48 C 130/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 10 923,86 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.923,86 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.923,86 EUR od 1. 9. 2020 do zaplacení a částku 44,58 EUR, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 73.790 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10.923,86 EUR s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tak, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 26. 8. 2015 uzavřena smlouva o pronájmu nebytových prostor, z níž následně přešla práva a povinnosti na žalobkyni a žalovaná neuhradila řádně a včas nájemné za měsíc duben 2020 ve výši 10.923,86 EUR, byť k tomu byla žalobkyní opakovaně vyzvána a je tak s úhradou této částky od 1. 9. 2020 v prodlení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že předmětem nájmu byla maloobchodní prodejna a žalované byl z důvodu výskytu onemocnění covid-19 zakázán od 14. 3. 2020 do 24. 3. 2020 a následně od 24. 3. 2020 do 26. 4. 2020 včetně maloobchodní prodej. Žalovaná měla dle čl. 5 4 nájemní smlouvy právo na snížení nájemného, neboť nemohla po dobu delší než 15 dnů využívat prodejnu a současně se nejednalo o důvod na straně žalované coby nájemce. Žalobkyni nejen, že nevznikl nárok na zaplacení nájemného za duben 2020, ale žalovaná má vůči žalobkyni s ohledem na čl. 5 4 smlouvy právo na vydání bezdůvodného obohacení představovaného slevou na nájemném za měsíc březen 2020 ve výši 6.342,88 EUR.

3. Žalobkyně odkázala v replice ze dne 9. 9. 2021 na čl. 11 5 smlouvy s tím, že strany ve smlouvě přijaly riziko změny okolností a byly tak povinny dodržovat podmínky smlouvy bez ohledu na zněnu okolností. Byť byl rozhodnutím vlády České republiky zakázán maloobchodní prodej, žalovaná mohla po celou dobu tohoto zákazu využívat předmět nájmu např. jako sklad či jako kancelářské prostory a nebyla nikterak v jeho užívání omezena.

4. Mezi stranami bylo sporné, zda žalovaná byla povinna hradit žalobkyni nájemné za měsíc duben 2020 či nikoliv.

5. V projednávané věci provedl soud u jednání dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav.

6. Mezi společností [právnická osoba] coby pronajímatelkou a žalovanou coby nájemkyní byla dne 26. 8. 2015 uzavřena smlouva o pronájmu obchodních prostor. Předmětem pronájmu byly dle čl. 2 smlouvy prostory o ploše 228,72 m² v 1. nadzemním podlaží, prostory o ploše 206,09 m² ve 2. nadzemním podlaží, prostory o ploše 210,10 m² v 1. podzemním podlaží, prostory o ploše 37,25 m² ve 3. nadzemním podlaží označené jako„ 3b“ a prostory o ploše 76,55 m² ve 3. nadzemním podlaží označené jako„ 3c“. Vymezení, rozsah a pozice předmětu nájmu je pak uvedena v příloze [číslo] smlouvy. Pronajímatelka se zavázala uvedené prostory nájemkyni pronajmout a nájemkyně se zavázala hradit za jejich užívání nájemné. Z čl. 3 2 smlouvy pak vyplývá, že předmět nájmu byl určen k užívání jako maloobchodní prodejna; povolení k tomuto užívání prostoru je pak obsahem přílohy [číslo] smlouvy. Nájemkyně byla dle čl. 3 smlouvy oprávněna užívat předmět pronájmu pro svoji podnikatelskou činnost, a to jako prodejnu pro obchod s oděvy, ostatním textilem, doplňky, bižutérií, galantérií, obuví, kancelářskými potřebami, slunečními brýlemi a také jako kancelářské prostory a sklad. V pronajatých prostorech byla dle přílohy smlouvy provozována prodejna [název prodejny.] Smlouva byla uzavřena počínaje dnem 27. 8. 2015 na dobu pěti let. Výše nájemného vyplývá z čl. 5 1 smlouvy; ke dni uzavření smlouvy činilo částku 8.333,33 EUR plus daň z přidané hodnoty. Nájemné mělo být hrazeno do 10. dne v měsíci. Strany si sjednaly pro případ prodlení s platbou nájemného v čl. 5 smlouvy povinnost žalované uhradit pronajímatelce úroky z prodlení v zákonem stanovené výši. Nájemné bylo dle čl. 5 5 smlouvy automaticky každoročně s účinností od 1. 1. kalendářního roku upravováno dle kritérií tam uvedených. V článku 5.4 smlouvy je pak uvedeno:„ Pokud z jakéhokoliv důvodu v průběhu doby nebude možno využít podstatnou část předmětu pronájmu po dobu delší než 15 dnů, má nájemce právo na poměrné snížení nájemného i ostatních nákladů tohoto nájemného. Toto ustanovení se nevztahuje na situace, kdy není možné používat předmět nájmu vzhledem k překážkám na straně nájemce.“ V článku 11. 5 smlouvy je pak uvedeno:„ Smluvní strany tímto přijímají riziko změny okolností ve smyslu § 1765 občanského zákoníku (pro vyloučení pochybností strany„ změnou okolností“ nechápou změny v povaze nemovitosti) – tj. strany jsou povinny dodržovat podmínky smlouvy bez ohledu na změnu okolností; strany proto také vylučují použití § 1766 občanského zákoníku“ Z příloh smlouvy je pak zřejmé umístění pronajatých prostor v domě; skladba pronajatých prostor, tj. že se jedná o prodejní prostor, zázemí prodejny (technická a úklidová místnost, WC apod.) a o sklad a dále skutečnost, že žalované bylo užívání předmětu nájmu povoleno.

7. Dodatkem k nájemní smlouvě ze dne 27. 3. 2020 pak byla mezi stranami upravena doba, na kterou byla nájemní smlouva uzavřena tak, že tato je uzavřena na dobu určitou od 27. 8. 2015 do 30. 4. 2020. Pronajaté nebytové prostory byly žalovanou žalobkyni předány dne 30. 4. 2020.

8. Z listiny – historie transakcí – je pak zřejmé, že žalovaná uhradila za období ledna až dubna 2020 včetně zálohy na služby v celkové výši 24.000 EUR měsíčně.

9. Žalobkyně vyúčtovala žalované nájemné za duben 2020 v částce 10.923,86 EUR fakturou č. 2020 ze dne 1. 4. 2020 splatnou ke dni 15. 4. 2020. Dopisem žalobkyně ze dne 3. 7. 2020 zaslaným žalované téhož dne doporučeně pak byla prodloužena splatnost této faktury do 31. 8. 2020. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, proto byla k její úhradě vyzvána právním zástupcem žalobkyně i prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 5. 10. 2020 zaslané jí téhož dne doporučeně.

10. Žalovaná reagovala na předžalobní upomínku žalobkyně dopisem ze dne 2. 11. 2020, kdy nárok žalobkyně na úhradu nájemného s poukazem na zákaz maloobchodní prodeje v době od 14. 3. 2020 do 26. 4. 2020 včetně a s odkazem na čl. 5 4 smlouvy odmítla.

11. Dopisem ze dne 30. 6. 2021 pak žalovaná vyzvala žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6.342,88 EUR představující slevu na nájemném za měsíc březen 2020, který žalovaná řádně uhradila, byť v důsledku mimořádného opatření vlády nemohla provozovat maloobchodní prodej v pronajatých prostorách, a to s odkazem na článek 5. 4 smlouvy.

12. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. <i>13. Dle § 2201 občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>14. Dle § 2205 občanského zákoníku nájemní smlouva pronajímatele zavazuje</i> <i>a. přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu,</i> <i>b. udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata,</i> <i>c. zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.</i> <i>15. Dle § 2213 občanského zákoníku je nájemce i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.</i> <i>16. Dle § 2217 odst. 1 občanského zákoníku se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.</i> <i>17. Dle § 1764 občanského zákoníku změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že se plnění podle smlouvy stane pro některou ze stran obtížnější, nemění to nic na její povinnosti splnit dluh. To neplatí v případech stanovených v § 1765 a 1766.</i> <i>18. Dle § 1765 odst. 1 občanského zákoníku dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění. Dle odst. 2 právo podle odstavce 1 dotčené straně nevznikne, převzala-li na sebe nebezpečí změny okolností.</i> <i>19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 20. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citované zákonné ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, a proto jí vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě částek uvedených ve výroku I tohoto rozsudku.

21. Mezi stranami vznikl uzavřením nájemní smlouvy závazkový právní vztah, kde žalobkyně vystupovala jako pronajímatelka a žalovaná jako nájemkyně. Nájemní vztah trval od srpna 2015, kdy došlo tehdy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou k uzavření nájemní smlouvy, do dubna 2020 včetně, kdy došlo k předání předmětu nájmu žalobkyni coby jejich vlastnici. Mezi stranami ostatně nebylo sporné nic, co by se týkalo existence samotné smlouvy, nájemného a jeho výše a zániku jejich závazku. Sporné mezi nimi bylo, zda žalovaná měla či neměla s ohledem na omezení v souvislosti s výskytem onemocnění covid-19 povinnost hradit nájemné za část měsíce března 2020 a nájemné za měsíc duben 2020.

22. Byť lze situaci nastalou na jaře 2020 a následně i v dalších obdobích roku 2020 a 2021 v souvislosti s výskytem onemocnění covid -19 označit za bezprecedentní, nelze automaticky uzavřít, že by žalovaná neměla hradit nájemné.

23. V důsledku výskytu onemocnění covid-19 byl od 12. 3. 2020 do 30. 6. 2020 omezen na základě opatření Ministerstva zdravotnictví maloobchodní prodej s výjimkami tam uvedenými (viz například opatření ze dne 23. 3. 2020, č. j. MZDR -12746 2020 MIN/KAN či ze dne 1. 4. 2020, č. j. MZDR 13361 2020 MIN/KAN). Žalovaná provozovala v části pronajatých prostor maloobchodní prodejnu s oblečením zn. Terranova. Opatřením ministerstva zdravotnictví byl mj. zakázán prodej oblečení, v důsledku čehož žalovaná v době od 14. 3. 2020 do 26. 4. 2020 včetně uzavřela prodejnu.

24. Na vzniklou situaci bylo reagováno přijetím z. č. 210/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících podnikání, účinným od 27. 4. 2020. Z § 3 odst. 4 tohoto zákona pak vyplývá, že nájemce je povinen uhradit všechny pohledávky, které se staly splatnými v rozhodné době (tj. od 12. 3. 2020 do 30. 6. 2020 – viz § 1 zákona) a které nájemce řádně neuhradil, do konce ochranné doby (tj. do 31. 12. 2020 - viz §1 zákona) s tím, že pokud skončí nájem před uplynutím ochranné doby, je nájemce dle § 3 odst. 5 tohoto zákona, povinen uhradit všechny pohledávky, které se staly splatnými v rozhodné době, do 30 dnů od skončení nájmu. Ani tato nová právní úprava tak žalovanou coby nájemkyni nikterak nezbavila povinnosti platit nájemné a ani jí nezakládala nárok požadovat po žalobkyni coby pronajímatelce slevu z nájemného. Pohledávky na nájemném zůstaly platné a žalobkyně se tak vedle neuhrazeného nájemného může domáhat i příslušenství v podobě úroku z prodlení, a to i za rozhodnout dobu, tj. od 12. 3. 2020 do 30. 6. 2020 (v případě již splatné faktury).

25. Soud má na rozdíl od žalované za to, že žalované nevzniklo právo na slevu z nájemného dle čl. 5 4 smlouvy. Dané ustanovení smlouvy totiž nelze vykládat bez dalšího izolovaně od dalších ustanovení smlouvy. Pokud si strany v čl. 11 5 smlouvy vyloučily vnější změnu okolností, pak lze uzavřít, že„ jakékoliv důvody“ uvedené v čl. 5 4 smlouvy tak nebudou způsobeny či vyvolány vnějšími faktory (např. epidemiologickou situací či rozhodnutím orgánu moci veřejné), ale pouze jednáním stran, zde konkrétně pak jen jednáním pronajímatele (když důvody na straně nájemce jsou tímto ustanovením explicitně vyloučeny). Žalobkyni nelze na vzniklém stavu věcí přičítat jakýkoliv podíl, v dané věci byla žalovaná omezena rozhodnutím orgánu veřejné moci, nikterak pronajímatelkou. Žalobkyně nikterak nezapříčila vzniklou situaci, dál dostála svým povinnostem vyplývajícím ze smlouvy a umožňovala žalované užívat pronajaté nebytové prostory. Důvod, proč žalovaná neužívala pronajaté prostory, tak nebyl na straně žalobkyně; spočíval ve vnější okolnosti – konkrétně pak v rozhodnutí orgánu veřejné moci. Nad rámec již uvedeného má dále soud za to, že byť bylo předmětem podnikání v daných prostorách provozování maloobchodní prodejny s konfekčním oblečením, bylo zcela věcí žalované, zdali a jakým způsobem případně upraví svoji obchodní činnost či prodávaný sortiment tak, aby s ohledem na objektivně vzniklou situaci zajistila alespoň částečný provoz prodejny či využila dobu uzavření prodejny či její prostory jinak. Bylo tak dle soudu zcela na rozhodnutí žalované, že prodejnu bez dalšího zcela uzavřela a čas a její prostory nevyužila jinak (např. jako sklad, výdejnu eshopu či za účelem úklidu a rekonstrukce prodejny či provádění inventury apod.). Toto její rozhodnutí, ač by bývalo bylo jakékoliv, nemůže jít jakkoliv k tíži žalobkyně, neboť objektivní nemožnost provozovat maloobchodní prodejnu neznamená, že by předmět nájmu byl nezpůsobilý k pronájmu a tím pádem ke smyslu a účelu uzavřené nájemní smlouvy a vzniklou situaci by tak šlo přičítat k tíži žalobkyně coby pronajímatelky. Nadto byť žalovaná uzavřela prodejnu, využívala pronajaté prostory v celém rozsahu dál výlučně pro sebe, a to minimálně tím, že tam bylo uskladněno oblečení, obsazená Back office a sklad apod.

26. Strany si smluvně vyloučily možnost aplikace ustanovení § 1765 občanského zákoníku, které se věnuje právě problematice tzv. podstatné změny okolností a jejich dopadu na smluvní závazek, tudíž jim nemohlo vzniknout právo na obnovení jednání o smlouvě, které by následně mohlo vést např. k ujednání nižšího nájemného či delší době splatnosti apod., kdy použití takového ustanovení za splnění podmínek pro jeho použití by se soudu jevilo jako minimálně do úvahu přicházející vzniklé situaci, neboť výskyt infekčního onemocnění a opatření s tím spojená lze bezesporu posoudit jako nepředvídatelnou a neovlivnitelnou změnu okolností potenciálně zakládající zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech smluvních stran, byť v souvislosti s pandemií byl celkově ekonomicky utlumen celý chod země a byly jí zasaženy v podstatě všechny ekonomické a podnikatelské subjekty napříč ekonomikou. Nic z tohoto ale nebylo žalovanou tvrzeno, natož prokazováno. Ba naopak, sama žalovaná výslovně uvedla, že čl. 11 5 smlouvy je v dané věci irelevantní, neboť žádná ze stran netvrdí, že došlo k hrubému nepoměru mezi stranami a nedomáhá se tak nároku z něj vyplývajícího. Právo obsažené v § 1765 občanského zákoníku ale stranám nevzniklo, neboť ho smluvně vyloučily a převzaly tak na sebe nebezpečí změny okolností a zavázaly se tak dodržovat podmínky smlouvy bez ohledu na změnu okolností. Smluvním vyloučením tohoto ustanovení se tak žalovaná v dané věci teoreticky a v konečném důsledku i prakticky připravila nejenom o možnost obnovit jednání o smlouvě a dosáhnout tak vzhledem k objektivně nastalé situaci případně kýžené změny smlouvy, ale i případného soudního zásahu za situace, že by se strany na změnách nedohodly, a to v propadné lhůtě uvedené v § 1766 odst. 2 občanského zákoníku. Možnost vyloučení aplikace § 1765 odst. 1 občanského zákoníku v obchodních vztazích je možné, neboť dané ustanovení je dispozitivní a zákon jeho vyloučení sám předpokládá (viz § 1765 odst. 2 občanského zákoníku).

27. Soudu se obrana žalované uplatněná v jejím dopise ze dne 2. 11. 2020 s odkazem na čl. 5 4 smlouvy jeví jako účelová. Žalované totiž nic nebránilo, aby se obrátila na žalobkyni s návrhem na řešení objektivně nastalé situace, např. oslovila žalobkyni s prosbou o dočasné snížení nájemného či o odklad splatnosti nájemného, a to bezprostředně po vzniku celé situace, tj. například již v dubnu 2020 či v květnu 2020 po zániku nájemního vztahu a nikoliv až v reakci na doručení předžalobní upomínky po zjištění, že žalobkyně bude na zaplacení dlužného nájemného za měsíc duben 2020 trvat, případně uplatnila svůj nárok vyplývající podle ní z čl. 5 4 smlouvy již po zániku závazkového vztahu a nikoliv až po zahájení tohoto řízení. Požadavek žalované na vydání bezdůvodného obohacení pak vyplývá ze smluvního vztahu založeného nájemní smlouvou, tj. byla-li by žalovaná se svojí argumentací úspěšná, nemohlo by být žalobě vyhověno a naopak, bylo-li žalobě vyhověno, nemůže být žalovaná úspěšná se svým nárokem na vydání bezdůvodného obohacení. Soudu se tak na základě provedeného dokazování jeví obrana žalované, kdy se vydání bezdůvodného obohacení domáhala po více než roce od ukončení nájemního vztahu a po té, co ve věci bylo zahájeno řízení, jako poplatná vzniklé situaci, kdy se žalobkyně domáhá svého nároku u soudu a nahrazující tak ex post postup žalované, který by byl dle soudu přiléhající vzniklé situaci, a to cestami shora uvedenými. Na objektivně pandemií vyvolanou situaci reagující nově vznikající úprava pak žalovanou nikterak jejich povinností řádného nájemce nezbavila a žalovaná je tak povinna uhradit dlužné nájemné za duben 2020 ve výši vyplývající z předložené faktury, a to včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a ode dne následujícího po uplynutí odložené splatnosti, tj. od 1. 8. 2020 až do jeho úplného zaplacení.

28. Chtěla-li se žalovaná domáhat nějaké kompenzace, měla tak učinit ve vztahu ke státu za podmínek uvedených např. ve výzvách Ministerstva průmyslu a obchodu vytvořených na podporu podnikatelů postižených sířením onemocnění covid-19 apod. a nikoliv po žalobkyni, neboť ji k takovému kroku neopravňovala ve vzniklé situaci ani nájemní smlouva ani nově vzniklé zákony.

29. Na základě shora uvedeného tak lze uzavřít, že žalované vznikla povinnost uhradit nájemné za měsíc duben 2020 a současně jí nevniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši slevy na nájemném za měsíc březen 2020 a je tak tudíž povinna uhradit žalovanou částku.

30. Jelikož se v dané věci jedná o vzájemný závazek podnikatelů, má žalobkyně právo i na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 44,58 EUR. Dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí tyto náklady spojené s uplatněním pohledávky částku 1 200 Kč. Nárok na úhradu nákladů ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzniká prodlením dlužníka, tj. zde k 1. 9. 2020. Soud tak žalobkyní požadovanou částku 44,58 EUR přepočítal dle kurzu EURO platného k 1. 9. 2020 (26,225 Kč/EURO) a dospěl k závěru, že tato žalobkyní požadovaná částka nepřesahuje částku 1.200 Kč, a proto jí žalobkyni po právu přiznal.

31. Žalovaná se dostala s úhradou dlužné částky do prodlení, a proto má žalobkyně nárok nejen na úhradu jistiny, ale i příslušenství v podobě úroku z prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2015 Sb., a to ode dne následujícího po odložené splatnosti shora specifikované faktury, tj. od 1. 9. 2020 až do úplného zaplacení dlužné částky.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. V řízení plně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v částce 73.790 Kč Náklady žalobkyně se sestávají: -) ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 11.855 Kč, -) z odměny zástupce žalobkyně za úkon spočívající v převzetí a přípravě zastoupení dne 22. 9. 2020 ve výši 9.500 Kč dle § 6, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (počítané z punkta 10.923,86 EUR při zohlednění kurzu ke dni úkonu 27, 010 Kč EURO), -) z odměny zástupce žalobkyně za úkon spočívající v sepisu předžalobní výzvy dne 5. 10. 2020 ve výši 9.500 Kč dle § 6, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (počítané z punkta 10.923,86 EUR při zohlednění kurzu ke dni úkonu 27, 095 Kč EURO), -) z odměny zástupce žalobkyně za úkon spočívající v sepisu žaloby dne 3. 11. 2020 ve výši 9.500 Kč dle § 6, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (počítané z punkta 10.923,86 EUR při zohlednění kurzu ke dni úkonu 26, 920 Kč EURO), -) z odměny zástupce žalobkyně za úkon spočívající v sepisu vyjádření ze dne 9. 9. 2021 ve výši 9.420 Kč dle § 6, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (počítané z punkta 10.923,86 EUR při zohlednění kurzu ke dni úkonu 25,40 Kč EURO), -) z odměny zástupce žalobkyně za úkon spočívající v účasti zástupce žalobkyně u jednání soudu dne 6. 4. 2021 ve výši 9.380 Kč dle § 6, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (počítané z punkta 10.923,86 EUR při zohlednění kurzu ke dni úkonu 24, 440 Kč EURO), -) z paušální náhrady hotových výdajů za pět úkonů právní služby po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v celkové výši 1.500 Kč, -) z cestovného z místa sídla zástupce žalobkyně ze Zlína k soudu a zpět v celkové délce 197 km při průměrné spotřebě osobního automobilu 14,5 l /100 km, průměrné ceně benzínu 95 37,1 Kč dle vyhl. č. 511/2021 Sb. a paušální náhradě za používání osobních silničních motorových vozidel 4,7 Kč/km dle vyhl. č. 511/2021 Sb. v celkové výši 1.986 Kč, -) z náhrady za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět za 4 půlhodiny po 100 Kč/půlhod dle § 14 odst. 1 a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v celkové výši 400 Kč, -) z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané z punkta 51.186 Kč ve výši 10.479 Kč.

33. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu zástupce žalobkyně za úkon spočívající v sepisu přípisu ze dne 1. 4. 2022, neboť tento úkon nepovažuje za nezbytný a náklady žalobkyně takto vynaložené nepovažuje za účelně vynaložené. K sepsání přípisu ze dne 1. 4. 2022 nebyla žalobkyně soudem vyzvána, nadto potřeba jeho sepisu nevyplývala ani z obsahu spisu či z nijak vyvstalé procesní situace. V přípise ze dne 1. 4. 2022 pouze žalobkyně informovala o své vůli soud, že německý soud jednal a rozhodl v obdobné věci a podpořila jím tak svoji již ve spise obsaženou argumentaci ve věci.