93 Kč, 2.937,42 Kč, 3.643,33 Kč a částky 3.643,33 Kč, tj. co do 28,7 % předmětu řízení. Žalobkyně tak má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 42,6 % (71,3 % - 28,7 %). Plně procesně úspěšná žalobkyně by měla právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.224 Kč. Náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.320 Kč, z odměny právního zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 700 Kč za úkon dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy a žaloby), z režijního paušálu za tři úkony právní služby po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 2.400 Kč ve výši 504 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v sepisu doplnění žaloby ze dne 28. 1. 2016, neboť skutečnosti tam uvedené měly být obsahem řádné žaloby a soud tak takto vzniklé náklady řízení nepovažoval za účelně vynaložené.

25. Částečně procesně úspěšná žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.799 Kč (tj. 42,6 % z částky 4.224 Kč).