48 C 103/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované tč. ve o zaplacení 8 442,64 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.130 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.130 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení -) částky 3.109,62 Kč, -) úroku z prodlení ve výši 618,57 Kč, -) úroku ve výši 2.387,93 Kč, -) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.239,62 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 7. 2021, -) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.109,62 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení, -) úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 2.130 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení, -) úroku ve výši 29 % ročně z částky 5.239,62 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se co do zaplacení -) částky 3.203,02 Kč, -) co do úroku z prodlení ve výši 357,67 Kč, -) úroku ve výši 1.773,13 Kč, -) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.203,02 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, -) úroku ve výši 29 % ročně z částky 3.203,02 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8.442,64 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 15. 4. 2018 zápůjčku v hotovosti ve výši 8.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 7.233 Kč a dále zaplatit úrok ve výši 29 % ročně, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek po 254 Kč. Žalovaná neuhradila řádně a včas splátky, poslední splátku uhradila dne 13. 10. 2019. Žalovaná do postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila celkem částku 5.870 Kč. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 5.239,62 Kč a dále i úhrady úroků ve výši 2.387,93 Kč a úroků z prodlení ve výši 618,57 Kč a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 5.239,62 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonem ve výši 10 % ročně z jistiny ve výši 5.239,62 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. Dále byla mezi týmiž účastníky uzavřena dne 14. 9. 2017 smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 8.380 Kč prostřednictvím 18 splátek po 1.022 Kč měsíčně. Žalovaná neuhradila řádně a včas splátky, poslední splátku uhradila dne 13. 10. 2019. Žalovaná do postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila celkem částku 13.450 Kč. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 3.203,02 Kč a dále i úhrady úroků ve výši 1.773,13 Kč a úroků z prodlení ve výši 357,67 Kč a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 3.203,02 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonem ve výši 10 % ročně z jistiny ve výši 3.203,02 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni.

2. K výzvě soudu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 21. 6. 2022 uvedla, že žalovaná byla při zjišťování její úvěruschopnosti dotazována na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované a výměr důchodu.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 14. 9. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Předmětem smlouvy byla zápůjčka ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit prostřednictvím 18 splátek po 1.022 Kč měsíčně. Současně se žalovaná zavázala zaplatit i souhrnný poplatek za zápůjčku ve výši 8.380 Kč sestávající se z úroku ve výši 2.451 Kč, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2.920 Kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3.009 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy o zápůjčce stvrdila převzetí zápůjčky v hotovosti. Celkově se tak žalovaná zavázala uhradit z titulu této smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně částku 18.380 Kč. Ve smluvních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, byla současně sjednána pevná úroková sazba 29 % ročně neměnná po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaná si dle obsahu zákaznické karty ze dne 14. 9. 2017 brala zápůjčku za účelem opravy/rekonstrukce, současně tam uvedla, že je rozvedená, má střední odborné vzdělání a nemá vyživovací povinnost. Je poživatelkou invalidního důchodu. Příjem je tvořen jejím příjmem ve výši 9.499 Kč měsíčně a dále„ dalším čistým příjmem domácnosti“ ve výši 10.000 Kč měsíčně. Její měsíční výdaje pak byly tvořeny splátkami půjček ve výši 2.500 Kč měsíčně a„ odhadovanými měsíčními výdaji“ ve výši 4.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k ověření úvěruschopnosti žalované dle zákaznické karty k dispozici výměr o důchodu, ze kterého vyplývá, že žalované byl od 27. 1. 2016 přiznán invalidní důchod druhého stupně ve výši 5.999 Kč měsíčně. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila do dne postoupení pohledávky celkem částku 13.540 Kč, která byla započtena v souladu se smluvními podmínkami tak, jak vyplývá z listiny – tabulky umoření - jistina činila k datu 13. 10. 2019 částku 3.203,02 Kč. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 3.203,02 Kč, dále úroků z prodlení ve výši 357,67 Kč za období od 13. 11. 2019 do 18. 12. 2020, úroků ve výši 1.773,13 Kč za období od 15. 3. 2019 do 18. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny ve výši 3.203,02 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z jistiny ve výši 3.203,02 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. K postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou z titulu shora specifikované smlouvy na žalobkyni došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, o čemž byla žalovaná zpravena dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 1. 2021 zaslaného žalované doporučeně dne 25. 1. 2021 na adresu [adresa žalované]. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni ani její předchůdkyni neuhradila, proto byla k její úhradě mj. vyzvána i prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 28. 6. 2021 zaslané jí téhož dne doporučeně na adresu [adresa žalované].

7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 15. 4. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Předmětem smlouvy byla zápůjčka ve výši 8.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit prostřednictvím 60 týdenních splátek po 254 Kč. Současně se žalovaná zavázala zaplatit i souhrnný poplatek za zápůjčku ve výši 7.233 Kč sestávající se z úroku ve výši 1.431 Kč, z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3.444 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.358 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy o zápůjčce stvrdila převzetí zápůjčky v hotovosti. Celkově se tak žalovaná zavázala uhradit z titulu této smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně částku 15.233 Kč. Mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně, která byla pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaná si dle obsahu zákaznické karty ze dne 15. 4. 2018 brala zápůjčku na neočekávané výdaje, současně tam uvedla, že je rozvedená, má střední odborné vzdělání a nemá vyživovací povinnost. Je poživatelkou invalidního důchodu. Příjem je tvořen jejím příjmem ve výši 8.250 Kč měsíčně a dále„ ostatním příjmem“ ve výši 15.000 Kč. Její měsíční výdaje pak byly tvořeny splátkami půjček ve výši 1.050 Kč měsíčně a„ odhadovanými měsíčními výdaji“ ve výši 5.500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k ověření úvěruschopnosti žalované dle zákaznické karty k dispozici tři výpisy z bankovního účtu žalované za období ledna až března 2018 včetně. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila do dne postoupení pohledávky celkem částku 5.870 Kč, která byla započtena v souladu se smluvními podmínkami tak, jak vyplývá z listiny – tabulky umoření - jistina činila k datu 13. 10. 2019 částku 5.240,62 Kč. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 5.240,62 Kč, dále úroků z prodlení ve výši 618,57 Kč za období od 21. 10. 2019 do 18. 12. 2020, úroků ve výši 2.387,93 Kč za období od 10. 6. 2019 do 18. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny ve výši 5.240,62 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z jistiny ve výši 5.240,62 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. K postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou z titulu shora specifikované smlouvy na žalobkyni došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, o čemž byla žalovaná zpravena dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 1. 2021 zaslaného žalované doporučeně dne 25. 1. 2021 na adresu [adresa žalované]. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni ani její předchůdkyni neuhradila, proto byla k její úhradě mj. vyzvána i prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 28. 6. 2021 zaslané jí téhož dne doporučeně na adresu [adresa žalované].

8. Soud závazek žalované z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 14. 9. 2017 a dne 15. 4. 2018 posoudil dle z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>9. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>10. Dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> <i>11. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>15. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>16. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>17. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 18. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

19. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě které byly žalované poskytnuty dvě zápůjčky, a to ve výši 10.000 Kč a ve výši 8.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom ze záhlaví smlouvy, ale i z jejího obsahu a také z důvodu, pro který si žalovaná zápůjčku brala. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015).

20. Žalovaná v rámci jednání o poskytnutí obou zápůjček uvedla, že je rozvedená, má střední odborné vzdělání a nemá vyživovací povinnosti. V kartě zákazníka ze dne 14. 9. 2017 pak mj. uvedla, že požívá invalidní důchod a má příjem ze dvou zdrojů v celkové výši 19.499 Kč. Její pravidelné měsíční výdaje pak byly tvořeny splátkami ve výši 2.500 Kč a odhadovanými výdaji ve výši 4.000 Kč. Žalovaná doložila výměr o důchodu. Tvrzení o dalším příjmu ve výši 10.000 Kč měsíčně žalovaná nijak nedoložila a není tak jasné, zda se jedná o její příjem a z jaké konkrétní činnosti či zda se jedná např. o příjem partnera apod. Tvrzení o výdajích žalovaná nedoložila vůbec, není ani zřejmé, v jakém typu bydlení žalovaná žila, z čehož lze jednoznačně uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s příjmy a výdaji žalované; výdaje si od žalované doložit vůbec nenechala a její výdaje tak dostatečně neprověřovala. Nadto z žalobkyní k důkazu doloženého rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 3. 2016 vyplývá, že žalovaná byla k tomuto dni poživatelkou invalidního důchodu ve výši 5.999 Kč měsíčně, který tedy svojí výší neodpovídal částce uvedené jako„ čistý příjem žadatele“ v kartě zákazníka. V kartě zákazníka ze dne 15. 4. 2018 žalovaná uvedla, že bydlí v nemovitosti, kterou spoluvlastní a má příjem v celkové výši 23.250 Kč sestávající se z jejího čistého příjmu ve výši 8.250 Kč a dále z jejího„ ostatního příjmu“ ve výši 15.000 Kč. Tvrzení o dalším příjmu ve výši 15.000 Kč měsíčně žalovaná nijak nedoložila a není tak jasné, zda se jedná o její příjem a z jaké konkrétní činnosti či zda se jedná např. o příjem partnera apod. Právní předchůdkyně žalobkyně měla dle karty k dispozici jen výpisy z bankovního účtu žalované za 1. čtvrtletí roku 2018. Jiné dokumenty sloužící k ověření příjmů a výdajů žalované právní předchůdkyně žalobkyně k dispozicí neměla a lze tak uzavřít, že se jen formálně spokojila s údaji sdělenými žalovanou, aniž by tyto, navzdory její zákonné povinnosti, sama důsledně ověřila. I přesto byly zápůjčky žalované právní předchůdkyní žalobkyně dne 14. 9. 2017 a dne 15. 4. 2018 poskytnuty. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností žalované zápůjčky splácet s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalované do hodnocení klienta sepsala pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením konkrétních příjmů a výdajů žalované a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit smlouvy o zápůjčkách uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativním výsledkem ve veřejných registrech a se z části objektivně nedoloženými prohlášeními žalované o jejích příjmech a výdajích, které v části jejích dalších příjmů a výdajů žádným způsobem neověřila, tak při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak konkrétně nezabývala„ dalším příjmem“ žalované, kdy není zřejmé, o čí příjem a o příjem z jakého konkrétního zdroje se jedná. S ohledem na skutečnost, že žalovanou v obou případech sdělený další/ostatní příjem svou výší převyšoval její základní příjem v podobě invalidního důchodu, měla mu právní předchůdkyně žalobkyně věnovat zvlášť zvýšenou pozornost, což se nestalo. Výdaje žalované právní předchůdkyně žalobkyně také nezkoumala dostatečně, o čemž svědčí ta skutečnost, že ani nevěděla, v jakém konkrétním typu bydlení žalovaná žije, což má pak podstatný vliv na to, jaké jsou její reálné náklady spojené s bydlením.

21. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel zápůjček nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet je s odbornou péčí, jsou smlouvy s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ničeho na tomto závěru soudu nemění ani prohlášení žalované učiněné ve smlouvě, že poskytovateli sdělila veškeré potřebné údaje a kterým měla potvrdit, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila její schopnost splácet s odbornou péčí, neboť postupovat podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je čistě a jen povinností poskytovatele úvěru a má za tento svůj postup odpovědnost, které se nejde zbavit tím, že odpovědnost za uvedený postup přenese na žadatele. Pouze a jen poskytovatel úvěru je odpovědný za řádné ověření schopnosti žadatele zápůjčku splácet, musí přitom postupovat s odbornou péčí, tzn. zjistit veškeré relevantní informace od žadatele, tyto objektivně ověřit, a to jak v rovině příjmů, tak v rovině jeho výdajů a následně využít dostupné evidence k ověření této jeho schopnosti.

22. Obě smlouvy o zápůjčce jsou nad rámec již uvedeného částečně neplatné i v části, kde se právní předchůdkyně žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8.380 Kč coby poplatku za zápůjčku (viz smlouva ze dne 14. 9. 2017) a zaplacení částky 7.233 Kč coby poplatku za zápůjčku (viz smlouva ze dne 15. 4. 2018), a to pro zjevný rozpor jejich obsahu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku). Částka 8.380 Kč při úvěru ve výši 10.000 Kč představuje de facto obchodní úrok a ten činí 83,8 % jistiny. Částka 7.233 Kč při úvěru ve výši 8.000 Kč představuje de facto obchodní úrok a ten činí 90,4 % jistiny. Takové úroky soud hodnotí jako lichevní a taková ustanovení smlouvy nemohou požívat právní ochrany a soud je hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001). Ničeho na tom nemění ani ta skutečnost, že žalobkyně se rozhodla tyto dosud zcela neuhrazené částky po žalované nevymáhat. Zápočet provedený žalobkyní, kdy část splátek započetla na úhradu těchto souhrnných poplatků, je tak nemožný.

23. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

24. S ohledem na právě uvedené lze uzavřít, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení částek v žalobě požadovaných coby kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení a úroků a úroků z prodlení splatných do budoucna. Žalovaná ale na základě neplatných smluv o zápůjčkách převzala od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně dne 14. 9. 2017 částku 10.000 Kč a dne 15. 4. 2018 částku 8.000 Kč a tyto měla jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku 13.450 Kč (z titulu smlouvy ze dne 14. 9. 2017) a částku 5.870 Kč (z titulu smlouvy ze dne 15. 4. 2018). Žalovaná je tak z titulu smlouvy uzavřené dne 15. 4. 2018 povinna zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami, a to částkou 8.000 Kč a částkou 5.870 Kč, tj. částku 2.130 Kč. Nárok žalobkyně je tak důvodný co do zaplacení částky 2.130 Kč, a proto soud v tomto rozsahu zavázal žalovanou k její úhradě, a to dle § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky, neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Žalovaná se dostala s úhradou těchto částek do prodlení a je tak vedle jistiny povinna zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5464/2016). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 6. 2021, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě a žalované došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití dle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den, tj. dne 1. 7. 2021. Za dobu přiměřenou k plnění pak soud považuje lhůtu tří dnů, která skončila s přihlédnutím k pravidlům uvedeným v § 607 občanského zákoníku až dne 7. 7. 2021 a žalovaná je tak v prodlení až ode dne následujícího, tj. od 8. 7. 2021. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se pak týče smlouvy [číslo] uzavřené dne 14. 9. 2017, z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila částku 13.450 Kč, tj. částku vyšší než jistinu a žalobkyni tak z titulu této smlouvy s přihlédnutím k výše uvedenému nelze ničeho přiznat, a proto byla žaloba ve vztahu k ní zamítnuta.

25. Ve zbylé části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (viz výrok II rozsudku).

26. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 8.442,64 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do zaplacení částky 2.130 Kč a procesně neúspěšná co do zbytku žaloby. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Pouhým porovnáním obou částek je tak zjevné, že v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, které ale podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.