48 C 155/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Beránkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 690,75 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8.190,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.690,75 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15.690,75 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 14. 11. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7.500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 8.190,75 Kč. nejpozději do 14. 12. 2023. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 14. 11. 2023 na bankovní účet č. účtu , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, úvěr ve lhůtě jeho splatnosti ani později neuhradil.

2. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 6. 8 2025 stran posuzování úvěruschopnosti v doplnění žaloby ze dne 10. 9. 2025 uvedla, že žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databázích.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 11. 2023 a z formuláře vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným měla být prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva, na jejímž základě měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7.500 Kč splatný spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 8.190,75 Kč do 14. 12. 2023. Smlouva nebyla žalovaným nikterak autorizována a podepsána. Ze smlouvy mj. vyplývá číslo bankovního účtu, a to , č. účtu, . Částka 7.500 Kč byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta dne 14. 11. 2023 na bankovní účet č. účtu , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, ani žalobkyni, ve lhůtě jeho splatnosti ani později ničeho neuhradil, byť k tomu byl žalobkyní vyzván opakovaně, naposledy i předžalobní upomínkou ze dne 15. 3. 2025 zaslanou mu téhož dne doporučeně na adresu , adresa, . Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 15. 3. 2025. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 14. 8. 2025 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. účtu , č. účtu, je od října 2020 žalovaný a dne 15. 11. 2023 byla na tento účet pod VS , var. symbol, připsána částka 7.500 Kč.

7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do částky 7.500 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.

16. V řízení dle soudu nebylo prokázáno, že by mezi stranami byla uzavřena v žalobě specifikovaná smlouva. Z listiny jako smlouva označená nevyplývá vůle žalovaného být jejím obsahem vázán, smlouva jím není nikterak autorizována a podepsána. Soudu není ani zřejmé, zdali, popř. jakým konkrétním způsobem byla ověřena totožnost žalovaného a způsob, jakým byla smlouva s předloženým obsahem žalovaným uzavřena. V řízení ale bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, žalovanému dne 14. 11. 2023 poukázala na jeho bankovní účet částku 7.500 Kč.

17. I kdyby měl soud uzavření smlouvy o úvěru mezi stranami za prokázané, smlouva o úvěru by byla soudem shledána za neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet jej s odbornou péčí, a smlouva je tak s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, které svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Právní předchůdkyně žalobkyně se nikterak nezabývala příjmy a výdaji žalovaného, nedostála tak v tomto směru svým zákonným povinnostem. Lustrace žalovaného ve veřejně dostupných registrech je zcela nedostatečná, nikterak nezohledňuje jeho faktickou majetkovou a sociální situaci. Právní předchůdkyně žalobkyně se reálnými příjmy a výdaji žalovaného nijak nezabývala, tyto údaje zřejmě ani nezjišťovala, natož aby se jimi pečlivě zabývala. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.

18. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

19. Žalovaný ale na základě neuzavřené, nadto i neplatné smlouvy o úvěru ze dne 13. 11. 2023 čerpal od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně dne 15. 11. 2023 částku 7.500 Kč a měl tuto částku také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě částky 7.500 Kč.

20. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky; neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovaného pouze k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 7.500 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).

21. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 15.690,75 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku co do částky 7.500 Kč a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud proto ke dni vyhlášení rozsudku kapitalizoval žalobkyní požadované příslušenství, ve vztahu, ke kterému byla žalobkyně i procesně neúspěšná, částkou 4.191,36 Kč. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do zaplacení částky 7.500 Kč a procesně neúspěšná co do částky 12.382,11 Kč (viz výrok II rozsudku). Již z pouhého porovnání obou částek je zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal.